Großtante Anna

Drážďany po spojeneckém náletu 1945 

   Moje pratetička byla Němka. Prastrýc už dávno ležel kdesi poblíž  Stalingradu a čuchal ke kytičkám zespoda, ale ona sama přežila v Drážďanech i velké spojenecké bombardování - kobercový nálet minul její dům jen o dvě ulice. 

Po válce to nebylo v Dolním Sasku moc dobré, město bylo příšerně rozbité a ani jídla nebylo dost. Ale dobře jsme se s tetou Anne snášeli - ona sice česky uměla jen pár slov, ale to malým klukům tak moc nevadí - hodně se dá naučit empiricky. Třeba co je to Strudel jsem pochopil hned, jak nám ho pocukrovaný donesla na talíři. Úžasná dobrota. 

Dodo aneb klídek...

 

Impotence jako životní krédo

   Na ostrově Mauricius kdysi žil jeden pták. Jmenoval se dodo. Živil se výhradně ovocem. Byl zřejmě pevně přesvědčen o tom, že když on na nikoho neútočí, že je tak zařízený celý svět. Dronte mauruicijský, jak se mu správně říká už  nežije - byl vyhuben, přesněji řečeno sežrán.

O české nenávisti

Matka Vlast volá!

   Stále mě udivuje zaťatá nenávist i k těm, kteří už nemají vlastně žádnou moc. Sice se, byť ne osobně provinili, ale většinou je jejich vina už promlčená. Často promlčená  jejich smrtí. Je to tedy vina jejich a našich otců a dědů. Ale my dále plodíme nenávistné statě, články, knihy jako bychom dokázali změnit minulost. Nedokážeme s minulostí udělat nic, dokážeme jen rozdmýchávat podobné pocity na druhém břehu. Snažíme se vykládat dějiny jen z našeho pohledu. Z pohledu jedné strany. Divíme se pak, že nás "ti druzí" nemají rádi. Třeba ony "žžžidy" nebo Čechy, Poláky atd.

Jak jsem nakupovala v IKEA

Axina

...sotva se tu objevila, už přikládá ruku k dílu. 

Bo tak je to spravne,  tak to ma byť...!

Chytrý, chytrá, chytré...

   Dneska musí být  všechno chytré. Chytré telefony, půjčky, ledničky a dokonce i deodoranty. I reklama.  A když už to není chytré samo o sobě, zakoupením inzerovaného "produktu" se postaráte o chytré řešení vašeho triviálního, hloupého problému. 

Vědci versus veřejné mínění

    Poslouchal jsem večer na TV stanici ČT 24 diskuzi o výzvě "Vědci proti strachu a lhostejnosti", kde za výzvu hovořil  Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Neměl jsem to dělat. Vědecké argumenty akademiků mě jedině nadzvedly - byly stejně falešné, jako ty, které jsem slýchával od vědců i umělců v dávných "dobách nesvobody", když byli vyzváni, aby v něčem podpořili stranu a vládu. Stejná rétorika schovávající se za "rozumné, vědecké argumenty". Po skončení debaty jsem si našel inkriminovanou výzvu a přečetl si ji. Pozorně. Nebudu tady psát filipiku proti celé výzvě, polemizovat budu jen s několika větami. Sami můžete posoudit, zda jsou vytržené z kontextu nebo nikoliv.  

Tabula rasa anýbrž pokec 3

Takže tenhle úspěšný projekt inspirovaný Astrou má další pokračování. Abyste jej nemuseli hledat ve starších příspěvcích. 


Tož si tuná pište, útulníci... 

Matrix dnes

   Čím dál tím více mívám při čtení zpráv (a nejsem sám) pocit deja vu,  již jednou zažitého. 

Zřejmě se jedná o nevyhnutelnou část vývoje lidské společnosti, kolo dějin, které se otáčí a za jistý čas učiní jednu celou otáčku. Věci kolem nás jsou jiné, ale přece svým způsobem stejné. Nebo podobné. 

Takže se dá zhruba odhadnout, co bude dál.   V našem Matrixu vzniká čím dál tím větší průsak do reality. Trhlina se rozšiřuje.

Pedro hlásí...

     Po delší době se mi ozval někdejší "Útulník" Pedro z Teplic. Už i na sever Kotlinky dolehly obavy z infiltrace "jinak kulturních" lidí z jihu a východu. Nejde o to, že jsou jiní. Jde o to, že se snaží a snažit budou, abychom my byli stejní jako oni - a nikoliv naopak, jak by to bylo mnohem přirozenější.

Tabula rasa anýbrž pokec

  
       Tenhle článek je o ničem. 

Tedy bude o tom, co tu kdo do komentáře napíše k libovolnému  tématu nebo jen tak. Pocit, poznámku k životu, barvu, chuť...

Diskriminační relativita

Zdroj: Internet

  Jeden čas se u nás rozproudila debata o povinném zahalování žen. Burka, nikáb, čádor.  Že je to prý nepřípustný náboženský symbol, jakási neslušnost k ostatním a bůhví co ještě. Ostatně ani při povolených demonstracích u nás si nesmí demonstranti zahalovat obličej. Aby mohli být vyfotografováni, natočeni a pak ztotožněni - a případně potrestáni. Nebo aspoň zařazeni do policejní databáze. 

...až se ucho utrhne!

Demonstrace IVČRN

...Zároveň by to posílilo důvěru v Evropskou unii. Ta se v očích mnoha lidí proměnila ve směšný, až odpuzující generátor nesmyslů a buzerace, v proklamátora bombastických hesel, zatímco civilizační vlak ujíždí tempem stále rychlejším směr Asie, Dálný východ. 

Což se děje v epoše počínajícího rozkladu státní moci na africkém kontinentu, provázeným masovým exodem na sever s důsledky, jež unijní orgány nahlížejí brýlemi iluzí a zbožných přání.

Aston na NP 12/05/2015

Kdo do tebe kamenem, ty do něj chlebem.

Podobenství o multi-kulti hospodě

   Dostáváme se tímto přikázáním kamsi do protokřesťanských dob. Jenže když se podíváme na taková skvělá prohlášení podrobněji, zjistíme, že se jednalo o doporučení o chování mezi křesťany navzájem. Tedy v rámci jedné sekty. Asi to mělo fungovat jako stmelující prvek v církvi, které byla "jiná" než okolní svět. Minoritní. Obdoby tohoto přikázání jsou i v islámu. V dnešním dnešním praktickém křesťanství je najdeme také, ale značně  zeslabené, modifikované. Protože prachy...  Jenže aplikovat tuhle větičku o kameni a chlebu  na celou pestrou společnost je poněkud sebevražedné.

O svobodě slova

Voltaire: S vašimi názory nesouhlasím, ale do smrti budu hájit vaše právo je říkat!

Reproforto: Google

   Když jsem včera ráno snídal svou obvyklou topinku se sýrem, poslouchal jsem rádio - doba snídaně je jediný okamžik z celého dne, kdy na sebe něco tak strašného jako Radiožurnál pouštím. A slyšel jsem (asi) nedůležitou zprávu, kde se pravilo asi toto:

O hrdosti a pýše

   Původně jsem chtěl napsat o důležitých věcech každého člověka, který si, náhle nebo časem uvědomí, kolik kolem něj běží propagandy. A propaganda je všelicos - od vtíravé reklamy v supermarketu přes koukání na tendenční TV zprávy až po návštěvu kostela. Nebo mešity. 

  Ale včera jsem se doslechl o tom, podle jakého klíče se vybírají profesoři VŠ a kdo má největší právo odjet reprezentovat českou kulturu do ciziny. Takže o obecných věcech až příště.

Augenblicky

Z internetu

    Proč je tolik opuštěných žen? Když vyprávějí své "hořké osudy" v TV, vidím v jejich tvářích cosi společného. Nedokážu to přesně definovat, ale ve tváři i  v mluvě tam cosi jednotícího je. Může ale za jejich osud vždycky chlap, který si vybere novou milenku  nebo má prostě raději to své pivo, fotbal nebo třeba horolezectví??  Jsou přece i ženy, které se snaží svého muže podrobit, předělat podle svého, jdou na to tvrdě, přes postel a muž raději prchá. Nebo ta sorta opuštěných žen, které svého muže hnaly do práce, aby rodina měla "vyšší standard" - a mezitím si užívaly s jinými? 

Pechvogel

     Někdo má prostě štěstí. Vyhraje ve Sportce druhou cenu, když si napoprvé vsadí, naskytne se zrovna, když někoho hledají na dobře placené místo, vystoupí z vlaku jednu zastávku před tím, než se vlak srazí s jiným, nezbude na něj  letenka na let, který skončí nárazem Airbusu do alpského velikána nebo neuspěje v konkurzu na prvního houslistu na Titaniku. Tak tohle není pechfógl, ale klikař. Moje bývalá kolegyně, říkejme ji třeba Jarunka, ovšem klikařka nebyla.

Příčina a důsledek...

    

Zdroj: Google

   Pod hladinou Středozemního moře každoročně mizí tisíce utečenců, hlavně z Afriky. Mají na výběr: Utopit se nebo si nechat uříznout hlavu doma. Tak to risknou - a mnozí se utopí.  Mnohem více jich ale dorazí do Evropy, kde je vstupní bránou je italská Lampedusa. Itálie hlasitě protestuje, EU se diví, pohoršuje, hledá řešení a viníky. Jenže je třeba si uvědomit, co bylo napřed a co potom.

Kdo se bojí "Krndy" Krnáčové aneb Brouk v mraveništi

Scan titulního listu jednoho našeho známého periodika

   Celý minulý týden zaměstnávala všemožná periodika pražská primátorka Andrea Krnáčová. Nevím o pražském magistrátě téměř nic a abych pravdu pověděl, ani mě dění na magistrátě v hlavním městě Kotlinky moc nezajímá - je to daleko od našeho venkova. Ale jedno nešlo přehlédnout - ten soustředěný útok. Tak jako nemusíte nic vědět o tom, kdo vlastně loví v lese, ale podle salv z pušek se k vám  ta informace donese se. A když se pálí jako o Božím těle, asi je to pro lovce (i kořist) důležité. Prostě jak praví média - primátorka utržená z řetězu.

1984 se nám vrací?

Foto: Internet

   Přečetl jsem si, jak okomentovala situaci kolem příjezdu US kolony paní Mirka Němcová (ODS). A poněkud mi zatnulo. Je-li tohle reakce čelní představitelky strany, která se prohlašuje za pravicovou, dokonce za "jedinou autenticky pravicovou", tak mě děsí, co vlastně znamená ta "pravicovost".