Neodolatelná vůně koryta

   Jako malí kluci jsme hrávali hru "Na hrady". Ostrava byla tehdy jedno velké staveniště a poblíž budoucího Mostu pionýrů byla velká louka, kde byly navršeny jakési kopce hlíny. Netuším už proč, ale hodily se nám ke hře. První vyběhl na ten miniaturní kopeček a prohlásil se "králem". Ostatní na něj začali útočit, vybíhat nahoru a snažili se "krále" shodit. Bylo to docela těžké - svahy byly strmé a kluzké a "král" stál bezpečně na malé plošince nahoře a útočníky tak dokázal celé minuty odstrkávat a shazovat dolů. Že sem tam někdo spadl patřilo ke hře - doma pak byl kvůli špinavým a roztrhaným kalhotám sice mazec, ale to nás v ten ráz nezajímalo. Hra pokračovala, dokud se několik útočníků nedomluvilo a koordinovaně "krále" neshodili. Pak jeden z nich začal dělat "krále" a hra pokračovala dál. Byl to vždy jen jeden, ten, který ty dva tři, kteří mu pomohli, včas shodil z vršku dolů.

Někdy mám pocit, že tuhle hru hraje v dnešních dnech celá Kotlinka, republika Česká.

Tempus, time, doba - tedy čas

Jeseníky, 6. října 2014

   Sedím ve svých milovaných Sudetech na chalupě u počítače, občas přihodím do kamen polínko ze smrku, který tu před třiceti lety vůbec nebyl a přesto stačil vyrůst a začít se nebezpečně naklánět nad naši dřevěnici a proto jsme ho museli porazit. 
Ta chalupa má na trámu krovu vytesáno švabachem   Alois Miller - A.D.1848. 

Kanady versus kristusky

Potulná kočka Julinka

Aneb o krysách a lidech

Ostražití vlci a sluníčkoví lidé. Nebezpeční jsou obojí - jak ti v bomberech, tak ti v kristuskách. Ti druzí víc. Přesvědčují nás, že krysa je plaché zvířátko, že před lidmi má respekt, raději uteče. Že lidi nekouše. A že bychom si je měli klidně nechávali na zahradě, protože mají stejné právo na život jako my, v místě, které si sami vyberou.

Letem světem internetem...

Následující text mi zaslal kamarádem e-mailem, určitě k pobavení. Možná, že mnozí z vás už ho viděli. Kdo ho ještě neviděl, tady je, shledal jsem, že je nejenom zábavný, ale že je na něm i ledacos k zamyšlení:

   

Jef Foxworthy je americký komik, televizní a rozhlasový bavič a také autor, který se pozastavuje nad tím, že (citace):

"Je to zvláštní - můžete dělat vtipy na katolíky, papeže, židy, křesťany, Iry, Italy, Poláky a bůhví na koho ještě, ale je (prý) necitlivé, když vtipkujete o muslimech. Jsem přesvědčen, že čím dřív budeme mít všichni stejné měřítko a pravidla pro všechny, tím bude lépe".

Moebiova páska

 Jedna SF povídka je o říši, která je na jedné straně omezena vysokánskou zdí. Hrdinové se marně snaží celá staletí dostat za tuto zeď, a až se to jednomu za pomoci lešení podaří tak zjistí, že zeď je na svém vrcholu plochá a vede do tmy. 
Je to ovšem hrdina odvážný, tak se do té tmy vydá. Tma houstne, už nejsou vidět ani hvězdy, ani slunce. Po jisté době se ale tma a bezčasí začínají  rozpouštět a když náš hrdina uvidí druhý okraj zdi, spěchá se podívat na svět za onou zdí - až dojde k vrcholku vlastního lešení, toho, po kterém na vrchol zdi vylezl.. Podobnou scénu má v protiválečném románu i klasik SF - Stanislaw Lem. Tam se snaží astronaut (tenkrát jsme ještě nebyli tak puntičkářští a cestovatele mezi planetami jsme nazývali astronauty) odejít od Bílé koule, která leží na planetě Venuši, zcela zničené atomovou válkou Venušanů a ať se vydá kterýmkoliv směrem, vždy narazí na stejnou, bílou zářící plochu. Naprostá beznaděj.
   Stejný pocit podivnosti a nepatřičnosti jsem měl, když jsem si  jako kluk z papíru slepil pásek, který měl jen jedno stranu a jednu hranu. Moebiova páska. Kleinova láhev a jiné topologické nesmysly nám ovšem ukazují, že chyba není v realitě, ale v lidském mozku. Nedokáže se smířit s faktem, že některé věci nemají druhou stranu, druhý pól. Teprve když Moebiovu pásku rozstřihnete podél, získáte pásku obyčejnou, jen dvakrát přetočenou.  To je snad ještě podivnější. Musíte si uvědomit místo, bod, kde je páska slepená, aby vám to v hlavě dalo smysl.

Kdo začal harašit zbraněmi?

Pohádka:

   Indiáni, kteří před časem prodali kus země bílému muži a ten tam postavil železnou cestu pro své ocelové oře zjistili, že udělali velkou chybu. Z účinků ohnivé vody, za kterou ten kus země převážně prodali už vystřízlivěli a tak zjistili, že dráha rozděluje jejich rezervaci nejméně na dvě části a zbytek rozdělila odvěká nenávist jedněch k druhým. 

Nakonec stařešinové na Velkém shromáždění ve Velkém vigvamu rozhodli, že se ocelovému oři postaví do cesty. Na koleje navršili vše, o čemž se domnívali, že jeho pohyb může zastavit. Totemy, stany i ulovenou zvěř. A postavili tam hlavně mladé bojovníky na koních. Ti, vzájemně se podporujíce bojovými pokřiky, statečně vytrvali na kolejích až do příjezdu lokomotivy.

  Další zimu bylo v mnohých vigvamech smutno. Neměl kdo lovit, nastal hlad. Slabší pomřeli a silní se stali slabšími. A tak museli bílému muži postoupit další kus své země, aby jim dal aspoň trochu kukuřice na holé přežití.

   Ve Velkém vigvamu se od té doby vyprávějí příběhy o statečných bojovnících, kteří se dokázali postavit ocelovému oři a kteří na naše počínání shlížejí shora, kam je k sobě tenkrát povolal veliký Manitú.

Dobrá smrt, eutanazie

Policisté obvinili někdejší sestru z Lužické nemocnice v Rumburku kvůli úmrtí pacientky z vraždy. Sestra údajně pacientce pomohla zemřít tak, že jí podala lék, který ji usmrtil. 
Za vraždu jí hrozí až osmnáctileté vězení.

Podezření, že zabila více lidí se však podle šetření nemocnice nepotvrdilo...

Skuhrání

   Obecně oblíbená internetová zábava obyvatel České Kotlinky je skuhrání. Kdo může, skuhrá. Kdo neskuhrá, aspoň si o tom čte.

   Nejen židé, muslimové, křesťané, černoši, hispánci a Rómové, ale i homosexuálové, bisexuálové a lesby skuhrají, jak strašně je jim ubližováno. V neposlední řadě rovněž cyklisté a automobilisté. 

KURSK

Foto: StK

   Kousek od našeho věžáku je takzvaná DOV - Dolní oblast Vítkovic, panství multimilionáře Svetlíka. Když vidíte, jakými nápady ten pán oplývá a jakými odborníky se obklopuje, pochopíte, že není milionářem náhodou. Z kusu fabriky určené ke zbourání udělal technologický park nejen pro lidi mimo "ocelové srdce republiky", kteří se na vyhaslé vysoké pece dívají jako na živého Tyranosaura Rexe ale i pro ostraváky, kteří je důvěrně znali ještě "zaživa". Je to zábavní technologický park, kde si každý najde to svoje. Od klasické opery až po experimentální interaktivní expozice pro děti. 

Seriály ve službách propagandy.

   Televizní produkce vymývají mladým Rusům mozky

Fragment seriálu "Wajennaja razvědka"

   V ruských seriálech nejsou Poláci nikterak televizní berličkou z nouze, ale stálým, promyšleným a velmi viditelným stereotypem zrady a nevděku vůči sovětským osvoboditelům, a tedy i vůči současnému Rusku 

Robert Cheda

Spiknutí stíhá atentát, protože 5. kolona se skrývá všude. Čekisti zachraňují SSSR před zrádným Západem, dobývají Evropu a vypořádávají se s nepřátelskou ilegální činností. Nepřítel - to není jenom hitlerovec, ale především ukrajinský fašista, Polák, Litevec nebo Fin. Jde o retrospektivu sovětského válečného filmu? Ne, to je fabule současných ruských televizních seriálů, vymývajících mozky mladým Rusům. Jak píše pro Virtuální Polsko Robert Cheda - bývalý analytik rozvědky a expert na problematiku Společenství nezávislých států - v jejich obsahu se též skrývá odpověď na otázku, proč se na Ukrajině objevili takoví teroristé, jako Strelkov a Běs-Bezler. 

Opravdu rázné kroky...

Barrack Hussein Obama plačící... 

   President USA Barack Obama, který se snaží vybudovat image vůdce, který Ameriku zbavil zátěže zahraničních válek se dostal do situace, ve které být rozhodně nechtěl. Ozbrojenci IS stále sílí a pod praporem toho nejtvrdšího islámu se zmocňují stále většího území Iráku, ale úspěchy mají i v Sýrii. 

   Jak to, že ozbrojenci IS tak snadno porážejí početně  mnohem silnější iráckou armádu? Protože vlastně žádná irácká armáda neexistuje. Armádní posty velitelů jsou vlastně jen pašalíky pro "zasloužilé" té nebo oné náboženské sekty. Jenže - jedna sekta v současnosti obsadila téměř všechny vládní posty (a tím pádem i posty v policii a armádě), druhá, jejíž členové se "k lizu nedostali" zplodila uskupení ISIS. A začal boj. Kdyby to nebylo tak zprofanované slovo, napsal bych bratrovražedný. 

777

Poblíž hranic s Ruskem na Ukrajině se včera zřítilo malajsijské letadlo Boeing 777 s 298 lidmi na palubě, nikdo nehodu nepřežil. Let MH17 letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpur. Stroj se zřítil poblíž Doněcku, kde se odehrávají boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty.

Nestačil vyslat žádnou zprávu. Black-boxy jsou buď v rukou povstalců nebo jsou už v Moskvě - zprávy se různí. 

Letoun byl pravděpodobně sestřelen. To je vše, co opravdu víme.

Plynaři

   Včera dopoledne měli do našeho věžáku přijít z plynáren odečítat spotřebu. Akce byla řádně vyvěšena na chodbě v přízemí a tak, když v určenou hodinu kdosi zazvonil, moje žena otevřela. Za dveřmi stáli dva mladí mužové v perfektních oblecích a holčice v tmavých šatech, prý krásná jako madonka. Mladíci drželi v rukou nějaké papíry. Moje žena se sice podivila tak oficiálnímu obleku odečítačů, ale protože je (většinou) osoba vlídná a taky aby nezdržovala, hned otevřela dveře na WC, které je přímo naproti dveřím od bytu a kde jsou měřiče, rozsvítila tam světlo a řekla "Prosím, pojďte dál!  Je to tam!"

Kdo bude Bohem? (1)

   Jakub Sinderhauf

    Přípodotek ani ne tak filosofa jako překladatele, syna pediatra a porodníka, otce právníka.

Ekrazit je všude. V termínech, jejich volbě, jejich (po)citové neutralitě či naopak +/- angažovanosti, volbě slova pro určitou oblast, dobu, vrstvu, víru... Za pár let se může termín přehoupnout z negativní konotace do pozitivní či naopak.

Doktor Mengele a mnoho povyku pro nic

Doktor Mengele

 - to bylo jediné, co napadlo pana Krásu, když si přečetl odborný článek Miroslava Milthönera o právních problémech při narození těžce postižených dětí. "Takovéto úvahy jsou úvahy nacistického uvažování a z lékařů by se pak stali následovníci doktora Mengeleho," uvedl  předseda Národní rady osob se zdravotním postižením ve svém stanovisku. Z jeho pozice tedy docela chápu jeho rozhořčení - sám je vozíčkář, postižený, a takovou úvahou se posouvá hranice. Má pocit, že se sám stává méně hodnotným - což není pravda.

Selfie a jiné nesouvislosti

Móda, snobárna, narcisismus nebo co?  Stádnost!

    Mladé dívenky se nám prý samy fotí ve vyzývavých pózách a věší své fotky na internet na sociální sítě. Můžeme to sice i odsuzovat, ale ženy se holt nabízejí. Pořád. Ono to začíná oblékáním, pokračuje líčením a končí chováním. Záleží jen na kultuře, kolik a jak je to v dané kultuře zvykem, do jaké míry. Prostě samička hledá pro své budoucí děti vhodného otce. Aby vůbec nějací otcové byli, je třeba je poněkud vyprovokovat. Takhle to dělají všechna zvířátka a možná i některý hmyz. Ostatně natřásání peříček je u mužů v podstatě stejné. Páv - třeba.

vyváženost zpráv a jejich (ne)důležitost

Ukrajina uspořádala volby přesto, že se v zemi bojuje, je tam občanská válka. (Ale neříká se tomu tak.)

Volby prý přesto byly regulérní a jsou platné. Porošenkův mandát je prý silný.

Sýrie  uspořádala volby přesto, že se v zemi bojuje, je tam občanská válka. Ale neříká se tomu tak.

Volby prý proto nebyly regulérní a  Assadův mandát je slabý.

Když pominu, že výběr zpráv je podřízen nějaké ideologii a jsou to vlastně komentáře a ne zprávy, tak se jen skromně optám: Od kolika mrtvých denně a a na které straně budeme nazývat volby (ne)legitimními?  

Tsss, tsss...

   Noviny, tedy ty papírové už dost dlouho nekupujeme. Obsah starý (na netu to obvykle visí už nad ránem) a poplatný (spoustu titulů vlastní pan velkopodnikatel Babiš), takže cena je vzhledem k obsahu vysoká. A na smetí používáme raději silonové pytlíky "od Číňana" - tedy ve skutečnosti od spřáteleného Vietnamce, kolem jehož obchodu Ba-Tha musíme projít kdykoliv jdeme "do města". (Protože město - to je až ta část Ostravy, která leží až za tratí mezi Hlavním nádražím a nádražím Frýdlantským.) 

   Ale Ústav si dvakrát měsíčně zadává do jedněch novin jakýsi reklamní list, část novin, které se úpravou nijak neliší od zbytku, ale zprávy jsou jen z kulturní oblasti. z Ústavu. Ten den jsou pak na každé vrátnici k dispozici dva balíky výtisků zdarma. I neodolal jsem a jeden výtisk si vzal dneska "k obědu".  Vím, u jídla se číst nemá - ale pořád je to lepší, než u jídla brouzdat internetovými končinami. Navíc laptop na stole překáží daleko víc než noviny. A tak se stalo,že jsem hned na první straně narazil na dvě informace, které mě poněkud nadzvedly ze židle.

Jak se nestat rasistou

   Cestou ze školy po sobě kluci házeli kamením a jeden kámen rozbil okno ve školní tělocvičně. Nastalo velké vyšetřování a za viníka byl označen Franta. Franta byl takový třídní otloukánek, "společenského dění" ve třídě se příliš nezúčastňoval. Raději si četl SF a hrál na počítači hry, kde mohl zabíjet mimozemšťany po celých stovkách. Kdekdo si na něj troufl, občas mu sebrali svačinu a jeho svetrem jednou utřeli  tabuli. To nebyla počítačová hra.

   Měl holt smůlu, že byl poblíž, když okno zařinčelo a školník vyběhl ven. Byl tedy chycen, odveden k řediteli a potrestán ředitelskou poznámkou. Otec byl následně pozván do školy, ředitel mu vyčetl, že hocha nevychovává dobře (mohl si to dovolit, otec byl bílý a živil se rukama) a musel za zasklení okna zaplatit. 

   Což mělo pro Frantu za následek výprask a další sankce doma. Proti několika klukům , kteří se domluvili, že viděli, jak právě on hází tím kamenem na spravedlnost neměl šanci. Inu, "nebyl v kolektivu oblíben." Trest nesl s pocitem velké  křivdy. 

   Další týden si Franta počkal za rohem, až všichni odešli domů a vrátil se oklikou ke škole. Vybral si pěkný kámen, akorát tak do ruky a mrskl s ním směrem k oknu tělocvičny. Napotřetí se trefil a sklo zařinčelo. Rychle zmizel za rohem. Výprask a měsíční zákaz hraní na počítači se konečně stalo spravedlivým trestem. Franta se dokonce trochu usmál.  Věci se dostávaly na svá místa.

O tom i o onom - bez ladu a skladu

   Objevují se plané úvahy o tom, že nastává jakési "muslimské jaro" , že prý snad musulmani odsuzují čin teroristické islámské skupiny Boko Haram, která unesla téměř tři stovky křesťanských dívek a prodává je do otroctví nebo je, obrácené na islám provdává za muslimy. A jak známo, z islámské víry není cesty zpět - stanete se pak odpadlíkem, člověkem, který musí být zlikvidován.