úterý 9. října 2018

Rusko, náš nový nepřítel?


   Slyším volání „Do zbraně!“ Jenže - proti komu? Je ohrožena bezpečnost České republiky či dokonce existence Českého národa? Anebo jde o využití zdejších zdrojů pro cizí obchodní a mocenské zájmy? Kdo je naším nepřítelem? Kdo nás zamýšlí vyhubit či zotročit? Naším nepřítelem nebýval kdosi z daleka. Podle historické zkušenosti jím většinou byl soused. Výjimkou byla Osmanská říše, která prakticky byla sousedem Rakouska. V dávnějších dobách jím byly hordy z dalekého jihovýchodu. Jenže Osmanská říše, alespoň formálně, jako člen NATO je naším spojencem. Zbývá Rusko, které kdysi samo ty hordy porazilo. Což v případě například Krymských Tatarů je mu nyní omlacováno o hlavu. Jenže Rusové v užším či širším pojetí, nás nikdy nezamýšleli vyhubit či zotročit. Naproti tomu byli cílem agrese "vyspělého" Západu. Bonapartovo tažení, Krymské války. Bylo to Rusko, které okupovalo La Rochelle a snažilo se dostat přes Kanál? Nebylo to právě Rusko, na kterém ztroskotala dvě největší tažení na východ? Chápu potřebu zastavit šíření "komunistického" režimu, i snahu se z něj vymanit. Chápu tak směřující dobovou propagandu. S koncem Sovětského svazu nastal propagandistický zmatek, který však netrval dlouho.



pondělí 24. září 2018

Informace






   Informace nám dodávají informátoři. Slovo informátor je hodně podobné jiným slovům: žalobníček, donašeč, konfident, udavač. Také třeba špion, špeh. Spousta téměř synonym, lišících se jen emočním nábojem.

pátek 31. srpna 2018

Vox populi, vox Dei!


Hlas lidu hlas Boží? Ale jděte...

Na každý citát se přece dá najít vhodný anti-citát:
 Nec audiendi qui solent dicere, Vox populi, vox Dei, quum tumultuositas vulgi semper insaniae proxima sit. Český překlad: Nenaslouchejte těm, kdož tvrdí, že hlas lidu je hlasem Božím; vždyť zběsilost davu je vždy velmi blízká šílenství.
Už tomu rozumíte? Já ne.

úterý 21. srpna 2018

Vřískot

foto: i-dnes

   Pozoroval jsem dnes v TV pietní shromáždění na památku událostí před Čs. rozhlasem na Vinohradské 12, které se udály před dlouhými padesáti lety. Pochopitelně se celé akce opět zmocnili politici - jako skvělé příležitosti se zviditelnit. Je to pochopitelně špatně - promluvit měli pamětníci, ne lidé, kteří byli dětmi nebo ještě vůbec nebyli na světě. 
Ale budiž - zabránit se parazitování "věrchušky" na událostech, na kterých neměli žádnou zásluhu se asi nedá. Nejsem asi sám, komu to připadlo krajně nevkusné. Ostatně jako skoro vždy, když se někde objeví nějaký politik a začne "řečňovat".


   Ale vrchol nevkusu začal až v okamžiku, kdy se vzpomínkové shromáždění proměnilo v hlučný protest proti předsedovi vlády Babišovi a předsedovi Sněmovny Vondráčkovi. Pískáním a výkřiky "Fuj!" a "Hanba!" památku sedmnácti mrtvých ze srpna 1968 pražská kavárna  uctila opravdu důstojně, to se musí nechat. Díval jsem se do tváří mužů a žen středního věku zkřivených nenávistí a vzpomněl jsem si na fotografie německých fanatiček, kterým se říkalo "eskadry hysterek", které působily při projevech Vůdce, Adolfa Hitlera. Stejná míra hysterie, stejné grimasy. 

   Jedenadvacátého srpna 1968 jsem sloužil v Liptovském Hrádku. Byl jsem voják  už "celých" 21 dní. Tedy bažant. Naše četa měla ten den službu v kuchyni na škrábání brambor. Naši poddůstojnící nás vzbudili o půl páté ráno. Bylo nám divné, že nekřičeli, jak bylo během přijímače zvykem, ale mluvili tiše, téměř šeptem. A leskly se jim divně oči.

   A pak nám to řekli. Ve sklepě pak bylo slyšet jen škrabky a žbluňkání brambor do kýblů. Pražské jaro skončilo, to jsme tušili. Taky nám to potvrdili učitelé, "furťáci", hned to dopoledne, kdy jsme na učebně neprobírali základy radiolokace, ale na malý tranzistorák poslouchali vysílání pražského rozhlasu. Když pustili státní hymnu, všichni se v učebně postavili. Povelu nebylo potřeba. Bylo nám na blití.

   Přesila vojsk Varšavské smlouvy byla tak obrovská a naše armáda tak zoufale nepřipravená, že vojenský odpor by byl sebevraždou. Protesty ve světě byly mírné - co bylo "Západu" po nějakém Československu. Ať si to vyřídí východní blok sám. 

    Už na podzim se ale začaly dělat politické prověrky. Hodně důstojníků odešlo, hodně jich bylo vyhozeno. Tříbila se morálka, slušnost. Brzy bylo jasné, kdo je kdo. Kdo je zrádce, kdo jen posera a kdo má rovnou páteř. Začala celonárodní schizofrenie, ve které jsme pak žili až do roku 1989.

   Neveselé výročí, ale přece jen za vzpomínku stálo,. Pokud jsem bydlel v centru a v bytě jsme měli dvojitá okna, večer 20. srpna jsme v každém okně zapálili svíčku. Jen tak pro vlastní pocit. Nebyli jsme sami, Ostrava vypadala ten večer trochu jako o Vánocích. Ale každým rokem těch svíček ubývalo. Lidé ztráceli naději, že se něco může změnit.
Dnes se toho zmocnila nikým nezvolená "pražská kavárna" a z výročí okupace udělala svátek neskutečné animální nenávisti. Babišovi zase přibude pár voličů.

   President Zeman správně vytušil problém a nedostavil se. Měl recht. Bylo by to jistě ještě horší, ještě trapnější. Nějak se mi vybavily Wolkerovy verše z básně U rentgenu:
 "... a nejhlouběj, chudý, vidím nenávist!"


foto: i-dnes

Jenže ti, co tam pískali a řvali nevypadali jako chudí.

== II ==


   V té záplavě nenávisti, lží a hysterii jsem zasledoval tiskovou konferenci s řidičem kamionu, který v Janově spadl z mostu - a přežil. Poslechněte si to celé - tohle je podle mě ten obyčejný a slušný člověk.   Sympaťák.

neděle 19. srpna 2018

Nedůvěra

Soudy, soudci, justice
Několik nesouvislých poznámek


   Nekonečná sága odsuzujících a osvobozujících rozsudků. Stejný obviněný, stejný čin - jen různé soudy. Soudní spory, kde soudy nižší instance opakovaně rozhodují jinak, než soudy jim nadřízené. Nekonečné kolečko. Nedostavování se k jednání ze zdravotních i jiných důvodů, žádosti o opakování znaleckých posudků se zcela odlišnými závěry atd.

středa 15. srpna 2018

Internet = manipulace a nenávist?



   Kdysi dávno,  na konci dvacátého století, jsem přestal poslouchat rádio i TV, protože místo informací šířily KOMENTÁŘE - tedy jednostrannou propagandu. Navíc značně primitivní. Hitlerovský ministr propagandy Goebbels by se musel v hrobě obracet, jak tupé manipulace ideologové vytvářeli (a stále vytvářejí!! [;>/)
  Internet se stal pak novým prostředím s velkou svobodou názorů - bylo zajímavé číst i ty názory, které byly zcela proti mému přesvědčení a zkušenostem.

sobota 11. srpna 2018

Vyšší princip



   Je to název jednoho českého poválečného filmu, který viděl snad úplně každý, kdo má nad padesát. Vedle tlumeného holdu lidské odvaze zde Jiří Krejčík* poprvé od konce války ukázal, co zmůže všudypřítomný strach, a také zrušil falešnou iluzi o jednotě národa semknutého v boji s nepřítelem. Svůj film přitom postavil nejen na emotivně působivých hereckých výkonech, ale rovněž na výsostném režijním umění.

středa 1. srpna 2018

Zase máme zvrhlé umění... ?



    Uplynulých čtrnáct dní jsem strávil v mých oblíbených Sudetech fotografickým dokumentováním kůrovcové kalamity čili "prohrané války s broukem". Mluvil jsem s lesáky i lesníky a zjistil, že věci pozorované zblízka se jeví úplně jinak, než při pozorování z redakcí bulvárních časopisků a kanceláří věrchušky, ba ani občasné výjezdy reportážních týmů TV nevnášejí do situace nic moc realistického. Dokonce jsem se škodolibostí mi vlastní očekával, kde  se objeví argumentace, že za kalamitu může president Zeman nebo Andy Babiš, případně komunisté nebo snad dokonce V. V. Putin. Zatím nic.

   Místo známého "amerického brouka" by byl kůrovec nazýván "ruským broukem" - abychom dostáli pravidlu, že všechno se za čas opakuje.  S podivem jsem na tuhle "argumentaci" nenarazil. Ale co není, může být. Při sepisování poznámek o "ožraných Jeseníkách" jsem narazil na jinou vykopávku z minulosti. Na článek Jany Machalické. A je v něm stejně tolik nesmyslů, jako v oněch "studiích", které zdůvodňují, proč tak fatálně prohráváme s kůrovcem smrkovým. 

pátek 13. července 2018

Proč je to na defenestraci

Chucpe je, přibližně, nebetyčná drzost. 

  Předseda Evropské komise J.C.Juncker byl na posledním summitu NATO zase jednou opilý, jak zákon káže. Video to ukazuje jasně a zřetelně. To se může stát i lepším lidem. Jejich okolí je má pak ale urychleně uklidit mimo dosah kamer a mikrofonů, aby nedělali ostudu. 

 Jean Claude Juncker
Jean-Claude Juncker

  Takhle se to obvykle dělá. Jenže jeho političtí souputníci mají tak obrovskou dávku drzosti a natolik pohrdají ostatními občany, že to vydávají za ischias po nějaké nespecifikované autohavárii. Protože jsem už mnohokrát viděl opilého člověka - a  sám bohužel mívám ústřel v křížích, takže vím, že rozdíl mezi těmito dvěma indispozicemi je propastný.
Považuji tenhle přístup evropských politiků,  pojmenovatelný snad jen "vrána vráně oči nevyklove" za naprosto skandální pohrdání veřejností. Chcete jména? Porošenko, Zeman, Macron atd., atp. 

Takoví jsou všichni? 

   Pokud takoví nejsou a pokusí se nazývat věci pravými jmény, sesypou se na ně ostatní a jejich "novináři" a označí je za populisty, fašisty, rasisty, homofoby a bůhví co ještě. 

  Jak dlouho ještě bude trvat, než se občánek - nejen náš - probudí a začne mu opravdu, ale opravdu vadit, že je "věrchuškou" považován jen za pominutelnou část velkého stáda snadno ovladatelných blbů? 


Pod tím oknem nemusí být napřažené vidle nebo halapartny, jak bývalo zvykem.
Stačí hromada hnoje. Tak hluboká, aby se z ní nedalo vyhrabat ani s cizí pomocí.

==III===

   
   Tohle není výzva k nějaké (pražské, pařížské, berlínské či bruselské) defenestraci. Ani by nebyla uskutečnitelná - na počet úředníků nemáme dost oken a hnůj je toho času nedostatkové zboží - příliš mnoho se ho spotřebuje na politické boje. Je jen varováním: 
Až na to to, že si z něho současná politika dělá pouhou legraci občánek přijde, může se stát, že se opravdu naštve, vyjde do ulic a do jeho čela se postaví někdo, "kdo se nezakecá". Pařížská komuna, ruská revoluce nebo nástup NSDAP v meziválečném Německu nám ukázaly, že pak se už běh událostí nedá zastavit.  

pátek 6. července 2018

Bohové musejí být šílení!


   Kdosi vhodil do výběhu madrilů rýholících PET láhev. Vzhledem k zvyku opic všechno zkusit ochutnat ne moc dobrý nápad - z petky vzniknou dost ostré, nestravitelné  "střepy". 

   Nicméně opičky mi s petkou před objektivem sehrály příběh, velmi podobný příběhu láhve od Coca-Coly a Křováků v Africe, zpodobněný ve filmu z nadpisu.


"Haló, ty tam nahoře, co jsi mi tu hodil?"

"No tady to leželo! Fakt!"

"Podařilo se mi to sice ukrást - ale co s tím? Dám to staršímu bráchovi!"

"Nic uvnitř není..."

"...ani rozkousat to nejde....   Zeptám se mámy."
"Tak to teda nevím, chlapče." 

"Já bych to asi někam zahodila!"

"Vždyť jsem vám to říkal hned! K ničemu to není. Ti lidi jsou asi fakt šílení!"


====IIII====






    Dneska, 6. července, uplynulo 603 let od upálení Mistra Jana Husa, kazatele, který se ve svých kázáních pustil do pokrytectví tehdejší, hlavně církevní "věrchušky. Za to byl podle tehdejších zvyklostí zaživa upálen. Inu - středověk.

  Vtírá se myšlenka, koho by dnešní "věrchuška, ta multikulturní a multigenderová chtěla upálit dneska. 

Kdyby mohla...