O válce, vojácích a vlastencích

   

Ti dva chtěli ještě před chvíli jeden druhého zabít.
Ale pak by tu v zákopu zůstal jeden úplně sám. 

   Takřka od mládí si uvědomuji nesmyslnost válek. Ale žili jsme si  v Evropě v klidné době, války byly daleko. Ta v Jugoslávii netrvala moc dlouho, neměli jsme na ni žádný vliv a odbývali jsme ji slovy 

"Nojo, Balkán, 

tam se perou pořád!" 

Já jsem zubař a kdo je víc?!

  Sněmovnou schválená senátní novela má umožnit, aby stomatologové ze zemí mimo Evropskou unii měli jednodušší cestu k poskytování péče v Česku. „Podle novely to dokonce nebudou ani lékaři, ale studenti, na které má tamní lékař dohlížet přímým dohledem – tedy se na ně dívat. Asi je hodně zubních lékařů, kteří nemají z dlouhé chvíle co dělat než tlumočit z ukrajinštiny,“ říká pro ParlamentníListy.cz prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. „Na kvalitu lékařské péče musíme být maximálně přísní. Její snižování je cesta do horoucích pekel našeho zdravotnictví,“ konstatuje lékař a poslanec Vladimír Zlínský.

Přeložím:

   Zubní lékaři si nutně potřebují zachovat monopol, aby si mohli účtovat ceny jak pojišťovnám, tak pro přímé platby a určovat podmínky, za kterých budou ochotni otevřít ordinaci a kde. V pohraničí je to nezajímavé. Před touhle situací pamatuji na tzv. "dentisty", kteří dělali totéž, ale neměli vysokoškolský diplom - a dělali to stejně dobře. Případně i méně dobře jako všichni. Proto se tak pohoršují, když se ukáže, že je více lidí, kteří něco umí. Je to i u sester. Na jedné straně si stěžují, jak jsou přetížené a na druhé, že se na jejich místa tlačí cizinky bez, podle nich, patřičného vzdělání. Jestli to opravdu umí nebo ne je nezajímá.

   A je to je trend nejen ve zdravotnictví. Snaha si zachovat privilegia monopolu je vidět tu kde i onde, třeba i u baletu. Nebo i jinde. Vystudování klasického nebo moderního tance ještě nezaručuje, že daný tanečník  tančit umí opravdu dobře.

    Ovšem: snahu být stále "ve funkci", v podstatě bez většinové vůle lidí lze pozorovat i v politické sféře. Hlavně před volbami. A vzájemná kritičnost je stejná, jako u těch zubařů. Jenže politik vám zub nespraví.

  Takže ano, páni zubaři, musíte být přísní a požadovat kvalitu a osobní odpovědnost za odvedenu práci. Jak u Ukrajinců tak u Čechů. I sebe samých, páni poslanci a presidenti. Pak by se přestaly vyskytovat kraje, kde o zubaře nezakopneš ani náhodou. A sněmovna, kde se netvoří zákony pro všechny lidi, ale lobuje - hlavně pro sebe.

Pokud to zvládneš, staň se klidně monopolistou!¨

===================

Jako obvykle poznámka:

   Dneska je to právě deset let, kdy byl banderovci obsazen a vypálen Dům odborů v Oděse. O pár dní dřív jsem se začal zajímat o události na náměstí Majdan v Kyjevě na Ukrajině.

Dezolátské pohádky

  Řetězové maily raději nečtu. Bývají obvykle dost primitivní, zato mají pestrou typografickou úpravu. Jakmile je každý odstavec jinou barvou a má velké ozdobné nadpisy, indikuje mi, že pravděpodobně nestojí za přečtení. Tenhle vypadá jako překopírovaný článek. Zdroj ani autora jsem ale nenašel. Ale i tak si myslím, že mě autor žalovat nebude. Dělám mu nakonec reklamu.

Udělám tedy výjimku a text vyvěsím. Autor trpí mnohomluvností a je poněkud antisemita, i když to tají. Myšlenky a vývody jsou jeho, zanechal jsem vše tak, jak mi to přišlo, vymazal jsem jenom evidentní popisy fotografií, které se nezachovaly. A zrušil typografické "vozdobování". Ale článek měl patrně v jistých kruzích docela úspěch. Jinak by mi ho známý nepřeposílal.

Já si ho pro sebe nazval "Pohádky dezolátské babičky" 

Propaganda, zvláště ta ruská....

Blbá nálada

   To je termín, který použil první český president, již zesnulý Václav HAVEL. Disident, kulisák, dramatik, spisovatel, vášnivý kuřák a prý i alkoholik, vězeň...

Tak nazval společenskou atmosféru v Česku v roce 1997 spojenou s krizí důvěryhodnosti politiků i celých politických stran, krizí důvěry v úspěšné pokračování ekonomických reforem a s celkovou krizí v české společnosti. Můžeme si vybrat, každý podle své letory nebo životních zkušeností.  

Protože se nám vrací, obohacená o čtvrtstoletí zkušeností, jak zacházet s obyvateli české Kotlinky bez rizika nějaké velké společenské exploze.

Inverzní analogie

 aneb Větší pes mrdá

Aleksandar Vučić, president Srbska

 

  Tak se nám podebral další vřed na tváři Evropy. Srbsko a Kosovo. A tady je krásně, přímo ukázkově vidět, jak pružná je naše západní politika. Podporujeme Ukrajinu, která nedodržela a jak nyní zjišťujeme, nikdy se nechystala dodržet Minské dohody, které měly zaručit jistou samostatnost Luganska a Doněcka v rámci Ukrajiny, následkem čehož byl vyprovokován tzv. Euro-Majdan, události v Oděse a ozbrojený konflikt  mezi ozbrojenými milicemi odštěpeneckých oblastí a nacionálními nebo spíše nacistickými gardami ukrajinských oligarchů z něhož se po čase vyvinul stávající ukrajinský konflikt.

Na dvou stranách plotu

   Nejspíše jste už viděli na YouTube snímek, jak na sebe štěkají dvě skupiny psů, každá je jedné straně plotu. Pak někdo otevře vrata - a je klid. Jen někteří zvláště vzteklí psi se uchýlí na stranu, kde plot je a štěkají dál. Lidi nejsou psi, ale chovají se velmi podobně. Nevíme, na koho štěkáme a proč, ale štěkáme, protože někdo je za plotem. Ten plot je pochopitelně jen ideologický a propagandistický.

Russáci, USáci a Čecháčci aneb Kdo je v právu?

   Od 24. února se v českém ale i polském, slovenském i jiném internetovém prostoru rozhořela slovní válka. Na začátku to bylo celkem jednoznačné. Putinovské Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale už za pár dní se ukázalo, že to není tak jednoznačné. 

Jak správně tlačit na pilu

    Každý ví, že na pilu se moc tlačit nemá, jenom přiměřeně, přiměřeně... 

Když netlačíte vůbec, moc neřeže, když příliš, tak se zadře nebo i zlomí. Toto pravidlo platí i na propagandu neboli přesvědčování. Dovedlo to už hodně lidí k nenávisti k SSSR a komunismu vůbec. Bylo toho prostě moc, to tlačení na pilu. Na rok 1968 by se bývalo bylo možná téměř zapomnělo - oni ti Sověti u nás nenadělali tak strašné škody, největší škoda byla, že tu dosadili své "místodržící", kteří už pomocí adorace sovětů ten "tlak na pilu" vykonávali. 

Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině

Ján Ćarnogurský
bývalý československý politik

   Válka na Ukrajině stále trvá a Západ se noří do protiruské hysterie. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou přednost Západu, logickou koherenci. Uvedu proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a neumí na ně odpovídat.

Válka začne ve středu

Šumavák mi nedovolil delší diskuzní příspěvek. Tak jsem si ho přepsal na vlastní blog. Dám odkaz.

Motto:
Trapné je, že si mi stále před očima motá ten hnusný komunistický pojem “váleční štváči”.

(quivis na Šumavákovi)

Čím se liší Donald Trump a Alexander Lukašenko

   Pokud zlovolně srovnám diktátorský režim v Bělorusku a v demokratický USA co se týče "udržení pořádku" vyhrává jasně Lukašenko. Podle posledních zpráv demonstrace ve větších městech slábnou - prostě ti mladí lidé v pěkném oblečení s kupovanými květinami (i s mašličkami z obchodu) v rukou jsou už demonstracemi unavení. Dost jich je za katrem, někteří byli zmláceni policií OMON, ba i nějaká úmrtí tam byla. Venkov se, podle mých zpráv toho všeho nezúčastňuje. Chce mít klid a pořádek a ten stávající režim, byť zcela nedemokratickými metodami dosud zajišťoval. Jak pravil Lukašenko (slyšel jsem ho na vlastní uši v TV) "Majdan" v Bělorusku nepřipustí. A silové složky stojí za tím, kdo je platí - to jest za vládou. (Nějaká selhání byla, kdesi těžkooděnci položili štíty na zem a dostalo se jim potlesku protestujících, ale jaké následky to mělo pro ně se už asi nedozvíme.) K rabování ve skutečnosti nedochází, sporadické zprávy o tom přicházejí jen z oficiálních běloruských médií. A nepotvrzené.  

Příště na Letenské pláni...

Mikuláš Minář, lidový vůdce

    Tak máme za sebou zase jednu demonstraci Milionu chvilek. Nejméně 100 000 lidí na Václaváku. Příště to prý už bude na Letenské pláni, Václavák je na tak velké protesty malý. 

Jako tenkrát při "sametce". Zběhlý student teologie  a bohemistiky Mikuláš Minář má údajně  350 000 podporovatelů. To je ovšem síla! Přibližně čtyři procenta všech oprávněných voličů v Kotlince. Přibližně zbylých 96 % voličů ho asi nepodporuje. Ne že by byli proti, jenom je ty problémy, které se na shromážděních "rozhořčenců" až moc nezajímají. Nebo i zajímají a jsou "pevně rozhodnuti" při nejbližších volbách zvolit vhodnější osobu než je Andrej Babiš. Počkají si, Vyšli by do ulic jen v případě, že by svobodné volby byl ohroženy, Zatím tomu ale nic nenasvědčuje.

Jak se snadno stát „ruským švábem“.

  Někdo má rád holky, někdo zase vdolky. 

To je pravda, lidi „jsou různí“. Ale tohle zjednodušení je přílišné. Protože jsou tu lidé kteří mají rádi české buchty. Vdolky i holky. Ale taky ti, kteří nemají sice nemají rádi vdolky, ale neznamená to, že by museli milovat holky. V našem podobenství třeba gay, který chce zůstat štíhlý a žádoucí.

Drž hubu!

Aneb o svobodě projevu a po projevu.

   Pan generální Českého rozhlasu Peter Duhan je určený Nejvyšší Inkvizitor. Velký Bratr. Nikým nezvolený, nýbrž jmenovaný, bude hlídat, co president republiky (zvolený občany v přímé volbě) smí nebo nesmí říkat do rádia. Nazval bych to asi neskonalou, přímo duhanovskou drzostí. Nicméně tento pán asi za sebou vnímá silnou podporu.  Nebo je to spíše imperativ?  Kdo vlastně drží špagátky od loutky jménem Peter Duhan? Pochybuji o tom, že by se z nich Duhan "utrhl". Na to nemá figuru.

Kdo začal harašit zbraněmi?

Pohádka:

   Indiáni, kteří před časem prodali kus země bílému muži a ten tam postavil železnou cestu pro své ocelové oře zjistili, že udělali velkou chybu. Z účinků ohnivé vody, za kterou ten kus země převážně prodali už vystřízlivěli a tak zjistili, že dráha rozděluje jejich rezervaci nejméně na dvě části a zbytek rozdělila odvěká nenávist jedněch k druhým. 

Nakonec stařešinové na Velkém shromáždění ve Velkém vigvamu rozhodli, že se ocelovému oři postaví do cesty. Na koleje navršili vše, o čemž se domnívali, že jeho pohyb může zastavit. Totemy, stany i ulovenou zvěř. A postavili tam hlavně mladé bojovníky na koních. Ti, vzájemně se podporujíce bojovými pokřiky, statečně vytrvali na kolejích až do příjezdu lokomotivy.

  Další zimu bylo v mnohých vigvamech smutno. Neměl kdo lovit, nastal hlad. Slabší pomřeli a silní se stali slabšími. A tak museli bílému muži postoupit další kus své země, aby jim dal aspoň trochu kukuřice na holé přežití.

   Ve Velkém vigvamu se od té doby vyprávějí příběhy o statečných bojovnících, kteří se dokázali postavit ocelovému oři a kteří na naše počínání shlížejí shora, kam je k sobě tenkrát povolal veliký Manitú.

777

Poblíž hranic s Ruskem na Ukrajině se včera zřítilo malajsijské letadlo Boeing 777 s 298 lidmi na palubě, nikdo nehodu nepřežil. Let MH17 letěl z Amsterodamu do Kuala Lumpur. Stroj se zřítil poblíž Doněcku, kde se odehrávají boje mezi ukrajinskou armádou a proruskými separatisty.

Nestačil vyslat žádnou zprávu. Black-boxy jsou buď v rukou povstalců nebo jsou už v Moskvě - zprávy se různí. 

Letoun byl pravděpodobně sestřelen. To je vše, co opravdu víme.

Falešné argumenty

   Je to už další týden od událostí na Majdanu a situace je stále nejasná. Politici i novináři (podle politické příslušnosti) se snad snaží situaci co nejvíce zamotat. 

Nejde tady o jejich názory, na ty má přece každý nezadatelné právo. Nelíbí se mi ale způsob, jakým ty názory prezentují. Často jsou to pouhé manipulace toho nejprimitivnějšího druhu. Používání falešných slovíček. A když někdo čte jen nadpisy a už nečte  dál, získá úplně jiný obraz než ten, kdo přečte i článek.

Majdan týden po...

  Úvaha politického neználka


   Jestli jsem v roce ´68 u nás "tlak západu" necítil, na Ukrajině ano - možná proto, že jsme tentokrát byli součásti toho přinejmenším politicko-mediálního tlaku.  

Červené světlo se mi rozsvítilo v okamžiku, kdy jsem viděl fotky - mobil s fotoaparátem už má skoro každý. Viděl jsem chlápka, který docela zkušeně točil nad hlavou těžkým řetězem a útočil na stojící policajty a pak další snímky: člověk, který ze světlic improvizoval jakési malé dělo a pak velký prak na vrhání zápalných láhví. Molotovovy koktaily.

O co tady jde?

Informace nám píše z Itálie

   Včerejší večerní zprávy o politické krizi na Ukrajině nejsou nijak uspokojivé. Jak prohlásil mluvčí jedné ze skupin manifestantů „Udar“ Vitalij Kličko, jednání s prezidentem Janukovyčem nevedlo k nějakým ústupkům ze strany prezidenta vůči požadavkům manifestantů jako svolání parlamentu, který by měl zrušit proti-protestní zákon nebo demise nynější vlády. Jediným ústupkem ze strany prezidenta byl slib, že propustí 75 manifestantů, zatčených v neděli na náměstí Majdan. Předseda vlády Azarov pak v předešlých dnech odmítl vyhlášení nových prezidentských voleb. Jako odpověď manifestanti stavějí nové barikády v Kyjevě a zároveň sílí nepokoje a protesty na západní Ukrajině. 
   V českých novinách najdete další informace o tom, co se děje na Ukrajině v posledních dvou měsících. Třeba tady, nebo tady, případně zde.