Víra

„Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra 

a správná příslušnost je víc než v botě díra…“

Deep Fake

  Poslední dobou jsem se moc nestaral o to, abych si udržel aspoň minimální nadhled. Zjistil jsem, že "dezolátské" weby a blogy mají svoji specifickou atmosféru a podobně jednostranný pohled jako média hlavního proudu. Jakákoliv odchylka v hodnocení nebo dokonce uvažování je přijímána s nevolí.  A bohužel i oni používají podobných metod jako mainstream. Včetně nátlaku.

Jak kočky obsadily modrou planetu (3)

Napsala Dana - Mafdet Micimutr

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když už dvounožka bydlela s velkým dvounožcem, měli domeček a dva kluky a rozhodli se, že jim pořídí kočku. Teda rovnou dvě, kocourky mourovatého Pištu a bíločerného Fištu. Kočičí bráškové rostli jako z vody a bylo s nimi spousta radosti. Ale jednoho dne Fišta už nepřišel domů – potkal se s autem. Pišta zůstal sám a časem se k němu přidala malá bílá kočička Lucinka. No to víte, pak měli koťátka a dvounožci spoustu starostí, aby je rozdali do dobrých rodin. Pišta zůstal, vyrostl z něj nádherný obrovský a moc hodný kocour. A ohromně statečný, dokázal ve sklepě přeprat a zabít i velikého potkana, a to přece jen každá kočka nedokáže. Po letech se začal toulat dál od domu a nejraději měl šmejdění lesem. Marně mu dvounožka domlouvala, to že myslivci nemají rádi, ať nechodí tak daleko. Ale znáte to: každý kocour má svoji tvrdou palici a všemu rozumí nejlíp. A tak jednoho dne Pišta nepřišel domů a marné bylo všechno volání a hledání. Tak zbyla jen krásná fotografie.

= = = = =

Lapka

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Zas uplynulo několik let a moje dvounožka měla plné ruce práce s rodinou a v té době měla většinou pejsky, malé i velké, no a taky je měli moc rádi. Ale pak se dvounožka s oběma kluky přestěhovala, zase ovšem do domečku, a sem za ní přišla jedna z nejdůležitějších kočiček jejího života. Krásná černá Lapka. Teda na začátku moc krásná nebyla. Dvounožka ji našla jako malé asi čtyřměsíční kotě přejeté autem, bylo celé krvavé, ale dýchalo. Udělala mu klidný pelíšek v bývalé králíkárně, dala mu tam misku s vodou a šla volat veterinářům. Nevím, kolik jich obvolala, ale nikdo ji nepřijal. No a když se pak podívala do králíkárny - kočka byla pryč!!! A večer najednou dvounožci koukají, jak černé kotě pomalu kulhá ze zahrady, vejde do domu, všechno si prohlédne a povídá: "To mi vyhovuje, takže se hned nastěhuju, a k večeři prosím šunku nebo paštiku." No, dostala všechno o co požádala a šla spát do svého pelíšku v králíkárně. Dvounožka měla ovšem obrovskou radost a odmítla na noc zavřít dveře do domu, takže nakonec byla vypovězena a spala na lehátku vedle králíkárny s kotětem. Naštěstí to kočička pochopila a sama příští den šla spát k dvounožce do postele, a tak byli všichni spokojení. Dostala jméno Lapka, Lapička a vyrostla z ní velká léčitelka. Všemu rozuměla a dvounožce pomáhala stejně jako kdysi Kateřina. Léčila jí bolavou kyčel a jiné bolístky. Vždycky sama poznala kde je to nejvíc zapotřebí, a vůbec se snažila být co nejvíc užitečná.

= = = = =

Lapka a Mňauglí

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když se Lapce zahojila bolavá nožička po srážce s autem, začala chytat myši ve velkém. Taky milovala na zahradě jabloň, kde trávila spoustu času a hlídala ptáčky. To se dvounožce samozřejmě nelíbilo a tak jí vysvětlovala, že nesmí chytat ptáčky, jak jsou užiteční a podobně. Taky že nesmí zabíjet ještěrky, které bydlely vzadu na zahradě. Myslím ale, že Lapka se ušklíbala a myslela si svoje. Měla krásné stříbrné zářící oči které opravdu mluvily, a tak si s dvounožkou rozuměly beze slov. Tak uběhlo léto a podzim, začal padat sníh a dvounožka čím dál tím víc myslela na kastraci. Myslela na ni až do února a najednou bylo pozdě a Lapka povídá: "Tak budu mít koťátka, moc se těším. Máš radost?" No, k radosti to nebylo, Lapka nemohla porodit kvůli staré zlomenině pánve a samozřejmě byla sobota večer. Ale skvělý veterinář dr. Š. jí udělal císaře, vytáhl tři koťátka a zachránil Lapce život. Koťátka už nebyla živá, ale jedno trochu dýchalo a dvounožka s doktorem ho přivedli k životu. Byl to černý kocourek stejný jako maminka a dostal jméno Mňauglí. První tři dny byl problém, Lapce bylo zle po operaci a dvounožka kotě krmila každé tři hodiny. Ale pak se Lapka vzpamatovala, koťátko chytla do náruče a od té chvíle ho nepustila z očí ani na chviličku.…

= = = = =

Lapka a kocouří táta

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Kocourek Mňauglí rychle rostl, nejdřív ho Lapka svěřila k výchově dvounožce a pro jistotu byl zavřený v domě. Když byl větší, brala ho maminka Lapka na procházky na zahradu, ale hlídala ho jako ostříž. Za plotem u sousedů totiž bydlel velký boxer Baxík, a i když to byl dobrácký moula, Lapka mu nevěřila. Koťátko se mu líbilo a rád na něj koukal, ale Lapka mu stejně přes plot dala pár přes čumák. Ten se chudák divil! Mňauglí se nejraději učil šplhat na jabloň a to byl malér. On totiž neuměl slézt dolů a nahoře ve stromě děsně ječel. Až dvounožku přestalo bavit ho pořád sundávat a dala mu ke stromu dřevěný žebřík, a tak se naučil slézat sám. Za rodinkou docházel denně velký starý kocour, který byl Lapky manžel a kocourkův tatínek. Dvounožka mu říkala Kocouří táta. Dostal svou misku jídla a směl se dívat jak si Mňauglí hraje, ale nesměl přijít blíž, to na něj Lapka hned vystartovala. A do domu nesměl vůbec vkročit, Lapka mu dovolila jen sedět v otevřeném okně a dívat se na kotě jak dovádí.

pokračování příště

Pokrytectví a pokrytci

  „Pocit zrady a odcizení ale může jít podle vojenských insiderů v Ukrajině tak daleko, že prostě nejvíce bojeschopná armáda v Evropě, ta  ukrajinská, udělá čelem vzad a půjde společně s tou ruskou směrem k některým územím NATO“

Hlas generovaný AI jako právní problém

  Jakékoliv nové technologie se vždy zmocní nejdříve vojáci, pak zločinci a následně právníci. Občas si to vojáci a zločinci mezi sebou prohodí.

Narcisové

Tahle dáma nikdy netrpěla narcismem

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje člověka s přehnaným obdivem k sobě samému, často s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. 

Tolik Wiki

Pilotem snadno a rychle, aneb „EVENT“ století!

Po věku postmoderním je tu doba zážitková

 

 

   Každý z nás si jistě vzpomene, jak odpovídal v dětském věku dospělákům na jejich dotěrné otázky, čím jednou bude.

   Pokud si dobře vzpomínám, převažovali kosmonauti, popeláři a náčelníci indiánů. Občas se někdo spokojil s pilotem či doktorem, holčičky chtěly být princeznami a učitelkami. Mezi příslušníky budoucí dekadence se ovšem našli i zedníci, hrobníci či natěrači. Obzvláště dobře si pak pamatuji prohlášení mého spolužáka ve třetí třídě, že prezident je hovno funkce (ano, oba jsme po celý život výjimeční sprosťáci již od raného dětství).

Promluvy od verpánku k Vlku a světu

Vytáhl jsem si z diskuze na Šumavákovi několik myšlenek přítele Schumachera. Právníka. Na hodně věcí máme shodný pohled, na některé nikoliv. Ale protože je dobré vidět věci i z jiných úhlů, tak jsem je tady překopíroval.

Pár slov k slovům

Slova, slova, slova....
(W. Shakespeare - Hamlet)

„Na počátku bylo slovo. A pak slova, slova, slova…“ 

(Vladimir Kolešickij)

Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem"  

(Bible)

„Slovo "děkuji" je nejmocnějším slovem ve Vesmíru.“ 

(Radomír)

„Nejdůležitějším slovem v životě člověka je slovo "proč"!“ 

(Marn)

"Neexistují žádná slova, která by byla pouhými slovy.“ 

(Christian Morgenstern)

„Slovo "já" je zároveň svědomí i slovo činu.“ 

(Karel Čapek)

„Myšlenky živí slova, slova odívají myšlenky.“  

(Orientální přísloví)

Pietu před filozofickou fakultou pošpinili opilí cizinci

Nálada na místě byla velmi zvláštní...

    Tisíce svíček položených prakticky všude sice značily pietu, ale ta brala velmi rychle za své. Mohly za to především desítky zahraničních turistů. Ti se opilí potáceli, zpívali, házeli dělobuchy a křičeli. Nepřestali ani v okamžicích, kdy se řada z nich zastavila právě u filozofické fakulty na chodníku. Někteří se s podivnými gesty a hurónským smíchem dokonce fotili.  To vše za ustavičného zvuku rachejtlí a všemožných výstřelů. U budovy jsme mimochodem nezahlédli jediného policistu. Místo střežili čtyři hlídači, kteří se do ničeho nemíchali. (A co tak asi měli udělat? Začít se prát?)

Lysistrata

Starověké řecké báje a pověsti ukazovaly a podnes ukazují, jak se dostat na cestu hrdinů. Je to cíl hodný lidského života. A cesta hrdinů nemá konce. (Eduard Petiška)

Z diskuze na netu: Krásná Helena. Co dokáže jedna baba a uražená chlapská ješitnost…

===

Hromady mrtvých na obou stranách, zničené město a ti dva, kvůli kterým to válčení vypuklo nejvíc, si v klidu sedí za bukem a koukají na to….

===

A dneska? Dneska už ani tu babu nepotřebují! 

Leda jako Kanonenfutter.

AI (3)

   Ztrátou spojení s minulostí se atomizovaná společnost dostává na šikmou plochu. Generace bez historické paměti necítí, že posun po šikmé ploše je pád. Chybí jí pud sebezáchovy, instinkt, který nabádá člověka brzdit, zařadit zpátečku, když ho historická paměť varuje před karambolem. Schyluje se k tragédii odbržděné generace; generace, která se nemá o co opřít a čeho chytit.

  Je příznačné, že generace, která chyběla ve škole, když se vyučoval smysl minulého, o sobě mluví jako o generaci poslední.

(Ivan Hoffman)

Homo Ludus

Člověk hravý

  Náš druh se nazývá různými latinskými jmény jako Homo Erectus Homo Habilis, Homo Sapiens. Čili Člověk vzpřímený, Člověk zručný nebo dokonce Člověk moudrý. O tom posledním by se asi dalo s úspěchem pochybovat, naše činy mají k moudrosti často velmi, velmi  daleko. Jeden název tam ale  chybí, možná by jím dal nahradit výraz Homo sapiens. Homo Ludus, člověk hravý. 

Čtverečky, mlhy a pípání

Úvaha o pokrytectví, puritánství a podobných věcech

   Začalo to už před desítkami let. Když byl na fotce nebo v TV záběru čitelný nápis, který něco propagoval, tak se před vysíláním "rozčtverečkoval" aby nebyl čitelný. Prý aby to nebyla "neplacená reklama". TV technologie pokročila, tak se místo toho část obrazu rozostřuje. Občas je obraz tak rozostřený, že nevypovídá vůbec nic o ničem a může být odjinud, a může na něm být vlastně cokoliv. Mlha, kousek trávy nebo ulice,  mlha. Obraz tím ztratil jakýkoliv informativní obsah, tak proč ty "mlhoviny" vůbec vysílat. 

Ve jménu Božím, táhněte!

     

   Protože se nepodařilo dohledat videozáznam Cromwellovy řeči, bylo použito vhodných obrázků současných. Jejich výběr je pochopitelně čistě náhodný. Se současnou situací ve státě nemá nic společného, je to čistá metafora!

MATRIX TODAY

 Jak ovládá necelé procento lidstva ten zbytek

   Klimatičtí fanatici chtějí pro ochranu klimatu zrušit lidské svobody a snížit životní standard až o 75%. Tedy - nám ostatním, 99% populace. Jim, vyvoleným samozřejmě nikoliv. Protože oni musí být ve formě, aby mohli ovládat ten zbytek lidstva. Leč nejsou to jen klimatičtí alarmisté, ale i zbrojaři, kteří potřebují někde ve světě, co nejdále od místa kde žijí, krvavé a táhlé konflikty, které zažehují kdekoliv, kde je nějaká nespokojenost s vládou. A taky farmaceutická lobby. 

Svět podle Orwella

    Dobří spisovatelé mívají velmi dobrou představivost a předvídavost a dokáží z malého náznaku vybudovat slušnou fabuli. Horší je, když se začne jejich představa uskutečňovat. George Orwell byl dobrý spisovatel

HUAWEI a NORDSTREAM2

Pár slov při neděli 

   Naše vláda by měla v květnu rozhodnout, zda vyloučí některé dodavatele technologií pro mobilní sítě, protože prý existuje nebezpečí, že by mohlo dojít ze strany Číny k nějakému SW útoku a čínské technologie by se mohla na dálku vypnout a způsobit tím kolaps důležité státní komunikace v Kotlince. Jedná se hlavně o firmy HUAWEI a ZTE, které už dávno Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost podezíral ze špionáže. Kdopak jim za tuhle expertízu zaplatil? 

Jak chceš! Tak teda rozvod!

"Slováci se nechtěli dělit, Češi jim nedali rovnost...."

Pavel Kosatík, historik

   To tvrdí historik Pavel Kosatík ve své knize "Slovensko třicet let poté". Slovensko má podle něj mělké demokratické tradice. „Neměli svého Havlíčka nebo Masaryka. Který by jim třeba řekl, že snít o dávné národní slávě je hloupost, pokud jsou ty sny založeny na ideových padělcích.“

Rozhovor s Jaroslavem Foldynou

 Jaroslav Foldyna je poslancem české Poslanecké Sněmovny

   Rozhovor je evidentně starší, ale myslím, že kdyby byl ze včerejška, moc by na něm Jaroslav Foldyna neměnil. Spíše jenom doplnil. Vůbec netvrdím, že všechna fakta jsou naprosto správná, jde mi o celkové vyznění. Kde byl uveřejněn nevím, došel mi mailem z Prahy. 

Původně je snad z Parlamentních Listů.