Prohledat tento blog

Zobrazují se příspěvky se štítkemze života. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemze života. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 28. února 2021

SS - sebestření suveréni

   Člověk by měl být do jisté míry suverénem, nikoliv snadno ovládatelným "ovčanem". Je to dobrá vlastnost, které umožňuje se bránit manipulacím a nesmyslným příkazům vyšší moci - čímž nemyslím zrovna Boha nebo Přírodu. A hlavně odolávat manipulacím nenásilným, které na nás zkoušejí média. Také jistá míra sebestřednosti čili egoismu neškodí - myslet na sebe, na blízké i vzdálenější, nikoliv primárně na celý svět. Na něj taky, ale až v poslední řadě - už jenom proto, že na běh celého světa máme pramalý vliv. Ale příliš  mnoho sebestřednosti a suverenity vede  tomu, že se takový jedinec stává jednak protivným pro své  okolí, jednak občas směšným nebo trapným. 

středa 10. února 2021

A tak tu žijeme.

 



  O cenzuře nejen na síti jsem přemýšlel mockrát. Je to jako s těhotenstvím. Nemůžete být "trochu těhotní". Pokud stanovíte nějaké mantinely, pravidla tak vám přece musí být jasno, že se vzápětí budou sofistikovaně či méně sofistikovaně porušovat  a napadat. Že to musí být jinak, protože..

sobota 6. února 2021

O strachu a kázni

 Hysterie a pár facek




   Bylo, nebylo ale kdysi dávno se jeden tanečník, gay, líčil i na tréningy. Baletní mistr mu říkal, ať toho nechá, že to je baletní tréning a měl by působit spíš mužně a hlavně pořádně tančit a ne mít podmalované oči. Jenže onen hošík se rozčílil a začal na baletního mistra ječet, že mu po tom jak vypadá, vůbec nic není. No - neměl pravdu, tanečník je na divadle proto, aby ztvárňoval roli a ne proto, aby lovil známosti mezi jemu podobnými. A jak tak ječel, přistoupila k němu znenadání sólistka Alice, o půl hlavy větší než on a dala mu dvě pořádné facky a zařvala "Do šatny a umejt! Hned!" Stalo se a za pět minut mohla zkouška pokračovat. 


Co z toho vyplývá? Mohu sice protestovat a dělat vlny, ale musím se připravit na to, že mi někdo nafackuje, třeba ten, kdo pracuje na tomtéž díle a jehož těmi svými obstrukcemi zdržuji od práce.

středa 6. ledna 2021

Pomsta a uzený chutnaj líp studený

    Tímto lehce upraveným rčením bych mohl začít s několika větami o  jedné vlastnosti malých lidí. O mstivosti už bylo napsáno hodně (zbytečných) slov. Některá rčení jsou přímo okřídlená třeba ta o "čínské pomstě. Bývá hodně rafinovaná, tak rafinovaná, že akt pomsty už často není moc patrný. Třeba ta čínská. Kdysi velká a slavná říše, ze které se šířily mnohé nové technologie. Střelný prach, rakety, hedvábí. 

středa 18. listopadu 2020

Kverulanti, nenávist a zadrátované mluvící hlavy

Z blogu D-F:
„Vůbec nechápu, pročbych ve svém kažodenním životě měl jakkoli reagovat na projev pronášený takovou dikcí, větnou stavbou a wordingem. Předně mám problém s tím, když na mně někdo pokřikuje rozkazovacím způsobem s nějakým česko-slovensko-ugrofinským akcentem. Řečeno s Williamem Fosterem, „ty přijít do má země, ty brát moje prachy a ty nemít ani tolik slušnosti, aby ty naučil moje řeč?“ Vůbec už nejsem zvědavý na peskování výkřiky jako „co je todle! To je šílené“. Nebo „Dějte si tu aplikáci“. Stejně tak opakování slova „prosímvás“ takovou dikcí, že znějí jako všechno možné, jen ne prosba. Vy jezedáku, asi jste nepochopil, ale jste tady kvůli mně a ne opačně. Pokud, předsedo jezedáku, něco po mně nebo po jiném svobodném občanovi požadujete, budete muset hezky poprosit. S pokorou požádat o spolupráci, až si budete chtít hrát na boha a „zastavit ten kovid“ nebo „zploštit ho“ a podobné nesmysly.“

Tak jen houšť a větší kapky… Ty sudlice se postupně blížej…

sobota 7. listopadu 2020

Luxus


  

   Na trhu je dostatek, ba přebytek zboží pro všechny vrstvy obyvatel. Můžete si koupit kvalitní boty za pár stovek i za několik tisíc. Liší se jenom tím, co je natištěno na kůži podrážky nebo jen na krabici. Taktéž třeba hodinky nebo HiFi zesilovač. Ve stejné kategorii, se stejnými vlastnostmi, stejnou trvanlivostí. Jenom značka je jiná. A cena.


čtvrtek 22. října 2020

Osobní svoboda jako nástroj destrukce


 Zuzana Candigliota, právnička
Na začátek jeden moc hezký HOAX


„C.V.D. je zkratka Certificate of Vaccination Identity a 19 značí první a deváté místo angl. abecedy, tedy 1=A, 9=I. Tedy AI, umělá inteligence. Česky C. V. D. 1. 9. znamená certifikát vakcinační identity s použitím umělé inteligence, kde 5G jsou sítě, které vše propojují a spouštějí,“ stojí v nepravdivém příspěvku hojně sdíleném na sociálních sítích.


čtvrtek 8. října 2020

...až se ucho utrhne!









   Když na moři teče do lodi a díra se zvětšuje, obvykle zazní rozkaz "Všichni k pumpám!" Jistě, najdou se i takoví, keří rozkaz odmítnou. 

neděle 9. srpna 2020

Cenzurovaný požár

 Bohumín (Karvinsko) 

Při požáru v panelovém domě v Bohumíně na Karvinsku dnes zemřelo 11 lidí, z toho tři děti. ČTK to řekl mluvčí hasičů Lukáš Popp, který upřesnil původní informaci policie o deseti mrtvých. Vše nasvědčuje tomu, že požár byl žhářský útok. Novinářům to dnes na místě tragédie řekl moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Policie zadržela v souvislosti s požárem jednoho člověka, uvedl ředitel moravskoslezské policie Tomáš Kužel.Bohumín (Karvinsko) - Při požáru v panelovém domě v Bohumíně na Karvinsku dnes zemřelo 11 lidí, z toho tři děti. ČTK to řekl mluvčí hasičů Lukáš Popp, který upřesnil původní informaci policie o deseti mrtvých. Vše nasvědčuje tomu, že požár byl žhářský útok. Novinářům to dnes na místě tragédie řekl moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Policie zadržela v souvislosti s požárem jednoho člověka, uvedl ředitel moravskoslezské policie Tomáš Kužel.

sobota 1. srpna 2020

Nepůvodní druhy








  Z hřebenů Jeseníků postupně mizí kleč, kterou tam lesníci před mnoha lety vysázeli, aby zabránili častým lavinám a stabilizovali svahy. Jenže odolná kleč začala postupně vytlačovat původní druhy rostlin i živočichů.  Takže jsme se rozhodli ukázat, že jsme "pány přírody" a pomocí peněz z EU kleč opět likvidujeme, abychom nastolili "původní stav". Který?




úterý 14. dubna 2020

Výkřiky ze tmy

 
 




   Často užívaný  obrat. Těch hlasů je ale mnoho, je to přímo chorál. Ze tmy nebo  polotmy. 

   Postižených se ony výkřiky většinou nedotknou, buď je ani neuslyší nebo jsou pod jejich "rozlišovací schopnost". 

    Ovšem náhodné kolemjdoucí ta kakofonie otravuje, kazí náladu.


středa 1. dubna 2020

Kibic, drž klapajznu nebo tě po ní šmajnu!

   Kdysi dávno, koncem minulého tisíciletí, jsme s prvotními muzikály jezdili po vlastech českých. Protože skoro žádná divadla nebyla pro tento druh lidové zábavy vybavena, sedávali zvukaři mezi obecenstvem. Obsadilo se šest míst, tam se instaloval mixážní pult a ostatní potřebné a člověk, zodpovědný za to, jak to celé zní, seděl tam. Diváci seděli hned vedle. A tu a tam se našel nějaký, který "tomu rozuměl" a radil zvukaři, kterého zpěváka má přidat a kterého ubrat. Byla to doba, kdy ještě dozníval "fonoamatérismus" a kdekdo měl doma své "Hi-Fi". 
Jednou, na štaci kdesi v Jižních Čechách takový znalec oblažoval zvukaře celé jednání. 
O pauze zvukař vstal, naklonil se k onomu radílkovi a sdělil mu, že věří, že druhé jednání "Nejkrásnější války" odmanipuluje divák sám, protože ví nejlíp,  jak se to má dělat. Ukázal mu mu režijní knihu a jak jsou popsané dotáčky a pravil, že to přijde na konci vypnout a mezitím si půjde do města něco nakoupit.
Když se ke konci pauzy zvukař vrátil ke svému pracovišti, pán už tam nebyl a do konce představení se neobjevil. Dotazem u šatnářky bylo zjištěno, že během pauzy si dva, poněkud vzrušení diváci, asi manželé, vyzvedli své kabáty a spěšně odešli. Hádali se prý dost nahlas i venku.

středa 25. března 2020

Teoretici


„Šedivá je teorie, jen strom života věčně zelená se.“



   Byl jednou jeden dirigent. Před orchestr předstupoval vždy perfektně připraven, o studovaném díle věděl mnohem víc, než všechni hudební vědci dohromady. Upozorňoval na stěžejní místa opusu, dokonce je i předzpívával. Pro orchestr (každý orchestr je strašná verbež, která je cynická až běda, o tom žádná) byl nejspíš Spasitel, protože když vystoupil na stupínek za dirigentským pultem, ozývalo se z pléna polohlasem "Ježíší Kriste!"


čtvrtek 19. března 2020

Modernizace, inovace - a tak podobně



   Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl. 

K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Presidenta Zemana kritizují, za to, že mlčí. Když ovšem předtočí nějakou promluvu "k mým národům", tak je kritizován, že se to odvysílá jinde, než na ČT. Proč by měl něco pronášet ze stanice, která ho vytrvale kritizuje a napadá? Která měla (velmi nevhod) „technickou poruchu“, když promlouval v přímém přenosu z Hradu. Pokud jde ČT opravdu o "informovanost národa", mohou přece pět minut před začátkem toho tyak toužebně očekávaného aktu své diváky vyzvat, ať si na těch avizovaných osm minut přepnou na Primu. (Divil bych se, kdyby to udělali.) 

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde. Pomalu a nenápadně.

pondělí 17. února 2020

SS neboli "sociální sítě"

Twitter - Instagram - Facebook - Tuenti - Vkontakte...




   Obecně rozšířený názor, nejen mezi politiky a populárními umělci a sportovci zní: Kdo není on line na síti, jako by nebyl. Na sítí se sdělují politické postoje, názory na umění a umělce, kritizuji se výkony sportovců - nebo se jim děkuje, kdy obhájí "naše" barvy, dehonestují se političtí rivalové - většinou navzájem. Pomlouváme se, chlubíme se fotkami ze setkání s momentálně slavnými lidmi, pořizujeme si "selfíčka" v těch nejexotičtějších destinacích, stěžujeme si na své šéfy, oznamujeme široké veřejnosti, kdy pojdeme na "dovolenou snů"... 

úterý 31. prosince 2019

Pf 2020



Kluk se škrábal na hromadu ledu, aby se dostal blíž ke svítící hvězdičce. Klouzalo to. Několikrát spadl, ale nevzdal to. Jeho matinka zatím opodál něco zamilovaně vrkala do mobilu, nezajímal ji. 
Ale to nadšení, že se dostal tam, kam chtěl bylo vidět i bez toho, že bych mu viděl do tváře.
Bezva kluk. O tom je tahle fotka. 

středa 11. prosince 2019

Cyber-time



 V benešovské nemocnici je v současnosti nouzový provoz. Počítačovou síť tam napadl kryptovirus, který zakódoval veškerá data uložená na serverech. Dokonce i zálohovací server - protože byl stabilně připojen a tak nepomohly ani žádné "ohnivé zdi" nebo antiviry.  Několik IT specialistů se pokouší o nápravu, policejní specialisté zase hledají stopy po původci zavirování, pachateli. 



   Není to první případ ani poslední a není zdaleka ani nejzávažnější. Do doby, než se situace nějak vyřeší se používá tužka a papír. A telefony - tedy nejspíš mobily. 

   Teď si představte, že klekne i mobilní síť. Sanitku si nazavoláte. Pokud někdo vážně nemocný dojede do nemocnice včas, možná bude zachráněn. Pokud ne, protože semafory v městě byly všechny nastaveny na zelenou a jsou tudíž zaplněny vraky aut, která se tam srazila, má smůlu. Je prakticky mrtvý, jenom tom ještě neví. 

   Přestala téct voda, protože vodárenský systém je rovněž zasažen. Večer se nerozsvítí světla, protože elektrická rozvodná síť je rovněž řízena počítači. Blackout, aniž bychom museli porušovat zákony fyziky jako ve stejnojmonné SF Honzy Kovanice, kde popisuje stav civilizace poté, co přestane fungovat elektrický proud. 

   Elektrický proud ale lokálně proudí, i když přenosová soustava zkolabovala. To, co není spojeno počítačovou sítí funguje. Ano, můžete si posvítit LED baterkou. Jinak už nic moc. I když máte rádio na baterky, nic tam nehraje, zavirované počítače rozhlasových stanic totiž nepracují a bez nich se vysílat prostě nedá. 


úterý 20. srpna 2019

Vhled do duše dnešního puberťáka (video)



   Tedy ne, že by byli puberťáci v době, kdy jsme jimi byli i my nějak moc jiní. Ale takový "pláč" jsem tedy nezažil. Jako excesy se objevovaly případy. že puboš třeba vyhrožoval své babičce, že když mu nekoupí Pionýra (motorku) tak za ní přestane chodit. 

Dokonce si vzpomínám na případ, kdy z podobného důvodu takové mladé hovado* zmlátilo svoji maminku - dneska bychom řekli samoživitelku. Už si nepamatuji, co ho za to čekalo.

   Představa, že takový chudáček "jůtuber" bude mít povinnost uživit sebe a případně svou ženu a dítě je pro mě naprosto nedostupná. Ale většinou z toho vyroste. Zatím chodí na shromáždění podobných a dělá revoltu.



*/ tenhle termín nehodlám cenzurovat


===III===

  Takže zde je "vysvětlení".  Pro mě tenhle sebestředný  výstup není o moc snesitelnější, než ten předchozí. Spíše naopak. Tak, jak nemám nic proti gayům, s několika se stýkám a dokonce dobře spolupracuji, tak tenhle se mi hnusí poměrně dost. 

Sorry, Ondro...


středa 3. července 2019

Co Čech to machr

   Ne, nebude to nic o "zlatých českých ručičkách". Ty nezpochybňuji ani náhodou. I když je jich už míň a míň. Kdysi, když se něco pokazilo, tak majitel jako první pomoc zkusil věc opravit sám. Když zjistil, že je to nad jeho síly nebo spíš vědomosti, hledal někoho známého, který by to uměl. Až pak přišla na řadu oficiální opravna. Jako poslední možnost byla zakoupení nové věci. Dneska se to děje spíše v opačném pořadí. Peněz je dost, kdo by se s tím patlal. Když není dost peněz, tak si vezmeme půjčku, kterou neumíme splácet a tak nás exekutor pošle do insolvence a my pak budeme plakat před kamerami, že nám vzal i střechu nad hlavou.

   Že je to proto, že jsme si žili nad poměry a "nutně se museli před sousedy ukázat" třeba zájezdem do Emirátů v tom mediálním žalozpěvu obvykle už nebývá.


pondělí 1. července 2019

Byl jsi v Rusku? Ne? Tak neraď!

Rusko je jiné, než nám tvrdili kdysi, jiné než se nám snaží namluvit dneska a úplně jiné, než si myslíte, že je - pokud tam nedorazíte.



   Jako děcko jsem si myslel, že CCCP je země budoucnosti, hotový ráj. Tak ho popisovaly všechny dětské knížky i časopisy. Kolem mých dvanácti ale začaly ten obrázek kalit jakési poruchy, průniky reality do toho mého snu. Zanedlouho jsem pochopil, že je realita s gulaky, policií, surovým zacházením s lidmi a proti tomu idea krásného bezvadného světa. A že prostě existují spolu, stejně jako existují dvě strany listu papíru. Ve škole nás dokonce přiměli, abychom si dopisovali se sovětskými dětmi. Bylo to povinné a já jsem si tak dopisoval s nějakým Voloďou z Dálného východu. O ničem - politika nás nebrala, tak jsme si psali o moderní muzice. Posílali jsme si pohlednice a jednou se Voloďa zmínil, že by strašně rád sehnal "gramafonnuju plastínku" od nějaké západní skupiny. Už si nepamatuji, co to bylo za desku, já se tenkrát učil na klavír a žádný velký přehled jsem neměl, ale podařilo se mi ji sehnat v Polsku. Tak jsem ji obalil ideově  neškodným obalem z československé hudební produkce, tuším, že to byl nějaký Janáček, pořádně zabalil a poslal. Kupodivu došla a dokonce v pořádku. Voloďa mi tehdy napsal že "jevó rádosť nebralá koňcá".