Demonstrace Bloku proti islámu v Ostravě

   Na návštěvu náměstí i focení jsem měl jen deset minut. Takže o čem se mluvilo nevím, ale asi tom, že islám v České republice nechceme. S tím bych i souhlasil, jen s názvem "Blok proti islámu" mám  trochu problém. Islám totiž existuje a nemáme ani právo, ani reálnou možnost jej nějak "zastavit". Jediné co můžeme a musíme žádat od vlády je striktní dodržování našich zákonů a pravidel - bez výjimek, ani kdyby byly nadirigovány z Bruselu. 

Augenblicky (2)

Roboti

   Jsou už mezi námi. Fungují na povel. Moderátorka ve studiu při diskuzi s hostem, který má jiný pohled na věc než je ten oficiální (tedy ten televizně-oficiální) najednou změní chování a začne být na hosta až agresivní, přerušuje jeho řeč a místo aby diskuzi moderovala, tázala se, tak začne hosta za jeho názory kárat. Mění téma, nenechá ho dokončit ani jednu větu. Spíše vede něco jako monolog a host ve studiu se tak stává pouhou stafáží. Po chvilce si všimnu, že moderátorka má v jednom uchu sluchátko, do kterého jí někdo snad dává příkazy, jak se má chovat. Co nesmí hostovi "dovolit".  Už nevím přesně v jakém pořadu to bylo, myslím že to byla na ČT24, ale dost mě to vylekalo. 

Robotka. Kým je řízená?

Absurdní divadlo kolem nás

Franz KAFKA

...Šel jsem asi kilometr mezi migranty a na vlastní oči vidím, jak po několika stech metrech migranti zjišťují, že již nemají hlad či žízeň, a odhazují jídlo vedle cesty. Ta nová bunda nesedí, a tak ji odhodí, do večera je daleko, tak odhodí spacák... 

   Cesta do Srbska je lemována tunami odpadků. Makedonské děti sbírají do igelitových pytlů housky a chleby jako krmivo pro domácí zvířata. S plnými pytli jídla procházejí kolem sluníčkářů, kteří již mažou další bagety pro další várku migrantů.

(Tomáš Jirsa na Neviditelném psovi.)

Noční hovor

Tma. 
 Mobil na nočním stolku svítí a otravně zvoní.  Po několikátém zazvonění ho raději vezmu - když už jsem ho, blbec, zapomněl o půlnoci vypnout.

Kopanec u soudu

Honza Hájek, prapůvodce následných událostí
(TV POLAR)

Motto: 

Když se sejdou správní protagonisté ve správnou dobu na správném místě, dokáží sehrát opravdu skvělé absurdní představení.  Dokonce na pokračování.

   Pokud jsem sledoval reakce svých známých na tuhle performanci, většina z nich  se shodla, že titulek v obraze TV POLAR je naprosto správný. 

Měla!

Lidé!

Projev prof. Petra Piťhy, probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě

Není co dodat. 

Poslouchejte a přemýšlejte.

A děkuji moc Jakubovi za tip.

Co vidí šakal?  Budoucnost?
Anýbrž jak silně máme vpáleny do mozku moderní symboly. Dvojčata, Kaaba...

O nebezpečí tedy víme.  Známe taky řešení?  Nebo si jen tak hrajeme na tvrďáky?  

O balení

    Musím se pochlubit - balit opravdu umím. Balím dobře, na několik způsobů, s profesionálními výsledky a dokonce snad i umělecky. Mých služeb z oblasti balení se celá léta dožadovali a stále dožadují nejen kolegové a přátelé, ale i kolegyně a rodinní příbuzníci. 

   Tomu, neváhám říct umění, jsem se naučil v sedmdesátých letech minulého století, kdy jsem sloužil v jedné (nyní) zahraniční armádní destinaci - v Liptovském Svatém Mikuláši. Podhorské městečko, průmysl veškerý žádný, jenom Kožiarské a Drevárské závody - rukavičkářství a výroba dýh. Chalani odjížděli za prací většinou do havírny v Ostravě a potenciálních ženichů nebylo dost. Jen velká vojenská posádka v městě a druhá v blízké vesnici Liptovský Peter.  

Augenblicky a "vaprósy"

 V úterý v Sudetech poprchávalo. Nebylo zima, ale bylo mokro, nebe zatažené, foukal vítr. Ráno jsem zajel dolů do obchodu pro proviant, zavezl svou "motoběžku" pod střechu do stodoly  a pak jsem už jenom seděl na zápraží, popíjel kafe s mlíkem a nechával hlavu "na volnoběh". 

   Den předtím jsem poslouchal rádio, pak chvíli českou a slovenskou televizi a dumal, kdo z nich si nejvíce upravuje situaci podle svých představ. Tedy naštěstí ne situaci - jen zprávy o ní. Zpravodajské hry v médiích i na internetu jsou už džunglí poněkud nepřehlednou. Prakticky už nikde nelze narazit na neutrální zprávu. Ke každé skutečnosti dodává něco i zpravodaj - a většinou se brzy pozná, "za koho kope" - a zprávu tím dokonale znevěrohodní. Během dne následují komentáře všech možných komentátorů - kvalitních i těch ostatních. Takže před večerním zpravodajstvím už vlastně víte, že...  Co vlastně víte?

Großtante Anna

Drážďany po spojeneckém náletu 1945 

   Moje pratetička byla Němka. Prastrýc už dávno ležel kdesi poblíž  Stalingradu a čuchal ke kytičkám zespoda, ale ona sama přežila v Drážďanech i velké spojenecké bombardování - kobercový nálet minul její dům jen o dvě ulice. 

Po válce to nebylo v Dolním Sasku moc dobré, město bylo příšerně rozbité a ani jídla nebylo dost. Ale dobře jsme se s tetou Anne snášeli - ona sice česky uměla jen pár slov, ale to malým klukům tak moc nevadí - hodně se dá naučit empiricky. Třeba co je to Strudel jsem pochopil hned, jak nám ho pocukrovaný donesla na talíři. Úžasná dobrota. 

Dodo aneb klídek...

 

Impotence jako životní krédo

   Na ostrově Mauricius kdysi žil jeden pták. Jmenoval se dodo. Živil se výhradně ovocem. Byl zřejmě pevně přesvědčen o tom, že když on na nikoho neútočí, že je tak zařízený celý svět. Dronte mauruicijský, jak se mu správně říká už  nežije - byl vyhuben, přesněji řečeno sežrán.

O české nenávisti

Matka Vlast volá!

   Stále mě udivuje zaťatá nenávist i k těm, kteří už nemají vlastně žádnou moc. Sice se, byť ne osobně provinili, ale většinou je jejich vina už promlčená. Často promlčená  jejich smrtí. Je to tedy vina jejich a našich otců a dědů. Ale my dále plodíme nenávistné statě, články, knihy jako bychom dokázali změnit minulost. Nedokážeme s minulostí udělat nic, dokážeme jen rozdmýchávat podobné pocity na druhém břehu. Snažíme se vykládat dějiny jen z našeho pohledu. Z pohledu jedné strany. Divíme se pak, že nás "ti druzí" nemají rádi. Třeba ony "žžžidy" nebo Čechy, Poláky atd.

Jak jsem nakupovala v IKEA

Axina

...sotva se tu objevila, už přikládá ruku k dílu. 

Bo tak je to spravne,  tak to ma byť...!

Chytrý, chytrá, chytré...

   Dneska musí být  všechno chytré. Chytré telefony, půjčky, ledničky a dokonce i deodoranty. I reklama.  A když už to není chytré samo o sobě, zakoupením inzerovaného "produktu" se postaráte o chytré řešení vašeho triviálního, hloupého problému. 

Vědci versus veřejné mínění

    Poslouchal jsem večer na TV stanici ČT 24 diskuzi o výzvě "Vědci proti strachu a lhostejnosti", kde za výzvu hovořil  Prof. RNDr. Václav Hořejší, CSc. Neměl jsem to dělat. Vědecké argumenty akademiků mě jedině nadzvedly - byly stejně falešné, jako ty, které jsem slýchával od vědců i umělců v dávných "dobách nesvobody", když byli vyzváni, aby v něčem podpořili stranu a vládu. Stejná rétorika schovávající se za "rozumné, vědecké argumenty". Po skončení debaty jsem si našel inkriminovanou výzvu a přečetl si ji. Pozorně. Nebudu tady psát filipiku proti celé výzvě, polemizovat budu jen s několika větami. Sami můžete posoudit, zda jsou vytržené z kontextu nebo nikoliv.  

Tabula rasa anýbrž pokec 3

Takže tenhle úspěšný projekt inspirovaný Astrou má další pokračování. Abyste jej nemuseli hledat ve starších příspěvcích. 


Tož si tuná pište, útulníci... 

Matrix dnes

   Čím dál tím více mívám při čtení zpráv (a nejsem sám) pocit deja vu,  již jednou zažitého. 

Zřejmě se jedná o nevyhnutelnou část vývoje lidské společnosti, kolo dějin, které se otáčí a za jistý čas učiní jednu celou otáčku. Věci kolem nás jsou jiné, ale přece svým způsobem stejné. Nebo podobné. 

Takže se dá zhruba odhadnout, co bude dál.   V našem Matrixu vzniká čím dál tím větší průsak do reality. Trhlina se rozšiřuje.

Pedro hlásí...

     Po delší době se mi ozval někdejší "Útulník" Pedro z Teplic. Už i na sever Kotlinky dolehly obavy z infiltrace "jinak kulturních" lidí z jihu a východu. Nejde o to, že jsou jiní. Jde o to, že se snaží a snažit budou, abychom my byli stejní jako oni - a nikoliv naopak, jak by to bylo mnohem přirozenější.

Tabula rasa anýbrž pokec

  
       Tenhle článek je o ničem. 

Tedy bude o tom, co tu kdo do komentáře napíše k libovolnému  tématu nebo jen tak. Pocit, poznámku k životu, barvu, chuť...

Diskriminační relativita

Zdroj: Internet

  Jeden čas se u nás rozproudila debata o povinném zahalování žen. Burka, nikáb, čádor.  Že je to prý nepřípustný náboženský symbol, jakási neslušnost k ostatním a bůhví co ještě. Ostatně ani při povolených demonstracích u nás si nesmí demonstranti zahalovat obličej. Aby mohli být vyfotografováni, natočeni a pak ztotožněni - a případně potrestáni. Nebo aspoň zařazeni do policejní databáze. 

...až se ucho utrhne!

Demonstrace IVČRN

...Zároveň by to posílilo důvěru v Evropskou unii. Ta se v očích mnoha lidí proměnila ve směšný, až odpuzující generátor nesmyslů a buzerace, v proklamátora bombastických hesel, zatímco civilizační vlak ujíždí tempem stále rychlejším směr Asie, Dálný východ. 

Což se děje v epoše počínajícího rozkladu státní moci na africkém kontinentu, provázeným masovým exodem na sever s důsledky, jež unijní orgány nahlížejí brýlemi iluzí a zbožných přání.

Aston na NP 12/05/2015