sobota 8. prosince 2018

Virtuální realita



   Začíná doba, kdy nebudeme vědět, zda to, co vidíme je záznam reality (byť třeba tendenční, zkreslený nebo je to realita zcela vytvořená v počítači. Svět začíná být ve stejném stavu, jako když nám zprávy o dalekých zemích donášeli kupci, poslové a cestovatelé.    
   Dokážeme vytvořit téměř cokoliv. Zatím se to ještě dá s trochu štěstí (a pokud víme, na co koukat)  většinou poznat. Ale za pět let? Realita bude jen to, co si můžeme ohmatat, olíznout a čichat. To, co nám přináší nejdůležitější smysly, zrak a sluch nemusí mít se skutečnost vůbec nic společného.

neděle 25. listopadu 2018

Úvaha poněkud pohlavní


  

   Když pomineme druh Homo Sapiens tak vidíme v přírodě více méně pořád to samé.  Samci i samičky se pokoušejí upoutat pozornost druhého pohlaví aby došlo ke spojení, k pohlavnímu aktu a bylo tak umožněno pokračování rodu a potomstvu byly předány  geny těch nejschopnějších. Tento obřad se netýká jen nižších tvorů jako bakterií, plísní nebo jednobuněčných. Ti se množí dělením a partnera s kvalitními geny k ničemu nepotřebují. Zbytek potřebuje pro udržení sebe sama na živu dvě pohlaví.



sobota 17. listopadu 2018

Něžný hlas kavárny a sprostý řev spodiny

ON-LINE: Andrej Babiš položil květiny na Národní už v noci, lidé je hodili do koše. 
Lidé? Opravdu slušní lidé?


Snapy z TV Novinky

   To ale není protest, to je obyčejné chuligánství. Mimo Prahu dost těžko představitelné. 
   Čekám jen, kdy tihle "revolucionáři", aby přitvrdili,  začnou rozbíjet výlohy a nastane "pražská křišťálová noc".  A někdo tu mluví o tom, že Babiš (Okamura, Hamáček, Fiala atd.) "rozdělují národ".


   Ba ne, vítr tady sejí křiklouni a "jejich" novináři. Tedy bulvár. Opoziční politici se s chutí (ale už ne s rozvahu) připojují. Sklidí bouři? Měli by.


úterý 13. listopadu 2018

Hnojomety v plné palbě!

Sabina Slonková (Profimedia)



   Máme osudový osmičkový rok. Dnešek začal "palácovou revolucí", legitimní snahou opozice odstranit Andreje Babiše z politické scény a zaujmout jeho místo.      
   Zítra se bude přeskupovat - kdo je pro, kdo proti a kdo se zdrží - a budou se vymýšlet další spiklenecké teorie.



úterý 30. října 2018

Tvé jméno je Narcis

 Vytěsnění klíčové lekce z vietnamské války - jež říká, že v nejmodernějších konfliktech s donedávna nepředstavitelnou úrovní ničení jednotek, vybavení i civilního zázemí nakonec lépe uspějí ti, kdo se dovedli přizpůsobit a přežít na výrazně nižší technologické úrovni, než byla v době míru považována za naprostou samozřejmost - může Západ přijít ještě velice draho.

Západe, tvé jméno je Narcis
5. 10. 2018 / Karel Dolejší

úterý 9. října 2018

Rusko, náš nový nepřítel?

Autor: Schumacher


   Slyším volání „Do zbraně!“ Jenže - proti komu? Je ohrožena bezpečnost České republiky či dokonce existence Českého národa? Anebo jde o využití zdejších zdrojů pro cizí obchodní a mocenské zájmy? Kdo je naším nepřítelem? Kdo nás zamýšlí vyhubit či zotročit? Naším nepřítelem nebýval kdosi z daleka. Podle historické zkušenosti jím většinou byl soused. Výjimkou byla Osmanská říše, která prakticky byla sousedem Rakouska. V dávnějších dobách jím byly hordy z dalekého jihovýchodu. Jenže Osmanská říše, alespoň formálně, jako člen NATO je naším spojencem. Zbývá Rusko, které kdysi samo ty hordy porazilo. Což v případě například Krymských Tatarů je mu nyní omlacováno o hlavu. Jenže Rusové v užším či širším pojetí, nás nikdy nezamýšleli vyhubit či zotročit. Naproti tomu byli cílem agrese "vyspělého" Západu. Bonapartovo tažení, Krymské války. Bylo to Rusko, které okupovalo La Rochelle a snažilo se dostat přes Kanál? Nebylo to právě Rusko, na kterém ztroskotala dvě největší tažení na východ? Chápu potřebu zastavit šíření "komunistického" režimu, i snahu se z něj vymanit. Chápu tak směřující dobovou propagandu. S koncem Sovětského svazu nastal propagandistický zmatek, který však netrval dlouho.



pondělí 24. září 2018

Informace






   Informace nám dodávají informátoři. Slovo informátor je hodně podobné jiným slovům: žalobníček, donašeč, konfident, udavač. Také třeba špion, špeh. Spousta téměř synonym, lišících se jen emočním nábojem.

pátek 31. srpna 2018

Vox populi, vox Dei!


Hlas lidu hlas Boží? Ale jděte...

Na každý citát se přece dá najít vhodný anti-citát:
 Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit. Český překlad: Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství.
Už tomu rozumíte? Já ne.

úterý 21. srpna 2018

Vřískot

foto: i-dnes

   Pozoroval jsem dnes v TV pietní shromáždění na památku událostí před Čs. rozhlasem na Vinohradské 12, které se udály před dlouhými padesáti lety. Pochopitelně se celé akce opět zmocnili politici - jako skvělé příležitosti se zviditelnit. Je to pochopitelně špatně - promluvit měli pamětníci, ne lidé, kteří byli dětmi nebo ještě vůbec nebyli na světě. 
Ale budiž - zabránit se parazitování "věrchušky" na událostech, na kterých neměli žádnou zásluhu se asi nedá. Nejsem asi sám, komu to připadlo krajně nevkusné. Ostatně jako skoro vždy, když se někde objeví nějaký politik a začne "řečňovat".


   Ale vrchol nevkusu začal až v okamžiku, kdy se vzpomínkové shromáždění proměnilo v hlučný protest proti předsedovi vlády Babišovi a předsedovi Sněmovny Vondráčkovi. Pískáním a výkřiky "Fuj!" a "Hanba!" památku sedmnácti mrtvých ze srpna 1968 pražská kavárna  uctila opravdu důstojně, to se musí nechat. Díval jsem se do tváří mužů a žen středního věku zkřivených nenávistí a vzpomněl jsem si na fotografie německých fanatiček, kterým se říkalo "eskadry hysterek", které působily při projevech Vůdce, Adolfa Hitlera. Stejná míra hysterie, stejné grimasy. 

   Jedenadvacátého srpna 1968 jsem sloužil v Liptovském Hrádku. Byl jsem voják  už "celých" 21 dní. Tedy bažant. Naše četa měla ten den službu v kuchyni na škrábání brambor. Naši poddůstojnící nás vzbudili o půl páté ráno. Bylo nám divné, že nekřičeli, jak bylo během přijímače zvykem, ale mluvili tiše, téměř šeptem. A leskly se jim divně oči.

   A pak nám to řekli. Ve sklepě pak bylo slyšet jen škrabky a žbluňkání brambor do kýblů. Pražské jaro skončilo, to jsme tušili. Taky nám to potvrdili učitelé, "furťáci", hned to dopoledne, kdy jsme na učebně neprobírali základy radiolokace, ale na malý tranzistorák poslouchali vysílání pražského rozhlasu. Když pustili státní hymnu, všichni se v učebně postavili. Povelu nebylo potřeba. Bylo nám na blití.

   Přesila vojsk Varšavské smlouvy byla tak obrovská a naše armáda tak zoufale nepřipravená, že vojenský odpor by byl sebevraždou. Protesty ve světě byly mírné - co bylo "Západu" po nějakém Československu. Ať si to vyřídí východní blok sám. 

    Už na podzim se ale začaly dělat politické prověrky. Hodně důstojníků odešlo, hodně jich bylo vyhozeno. Tříbila se morálka, slušnost. Brzy bylo jasné, kdo je kdo. Kdo je zrádce, kdo jen posera a kdo má rovnou páteř. Začala celonárodní schizofrenie, ve které jsme pak žili až do roku 1989.

   Neveselé výročí, ale přece jen za vzpomínku stálo,. Pokud jsem bydlel v centru a v bytě jsme měli dvojitá okna, večer 20. srpna jsme v každém okně zapálili svíčku. Jen tak pro vlastní pocit. Nebyli jsme sami, Ostrava vypadala ten večer trochu jako o Vánocích. Ale každým rokem těch svíček ubývalo. Lidé ztráceli naději, že se něco může změnit.
Dnes se toho zmocnila nikým nezvolená "pražská kavárna" a z výročí okupace udělala svátek neskutečné animální nenávisti. Babišovi zase přibude pár voličů.

   President Zeman správně vytušil problém a nedostavil se. Měl recht. Bylo by to jistě ještě horší, ještě trapnější. Nějak se mi vybavily Wolkerovy verše z básně U rentgenu:
 "... a nejhlouběj, chudý, vidím nenávist!"


foto: i-dnes

Jenže ti, co tam pískali a řvali nevypadali jako chudí.

== II ==


   V té záplavě nenávisti, lží a hysterii jsem zasledoval tiskovou konferenci s řidičem kamionu, který v Janově spadl z mostu - a přežil. Poslechněte si to celé - tohle je podle mě ten obyčejný a slušný člověk.   Sympaťák.

neděle 19. srpna 2018

Nedůvěra

Soudy, soudci, justice
Několik nesouvislých poznámek


   Nekonečná sága odsuzujících a osvobozujících rozsudků. Stejný obviněný, stejný čin - jen různé soudy. Soudní spory, kde soudy nižší instance opakovaně rozhodují jinak, než soudy jim nadřízené. Nekonečné kolečko. Nedostavování se k jednání ze zdravotních i jiných důvodů, žádosti o opakování znaleckých posudků se zcela odlišnými závěry atd.