Pechvogel

     Někdo má prostě štěstí. Vyhraje ve Sportce druhou cenu, když si napoprvé vsadí, naskytne se zrovna, když někoho hledají na dobře placené místo, vystoupí z vlaku jednu zastávku před tím, než se vlak srazí s jiným, nezbude na něj  letenka na let, který skončí nárazem Airbusu do alpského velikána nebo neuspěje v konkurzu na prvního houslistu na Titaniku. Tak tohle není pechfógl, ale klikař. Moje bývalá kolegyně, říkejme ji třeba Jarunka, ovšem klikařka nebyla.

Příčina a důsledek...

    

Zdroj: Google

   Pod hladinou Středozemního moře každoročně mizí tisíce utečenců, hlavně z Afriky. Mají na výběr: Utopit se nebo si nechat uříznout hlavu doma. Tak to risknou - a mnozí se utopí.  Mnohem více jich ale dorazí do Evropy, kde je vstupní bránou je italská Lampedusa. Itálie hlasitě protestuje, EU se diví, pohoršuje, hledá řešení a viníky. Jenže je třeba si uvědomit, co bylo napřed a co potom.

Kdo se bojí "Krndy" Krnáčové aneb Brouk v mraveništi

Scan titulního listu jednoho našeho známého periodika

   Celý minulý týden zaměstnávala všemožná periodika pražská primátorka Andrea Krnáčová. Nevím o pražském magistrátě téměř nic a abych pravdu pověděl, ani mě dění na magistrátě v hlavním městě Kotlinky moc nezajímá - je to daleko od našeho venkova. Ale jedno nešlo přehlédnout - ten soustředěný útok. Tak jako nemusíte nic vědět o tom, kdo vlastně loví v lese, ale podle salv z pušek se k vám  ta informace donese se. A když se pálí jako o Božím těle, asi je to pro lovce (i kořist) důležité. Prostě jak praví média - primátorka utržená z řetězu.

1984 se nám vrací?

Foto: Internet

   Přečetl jsem si, jak okomentovala situaci kolem příjezdu US kolony paní Mirka Němcová (ODS). A poněkud mi zatnulo. Je-li tohle reakce čelní představitelky strany, která se prohlašuje za pravicovou, dokonce za "jedinou autenticky pravicovou", tak mě děsí, co vlastně znamená ta "pravicovost".

Trocha poesie...

Jak jsem vítal Dragouny

Vypadá jako  Darth Vader ze Star Wars, že?

    Když jsem se dočetl, že americké jednotky NATO, které cvičily v Litvě aby odradily Rusko od útoku na tenhle nový kousek "západního světa" pojedou zpátky do Německa po vlastní ose, aby demonstrovaly jednotu NATO a Kotlinky, rozhodl jsem se, že  si je půjdu vyfotit a podívat se, jak taková dragounská (Dragoon) nebo v případě ztráty jednoho písmenka Dračí jízda (Dragon ride)  vypadá. Vzal jsem aparát a vyrazil s hodinovým předstihem, bych nedorazil k naši hrbolaté dálnici až po akci.

Hanča a Tonča

Hana Humpálová a Antonie Chrástecká (vpravo)
před a po propuštění z pákistánského zajetí. | foto: Lidovky.cz

...první neoficiální informaci, že se vyjednává o jejich propuštění, zachytily LN už na sklonku loňského roku. Osvobození se mělo odehrát na Vánoce a český stát měl přichystané výkupné, které se mělo počítat až v milionech eur. Jestli to souvisí s aktuálním osvobozením Hanky a Antonie ze zajetí, však není jasné...

Lidové noviny

Jak se stát "kremrolí"

     ...a pana Tomáše Svobodu na Facebooku zajímá, jestli ty tanky budou mít dálniční známku. To je tak české, jako vepřo knedlo zelo. Nicméně, bylo by to nepřirozené a dokonce smutné, kdyby nikdo necekl a nikdo neprotestoval. A taky nečeské...


   Tolik Aston na Neviditelném Psovi. Když budu namítat, že už tou odpuštěnou dálniční známkou se stávají někteří rovnější mezi rovnými (je to pochopitelně naprostá pitomost, ale i s pitomostmi se v diskuzi šermuje) tak mě určitě někdo označí za "kremroli". I když to slovo není sémanticky přesné. Správně by mělo znít "kreml-role" neboli někdo, kdo hraje roli, určenou Kremlem. 

... v apatyce nekoupí!

   Je neuvěřitelné, jak neuvěřitelně naivní (čti hloupí)  jsou někteří senioři. Ne, že bych předpokládal, že budou mít nějaké hlubší znalosti z medicíny nebo z biofyzikální léčby. Ale jen takový obyčejný selský rozum bych u nich předpokládal. Třeba znalost přísloví. "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají." V okamžiku, kdy jim někdo nabídne něco "zdarma" by měli velmi rychle zbystřit, na nic nepřisvědčovat, nic nepodepisovat a nikam nejezdit. Je k tomu i další přísloví: "Zadarmo ani kuře nehrabe!" Když mi někdo něco nabízí "zadarmo" je třeba se okamžitě  zamyslet, proč. Co z toho bude ten někdo mít. Na dobročinnost bych nespoléhal - možná leda když někdo stařence pomůže s nákupem. A i to často bývá jen předehra k vykradení bytu nebo pouliční loupeži. Když "dobročinnost" dělá nějaký podnikatel, potřebuje z toho mít zisk - ne dobrý pocit. Jinak by se nenamáhal. A ten zisk vznikne tím, že mu něco výhodně prodá. Nebo půjčí. 

Tedy pochopitelně výhodně pro něj, ne pro seniora. 

Vyvolení a postižení

Sebevědomí a pocit jistoty? 

   Tentokrát to nebude o politice nebo mediálních i jiných manipulacích. Četl jsem a poslouchal názory "lidu" na chování těch dvou policistů, pochůzkářů, kteří se nevrhli odvážně mezi kulky zešílevšího střelce Zdeňka Kováře v restauraci Družba v Uherském Brodu, ale ustoupili nebo spíše uskočili - a zavolali posily. Prý je to zbabělé a neprofesionální. Někdo se snad mohl zachránit.

   Dodatečně se ale zjišťuje, že všichni postřílení už byli v té době "objektivně mrtví" a i kdyby se těm dvěma podařilo střelce eliminovat, změnilo by se vlastně jen to, že pán ukrytý na tamním WC a komunikující pomocí SMS se svou ženou a policií by mohl ten nedůstojný úkryt opustit o hodinu a půl dříve. Nemusel by se nyní tak strašně litovat. A ti dva mohli být slavní hrdinové. Nebo by to třeba nepřežili a vzápětí  by se na ně vrhlo "Veřejné Mínění" a prohlásilo by je za obecní blby, kteří měli počkat, až se toho ujmou profesionálové. Tak jsem se trošku zamyslel nad tím, co je to profesionální čest.

American prudishness (americkej vopruz)

Kráter přes 100 metrů hluboký po 100
kilotunové A-bombě. Dnešní bomby mají
přes 50 metatun TNT ekvivalentu.
Padesátkrát víc.

   Kdysi se o USA mluvilo a psalo jako o "světovém četníkovi", který kde koho napomíná, omezuje, ale sám je v bezpečí mezi dvěma oceány. Považoval jsem to za hnusnou komunistickou propagandu. Poslední dobou se tou myšlenkou znovu zaobírám - a buď se něco změnilo, nebo jsem se změnil já. Poznal jsem lépe konání nejmocnějšího státu světa (aspoň to sám o sobě tvrdí) a prožil podobné zklamání, jako ve svých  jedenácti letech, kdy jsem byl konfrontován s realitou v bývalém Sovětském svazu. Tam šlo hlavně o moc vojenskou - a v "USA dnes"je to ještě okořeněno finanční stránkou. Myslím, že správný termín pro takové počínání je hegemonie. Nebo aspoň pokus o ni.

Jan Petránek k současné situaci ve světě

Převzato z portálu Českého rozhlasu

I když se to nezdá, předchozí článek jsem napsal dříve, 
než jsem narazil na tenhle rozhovor.

Mesiášký komplex "bílého muže"

... a partikulární zájmy těch ostatních

Mučedník.  Středodvěk dnes.

    Novináři a hlavně TV mají nový námět - záznam bestiálního upálení jordánského pilota ozbrojenci Islámského státu. Státu, který má kromě mladých islamistických zblblíků k dispozici obrovské zásoby zbraní a peněžních prostředků. Armádu, kterou jsme si vlastně vytvořili sami našimi hloupými zásahy do diktátorských režimů na Blízkém východě a v Africe a které podporujeme třeba tím, že kupujeme ropu z míst, která obsadili. Snad přes prostředníky, ale kupujeme. Protože je levnější, než je v kraji zvykem. A o peníze přece jde až v první řadě.

Opice a my

   Nejsem žádný filosof, ale vidím to jasně i v rozmezí jednoho života: Co v přírodě probíhá obvykle kontinuálně (nebo se nám to jen tak jeví) se v lidské společnosti odbývá schodovitě. Problémy pozvolna rostou, nůžky se rozevírají až k hraně snesitelnosti a pak se "něco" stane. Válka nebo revoluce. Někdy je válka substitutem revoluce, někdy, zdá se, to může být i naopak. Vývoj lidstva se zrychluje a zkracují se intervaly mezi násilnými událostmi. Proč? 

Linka

aneb co se zdává starým kocourům

foto StK

   Vedle  dálnice za městem leží neobdělávané pole. Spíše taková vyschlá louka, pokrytá nažloutlou, řídkou trávou se táhne až k tmavému, nezřetelnému obzoru. Nedá se tam nikudy dostat, nevede tam z dálnice žádná odbočka a chlapi říkají, že je tam jakási silová bariéra, které tě nepustí dál, i když přelezeš svodidla. 

Prý je tam "Zóna".

Ovce, vlci a pasáci

   Jsou lidé, kteří si pořídí velkého psa, pokud možno bojového plemene, aby svému okolí dokázali, jak jsou silní a bohatí. Oni si to mohou dovolit!  Jenže pak od psa nevyžadují disciplínu, poslušnost, podřízení se zákonům rodiny. A pes začne pomalu dominovat. Vybere si křeslo, na které si dělá nárok, vyžaduje krmení, když se mu zachce, neposlouchá příkazy. Když je pokárán vrčí nebo se dokonce po majiteli ožene. Nakonec je to on, který v rodině určuje co se smí a nebo nesmí. Ostatní se ho bojí. 

   Ale to přece není chyba toho psa. Ten jenom zkusil, kolik si toho může dovolit - a mohl - až  se nakonec se on stal pánem rodiny.  S muslimy je to podobné. Ba ne, je to ještě o něco horší. Na rozdíl od psa se množí. A imigrují falší a další. Není to ovšem chyba muslimů, ale pouze a jedině naše.

Když pomalu stoupá hladina...

(Přípodotek filosofa)

foto StK    

   Organizace, jejíž zkratka se vyslovuje Sí Aj Ej, v jedné své neveřejné práci v roce 2007 podává souhrnnou hutnou věcnou charakteristiku států podle podílu muslimů:

Úhly pohledu

aneb kdo jsou vlastně ti "vyvolení"?

Některé věci vypadají z jistého úhlu celistvě
 a snad i logicky - a je to jen umná kresba nebo
aranžmá fotografií. Vlastně optický trik.

   Když chvíli posloucháte nebo čtete názory různých skupin lidí, vždy se nakonec dozvíte, že právě oni (židé, muslimové, křesťané, Haré Krišna, komunisté, národní socialisté, liberálové, LGBT a mnoho, mnoho dalších ) jsou právě ti vyvolení. Specifikovat, vysvětlit  tenhle výraz obvykle nejde, jedny si vyvolil Bůh, jiné světové dějiny nebo jen obyčejná "logická úvaha". Nejčastěji ale jen proto, protože "je to jasné". Ale všichni jsou pevně přesvědčeni, že jsou to právě oni, kteří jsou na tom lépe než ostatní a zasloužili by být "na vrcholu potravního řetězce".  Prostě jsou předurčení, chápete?

Dřisty

   V Paříži se momentálně nevraždí. A zatím ani nikde jinde. Při hustotě 1,5 policisty na metr trasy pochodu  je to dost obtížné, zvláště pak, když jsou snajpeři na každé střeše kolem trasy pochodu. Dneska se nestřílí, demonstruje se. Všichni jsou Charlie. A žvaní se - povětšinou bohužel velmi hloupě.

Synci, co s tym zrobime?

   Napadání lidí muslimskými atentátníky, "mučedníky" pokračuje. Další dvojice, černý muž a arabská žena napadli nějakou košer prodejnu v Paříži. Dva lidi zabili, další drží jako rukojmí. Veřejnost je pobouřena, ohrazuje se, začíná mít z té záplavy nositelů středověkých názorů strach. 
Ale stále se ozývají hlasy, že o nic nejde, že atentátníci nepředstavují "skutečné muslimy" ale jen nějaký "odpad". Jistě, ne každý muslim je atentátník. Ale skoro každý atentátník je muslim. Čili být muslimem je téměř nezbytným předpokladem k tomu stát se "rozhněvaným mladým mužem" - atentátníkem. Jednoduše: vrahem. Takže tyto islámské i "sluníčkové" hlasy beru asi stejně vážně jako ty, které tvrdí že nacisté nebyli tak zlí, protože mnozí z nich byli vynikajícími pianisty a měli rádi psy a své děti.*