Elektromobilita aneb výhled do budoucnosti.

Napsal Schumacher

Technologie elektromobility a infrastruktura se vyvíjejí nejen směrem k příznivějšímu poměru cena-výkon, ale i novému obchodnímu modelu.  Auto jako služba.

Nahlédněme do zářivé budoucnosti:

Osvětlovači

Průvodci tmou. V současném mediálním prostoru bloudíme hlubokou info-tmou. Informací je ve skutečnosti spousta - ale natolik si odporují, jako by nebyly. V těch záblescích pravd / fake news / lží a překvapivých odhalení se nám nabízejí průvodci tou šlamastikou. Osvědčení na to většinou nemají, zato velkou snahu to "prostému lidu" vysvětli řádně, dialekticky, po komunisticku svém! "Kdo není se mnou, je proti mě! Krleš!!"  

Skutečnost je ovšem jinde. 

Kultura a zisk

...Za druhé, umění a byznys nejsou vzájemně odporující si, či kvalitativně odlišené pojmy. Pokud nějaká kulturní scéna má zisk a úspěšně hospodaří je to naopak indikátorem dobré kvality jejich produkce. Úspěšné a divácky oblíbené kulturní scény hospodařící bez účasti dotací jsou naopak ty, které bychom si měli hýčkat.

Petr Hlávka

Výkřiky ze tmy

 
 

   Často užívaný  obrat. Těch hlasů je ale mnoho, je to přímo chorál. Ze tmy nebo  polotmy. 

   Postižených se ony výkřiky většinou nedotknou, buď je ani neuslyší nebo jsou pod jejich "rozlišovací schopnost". 

    Ovšem náhodné kolemjdoucí ta kakofonie otravuje, kazí náladu.

Probírka mlází

     Majitelé soukromých pražských divadel vyzvali k rezignaci ministra kultury Lubomíra Zaorálka (ČSSD). Vadí jim, že z částky 1,07 miliardy korun, kterou schválila ve čtvrtek vláda na záchranu kultury, nepůjde nic do sektoru, který nepobírá dotace.

Lichtenberg  ve své výzvě tvrdí, že tímto krokem Zaorálek zajišťuje úplnou likvidaci toho segmentu kultury, který nepobírá dotace. „Zničíte mnoho divadel, festivalů, uměleckých agentur, pořadatelů, producentů a hlavně desítky tisíc herců, zpěváků a všech dalších profesí, které jsou na tyto subjekty navázány,“ stojí ve výzvě. 

„Vy jen nebývalým způsobem doslova rozhazujete veřejně prostředky mezi již beztak nabobtnalé instituce a mezi své projekční oblíbence. Proto, prosím, okamžitě odstupte, ať se někdo může pokusit napravit škody, které jste napáchal,“ napsal Lichtenberg.

Zářná budoucnost s Velkým Bratrem - nebo bez něj?

   Co se týče takzvané „chytré karantény“, já také rád uživatelsky využívám různé technologie a novinky, ale šmírování lidí přes telefony, platební karty, GPS náramky, to je mi naprosto cizí a mimo mé vnímání světa. Toto je pro mě jen krůček k totalitě nové doby, kdy nás bude někdo kontrolovat, hlídat, bodovat a nakonec rozdělovat do těch správných skupin. To prosím raději zůstaňme o týden či dva déle doma v rámci nouzového stavu. 

To řekl pro PL nový místopředseda hnutí Trikolóra Dalibor Uhlíř.

Stádnost bez invence

Jenom malý postřeh

 Problémy se shromažďováním osob na jednom místě jsou si zoufale podobné. Když si někdo zvykne chodit na určité místo, není schopen tento zvyk změnit. 

Lidé, tedy hlavně Pražáci, chodí na ta svá oblíbená místa bez ohledu na větší možnost nákazy, bez ohledu na zákaz shromažďování. Pořád stejná výletní místa. Asi nikoho z nich nenapadne jít na procházku do přírody o pár kilometrů jinam, kde je volno. Ať už v Praze nebo mimo ni. Pořád stejně, jako ten pivovarský kůň. Nebo stádo ovcí.

   Podhorské vesnice ležící poblíž takových míst uzavírají parkoviště. Marná snaha. Výletníci zaparkují hned vedle na polní cestě a stejně si zajdou si na "svůj" výhled, kde už je spousta dalších. Jiné reakce nejsou schopní.

Nemyslím, že by se mohli o moc víc nakazit, to asi ne,

jenom mě fascinuje ta neschopnost udělat něco trochu jinak. 

Skuhrání (ver. 2020.0)

Skuhrání, skuhrání, všechny smutky zahání,
skuhráni, skuhrání je lék.
Skuhrání, skuhrání to nám prachy zachrání,
skuhrání je lék.

Kibic, drž klapajznu nebo tě po ní šmajnu!

   Kdysi dávno, koncem minulého tisíciletí, jsme s prvotními muzikály jezdili po vlastech českých. Protože skoro žádná divadla nebyla pro tento druh lidové zábavy vybavena, sedávali zvukaři mezi obecenstvem. Obsadilo se šest míst, tam se instaloval mixážní pult a ostatní potřebné a člověk, zodpovědný za to, jak to celé zní, seděl tam. Diváci seděli hned vedle. A tu a tam se našel nějaký, který "tomu rozuměl" a radil zvukaři, kterého zpěváka má přidat a kterého ubrat. Byla to doba, kdy ještě dozníval "fonoamatérismus" a kdekdo měl doma své "Hi-Fi". 

Jednou, na štaci kdesi v Jižních Čechách takový znalec oblažoval zvukaře celé jednání. 

O pauze zvukař vstal, naklonil se k onomu radílkovi a sdělil mu, že věří, že druhé jednání "Nejkrásnější války" odmanipuluje divák sám, protože ví nejlíp,  jak se to má dělat. Ukázal mu mu režijní knihu a jak jsou popsané dotáčky a pravil, že to přijde na konci vypnout a mezitím si půjde do města něco nakoupit.

Když se ke konci pauzy zvukař vrátil ke svému pracovišti, pán už tam nebyl a do konce představení se neobjevil. Dotazem u šatnářky bylo zjištěno, že během pauzy si dva, poněkud vzrušení diváci, asi manželé, vyzvedli své kabáty a spěšně odešli. Hádali se prý dost nahlas i venku.

Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka!

Aneb náhradní cíle

   Lidstvo, tedy naše civilizace, je v současnosti vystavena poměrně těžké zkoušce. Pandemii velmi nakažlivého aviru způsobujícího COVID19. 

Bude spousta nakažených, bude i nemálo mrtvých, hospodářství se propadne do recese, všichni zchudnou. Doba nadbytku a plýtvání skončí. Lidé to tuší/vědí a jsou z toho (celkem právem) nervózní. 

Co je ale horší, pořád reagují stylem "Kdo za to může?!"

Teoretici

„Šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se.“

   Byl jednou jeden dirigent. Před orchestr předstupoval vždy perfektně připraven, o studovaném díle věděl mnohem víc, než všechni hudební vědci dohromady. Upozorňoval na stěžejní místa opusu, dokonce je i předzpívával. Pro orchestr (každý orchestr je strašná verbež, která je cynická až běda, o tom žádná) byl nejspíš Spasitel, protože když vystoupil na stupínek za dirigentským pultem, ozývalo se z pléna polohlasem "Ježíší Kriste!"

Modernizace, inovace - a tak podobně

   Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl. 

K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Presidenta Zemana kritizují, za to, že mlčí. Když ovšem předtočí nějakou promluvu "k mým národům", tak je kritizován, že se to odvysílá jinde, než na ČT. Proč by měl něco pronášet ze stanice, která ho vytrvale kritizuje a napadá? Která měla (velmi nevhod) „technickou poruchu“, když promlouval v přímém přenosu z Hradu. Pokud jde ČT opravdu o "informovanost národa", mohou přece pět minut před začátkem toho tyak toužebně očekávaného aktu své diváky vyzvat, ať si na těch avizovaných osm minut přepnou na Primu. (Divil bych se, kdyby to udělali.) 

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde. Pomalu a nenápadně.

Rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

Říkám již přes 20 let, rád přispěji na Afriku, ale jen na antikoncepci...

RNDr. Václav Větvička
údajný autor článku

Toto je důležitější než všechna přání. 
Všichni, hlavně mladí by to měli číst. 
Jde o budoucnost nás všech...

Švejkoviny

   Tak nám zabili Ferdinada pravila paní Millerová... 

Kdepak, nezabili. jenom sem dorazil koronavirus a jako lučavka královská ukazuje, co v kom doopravdy je. Vystrašenci, hauři, podrazáci, rozumbradové, mimoňové... 

Jak situace s pandemií v Kotlince den po dni gradovala, začala mě zajímat. Nikoliv sama o sobě, ale vztažená k lidem, kteří se k ní veřejně vyjadřují. 

Ta naše vychcanost česká...

V následujícím textu se vyskytují vulgární a argotová slova. Nechci psát zjemněliny jen proto, abych mohl být považován za "politkorektníka". Píšu tak, jak se mluví.

 Z webu:

   Na redakci (PL) se v této souvislosti obrátil také jeden z místních zaměstnavatelů. Jeho práce spočívá v provozování prodejen Žabka. „Když jsem četl, jak se všichni bojí, jak máme problém s dodavateli a samozřejmě se bojí i zákazníci, byl jsem fakt v šoku, když za mnou přišla mladá slečna, kterou zaměstnáváme jako prodavačku na plný pracovní úvazek a oznámila mi, že chce odjet do Itálie," sdělil naší redakci zmíněný muž.

„Musel jsem si ho poslechnout dvakrát, protože jsem tomu nechtěl věřit. Řekla mi, že chce do Itálie, ale jen na pár dnů, aby pak přijela zpátky a mohla mít čtrnáct dnů volna, který ji navíc proplatí stát nebo já, takže bych měl být v klidu," uzavřel zkoprnělý zaměstnavatel. „Nechápu, kam ta generace míří, protože slečně je pětadvacet let a nemá se u nás špatně," dodal sklíčeně.

Globalizace jako průšvih

To je on - COVID-19

   Velké korporace rády vyzdvihují výhody globalizace. Dokáží přemístit výrobu čehokoliv do zemí, kde je buď levnější pracovní síla nebo, menší daně nebo se tam tak nehledí na znečišťování okolí. Pochopitelně pak musí dopravovat ty výrobky nebo polotovary sem a tam po celé zeměkouli. Výrobky jsou levnější, zemědělské produkty jsou k dispozici bez ohledu na roční dobu...    Samé výhody.

Laici a snobi, mobily a hobby

Aneb zase o focení.

Josef Sudek,  fotograf

   Poslední dobou se rozmáhá focení pomocí mobilů. Fotoaparáty v nich už jsou spolu se svým softwarem vlastně svými vizuálními výstupy lepší, než běžný ultrazoom nebo kompakt. Ty s výměnnými objektivy jsou na tom vlastně stejně, jen mají větší rozsah ohnisek a jsou vzhledem k cenám objektivů o dost dražší, nehledě na nutnost sebou tahat bágl plný objektivů, protože málokdy přesně víme, co budeme fotit, nejsme-li zrovna nájemnými fotografy s přesně stanoveným úkolem. 

A ten mobil není jen rozkošně malý a lehký, ale je i docela levný.  

SS neboli "sociální sítě"

Twitter - Instagram - Facebook - Tuenti - Vkontakte...

   Obecně rozšířený názor, nejen mezi politiky a populárními umělci a sportovci zní: Kdo není on line na síti, jako by nebyl. Na sítí se sdělují politické postoje, názory na umění a umělce, kritizuji se výkony sportovců - nebo se jim děkuje, kdy obhájí "naše" barvy, dehonestují se političtí rivalové - většinou navzájem. Pomlouváme se, chlubíme se fotkami ze setkání s momentálně slavnými lidmi, pořizujeme si "selfíčka" v těch nejexotičtějších destinacích, stěžujeme si na své šéfy, oznamujeme široké veřejnosti, kdy pojdeme na "dovolenou snů"... 

Papinův hrnec v nás

 

  Je třináctého, podařilo se mi spát až skoro do osmi hodin - neskutečné, uspal jsem šest hodin v kuse. Jenže jsem pak po snídani otevřel pár odkazů, pár stránek na netu a dobrá nálada mě přešla. Rádio jsem si k snídani raději ani nepustil.

=============

  Nejde tu o podružnosti (marginálie jsou to jen v globále, vím, že pro zúčastněné jsou to vážné věci) ale o celkovou "napruženost", nenávist ve společnosti. Jak místní, národní, mezinárodní. Nenávist mezi lidmi, kteří si jen myslí něco jiného než já.

Skepse v technice

   V našem uměleckém Ústavu jsem považován za "starou páku". Jednozvratnou. 

Tvrdím totiž, že  dvojzvratná páka je už příliš složitá na ty případy, kdy by stačila ta jednozvratná.

   Jsem totiž skalní skeptik. Technika běží kupředu mílovými kroky, Je naprosto nutné sledovat trendy. Ale jak rychle? A co když pokrok běží do slepé uličky? Jak to poznat včas? 

A je ta nejmodernější technika zárukou lepšího uměleckého zážitku? 

Nebo jsou to dvě spolu příliš nesouvisející věci?