Novoročenka 2018

 Vše dobré v roce 2018 (a nejen v něm) všem přeje Drak

a taky Starý Kocour.

Když vám bude někdo tvrdit, že ví, co bude,

vysmějte se mu do očí!

Zeman mýty bořící…

   Říkal jsem si, že se do voleb nebudu míchat. Ať si každý zvolí koho chce. Ale všichni si přisazují jen na jednu misku vah. 

   Ne, opravdu si nemyslím, že starý tlustý, prostořeký Zeman je nejlepším možným kandidátem. Jenže - kdo jiný. Dostal jsem mailem odkaz na jakousi filipiku, obhajobu Miloše Zemana a vyvěšuji ji hlavně proto, že  ostatní (pražská kavárna a spol.) plodí o něm jenom samá negativa. Už jenom kolik závadného toho našli na jednom gestu v novoročním projevu. Co všechno s toho dokázali odvodit! 

Ta nenávist je už zcela živočišná.

Veselé Vánoce

Veselé Vánoce :-)

   Úvodem bych rád za sebe a Kocoura popřál všem šťastné a veselé Vánoce. Nějak přišly letos rychleji, než obvykle, aspoň pro mě. Doufám, že pro vás ostatní přišly spořádaně a včas, jak se sluší a patří, mají to přece být svátky pohody a klidu.

Doba hysterická

 Doby už lidstvo zažilo různé. Byla doba dřevěná, kamenná, bronzová a pak i železná. Pokaždé trvaly mnoho tisíc let.

  Nyní nastala doba hysterická. Není tady poprvé, ale dnes má pro šíření onoho zmiňovaného fenoménu, hysterie, zvlášť dobré podmínky dané rozvojem a rozšířením komunikace po celém světě. Neříkám, že každý, ale kdekdo se může virtuálně potkat s kdekým. Rychle kdekoliv. Ani nemusí mít nějakou tvář. Na internetu všichni nosíme nějakou masku. Vystrkujeme místo sebe svůj nick, avatara.

Ze stínu na sluneční stranu

Napsala Astra

   Astra má za sebou důležitý skok - nedávno seskočila hrobníkovi z lopaty. Stěžuje si, že je slaboučká - ale kdo by nebyl po takovém skoku. Hlavní je, že její hlava zůstává čistá a schopná snadno stravitelným způsobem podat zprávu o okolním bizarním světě. 

Je to ještě čeština?

Hana Macková

   Do našeho jazyka proniká tolik nových slov, že pokud bychom se díky nějakému stroji času mohli potkat se svým dřívějším já, nedokázali bychom se sami se sebou domluvit a nestačili bychom se divit.

Jen tak...

Pár nesouvislých poznámek k událostem kolem nás

Poslední kopretina

V Barceloně to žije!

Zdá se, že požadavek "stejného metru" je nereálný. Tohle od vládců EU přece nemůžeme požadovat. Když se od "rozseparoveného " Srbska chtělo oddělit muslimské Kosovo, neváhala EU (a USA) použít i vojenskou sílu a "humanitární bombardování"  aby Kosovo dosáhlo svého cíle. Budiž. Klid tam stejně není. Pak by ovšem měla EU zasáhnout i v případě, že se chce separovat i Katalánsko. Tam se Madrid snaží dokonce zabránit referendu s otázkou, zda má Katalánsko zůstat jako součástí Španělska nebo existovat jako samostatný stát. A dělá to dost násilným způsobem srovnatelným s tehdejším úsilím Srbů.  Hlasování je přece aktem svobodné vůle lidí. A stále se tu mluví o demokracii. Problém je v tom, čemu říkáme demokracie. Tohle slovo už rozhodně neznamená "vládu lidu". 

   Jsem zvědav, jak zareaguje bruselská věrchuška na požadavek alespoň verbálního odsouzení postoje španělské vlády a případně zda bude ochotná na Španělsko uvalit nějaké hospodářské sankce, jak to s chutí provedla v případě ruské anexe Krymu, která byla potvrzena následným svobodným hlasováním jako vůle obyvatelstva, kterými vyhrožuje Polsku, Maďarsku i Česku. Naši europoslanci se kupodivu "pochlapili a budou prý žádat komisi EK o odsouzení akcí španělské vlády. 

   Ale ptám se - opravdu budou? Myslím, že o tom jenom tak žvaní a protestu se neodváží. Ona ta mzda, kterou dostávají z Bruselu je příliš příjemná na to, než aby riskovali, že o ni přijdou. A věřím, že takový Úřad jako je EU by určitě našel způsob, jak neposlušné poslance umravnit.

A  další problémy:

   Ve Francii pokračuje výjimečný stav, protože pokračují i teroristické akce islamistů. Zdá se, že výjimečný stav bude ve Francii i jinde brzy stavem běžným, zcela normálním.

  Tyhle vleklé a zvolna gradující problémy západního světa jsou pro nás, socialistické pohrobky bývalého východního bloku, kraje obývané občany druhé kategorie (jak se občas prořeknou činovníci "západu") poněkud nepochopitelné. Průměrné myšlení (pokud se to dá myšlením vůbec nazvat) je tady na východě mnohem západnější, než socialismus  či neokomunismus, který je praktikován na západ od nás.

   Přežraná společnost, bohatá tak, že už neví, co by měla chtít se rozhodla (čti: její věrchuška za ni rozhodla) že bude spasitelem Evropy - a světa. Vytrvalé vymývání mozků, které ona "západní společnost" tak halasně kritizuje v Severní Korei, Číně i Rusku běží v EU na plné pecky. A žádná pecka nevynechává. Tisk, TV, rozhlas i oficiální webové portály v širokém záběru chrlí propagandu multikulturalismu, globálního oteplování, podivných gender studií atd. 

Ostatně konečně...

   Tak němečtí gayové mohou nejen uzavírat manželství, ale i adoptovat děti. Nakonec proč by ne. Dětem bude jim lépe než v nějakém ústavu nebo dokonce v dětském gangu na ulici.

   Má to ale háček - dítě musí porodit žena. A nevím, jestli bude k dispozici dostatek vhodných dětí, protože v Německu je homosexualita vyšší, než v jiných zemích. Takže se může stát,že pro adopci budou k dispozici jen děti jiných etnik. Tedy i jinak vypadající. A podle některých zkušeností se v nich kolem puberty objeví "volání rodu"  a ony bez rozumného důvodu své pěstouny opustí a přidají se ke svému etniku. Takže se německý národ, tradičně pracovitý a disciplinovaný tak nějak naředí, což znamená, že se rozplizne v "evropských strukturách" a Němci přestanou být nebezpeční svým sousedům. Tenhle "naředěný národ" už totiž nebude schopen podlehnout volání nějakého novodobého Vůdce. A pokud ano, bude to vůdce se zcela jinými záměry, než vybudovat novou, "čtvrtou říši"... 

Zamrzlá nenávist

   Ale v Kotlince jsou takové problémy spíše velkou výjimkou. My máme ty svoje. Třeba to těžké dilema některých lidí, jestli má Jarek Nohavica přijmout avizované státní vyznamenání od nenáviděného presidenta.

  Menší část "všeho lidu", tzv. pražská kavárna a spol. totiž neuznává výsledky presidentských voleb a nesnese pomyšlení, že by president mohl vyznamenat někoho, kdo je všeobecně uznáván za hlas národa. Najednou je Jarek považován za člověka, který jen díky náhodě není v obecném opovržení za "kolaboraci" s STB. Spolupracoval leckdo, občas se na to přijde, ale po těch mnoha letech už na to víceméně nikdo nehledí. Byla jiná doba.

   Myslím, že jim spíše vadí, že oni sami zdaleka nemají tolik věhlasu jako onen písničkář. Nebo mu možná závidí to státní vyznamenání? Ale nejvíc jim vadí, že Nohavicu bude vyznamenávat  prostořeký Zeman a ne někdo z jejich pražské kavárny. Jejich hvězda už pohasla po smrti Václava Havla nebo vlastně nikdy nesvítila. Jaroslav Hutka, Karel Steigerwald nebo kandidát na presidenta textař a někdejší majitel sázkové kanceláře Fortuna Michal Horáček.* To psaní textů mu šlo moc dobře a obchodník je taky asi docela obstojný. Jaký je antropolog ovšem netuším.

*/  Pana Horáčka jsem viděl na začátku léta v Ostravě při sběru podpisů. Měl před obchodním centrem Fukušima (čti Nová Karolína) malý stánek s nějakými papíry a mládencem, který ty papíry  hlídal a půjčoval případným podporovatelům průpisky. Za cca čtvrt hodiny se ve stánku nezastavil nikdo. Pár lidí prošlo kolem, podívali se na papíry, které ležely na stolečku a šlo dál.

  Sám Horáček (nebo jeho dokonalý dvojník) se procházel na prostranství před megalomanským hangárem - a lidé si ho nevšímali. Možná jej ani nepoznali. Měl jsem nutkání to celé vyfotit, ale nakonec mi to nepřipadlo vhodné. 

Ale nastává nám podzim, příroda se barví do teplých tónů a jistotou zůstává, že přijde zima. 

Nevíme sice jaká, ale přijde. Sousedka už má, jak vidíte, na zimu  svůj plán...

Jidášský polibek

Král Andrej I. 

   To je termín, známý z Bible. Jidáš svým polibkem označil tehdejším mocným, kdo z těch vousáčů při společné večeři je vlastně Ježíš a skončilo to jeho ukřižováním. Ježíše, ne Jidáše.

   Je mnohokrát v praxi ověřeno, že pokud se šéf chce někoho z podřízených elegantně zbavit, začne ho nesmyslně chválit, protežovat, píše mu nezasloužené odměny. A v kolektivu se posléze určitě najde pár lidí, kteří na tu zjevnou nespravedlnost budou reagovat tím, že protežovanému kolegovi budou dělat naschvály, budou ho pomlouvat a udávat jeho prohřešky šéfovi Ten tak na onu osobu  získá negativní informace, které by jinak asi nezískal a až zasáhne a nežádoucího se začne zbavovat, bude to za tichého nebo hlasitého potlesku celého kolektivu. Navíc může farizejsky prohlásit "zklamal jste mě a já vám tak věřil!".

Jedna malá desinformace

V rozhovoru s uznávaným chirurgem profesorem Pavlem Pafkem můžete číst:

   „Jen hloupý člověk si může myslet, že pacient, který přijede do nemocnice v autě za dva miliony korun, se postaví do řady s těmi, kteří tam přijeli tramvají. Musíme si uvědomit, že zdravotnictví nemá pro všechny na všechno v době, kdy to potřebují,“ 

    "Jistě si nikdo nemyslí, že by pana prezidenta operoval nějaký mladý, málo zkušený sekundární lékař jako pana Nováka z nějaké vísky. To je mylná představa. Ale jestli chceme opravdu demokracii, pak musí být ve zdravotní péči brán prezident jako bezdomovec. Na tom trvám. A to nikdy nebylo ani nebude."

Hormony

Okamžik nárazu

   Dvě "free, cool a in" dívčiny se vydaly autem za svou partou do vesnice Obrnice poblíž Mostu a během jízdy vysílaly na sociální síť průběh své bláznivé jízdy. Havarovaly, jedna je mrtvá, druhá přežila. Záznam toho jejich "posledního pohyblivého selfie" visí na YT, dokonce v několika instancích. Reakce "lidu internetových sítí" jsou předvídatelné.

   Někteří říkají, že holky dostaly, co si za svou blbost zasloužily, jiní jsou rádi, že svou hloupostí nezavinily nějakou větší tragedii, že sebou nevzaly někoho nevinného, někteří litují jejich rodiče a někteří litují i toho zmařeného mladého života.

   Otec té přeživší důrazně žádá veřejnost, aby si lidé tento autentický záznam vymazali ze svých počítačů a aby ho hlavně nešířili. To mě dost zarazilo. Proč? Když nebude záznam, tak tragedie jako by se nestala?  A další "frikulíni" se takhle budou snažit zviditelňovat?

Džihád mysli

     Islámský stát končí jako organizace, ale nikoli jako teroristická skupina. Obávaný scénář potvrzuje i dění v Mosulu. V osvobozených, válkou rozbořených částech města žije stále i množství civilistů. Ti teď dosvědčují, že se v jejich řadách pokoušejí schovat extrémisté.

Mohammed Sinan, tamní obyvatel, džihádisty schovávající se mezi civilisty označil za tikající bomby. „Jsou připraveni explodovat nebo zorganizovat řadu útoků proti místním,“ tvrdí Sinan. Místní se teroristy navíc bojí ohlašovat autoritám. Když prý spolu se sousedy čtyři radikály před měsícem nahlásil, tři z nich byli do týdne opět propuštěni na svobodu. „Možná bude někdo z nich vědět, že jsem je nahlásil já, a pak můžu přijít o život,“ popsal své dilema Mohammed Sinan z Mosulu.

(Lidové noviny)

Pověry dnes

Stradivárky nebo...

    Moderní člověk (vlastně ani nemusí být "moderní", stačí že žije v současnosti) je zavalen, zahlcen neuvěřitelnou spoustou informací, u nichž prakticky nemá šanci si ověřit, které z nich jsou pravdivé, které jsou šířené z důvodů marketingových nebo politických a které jsou ryze podvodné. Dokonce i "ne-informace", tedy zamlčení některých faktů patří do tohoto oboru manipulace. A to je téma, kterým se tady zabývám stále dokola.

Akce a reakce aneb jako to dělají

Vzpomínka na Protektorát Čechy a Morava

Reakcionáři

   Každá akce budí reakci. Když neustále připomínáme provinění předků, nakonec to vzbudí odpor. Když vidí, jak se Německo mění a tmavne, ti, kteří by museli zavrhnout své předky reagují pochopitelně posunem na druhou stranu. K nacionalismu a k tradicím. To, že jsou to tradice nacistické je sice fakt - ale čeho se mají chytnout? Je podkopávána národní hrdost každého Němce. Němci jsou stigmatizováni "neodčinitelnou vinou". No a to je reakce na ten nátlak. Vzpomínka na dobu, kdy pojem "Deutschland" byl synonymem něčeho velkého, hrdého. Ať už jakkoliv (sebe)zničujícího. 

Džin mimo láhev

"V sítích jsou zakletí běsi. Ještě že je to na elektriku a dá se to vypnout."

  Tohle napsal Aston na Neviditelném psovi jako reakci na hoax/nehoax "Modrá velryba". To, zda taková kampaň (hra) vůbec existuje se člověk s jistotou nedoví - ani doma ani jinde. 

Světový četník ...

   Tak nám zase "jestřábi z USA" poslali (bez jedné) kopu Tomahawků na Sýrii. Tedy na cizí území. Bez vyhlášení války. Protože údajně syrské letectvo zaútočilo sarinem / chlorem (zdroje se nemohou dohodnout) na vlastní civilní obyvatelstvo. Pominu-li fakt, že povstalec, který zrovna nedrží v rukou samopal nebo taktickou raketu je podle názorů našich západních politiků jen ubohý civilista, napadá mě jiná věc: Bašár Asad je bezesporu diktátor a to relativně krutý diktátor. Ale poslední dobou s pomocí jiného diktátora, Vladimíra Putina, má v boji proti spoustě znesvářených skupin v Sýrii, které bojují nejen proti Bašárově režimu, ale hlavně mezi sebou, výrazné vojenské úspěchy. Naše "západní fronta" nějak ztratila "tah na branku".  Takže bylo třeba "něco" udělat, aby se věc dala "mediálně" do pořádku.

Curva senecta

  Před mnoha lety, před sametovou revolucí, přesněji v roce 1988 jsme v našem Ústavu dávali hru Suchého a Šlitra Šest žen Jindřicha VIII. Pěkná hra, na operetu, kam byla zaškatulkována, nezvykle moudrá. 

  Tenkrát režisér Zdeněk Boubelík pozval na premiéru Jiřího Suchého - a on skutečně  přijel. Přijel dříve, v termínu neměl čas, ale natočili jsme s ním rozhovor o divadle a o tom, kdy by měl člověk přestat pracovat, protože je už starý. Tak se stalo, že jsem měl tu čest poobědvat s legendou. Suchý byl už tehdy pevně přesvědčený, že pokud člověk udrží myšlenku a dokáže vstát z postele, měl by něco užitečného dělat. Odpočívat prý může později, v rakvi. Hledal jsem ten rozhovor ve videoarchivu, ale jaksi není k mání. Tenkrát se točilo na kazety VHS a rozhovor je asi přilepený k nějaké inscenaci a unikl digitalizaci.

   Vzpomněl jsem si na ten rozhovor, když mi jedna dávná přítelkyně, herečka,  poslala článek z pera Jiřího Suchého, dnes staršího o bezmála třicet let. Při prvním přečtení se mi zdál trochu ublížený, ale pak jsem si uvědomil, že pan Suchý popisuje přesně to, co zažívám občas sám. 

  A tak jsem se rozhodl, že ho vyvěsím pro vaši potěchu i tady. Visí už nejméně na dvaceti webech. Pokoušel jsem se s panem Suchým domluvit, zda to dovolí, ale nenašel jsem na něj spojení, ba ani originální článek. Jedině na webu jeho bratra Ondřeje jsem se ubezpečil, že je to opravdu psal Jiří Suchý.

   No nic, vyvěsím to i bez jeho výslovného povolení, protože slova jsou to moudrá a je jasné, že bych to v  žádném případě nenapsal lépe. Pokud se to pan Suchý domákne, požádám ho o dovolení dodatečně. Jak jsem ho poznal, tak to na 99,9 % dovolí.

Jo - a ten tehdejší oběd v Atomu zaplatil náš pražský host. Nedal jinak.  

Chvála obyčejnosti...

  Tak Špinarka to má taky za sebou. Měla pohřeb, který by ji mohl závidět kdejaký potentát. V TV to byla včera první zpráva. Prý přišlo čtyřicet tisíc smutečních hostů.  Bez toho, že by je někdo nutil nebo že by z toho měli jakýkoliv profit. A nosili k rakvi růže. Velké kytice růží. Někteří z dlouhého čekání zkolabovali, odvezla je sanita, ale vraceli se i z pohotovosti zpátky do fronty před krematoriem.

Začíná jaro...

  Jo jo, už pěkných pár dní máme jaro. Dneska bylo dokonce tak horko, že jsem se zapotil i v tenké košili. No co - brblali jsme, když bylo zima, tak teď máme teplo. Teploučko - až nepřirozeně.

Na jaro reagují různí tvorové různě. 

   Třeba zajíci, kteří tady žijí mezi věžáky se začínají honit. Komické je, že přes relativně velmi frekventovanou cestu přebíhají v době, kdy nic nejede ale hlavně - a to prostě nechápu - používají zásadně přechody pro chodce. Zebru. Tedy v noci, kdy tam žádní chodci nechodí. Viděl jsem to několikrát a není to tedy náhoda, ale nějaký novodobý zaječí zvyk. Stejně nechápu, jak tady ti zajíci mohou žít a dokonce mít mladé. Tráva tu v zimě není - je pod sněhem, nebo je uschlá. Lidi sice krmí ptáčky, ale krmit zajíčky jsem ještě nikoho neviděl. Pobíhá tady spousta psů různých velikostí, mnozí bez vodítka. A když dopoledne jdu do Ústavu, jeden nebo dva zajíci se klidně pasou za plotem výpočetního střediska a na psy na druhé straně plotu se dívají dost výsměšně. Psi se mohou strhat a zajíc i- nic. Hluboký nezájem. 

   Divím se, že je v noci nějací ti "volnoběžní psi" nevyčenichají a neproženou. Nebo možná ano, ale na vlastní oči jsem to nikdy neviděl.  

   Dneska mladé holky poprvé ve velkém odložily kabáty a chlapi, hlavně ti starší, začali narážet do kandelábrů. Ti mladší taky, ale ti proto, že cosi psali nebo četli na svých chytrých telefonech a tabletech. Boule měli sice stejné, ale příčina byla jiná. 

    Protože už to pomalu vypadá, že bych mohl ze sklepa vytáhnout svou motoběžku a vyjet směr Sudety, tak se můj zaměstnavatel rozhodl, že mě pořádně zaměstná. Za březen jsem odpracoval téměř dvojnásobek toho, co mám ve smlouvě. Doufám, že mi to nezaplatí a já budu mít volno a tím pádem šanci na pár dnů v kuse vypadnout do výšky 700 metrů nad mořem.

   Na naši Astru má jaro taky silný vliv. Maluje a kreslí. Měl jsem ten její nejnovější obrázek vyvěsit už dávno, čekal jsem, že k němu Astra přičiní pár slov, což neučinila  - ale  potom jaksi nebyl čas a tak se stalo, že mi zmizel "kajsik" v hloubi počítače a protože jsem už zapomněl, jak jsem ho nazval, tak nebyl k dohledání. 

   Až dneska, když jsem chtěl pokorně psát Astře, ať mi ho pošle ještě jednou, tak jsem si vzpomněl, že by mohl být v poště. Byl tam a tak ho vidíte. Já mu říkám "Jarní Baba" protože kvete. Možná že mu Astra dala jiný název - pokud ano, může mě opravit. 

   Osobně nemám jaro moc rád. Ozývá se mi páteř a to mě omezuje a ser...   ...seriózně se pak nedá fotit. Navíc s blížícím se výjezdem musím urychleně dovyvinout blinkry na svou motoběžku - koupil jsem sice hotové z Číny, ale jsou tak mizerně udělané, že by upadly na prvním větším výmolu. 

  A že jich v Sudetech po zimě bude! Bez děr zůstanou pouze strategické silničky, které tam vybudovala československá armáda na konci třicátých let minulého století, aby je vzápětí převzali Hitlerovic hochům, kteří  je ještě vylepšili. Jsou uzounké, v mapách jsou vedené jako lesní cesty, ale jsou geniálně vedené po úbočích, takže se po nich může pohodlně jezdit i náklaďákem. 

   Nebo na motoběžce - protože je tam sice zákaz vjezdu automobilů a motocyklů - ale vjezd bicyklů zakázán není. A motoběžka je před zákonem pouze "koloběžka s pomocným motorem" a tedy se na  i pohlíží jako na jízdní kolo. Takže se tam mohu prohánět dle libosti, jen musím dávat pozor na protijedoucí lesní stroje a náklaďáky, kteří mají taky výjimku. Co mě ale fascinuje nejvíc je fakt, že 80% z těch silniček má povrch v perfektním stavu. Ne moc rovný, ale zcela bez děr a výmolů.  Běžné silnice mezi Krnovem a Zlatými Horami se už za dobu, kterou pamatuji, tj. nějakých šedesát let,  generálně opravovaly asi třikrát. A už se na nich zase dělají výtluky a budou je muset opravovat. Jak se říká "už to nie je ten kvalitný predvojnový materiál". Nebo je to možná tím, že po nich projede za rok tak třicet aut a dvakrát moje motoběžka, zatím co po státních projedou za rok desetitisíce aut.

   No nic, už musím zastavit ten svůj ústní průjem. Obdivujte "Jarní Babu" - tedy pokud se vám líbí a v tom případě to napište do diskuze. Astra chtěla obrázek vyvěsit jen tak, ale jako majitel blogu přece musím dbát, aby si mé příspěvky zachovaly nějakou fazónku. Takže jsem sepsal, co jste právě dočetli. 

A pánové - zítra dejte pozor na kandelábry!

Antigony (protiklady)

Nedostavěná budova KVKSČ.

   Pořád se meleme v kotlíku politických hádek, sporů rozepří, manipulací, podvodů a podvůdků. Manipulativní zprávy všude, kde se podíváš. Už jsem tak otrávený, že hledám nějakou tu "politiku" i ve zprávách o počasí.

Slovo Obuvníkovo

Kecy ve virtuálním a mediálním prostoru jsou jedno, reálný život druhé...

Chmurné vyhlídky   (foto StK)

   Budou volby, které přinesou nějaké výsledky, (jako optimista doufám v to, že dosud ještě ne výrazně zfalšované) na základě rozhodování jednoho každého voliče co pro něj je dobré a co zlé. Podle pragmatického zájmu a na základě praktických zkušeností. Kdo se neřídí tím, kdo zavrhuje vlastní i historickou zkušenost namísto kterých se rozhoduje podle toho co si nechá nalít do hlavy, nezaslouží si lepší osud. Potíž je, když kvůli jeho hlouposti se s ním svezou ostatní. Jenže to je součástí dějin.