Úhly pohledu

aneb kdo jsou vlastně ti "vyvolení"?

Některé věci vypadají z jistého úhlu celistvě
 a snad i logicky - a je to jen umná kresba nebo
aranžmá fotografií. Vlastně optický trik.

   Když chvíli posloucháte nebo čtete názory různých skupin lidí, vždy se nakonec dozvíte, že právě oni (židé, muslimové, křesťané, Haré Krišna, komunisté, národní socialisté, liberálové, LGBT a mnoho, mnoho dalších ) jsou právě ti vyvolení. Specifikovat, vysvětlit  tenhle výraz obvykle nejde, jedny si vyvolil Bůh, jiné světové dějiny nebo jen obyčejná "logická úvaha". Nejčastěji ale jen proto, protože "je to jasné". Ale všichni jsou pevně přesvědčeni, že jsou to právě oni, kteří jsou na tom lépe než ostatní a zasloužili by být "na vrcholu potravního řetězce".  Prostě jsou předurčení, chápete?

Dřisty

   V Paříži se momentálně nevraždí. A zatím ani nikde jinde. Při hustotě 1,5 policisty na metr trasy pochodu  je to dost obtížné, zvláště pak, když jsou snajpeři na každé střeše kolem trasy pochodu. Dneska se nestřílí, demonstruje se. Všichni jsou Charlie. A žvaní se - povětšinou bohužel velmi hloupě.

Synci, co s tym zrobime?

   Napadání lidí muslimskými atentátníky, "mučedníky" pokračuje. Další dvojice, černý muž a arabská žena napadli nějakou košer prodejnu v Paříži. Dva lidi zabili, další drží jako rukojmí. Veřejnost je pobouřena, ohrazuje se, začíná mít z té záplavy nositelů středověkých názorů strach. 
Ale stále se ozývají hlasy, že o nic nejde, že atentátníci nepředstavují "skutečné muslimy" ale jen nějaký "odpad". Jistě, ne každý muslim je atentátník. Ale skoro každý atentátník je muslim. Čili být muslimem je téměř nezbytným předpokladem k tomu stát se "rozhněvaným mladým mužem" - atentátníkem. Jednoduše: vrahem. Takže tyto islámské i "sluníčkové" hlasy beru asi stejně vážně jako ty, které tvrdí že nacisté nebyli tak zlí, protože mnozí z nich byli vynikajícími pianisty a měli rádi psy a své děti.*

Jak to vidí...

   Známý francouzsko-český  politolog Jacques Rupnik před chvíli v rádiu pravil, že je třeba si uvědomit, komu vlastně nejvíce posloužila včerejší vražda v Paříži. Prý extrémní pravici s Marii Le Pen v čele a je třeba se mít na pozoru před oběma extrémy - tím muslimským a tím Le Penovským. 

Obvykle mluví česky zcela plynule (na to, že žije v Paříži, velmi obdivuhodně), tentokrát to ale bylo samé "ééé - ééé -ééé". 

Floskule

Neboli Žvást dne

   Kopírují mnoho GB na přenosný HD - jdu do Ústavu odevzdat svou "vánoční práci", mám tedy chvilku čas a tak se probírám zprávami na netu. Konečně jsem se i zasmál. Vzpomněl jsem si na malý nápis v největších novinách bývalého režimu: "Proletáři všech zemí, spojte se!" A zjišťuji (nikoliv s potěšením), že prázdné floskule žijí ve světě i dnes.

Intelektuálové aneb Pražská Lumpenkavárna

Jan Rejžek v Lidovkách píše:

Jan Rejžek

...Kdyby znali význam cizích slov a prezident měl kolem sebe někoho chytřejšího, než je Vratislav Mynář nebo Jiří Ovčáček, což je skoro každý druhý středoškolák, poradil by mu, že „lumpen“ znamená německy „hadr“ a Karel Marx ho použil k definici zbídačelého proletariátu. V souvislosti s kavárnou je to tedy klasický oxymóron čili protimluv. Hlava státu snad není tak nevzdělaná, aby nevěděla, že kavárna byla naopak odjakživa (konkrétně od počátku 16. století, kdy otevřeli první takové zařízení v Mekce) sídlem vzdělanců, studentů a umělců, a nikoli jakýchsi otrhaných primitivů. Pijákovi Zemanova formátu nedochází, že prostředí kaváren podněcovalo tvůrčí myšlení především proto, že se v nich nepodával otupující alkohol.

Pokud jde o naši metropoli, tradici založil arménský obchodník Deodatus Ramajan. ...  I do těch dnešních chodím tuze rád a prozradím, že se v nich samozřejmě scházíme s pravdoláskaři.

Tak. A jsme dokonale poučeni. Slyšeli jsme Slovo Boží...

Drony útočí!

   aneb Komu ku prospěchu?   

Takhle útočí..

   Experti z Velké Británie se rozhodli prověřit bezpečnost britských jaderných zařízení a dospěli k závěru, že elektrárny jsou de facto bezmocné proti dronům. Například dron naložený výbušninami by neměl problém překonat bezpečnostní opatření a elektrárnu poškodit. Koupit je přitom lze v běžných hračkářstvích. Pokud se vám nezdá tenhle zkuste se podívat na onačejší kousky. Kdo by na tak mocném prostředku na ochromení situace ve státě šetřil!

p.f.

Ano, občas to tu smrdí (pro slušňáky "páchne") a občas je to krásné jako výbuch sopky. Nebo kosti Tyranosaura.

Drž hubu!

Aneb o svobodě projevu a po projevu.

   Pan generální Českého rozhlasu Peter Duhan je určený Nejvyšší Inkvizitor. Velký Bratr. Nikým nezvolený, nýbrž jmenovaný, bude hlídat, co president republiky (zvolený občany v přímé volbě) smí nebo nesmí říkat do rádia. Nazval bych to asi neskonalou, přímo duhanovskou drzostí. Nicméně tento pán asi za sebou vnímá silnou podporu.  Nebo je to spíše imperativ?  Kdo vlastně drží špagátky od loutky jménem Peter Duhan? Pochybuji o tom, že by se z nich Duhan "utrhl". Na to nemá figuru.

Od nanuků přes banány k novinářům...

  Byl jsem jako dítě ve továrně na výrobu všelijakých Nanuků, Eskym a Ledňáčků, v Martinovských mlékárnách. Vonělo to tam nádherně, sladká namrzlá hmota, horká čokoláda, vanilka, bedny špejlí a velké role voskovaného papíru.  Mohli jsme kdykoliv cokoliv ochutnat - jenom jsme nesměli sahat na výrobky běžící na lince, aby nám to "neurvalo ručičku" jak pravil soudruh provozní vedoucí, který nás prováděl. Takže jsme se pilně krmili z krabic, kam zabalené výrobky padaly.

Předvánoční úvaha

             motto:

              Už nejsou fronty na pomeranče.

              Zato jsou fronty na úřadech práce.

 PAMATUJTE SI TO DATUM – 22. LISTOPADU 2014

   Doufám, že vám neušel jeden fakt: 22. listopadu 2014 (velice příhodně právě v týdnu, kdy se halasně oslavovalo pětadvacáté výročí Velkého Sametového Listopadu) se v naší zemi pořádala sbírka potravin pro lidi bez prostředků, a např. seniorům nebo svobodným matkám se rozvážely pytlíky mouky nebo těstovin, na které nemají peníze. A naše servilní televize to ještě vychvalovala jako ušlechtilý projev charitativního cítění občanů. Myslím, že každý slušný člověk se při těch záběrech musel stydět – za režim, kde jedna sedmina lidí žije na hranici chudoby nebo pod ní a kde charita musí nahrazovat samozřejmou sociální péči, i spolu s těmi, kterým nezbývá než takovou žebračenku poníženě přijmout.

   Jestli to je výsledek Listopadu 1989, pak všechny ostatní jsou nicotné a směšné.
 S výjimkou snad toho, kam přišly peníze, které tak zoufale chybí – těm, kteří mají jachty na Jadranu a byty v Emirátech, to samozřejmě vyhovuje.

(Konec citátu.)

Měl jsem sen...

Když chodím přes výpadovku a železniční trať po lávce
 pro pěší, mohu uvidět tenhle ostrov ve vzduchu,
nainstalovaný na krytu pouliční lampy.
Kdo ho tam přilepil a proč nevím...

   To není řečnický obrat, ale skutečnost. Abych byl přesný, bylo to 10. srpna 2002 v 17:50, když jsem  po probdělé noci a náročném dni usnul na gauči s obrovským, ale nesmírně hodným britským kocourem Damiánem, uloženým podél mé levé ruky.    Kocouři jsou vůbec skvělý prostředek na usnutí - lepší než jakékoliv prášky. Teplý, měkký tvoreček a tiše si vrní. Málokdo odolá tomu pozvání do jiného světa. 

   Sny si zapisuji už delší dobu - někdy od roku 2000. Zjistil jsem totiž, že si po úplném probuzení pamatuji ze snu často jen to, že byl zajímavý. Takže abych se dozvěděl, co mi mozek provádí, když spím, dal jsem si na psací stůl sešitek a tužku. A hned po  probuzení ze sna, třeba i uprostřed noci si tam naškrábu několik bodů. To mi stačí,abych si sen poměrně přesně vybavil i po několika dnech, kdy si ho zapíšu do počítače.   

   Snů mám zapsáno několik set a sám se divím, jak pestrý je ten můj svět v nevědomí. Aby z těch příhod měl užitek i někdo jiný než já sám, tak tady občas pár takových zápisků ocituji. Jsou autentické, jenom z nich vypustím jména osob, mých blízkých a kolegů. Třeba by se zlobili, co všechno se mi o nich zdálo.

Jeshitové a hysterici

   Snídal jsem dneska svou kávu a obvyklý chléb se sýrem a jako obvykle poslouchal rádio. Radiojournal. Nepřetržitý proud zpráv a hudby jak říkají. Dobře, máte přátelé dvacet minut, další příležitost už rádiu ten den nedám. Ticho léčí. Ale místo zpráv tam dneska vyprávěli vtipy o poslancích za TOP 09, že prý chtějí presidentovi odejmout nějaké benefity. Jasně, o TOP se už moc nemluví, je třeba se jakkoliv zviditelnit. Když jsem se po obědě vrátil z Ústavu, zapnul jsem si internet A ona to byla pravda a ne nějaký vtip..

Pan "kníže" Karel Schwarzenberg hovoří jako obvykle ne moc srozumitelně, leč moudře. Nicméně TOP 09 (s podporou Starostů) se pozvolna propadá ve výzkumech veřejného mínění.  A to tuhle partu značně znervózňuje. ANO si voliče koupila za pár koblih, ČSSD to zkouší zvyšováním mezd a důchodů a TOP 096 je pomalu ze hry venku. Nemá čím by se zavděčila

HateFree Culture

    Češi jsou vůči gayům a lesbám tolerantní, vyplývá často z řady výzkumů a média tento názor s oblibou přebírají. Je tomu ale opravdu tak? Včera odstartovala kampaň proti násilí z nenávisti – HateFree Culture, projekt, jehož iniciátorem je vládní Agentura pro sociální začleňování - píše se na stránkách Rádia Wave 

Putin a jablko

 

  Někdy vznikají prapodivné "side efekts" - vedlejší efekty. EU se nedávno rozhodla, že Putina i s celým Ruskem  potrestá za zabrání Krymu a podporu ruské menšiny na východě Ukrajiny tvrdými hospodářskými sankcemi. A jak Unie řekla, tak i udělala. Rusko na to odpovědělo svými sankcemi, což se taky dalo čekat.

Štangle salámu aneb albertovský apendix

   Při protestech lidí 17. listopadu 2014 na Albertově padaly na presidenty čtyř zemí a Česka různé poživatiny. Prý kromě vajíček i obložené chlebíčky a dokonce štangle salámu. Nevím, jestli to je pravda - ale mohlo by být. Jsme poměrně dosti bohatá země, takže můžeme po politicích házet celé štangle salámu... 

   Papír prý snese všechno a obrazovka počítače ještě víc. Navíc - když pisatel zjistí, že narazil příliš, většinou může inkriminovaný článek smazat. Zamést stopu a nechat ty ostatní, kteří se ozvali, viset na diskuzním fóru jako pitomce. Já to ale neudělám.

Vajíčky a deštníky za svobodu slova!

   Tak už zase došlo na vajíčka. Praze se nelíbí prezident Miloš Zeman. 

Na Albertově, za přítomnosti dalších hlav států uspořádali protestující vaječný útok. Čímž tak nějak zastínili opulentní oslavy pětadvacátého výročí začátku "sametové revoluce". Jsem docela zvědavý, jak budou zahraniční komentátoři posuzovat Václavák, zaplněný červenými kartami. 

Nebýt informován, řekl bych, že se jedná o demonstrativní podporu KSČM.

Naši hrdinové a zrádci aneb Jak jsem se bál

    Tak zítra budeme slavně slavit. Je klíčové výročí. Bude se vzpomínat na ty hrdinské doby před čtvrtstoletím, kdy se leckdo holýma rukama postavil totalitní moci. Spousty hrdinů. Spousty zasloužilých. Jenom já se tehdy trochu bál. Takže nejsem hrdina.

A říkají tomu "svoboda slova"...

14.11.2014

   Policie odložila trestní oznámení na šéfa Úsvitu Tomia Okamuru za výroky o táboře v Letech. Okamura mezitím vyzval ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera, který ho kvůli Letům ostře kritizoval, k odstoupení. Dienstbier to odmítl komentovat s tím, že mu za to Okamura nestojí.

Patricia Janečková – „Malý římský zázrak“

  Není to tak dávno, kdy si chodila ke zvukové režii pro mikroport malá hezká dívenka, která zpívala v Mozartově "Kouzelné flétně" jednoho z "´Drei Knaben". Vždy přicházela včas, připravená, usměvavá - i když vlastně ten port ani nepotřebovala - to jen aby všichni Tři Chlapci, kteří v téhle opeře vlastně zastupují Deus ex Machina - komentují a posouvají děj - byli ve stejném zvukovém prostoru. 

A vida, co se to vylíhlo...           Kocour moc a moc gratuluje!