Šumavské pastorále

foto St. Kocour

Šumavské pastorále

Raníčko mlhavé na blatech bludičky

Kam oko dohlédne ztrácí se chodníčky

Kam oko dohlédne zem stříbrem se odívá

Poň bosá děvečka pro chleba chodívá

Pro chleba krajíček tenký jak pavučí 

Za těžkou robotu v cizáckém područí 

V chatrné sukničce vlásky jak uzlíček 

Pověz mi děvečko kde je tvůj hošíček 

Hošíček za horou za horou dalekou 

Páni mu slíbili košilku bělostnou 

Košilku bělostnou s radostí ve tváři 

Až si svou děvečku povede k oltáři 

Na bílé košilce červenou růžičku 

V barevném kabátě po boku šavličku 

Pospěš si děvečko už hrají mu dudáci

Hosté se scházejí vždyť jsou to vojáci 

Za horou dalekou den se už vytrácí

Košilka bělostná růžičkou krvácí

Pospěš si děvečko slyš trubky volání

Kůň vraný s hošíčkem po poli uhání

Marné je volání 

Nejede pro tebe 

Nese ho ke hvězdám 

Nese ho do nebe

Schumacher, 16.11.2011

V očekávání barbarů

   Jakub slíbil dodat báseň, ať se dostaneme z toho kolotoče stále stejných a stále manipulativních zpráv. Leč nestalo se tak. Nicméně jsem na vhodnou báseň, která je k věci, přestože je z minulého tisíciletí,  narazil na webu LN. Ale i tam je převzatá.  Nebudu tvrdit, že mi ji poslal přítel, protože to není pravda. 

Ale pokud se pan Léko bude zlobit, zase ji smáznu. 

Tabula rasa čili pokec 3

    Takže tenhle úspěšný projekt inspirovaný Astrou má další pokračování. Abyste jej nemuseli hledat ve starších příspěvcích, tak tu je další čistý sešitek.

Tož si tuná pište, útulníci...

Freedom, go to hell!

Heslo, které nesli islamisté v protestním průvodu v Londýně v létě 2009

foto ČTK 1989

   Svoboda slova začíná mít vážné trhliny. Do lodičky demokracie zatéká lež a nenávist pravil by možná básník. Nebo známý dramatik. Ale o tom se nesmí mluvit, stejně jako "za totáče". 

  Policejní president s příznačným jménem Tuhý včera už dopředu varoval před "extremisty", kteří dozajista budou chtít "zneužít" výročí sedmnáctého listopadu k propagaci xenofobie. A že represivní složky jsou na to připraveny a to včetně armády. Tak nějak mi to připomíná atmosféru roku 1989. Jen ty Lidové milice mi tady chybí. Vše ostatní už tu máme - včetně Národní fronty, kde někteří jsou reálnou silou a jiní, kteří jen nemají odvahu říci dost! 

Pátek, třináctého

ALLAHU AKBAR

   V Paříži to vypadá na koordinovaný teroristický útok islamistů. Jsem zvědav na (předpokládám debilní) komentáře našich "sluníčkářů". I tzv. "objektivních".

   Budu doplňovat, pokud možno z různých zdrojů. Předvídám podobný útok v Londýně nebo Berlíně. Nastává stav "saturace imigrantů" - dříve, než se čekalo?

Goebbels podruhé aneb Tak se to dělá!

Jedna z fotografií Karla Richtera

   Propagace se nám konečně zkvalitňuje. Není už prvoplánově primitivní. Starají se o to i nové "neziskovky", které ve veřejném prostoru řeší problémy, které žádná řešení nepotřebují. Vezmeme-li si třeba takovou Genderovou expertní komoru České republiky, tak jediným opravdu viditelným výstupem celé organizace o více než 70 členkách (a jednom členu), podporované Norskými fondy a podobnými organizacemi za 3/4 roku její existence je prosazení zákazu fotografií aktů Karla Richtera na půdě Knihovny Akademie věd. 

Ale možná je to úplně jinak...

Pršlavé dopoledne

Astra

   Vypravila jsem se hned zrána a po včerejším nádherném dni v dost ukrutném dešti do VZP, kde jsem hodlala získat zpátky prachy za vakcinu proti chřipce. Inzerují, že osobám starším 65.let vakcinaci proplácejí. Měla jsem ale ušlechtilejší důvod, co mě tam lákal.Na dalším rohu té VZP budovy (která zabrala pro svoji činnost nejkrásnější kino Flora v Praze - na Vinohradech, kde jsem trávila svoje pohnunté dětství) - stojí rohový činžák.

Gobbels ožívá?

Síť

  Joseph Goebbels,  Hitlerův ministr pro propagandu měl na svou dobu dobře propracovaný způsob, jak znevěrohodnit například vysílání zahraničního, t.j. nepřátelského rozhlasu. Jeho agenti nenápadně rozšířili mezi lidmi, ne zcela nakloněnými Třetí říši, údajnou zprávu BBC, že spojenecké letectvo zcela vybombardovalo jisté německé město. Do toho města kratičce nato přijel Vůdce a nadšeně vítán obyvatelstvem pronesl na vyzdobeném náměstí projev. K tomu záběry na poklidné, vzorně upravené město. 

A protože ještě nebyla veřejná TV, uvedla se reportáž v nejbližším filmovém týdeníku. Dále se k tomu mnoho nehovořilo. Rozpor mezi šeptandou a filmovými záběry byl evidentní. Londýn byl většinou Němců náhle považován za lživou a štvavou stanici.  

O lidech unavených životem…

   Pro obě zdejší hvězdy a Jakuba i Pedra

   Tenhle text není můj. Poslala mi ho známá, herečka. S tím, že jí ho taky někdo poslal, ale že se jí moc líbí. Že by ho hned podepsala. 
Přečetl jsem a pomyslel si totéž. Trochu jsem prohledal net a zjistil, že kopií toho textu jsou snad stovky. Má ho na svých webech spousta bloggerů. Někdy kopie celého textu, jindy jen citace. 

Chtěl jsem někoho požádat o dovolení jej vyvěsit, ale nenašel jsem autora. Přesto ho vyvěšuji. Protože se v tom textu vlastně píše i o mě. Kdy mě až infarkt upozornil, ať "uberu páry". Ubral jsem. A udělal jsem dobře, dokonce ta příšerná únava zmizela. 
Když jsem nahradil postoj "nechci, ale musím" přesvědčením, že "chci a mohu".

Kdyby se skutečnému  autorovi nelíbilo, že to tu visí, nechť se ozve. Omluvím se mu a stáhnu to.  

Stroj času

   Prý se z kauzálních důvodů nikdy nebude moci cestovat do minulosti. Protože by se jakoukoliv, byť i nepatrnou změnou mohla změnit naše současnost a tím třeba i naše možnost do té minulosti cestovat. Dobře tedy, nebudeme nijak do minulosti zasahovat, jen se tam podíváme. Myslíte, že je to nemožné?

Aréna

  Bylo to místo, kde se pro pobavení římského publika odbývaly zápasy gladiátorů. Gladiátor znamená „bojovník s mečem“, kterému se říkalo gladius. Gladiátoři bojovali v aréně se lvy - i mezi sebou. Bojovali na život a na smrt. Byli to většinou otroci, váleční zajatci či odsouzenci na smrt, takže měli jedinou šanci jak přežít – porazit protivníka.

   Který z těchto významů vedl zakladatele divadla Aréna k volbě názvu nevím. Ale gladiátoři a gladiátorky v Aréně se dnes snaží naplnit význam onoho slova. Bojují. Někdy na život a na smrt. Tedy skoro...

Demonstrace Bloku proti islámu v Ostravě

   Na návštěvu náměstí i focení jsem měl jen deset minut. Takže o čem se mluvilo nevím, ale asi tom, že islám v České republice nechceme. S tím bych i souhlasil, jen s názvem "Blok proti islámu" mám  trochu problém. Islám totiž existuje a nemáme ani právo, ani reálnou možnost jej nějak "zastavit". Jediné co můžeme a musíme žádat od vlády je striktní dodržování našich zákonů a pravidel - bez výjimek, ani kdyby byly nadirigovány z Bruselu. 

Augenblicky (2)

Roboti

   Jsou už mezi námi. Fungují na povel. Moderátorka ve studiu při diskuzi s hostem, který má jiný pohled na věc než je ten oficiální (tedy ten televizně-oficiální) najednou změní chování a začne být na hosta až agresivní, přerušuje jeho řeč a místo aby diskuzi moderovala, tázala se, tak začne hosta za jeho názory kárat. Mění téma, nenechá ho dokončit ani jednu větu. Spíše vede něco jako monolog a host ve studiu se tak stává pouhou stafáží. Po chvilce si všimnu, že moderátorka má v jednom uchu sluchátko, do kterého jí někdo snad dává příkazy, jak se má chovat. Co nesmí hostovi "dovolit".  Už nevím přesně v jakém pořadu to bylo, myslím že to byla na ČT24, ale dost mě to vylekalo. 

Robotka. Kým je řízená?

Absurdní divadlo kolem nás

Franz KAFKA

...Šel jsem asi kilometr mezi migranty a na vlastní oči vidím, jak po několika stech metrech migranti zjišťují, že již nemají hlad či žízeň, a odhazují jídlo vedle cesty. Ta nová bunda nesedí, a tak ji odhodí, do večera je daleko, tak odhodí spacák... 

   Cesta do Srbska je lemována tunami odpadků. Makedonské děti sbírají do igelitových pytlů housky a chleby jako krmivo pro domácí zvířata. S plnými pytli jídla procházejí kolem sluníčkářů, kteří již mažou další bagety pro další várku migrantů.

(Tomáš Jirsa na Neviditelném psovi.)

Noční hovor

Tma. 
 Mobil na nočním stolku svítí a otravně zvoní.  Po několikátém zazvonění ho raději vezmu - když už jsem ho, blbec, zapomněl o půlnoci vypnout.

Kopanec u soudu

Honza Hájek, prapůvodce následných událostí
(TV POLAR)

Motto: 

Když se sejdou správní protagonisté ve správnou dobu na správném místě, dokáží sehrát opravdu skvělé absurdní představení.  Dokonce na pokračování.

   Pokud jsem sledoval reakce svých známých na tuhle performanci, většina z nich  se shodla, že titulek v obraze TV POLAR je naprosto správný. 

Měla!

Lidé!

Projev prof. Petra Piťhy, probošta Kolegiátní kapituly Všech svatých na Pražském hradě

Není co dodat. 

Poslouchejte a přemýšlejte.

A děkuji moc Jakubovi za tip.

Co vidí šakal?  Budoucnost?
Anýbrž jak silně máme vpáleny do mozku moderní symboly. Dvojčata, Kaaba...

O nebezpečí tedy víme.  Známe taky řešení?  Nebo si jen tak hrajeme na tvrďáky?  

O balení

    Musím se pochlubit - balit opravdu umím. Balím dobře, na několik způsobů, s profesionálními výsledky a dokonce snad i umělecky. Mých služeb z oblasti balení se celá léta dožadovali a stále dožadují nejen kolegové a přátelé, ale i kolegyně a rodinní příbuzníci. 

   Tomu, neváhám říct umění, jsem se naučil v sedmdesátých letech minulého století, kdy jsem sloužil v jedné (nyní) zahraniční armádní destinaci - v Liptovském Svatém Mikuláši. Podhorské městečko, průmysl veškerý žádný, jenom Kožiarské a Drevárské závody - rukavičkářství a výroba dýh. Chalani odjížděli za prací většinou do havírny v Ostravě a potenciálních ženichů nebylo dost. Jen velká vojenská posádka v městě a druhá v blízké vesnici Liptovský Peter.  

Augenblicky a "vaprósy"

 V úterý v Sudetech poprchávalo. Nebylo zima, ale bylo mokro, nebe zatažené, foukal vítr. Ráno jsem zajel dolů do obchodu pro proviant, zavezl svou "motoběžku" pod střechu do stodoly  a pak jsem už jenom seděl na zápraží, popíjel kafe s mlíkem a nechával hlavu "na volnoběh". 

   Den předtím jsem poslouchal rádio, pak chvíli českou a slovenskou televizi a dumal, kdo z nich si nejvíce upravuje situaci podle svých představ. Tedy naštěstí ne situaci - jen zprávy o ní. Zpravodajské hry v médiích i na internetu jsou už džunglí poněkud nepřehlednou. Prakticky už nikde nelze narazit na neutrální zprávu. Ke každé skutečnosti dodává něco i zpravodaj - a většinou se brzy pozná, "za koho kope" - a zprávu tím dokonale znevěrohodní. Během dne následují komentáře všech možných komentátorů - kvalitních i těch ostatních. Takže před večerním zpravodajstvím už vlastně víte, že...  Co vlastně víte?

Großtante Anna

Drážďany po spojeneckém náletu 1945 

   Moje pratetička byla Němka. Prastrýc už dávno ležel kdesi poblíž  Stalingradu a čuchal ke kytičkám zespoda, ale ona sama přežila v Drážďanech i velké spojenecké bombardování - kobercový nálet minul její dům jen o dvě ulice. 

Po válce to nebylo v Dolním Sasku moc dobré, město bylo příšerně rozbité a ani jídla nebylo dost. Ale dobře jsme se s tetou Anne snášeli - ona sice česky uměla jen pár slov, ale to malým klukům tak moc nevadí - hodně se dá naučit empiricky. Třeba co je to Strudel jsem pochopil hned, jak nám ho pocukrovaný donesla na talíři. Úžasná dobrota.