Místo obvyklého úvodu, který ponechávám oslavovaným i zatracovaným autorům píšícím o nevyhnutelnosti a dějinné osudovosti a božské prozřetelnosti..., začnu rovnou k úvahou taktickou. Zatím co součástí dobytí území je jeho obsazení "živou silou" viz Clausewitzova "noha pěšáka", pro obranu lze použít převážně technické prostředky. Při dostatečné strategické hloubce se dá ve výhodném poměru směňovat "svoji neživou snadno obnovitelnou neživou sílu za nepřátelskou neobnovotelnou "živou sílu" . Případně, je-li poměr zvlášť výhodný, dočasně obětovat část území. Naopak chránit své "lidské zdroje" a produkční centra. Nepřítele nejvíce vojensky a vnitropoliticky oslabuje ztráta "lidských zdrojů".
Rusko má výhodu velké strategické hloubky (kterou se NATO, fakticky USA, pokusilo snížit získáním Ukrajiny, a nyní Finska) a produkčních center zatím mimo dosah. Naproti tomu Ukrajina nemá žádnou strategickou hloubku a její produkční centra jsou v dosahu ruských zbraní. To je kompenzováno podporou z externích produkčních center. Za kterou "zbytková" "západní Ukrajina" tvrdě zaplatí, protože "není oběd zdarma". Navíc, významným hráčem je Čína, která na Ukrajině, na zemědělské produkci, má silný hospodářský zájem.
Nyní jde o to, kdo vnitropoliticky déle vydrží válečné náklady. Rusko zatím ustálo "hospodářské sankce" Západu. Nezbytné si na světovém trhu opatřuje jinými cestami. Tak i západní obchodníci obcházejí "sankce" protože "byznyz je byznys". Sankce stimulují ruskou snahu o vlastní produkci.
Na druhou stranu, válka, která se rozvinula na základě nezdaru "speciální operace", která měla být chirurgickým řezem, jenže změnila se v řezničinu, oslabuje Rusko hospodářsky, protože přes pozitivní stimulační efekt vyčerpává kapacitu, která by mohla být vynaložena na produkci užitečného zboží civilního určení. Navíc s nevýhodou přetrvávajícího oddělení vojenského a civilního průmyslu. Válečné ztráty "lidských zdrojů" oslabují vnitřní politiku a vládu.
Na Západě je situace smíšená. Na jednu stranu částečně nahradil ruské zdroje a válka má stimulační efekt pro zbrojní průmysl s přesahem do civilního sektoru. Na jednu stranu zvyšuje zaměstnanost, na druhou stranu odčerpává zdroje a zvyšuje vnitřní zadluženost, protože veškeré náklady a s tím spojené zisky jsou placeny z daní. To se pojí k rostoucím nákladům na "zelený program", "bezuhlíkovou ekonomiku" a další nesmysly, které Rusko nemá. Navíc, na rozdíl od zatím ještě vysokého životního standardu obyvatelstva Západu, nejvyššího v dějinách lidstva, nyní již na rostoucí nesplatitelný dluh, v Rusku je o co se snažit a kam růst.
Pro USA, z pohledu tamní politiky, válka zatím splnila účel. Nejde ani o oslabení Ruska, ale především o zabránění propojení Ruska s EU do velkého hospodářského celku, případně i s Čínou. Jenže ne vše vychází podle představ a očekávání. Nejen Ruských, ale i USA a jiných. Klíčovým faktorem pro pokračování Západu v nepřímé účasti na Rusko - Ukrajinské válce, je angažmá USA. Bez toho by se EU ocitla v pozici dětí mateřské školky, které se v temném lese ztratily učitelce a pokračují ve hře na snězení perníkové chaloupky Baby Jagy.
Nynějším pohledem, nenastane-li událost "černé labutě", jde o to kdo déle vnitropoliticky vydrží. Při čtení plánů na poválečnou „rekonstrukci“ Ukrajiny se nelze ubránit asociaci s rozdělováním vstupenek prominentům Třetí Říše na recepci v Kremlu na podzim roku 1941. Ať tak či tak, je celkem jasné, kdo by na „rekonstrukci“ vydělal tak jako na nynější válce.
Ano, správně, čtenáři. Ty nejspíš ne.
Závěr pro tlustokoncové i tenkokoncové:
Válku považuji za plýtvání vzácnými statky
Schumacher