Předvánoční zamyšlení

  Tentokrát to nechám na Holanďanech. Tedy na jednom. Nechal si ukrást mobil. Zcela úmyslně. V něm měl zabudován sledovací SW, který fungoval i po výměně SIM karty. A pak sledoval zloděje. Bez nenávisti, jen ze zvědavosti. 

   Co z toho plyne? Že Velký Bratr může být i docela malý, privátní. Když si tohle uvědomíte, zjistíte, že vaše soukromí je vlastně značně iluzorní. Protože možnosti Velkého Bratra budou asi mnohem větší. Takže buď nemít chytrý telefon, nebo se chovat tak, abyste se stal pro sledovatele naprosto nezajímavým tuctovým. Oblázek na dně mořském. Nula.

   Ovšem dokument je spíše zamyšlením nad tím, jak vnímáme imigranty my. Tedy mladí Holanďané. A jak se mýlí. Ne, nemáme co dělat s chudáčky. Když se to tak vezme - i ty hladové myši, které nám vyžírají spižírnu jsou vlastně chudáčci. I když nás občas kousnou.

   Asi bude třeba zapnout v mozku důrazné varování: Mnoho malých myšiček - hospodářova smrt. Prostě musíme se stát většími egoisty, sobci, myslet nejdříve na sebe a na své blízké, jinak na jaře nebude čím osít pole. To, že pak vymřou i myši nás už nebude zajímat. Budeme už mrtví.  

Podívejte se v klidu na celý filmeček. Nebude to ztracených dvacet minut, to mi věřte.

Poznámka:
Z holandštiny jdou titulky přepnou i do angličtiny nebo do slovenštiny.


A dodateček:

Reakce Berlíňanek na masakr nákladním autem

Reakce Pražanů na příjezd Adolfa Hitlera

   Není důležité, koho vítají. Dají se jim do ruky transparenty nebo vlajky a ony jdou jásat. Nebo se tvářit odhodlaně. Berlín je veliké město  a podle počtu pravděpodobnosti těm dámám sboru pod koly náklaďáku nikdo z blízkých nezahynul. 

   Když se pozorně podívám do tváří členek oněch sborů, vidím tam velkou vnitřní disciplínu. Když se podívám na fotku černobílou, vidím totéž. A když by to byl J.V. Stalin, Barrack Obama nebo Pol Pot, bylo by to dost podobné. Takže až jednou nastoupí nový pán s knírkem a patkou, zase přijdou. Jsou spolehlivé. 

To je postoj, ze kterého se mi dělá zle.

Sprostota, echt "sluníčková"...

Naskenováno z dnešního regionálního Deníku.

  Mám minimum času, nechtěl jsem se zabývat svým blogem, ale žena mě upozornila na skutečný špek v dnešních tištěných novinách. Připadá mi to sice spíše jako HOAX - nemohu uvěřit, že by UNICEF opravdu byla tak sprostá organizace.

   I když - oni už jsou asi takoví. Konají dobro svým jménem na cizí účet. 

Tady se vlastně  jenom dokonale odkopali.

Mimo jiné: 

  Podobně úchylná mi připadá reklama od O2, kde rodinka, natěšená z "chytré sítě" pod stromečkem zapomene zajet pro babičku na nádraží.  Závisláci? Nebo něco horšího? 

O jedné menšině

Úvaha Schumacherova

Kocour: "Faktem je, že se dostáváme do finančně a politicky podřízeného postavení - možná víc, než tomu bylo do roku 1989. S tím, že "Západ" nám nehrozí vojenskou silou, ale kupuje si místní (tím míním i celostátní) politiky. Je to o úplatnosti naší věrchušky. Prostě nějak nám chybí hrdí občané, kolem jsou samí ovčané."

Drak: "Jestli ono to náhodou nebude tím, že jsme svého času byli na straně, co „projela“ studenou válku. Dřív, když to bylo ještě hodně primitivní, proběhli městem žoldnéři a vzali si +/- co chtěli a co se dost rychle neschovalo a nezdrhlo. To se od konce 2. světové už dost zcivilisovalo, takže teď je to mnohem víc v „rukavičkách“, takže ten si vezme, Škodovku, onen zase ČKD, jiný pivovary a je to... A samozřejmě, že zbabělost, úplatnost, servilita až debilita našich padouchů v tom vyjednání špatných podmínek hrály a hrají svou velice neblahou roli."

Futurum čili Matrix?

   Schumacher v diskuzi pod článkem Informer shrnul naše předpokládané problémy naprosto jasně a nekompromisně. Ano, je to tak. Naši nejhorší nepřátelé nepřijdou ani z Blízkého či jiného Východu, ani ze Západu či zámoří. Ty si nosíme v hlavě. V té pomyslné, průměrné hlavě běžného ovčana. Tak jako když vejdeme do označeného lavinového pole. Zabije nás sice lavina, sníh, ale smrt jsme si zavinili sami. Neschopností nebo neochotou odhadnout byť jen nejbližší budoucnost. Co se stane když...

Informer (udavač)

Jo jo, Astro, 
udávalo se, udává se a udávat bude! 

To, co mi je na tom našem českém udavači nejprotivnější, je jeho malost, uprděnost. U nás se málokdy udává z ideologických důvodů. Vždy je to nějaká upocená pomstička za něco úplně jiného. Nebo z důvodu předpokládaného zisku a nemusí být jen finanční. Někdy dokonce jen tak, ze zlé vůle.

Je proč si lehat před pásy?

Poněkud hořká úvaha Schumacherova

   Republika je jen forma politického uspořádání společnosti. Z dlouhodobého historického pohledu dočasná. Víme co jí předcházelo, nevíme co po ní bude následovat. Čistá demokracie neexistuje. Co nyní je nazýváno demokracií je hybridní systém časově a místně se lišící různou vahou složek.

Co se stane, když USA napadne ČR

     Aneb smějící se bestie jsou neporazitelné!

Šiva, Bůh zkázy, už přeplul temnou řeku

   Už na mě čeká tam, za černou mlhou. Čeká trpělivě protože ví, že za ním i ostatními kocoury zanedlouho přijedu. 

   A budeme si pak spolu hrát na zelené trávě pod modrým nebem s bílými obláčky. 

   Umřel před chvílí. Napil se mlíčka a pak si tichounce lehl na bok. Druhý kocour najednou začal mňoukat tak, jak to nikdy předtím nedělal. Divně, tázavě, poplašeně. Šli jsme se podívat co se děje a Šiva už nedýchal. V přivřených očích měl mír. 

  Poslední dobou se rád mazlil, spal skoro každou noc pevně přitisknutý k mému boku. Když jsem se v noci náhodou probudil, díval se mi zblízka pozorně  do očí. Jako by tušil, že mu už tady moc času nezbývá. Nebo to věděl?

Bude nám moc chybět, než se vydáme za ním přes temnou řeku.  

Šivínku!

Ostrava 25. listopadu 2016, těsně před půlnocí

...ovšem na druhé straně (2)

Matěj Stropnický,
syn ministra obrany.

Mladý Miloš Zeman,
budoucí president

   ...Ale zase na druhou stranu teď vidím, že když není žádná vojna, není to dobře. Člověk se tam v dost brzkém věku setkal s faktem, že někdo je nad ním. Zkrátka brzy zjistil, že musí mít vůči něčemu respekt. Když šel naproti mně major, tak jsem byl celý bez sebe. Teď si tak nějak každý proplouvá a mám pocit, že vojna v jistém směru měla něco do sebe. Říkalo se, že z kluka udělá chlapa, a to je pravda. Dva roky byly ale opravdu velká ztráta. Stačil by rok.

Jaroslav Uhlíř, komponista 

(Taky si to myslím.)

Nastávající časy...

         polemika

Obchod se střižním zbožím a krejčovský salón v Hejnově.

Patřil německému židovi. Tedy dvakrát nenáviděné osobě. 

Od záboru pohraničí Velkoněmeckou říší se neobnovil. 

Před měsícem jsem zjistil, že ho někdo koupil. Bude tam prý hotel.

 Nad ním asi dvě stě  metrů je hotel, který je před krachem. 

O dvě stě metrů níž je další hotel, který už zkrachoval. 

Krejčí je ale až v Krnově. Osmnáct kilometrů daleko.
Prostě - chybí tu německý žid...

    Nejcennější jsou znalosti a dovednosti. To platí všeobecně. Je mnoho případů, že ti, kteří v ohrožení seděli na svém majetku v představě, že právě to je bohatství, o které je nejhorší přijít, protože dědové a dědové dědů a jejich grunt...dopadli velmi špatně nebo dokonce přišli o život v marném boji zachovat stávající řád, a naopak ti, kteří vše včas opustili a vzali s sebou jen nejnutnější, jinde uplatnili své schopnosti, znalosti a dovednosti, nejen, že přežili, ale přežili velmi úspěšně. To platí obecně i civilizačně obecně. Pravým bohatstvím nejsou užitečné statky, ale schopnost je vytvářet.

Nadcházející časy?

   Když si po celodenním pobíhání po lese vyplněném fotografováním, sběrem hub a jiných lesních plodin, kocháním se okolím a poslechem zpěvu ptáků i jiných zvuků lesa sednu na schody před chalupou a po obědovečeři nechávám odpočinout svým starým nohám i zádům, napadají mě občas myšlenky, co kdyby se naše vesnička tak nějak odtrhla od civilizace. Že bychom se náhle ocitli "Na kometě" jako v románu Julese Vernea a přestaly by fungovat systémy, na které jsme zvyklí. 

Ovšem na druhou stranu...

Praha 1968

  Téma analogií dneška, komunismu a nacismu jsem tu nakousl už tolikrát, že se to podobá "hnědé omáčce" v bývalé závodní jídelně. Presovaná nuda. Ale bohužel situace se vrací stejně pravidelně, jako ta omáčka v úterý a v pátek. 

   Tenhle komentář má pochopitelně pravdu. Okupace je okupace, zažil jsem ji a žádná slova nebo písmena nemohou nic změnit na tom, co jsem viděl, slyšel, prožil.

Černobyl čili pelyněk

  Když jsem následující text objevil dneska ráno v poště, v příšerné grafické úpravě, pestrobarevné, se zvýrazněnými myšlenkami, pomyslel jsem si něco o komunistické propagandě. O tom, že Češi se budou rozčilovat a brblat vždy. Ale když jsem tuhle filipiku dočetl, musel jsem konstatovat, že "Na každém šprochu pravdy trochu". Možná komunisté, možná pravdoláskaři. Nebo někdo jiný.

   Dumal jsem, proč se takové texty s nadšením šíří a "sdílejí" - i když nevím, co to slovo přesně znamená. A vzpomněl jsem si na fyzikální poučku, že každý tlak budí protitlak. Není to o sitaci jakom takové - ale o tom intenzívním "brain washingu", vymývání hlav, kterému jsme vystaveni, kdykoliv otevřeme kterýkoliv oficiální sdělovací prostředek. To je ten protitlak.

   Mimo jiné - neochota TV Prima odvysílat Krausovu poslední "show" byla vážnou chybou, kterou se naštěstí podařilo napravit. Je třeba nechat tyhle "ztroskotance a zaprodance" (vzpomínáte na ten článek v Rudém Právu?) aby se odkopali. 

Sokratovo síto

   Jednoho dne potkal jeden Athéňan filosofa Sokrata a povídá:
"Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o Tvém příteli?"
"Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."
"Tří sít?"
"Přesně tak," pokračoval Sokrates. "Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš.
První síto se jmenuje pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"
"Ne," odpověděl ten člověk, "vlastně jsem to jenom slyšel a...."
"Dobře," řekl Sokrates. "Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není.
Teď vyzkoušejme druhé síto. Toto síto se jmenuje dobro. Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"
"Ne, naopak..."
"Takže," pokračoval Sokrates, "chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda.
Hmm, hmm, ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se užitečnost. Bude mi to, co mi chceš o mém příteli říct, užitečné?"
"No, ani moc ne."

"Dobrá," uzavřel Sokrates, "takže to, co mi chceš říct, není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani pro mne užitečné. Tak proč bys mi to měl vyprávět?"

Kurvítko

...aneb o (ne)potřebnosti institucí

   Co se dívat na vládu a na stát jako na černou skřínku se vstupem a výstupem? Posuzovat její užitečnost jako jakéhokoli jiného zřízení? Není podstatné co je uvnitř, jestli ozubená kolečka, křečci, elektrony. Důležité je lidské jednání odrážející nějaké preference a pohnutky. Ty nejsou významné pro odpovídající reakci. 

Proč nejsme Švýcaři

Kooperují (ze zišných důvodů, jak jinak)

Silně tíhnu k tomu jak to mají švýcarští plebejci.... (Drak)

Z úvah časových a nadčasových.

Kosmos, trh, budoucnost...

Kosmický strašák. Jeden z mnoha možných.

Obrazy v hlavě

  Tak mě hned po ránu napadla hříšná myšlenka. Jakýpak je asi rozdíl mezi focením a malováním? 

Focení je taková rychlovka, šup a je to tam. Kdežto malování je mazlení. S plátnem, barvami, perspektivou, tématem. Lze ho odkládat a vracet se k němu, vylepšovat. Není to mžik a práce je hotová. Pro sichr dál rozebírat nebudu. Bylo by to asi příliš hříšné ráno.

Napsala Astra.

Jak jsem neviděla perspektivu...

Sepsala Astra

   Městský úřad Prahy 2, kde žiju, se stará velice dobře o místní důchodce. A tak jsem se nechala zlákat možností příhlásit se do kurzu kreslení. Kapacita deset lidí, ateliér blízko. Den Dé byl 5.říjen. S trémou a napětím jsem kráčela pod parapletem, které obracel vichr a lilo tak jako snad letos ještě nikdy. Cesta vedla podél mého rodného hnízda - Rádia na Vinohradské, kam jsem chodívala celých čtyřicet let, každý den. Mám tam vychozenou pěšinku. S popršeným úsměvem jsem hodila oka na okna budovy, a v duchu si připomínala, co se kde tenkrát dělo. Vždycky to dělám, když jdu kolem. Vzpomínek se člověk nezbaví.

Nechte na hlavě?

Když dvě dělají totéž, nemusí to být přesně totéž.
Podřízenost muži a podřízenost Bohu. 

„Jsem muslimka. Zahaluji si hlavu. Jim se to nelíbí. Proč?“ ptala se Bušra Ašehová, učitelka angličtiny, která přišla o manžela během sebevražedného atentátu v Sýrii. Šátek přes hlavu ji vysloužil mnoho kritiky ze strany mužů i žen.