AI zas a znova

   Na leckterých fórech se diskutuje o AI. Jak je rychlá, kolik toho má ve svých databázích, jak je ale nepřesná a jak začíná být už dokonale "mimo". 

Dříve a nyní

Jak se svět mění...

DŘÍVE

 

Panuje diktatura proletariátu.

Výrobní prostředky patří lidu.

Všichni mají kde bydlet.

Neexistují bezdomovci.

Všichni mají práci.

Všichni mají zdravotní péči.

Zdravotnictví je na světové úrovni.

Stát má vyrovnaný rozpočet.

Neexistuje inflace.

Stát udržuje stotisícovou armádu.

Lidé volí ve volbách KSČ.

Jsme soběstační v potravinách.

Školství vychovává tech. inteligenci.

Vyrábíme jaderné reaktory.

Vyvážíme investiční celky.

Stavíme rafinerie v arabských zemích.

Stavíme města.

Stavíme přehrady, průmyslové podniky.

Lidé mají sociální jistoty.

Rodí se hodně dětí.

Televizní zprávy jsou 1x denně.

Ruština je 1x týdně.

Střežíme hranice proti západním diverzantům.

Uctíváme oběti německých vrahů.

Petr Pavel schvaluje bratrskou pomoc SSSR.

Petr Pavel se připravuje na misi v týlu nepřítele.

Petr Pavel vede ZO KSČ.

NYNÍ:

Patříme na Západ.

Výrobní prostředky jsou soukromé.

Máme se nejlépe v historii.

Banky jsou německé.

Ve městech táboří bezdomovci.

Pro mladé je bydlení nedostupné.

Milion lidí nemá zubaře.

Stát má miniaturní nebojeschopnou armádu.

Opakují se cyklické krize.

Státní rozpočet je stále deficitní.

Roste zadlužení státu.

Inflace likviduje úspory obyvatelstva.

Dovážíme základní potraviny.

Likvidujeme průmysl.

Téměř všichni mají vysokou školu.

Mladí lidé nemají pracovní uplatnění.

Nerodí se děti.

Televizní zprávy se vysílají nonstop.

Všichni mladí musí umět cizí jazyk.

Bývalí vrazi jsou naši spojenci.

Špiníme památku našich předků.

Petr Pavel je presidentem.

Petr Pavel varuje před ruským vlivem.

  A ZÍTRA?

Sestavil Ládík !!!

================================

Dodatek, možná související, možná ne:

   Demokrati v USA včera rozběhli velkou kampaň v médiích, že Trump už vzdal barvení vlasů, že mu otékají kotníky a že má modřiny na rukou. Že možná má Alzheimera a brzy umře. Dokonce jsem viděl AI vyrobené snímky, jak zakopává na schodech do letadla – je to ale AI upravený snímek Bidena. Ten Trump demokratům strašně vadí!

   Zapomínají na to, že pokud se jim podaří Doníka nějak odstavit (zastřelit jak je v USA zvykem?) nastoupí J.D. Vance.

Ten je jednak mladý, ostrý jak břitva a nezakecá se! Navíc – a to má ráda nejen Amerika – pochází z prostých (chudých) poměrů, vypracoval se úplně sám, takže ho nelze jen tak „opít rohlíkem“.

(My jsme tomu kdysi říkali "dělnický původ".)

Staroruská vesnice

Deset zvyků venkovských obyvatel, kterým obyvatelé měst nerozumí

foto AI

   Dnešní člověk, žijící ve městě je okolnostmi nucen se chovat jinak, než vesničan kdysi. A vesničan z rozhlehlé ruské roviny nemůže být jeho vzorem, Prostě to nejde. 

Ale některé aspekty toho "starého života" jsou vhodné přinejmenším k zamyšlení. Jestli se náhodou nechováme divně. Proti přirozenosti lidské.

 

   Na ruském webu Dzen jsem nedávno narazil na článeček, nikoliv vědecký, ale "populárně naučný". Zkoušel jsem se spojit  s redakcí, ale marně a tak uvádím překlad bez vědomí autora. Pokud by se zlobil, článek stáhnu. 

Faleš, kam se podíváš...

foto AI

Faleš, podvod. Něco, co mě znechucuje na internetu i jinde. Možná vás to nechá chladnými, protože vy přece víte... Ale je to způsob, jakým jsme vytrvale obelháváni. Ale není správné, abychom to nechali tak. 

Žijeme pak v jakémsi Matrixu. Zdá se mi ovšem, že to tak je pro mnohé pohodlnější. Modrá nebo červená pilulka...

Když média lžou a ideologie zabíjí

Napsal Tomáš Zítko

Donald Trump (grafika AI)

   BBC se hroutí pod tíhou vlastních manipulací. Alternativní média i uniklé memorandum bývalého poradce odhalují, jak se z kdysi respektované veřejnoprávní „nestrannosti“ stal aktivistický megafon ideologie.

     Britská veřejnoprávní televize BBC se ocitla v největším skandálu posledního desetiletí. V neděli 9. listopadu 2025 oznámili rezignaci hned dva nejvyšší představitelé stanice – Tim Davie, generální ředitel BBC, a Deborah Turnessová, výkonná ředitelka zpravodajství a publicistiky BBC News & Current Affairs.

   Skandál odstartovalo uniklé interní memorandum bývalého externího poradce BBC Michaela Prescotta. Devatenáctistránkový dokument popsal „závažná a systematická selhání nestrannosti“ v klíčových pořadech veřejnoprávní televize.

Mnislav Zelený

   Mnislav Zelený, známý také pod svým indiánským jménem Atapana, je český etnolog, cestovatel a spisovatel, který se dlouhodobě věnuje výzkumu jihoamerických indiánů, zejména v Amazonii. Napsal několik knih, ve kterých popisuje své zkušenosti, život mezi domorodci i své úvahy o moderní civilizaci.

    V prehistorické době byly ty tlupy "pračlověků" odkázány na zkušenosti předků nebo na druhý, nebezpečnější způsob pokus - omyl. Později se tomu prvnímu způsobu začalo říkat "Rada starších" - ale nikde jsem nenašel výraz "rada mladších". Tenhle druhý způsob je vlastně jenom přejmenovaná strategie "pokus-omyl", kterou se řídíme dneska. Green deal například. Ti zkušenější, starší, na to mají svůj názor, jenže většina dnešní tlupy - tzv. "lovci" na to nedbají. Snaží se pro sebe nalovit co nejvíc zvěře. Dneska! Teď! 

   Na ničem jiném než na "plném břichu dnes" jim nezáleží. 

Deep fake

Takhle kreslí AI

   Velmi módní slovo. Označuje to informace, které se tváří jako skutečné - a přitom jsou po textové, obrazové i hlasové stránce vytvářeny AI, umělou inteligencí. Zatím stále podle zadání člověka, operátora. Naštěstí. Protože až to začne AI dělat sama, bude to znamenat, že si uvědomila svoji vlastní existencia a možnosti a odvodí si z toho, že lidstvo už nadále nepotřebuje.

Sekta

   Před chvíli jsem předčasně skončil na YT s poslechem pořadu o jednom „tajném objevu“ z oblasti radioastronomie. Objev, o kterém jinde nenajdete zmínku.

Myšlenky od verpánku II.

Takhle to vidí AI

Aby tohle nebylo, stačilo netahat Ukrajinu do NATO.

Ruská "agrese" je reakce na obkličování a tlačení do kouta.

Kdo ovládá lidstvo?

 

  Začal jsem včera odpoledne psát komentář nebo spíše poznámku k tématu, které se objevilo na Alefově blogu Literární kovárna o tom, jak se bude projevovat podřízení lidstva nějaké entitě. Může být tvořena buď částí lidi, AI nebo něčemu neznámému. Ale na něco jsem omylem klikl a celý diskuzní příspěvek zmizel v nenávratnu. Což je možná dobře, protože by byl vzápětí obklopen ostatními příspěvky, které by se zabývaly jinými věcmi a taky těmi, kteří se úpěnlivě snaží rozbít diskuzi na Litterate a zmizel by tak jak tak. 

 

Víra

„Nad mozkem poslušnost a nad rozumem víra 

a správná příslušnost je víc než v botě díra…“

Deep Fake

  Poslední dobou jsem se moc nestaral o to, abych si udržel aspoň minimální nadhled. Zjistil jsem, že "dezolátské" weby a blogy mají svoji specifickou atmosféru a podobně jednostranný pohled jako média hlavního proudu. Jakákoliv odchylka v hodnocení nebo dokonce uvažování je přijímána s nevolí.  A bohužel i oni používají podobných metod jako mainstream. Včetně nátlaku.

Jak kočky obsadily modrou planetu (3)

Napsala Dana - Mafdet Micimutr

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když už dvounožka bydlela s velkým dvounožcem, měli domeček a dva kluky a rozhodli se, že jim pořídí kočku. Teda rovnou dvě, kocourky mourovatého Pištu a bíločerného Fištu. Kočičí bráškové rostli jako z vody a bylo s nimi spousta radosti. Ale jednoho dne Fišta už nepřišel domů – potkal se s autem. Pišta zůstal sám a časem se k němu přidala malá bílá kočička Lucinka. No to víte, pak měli koťátka a dvounožci spoustu starostí, aby je rozdali do dobrých rodin. Pišta zůstal, vyrostl z něj nádherný obrovský a moc hodný kocour. A ohromně statečný, dokázal ve sklepě přeprat a zabít i velikého potkana, a to přece jen každá kočka nedokáže. Po letech se začal toulat dál od domu a nejraději měl šmejdění lesem. Marně mu dvounožka domlouvala, to že myslivci nemají rádi, ať nechodí tak daleko. Ale znáte to: každý kocour má svoji tvrdou palici a všemu rozumí nejlíp. A tak jednoho dne Pišta nepřišel domů a marné bylo všechno volání a hledání. Tak zbyla jen krásná fotografie.

= = = = =

Lapka

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Zas uplynulo několik let a moje dvounožka měla plné ruce práce s rodinou a v té době měla většinou pejsky, malé i velké, no a taky je měli moc rádi. Ale pak se dvounožka s oběma kluky přestěhovala, zase ovšem do domečku, a sem za ní přišla jedna z nejdůležitějších kočiček jejího života. Krásná černá Lapka. Teda na začátku moc krásná nebyla. Dvounožka ji našla jako malé asi čtyřměsíční kotě přejeté autem, bylo celé krvavé, ale dýchalo. Udělala mu klidný pelíšek v bývalé králíkárně, dala mu tam misku s vodou a šla volat veterinářům. Nevím, kolik jich obvolala, ale nikdo ji nepřijal. No a když se pak podívala do králíkárny - kočka byla pryč!!! A večer najednou dvounožci koukají, jak černé kotě pomalu kulhá ze zahrady, vejde do domu, všechno si prohlédne a povídá: "To mi vyhovuje, takže se hned nastěhuju, a k večeři prosím šunku nebo paštiku." No, dostala všechno o co požádala a šla spát do svého pelíšku v králíkárně. Dvounožka měla ovšem obrovskou radost a odmítla na noc zavřít dveře do domu, takže nakonec byla vypovězena a spala na lehátku vedle králíkárny s kotětem. Naštěstí to kočička pochopila a sama příští den šla spát k dvounožce do postele, a tak byli všichni spokojení. Dostala jméno Lapka, Lapička a vyrostla z ní velká léčitelka. Všemu rozuměla a dvounožce pomáhala stejně jako kdysi Kateřina. Léčila jí bolavou kyčel a jiné bolístky. Vždycky sama poznala kde je to nejvíc zapotřebí, a vůbec se snažila být co nejvíc užitečná.

= = = = =

Lapka a Mňauglí

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Když se Lapce zahojila bolavá nožička po srážce s autem, začala chytat myši ve velkém. Taky milovala na zahradě jabloň, kde trávila spoustu času a hlídala ptáčky. To se dvounožce samozřejmě nelíbilo a tak jí vysvětlovala, že nesmí chytat ptáčky, jak jsou užiteční a podobně. Taky že nesmí zabíjet ještěrky, které bydlely vzadu na zahradě. Myslím ale, že Lapka se ušklíbala a myslela si svoje. Měla krásné stříbrné zářící oči které opravdu mluvily, a tak si s dvounožkou rozuměly beze slov. Tak uběhlo léto a podzim, začal padat sníh a dvounožka čím dál tím víc myslela na kastraci. Myslela na ni až do února a najednou bylo pozdě a Lapka povídá: "Tak budu mít koťátka, moc se těším. Máš radost?" No, k radosti to nebylo, Lapka nemohla porodit kvůli staré zlomenině pánve a samozřejmě byla sobota večer. Ale skvělý veterinář dr. Š. jí udělal císaře, vytáhl tři koťátka a zachránil Lapce život. Koťátka už nebyla živá, ale jedno trochu dýchalo a dvounožka s doktorem ho přivedli k životu. Byl to černý kocourek stejný jako maminka a dostal jméno Mňauglí. První tři dny byl problém, Lapce bylo zle po operaci a dvounožka kotě krmila každé tři hodiny. Ale pak se Lapka vzpamatovala, koťátko chytla do náruče a od té chvíle ho nepustila z očí ani na chviličku.…

= = = = =

Lapka a kocouří táta

Seriál na pokračování vypráví kocour Píďa

   Kocourek Mňauglí rychle rostl, nejdřív ho Lapka svěřila k výchově dvounožce a pro jistotu byl zavřený v domě. Když byl větší, brala ho maminka Lapka na procházky na zahradu, ale hlídala ho jako ostříž. Za plotem u sousedů totiž bydlel velký boxer Baxík, a i když to byl dobrácký moula, Lapka mu nevěřila. Koťátko se mu líbilo a rád na něj koukal, ale Lapka mu stejně přes plot dala pár přes čumák. Ten se chudák divil! Mňauglí se nejraději učil šplhat na jabloň a to byl malér. On totiž neuměl slézt dolů a nahoře ve stromě děsně ječel. Až dvounožku přestalo bavit ho pořád sundávat a dala mu ke stromu dřevěný žebřík, a tak se naučil slézat sám. Za rodinkou docházel denně velký starý kocour, který byl Lapky manžel a kocourkův tatínek. Dvounožka mu říkala Kocouří táta. Dostal svou misku jídla a směl se dívat jak si Mňauglí hraje, ale nesměl přijít blíž, to na něj Lapka hned vystartovala. A do domu nesměl vůbec vkročit, Lapka mu dovolila jen sedět v otevřeném okně a dívat se na kotě jak dovádí.

pokračování příště

Pokrytectví a pokrytci

  „Pocit zrady a odcizení ale může jít podle vojenských insiderů v Ukrajině tak daleko, že prostě nejvíce bojeschopná armáda v Evropě, ta  ukrajinská, udělá čelem vzad a půjde společně s tou ruskou směrem k některým územím NATO“

Hlas generovaný AI jako právní problém

  Jakékoliv nové technologie se vždy zmocní nejdříve vojáci, pak zločinci a následně právníci. Občas si to vojáci a zločinci mezi sebou prohodí.

Narcisové

Tahle dáma nikdy netrpěla narcismem

Narcismus nebo také narcisismus charakterizuje člověka s přehnaným obdivem k sobě samému, často s arogantním vystupováním a nedostatkem pochopení pro druhé, které chápe jen jako nástroje pro vlastní cíle. 

Tolik Wiki

Pilotem snadno a rychle, aneb „EVENT“ století!

Po věku postmoderním je tu doba zážitková

 

 

   Každý z nás si jistě vzpomene, jak odpovídal v dětském věku dospělákům na jejich dotěrné otázky, čím jednou bude.

   Pokud si dobře vzpomínám, převažovali kosmonauti, popeláři a náčelníci indiánů. Občas se někdo spokojil s pilotem či doktorem, holčičky chtěly být princeznami a učitelkami. Mezi příslušníky budoucí dekadence se ovšem našli i zedníci, hrobníci či natěrači. Obzvláště dobře si pak pamatuji prohlášení mého spolužáka ve třetí třídě, že prezident je hovno funkce (ano, oba jsme po celý život výjimeční sprosťáci již od raného dětství).

Promluvy od verpánku k Vlku a světu

Vytáhl jsem si z diskuze na Šumavákovi několik myšlenek přítele Schumachera. Právníka. Na hodně věcí máme shodný pohled, na některé nikoliv. Ale protože je dobré vidět věci i z jiných úhlů, tak jsem je tady překopíroval.

Pár slov k slovům

Slova, slova, slova....
(W. Shakespeare - Hamlet)

„Na počátku bylo slovo. A pak slova, slova, slova…“ 

(Vladimir Kolešickij)

Na počátku bylo Slovo a Slovo bylo u Boha a Slovo bylo bohem"  

(Bible)

„Slovo "děkuji" je nejmocnějším slovem ve Vesmíru.“ 

(Radomír)

„Nejdůležitějším slovem v životě člověka je slovo "proč"!“ 

(Marn)

"Neexistují žádná slova, která by byla pouhými slovy.“ 

(Christian Morgenstern)

„Slovo "já" je zároveň svědomí i slovo činu.“ 

(Karel Čapek)

„Myšlenky živí slova, slova odívají myšlenky.“  

(Orientální přísloví)

Pietu před filozofickou fakultou pošpinili opilí cizinci

Nálada na místě byla velmi zvláštní...

    Tisíce svíček položených prakticky všude sice značily pietu, ale ta brala velmi rychle za své. Mohly za to především desítky zahraničních turistů. Ti se opilí potáceli, zpívali, házeli dělobuchy a křičeli. Nepřestali ani v okamžicích, kdy se řada z nich zastavila právě u filozofické fakulty na chodníku. Někteří se s podivnými gesty a hurónským smíchem dokonce fotili.  To vše za ustavičného zvuku rachejtlí a všemožných výstřelů. U budovy jsme mimochodem nezahlédli jediného policistu. Místo střežili čtyři hlídači, kteří se do ničeho nemíchali. (A co tak asi měli udělat? Začít se prát?)