Proč nejsem rusofobem

 

   Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože, káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde.

Karel Čapek

Opičí dědictví

  Mnozí dnes uvažují o budoucnosti lidského společenství. Častěji ti, kteří se už žádné změny nejspíše nedožijí. Třeba já. 

...je tedy konečným stavem západního světa, až, jak předpovídá Klaus Schwab z Davoského ekonomického fóra, nikdo nebude mít nic a všichni budou šťastní? Či přežívání v radioaktivních troskách?

Já se domnívám, že pravdu má spíše Přemysl Janýr.

Korunovace britského krále Karla III.

   Ve Velké Británii zítra budou korunovat krále Karla III. Bude to opravdu velká sláva, vhodná k zaznamenání. I když nevím, jak velký význam má změna britského krále pro Českou republiku.

Na počátku bylo slovo. Ale i gesto a symbol.

 To je citát z nejznámější knihy naší kultury, Bible. To ostatní je tam taky.

     Náš ministerský předseda profesor Petr Fiala také pronesl nějaká slova.  Zněla: "Jsme ve válce!" Mínil tím, že jsme ve válce s Ruskem. Po krátké době sice svá slova odvolal a prohlásil že to byla jenom metafora, nicméně  Česko začalo posílat zbraně na Ukrajinu. Ne humanitární pomoc, ale děla, tanky a podobné prima věci. Tím jsme se do konfliktu de facto zapojili.

O umění a Amicisově Srdci

Dušan Neumann:

"Žádné “umění” nemá bez publika smysl. Z tohoto úhlu pohledu se z Hollywoodu stala včera v noci tvůrčí poušť."

Názor sítě - nikoliv neuronové

   Na blogu Litterate jsem včera před půlnocí narazil na umné shrnutí situace v  našem světě a konstatoval jsem, že se velmi blíží mému pohledu. A protože jsem ještě nedopsal svůj článek o Božím slově, (no ne,  prostě o slovech, slovech slovech) poprosil jsem autora K42 o svolení přetisknou ono shrnutí. Dostal jsem ho.

Ukrajinská opozice - Viktor Medvedčuk

   Článek Viktora Medvedčuka pod tímto názvem dnes vyšel v mnoha světových publikacích. Vyšlo v USA, Velké Británii, Francii, Německu, České republice, Španělsku. Ukrajinský opoziční politik s odkazem na hlavní mezinárodní právní dokumenty zkoumá cíle USA v Evropě od konce první světové války a odpovídá na otázku: co vedlo EU k úplné ztrátě subjektivity v zahraniční politice a ekonomické závislosti na USA .

Dezoláti a my.

 

     Lidé, kterým se nelíbí současný stav společnosti v Kotlince ale i jinde (a mají odvahu o tom mluvit) byli věrchuškou zařazení do kategorie "dezoláti". Sami si říkají Alternativa, ale nakonec jim ani název dezoláti nevadí. Ona to začíná být pochvala. I já se k dezolátům a chcimírům hlásím. (Ne, že by to něčemu pomohlo!)

Budeme rukovat?

  To není tak snadné. Odvedence lze získat na základě dobrovolnosti anebo násilím.

Dobrovolnost neválkychtivého obyvatelstva lze povzbudit propagandou. V nynější situaci by její účinek byl mizivý. Násilím lze, jak je osvědčeno, dosáhnout více. Jenže v uvažování je významná stránka ekonomická. Donucení musí být provázeno hrozbou silnější než riziko. Nynější systém nemá jiný zákonný donucovací prostředek než vězení. Které je výhodnější než vysoká pravděpodobnost přijít na frontě o život nebo skončit jako mrzák. Ani hrozba dlouholetým vězením nepomůže, protože je naděje, že vstup do války vyvolá pád vlády a anulaci rozsudků. Aniž bych předbíhal, neočekávám, že justice by překypovala horlivostí v odsuzování. Takhle to tedy nepůjde.

Demonstrace proti (morální) bídě

 Pohled na dezoláty a chcimíry ze vzdálenosti cca 350 km

Prvoplánové požadavky

   Včera jsem měl dvojitou frekvenci s dámským sborem z Otic u Opavy. Je příjemné pracovat s lidmi, kteří třeba nejsou naprostými profesionály, ale které zpívání baví natolik, že si rozhodli pořídit CDA se svými výkony. Ty pěvecké výkony vůbec nebyly špatné a nálada ve studiu byla výborná. To se pak jinak pracuje. Ovšem cestovat do Prahy si dvě hodiny zanadávat na vládu se mi opravdu nechtělo, byl jsem unavený jako malý pes a moje stará záda by stejně asi to stání nevydržela.

Opravdu velký cirkus

   Stovky stránek vládních materiálů se začaly ke konci loňského roku objevovat na komunikační platformě Discord. Sociální síť funguje přibližně osm let a je oblíbená u mladých fanoušků videoher. Uživatelé na ní zakládají uzavřené či veřejné „servery“, které slouží k textové komunikaci i skupinovým hovorům. Jack Teixeira na Discordu vedl chatovací skupinu, která pod názvem Thug Shaker Central sdružovala asi 20 až 30 mladých milovníků zbraní a videoher.  

Dneska je sv. Gagarina

   

   Rádio poslouchám vždy jenom po dobu své snídaně. Čekal jsem, že se aspoň jednou větou zmíní o dnešním výročí prvního letu člověka do vesmíru. Ale nic. Žádný Gagarin nikdy neexistoval. Naši ideologičtí pracovníci, kterým se kdysi říkalo novináři žádného prvního kosmonauta neznají. Byl to totiž Rus.

Poznámky od verpánku 1

   2004-2008

   Tady budu uveřejňovat Glosy Schumacherovy. Doba jejich vzniku je nejistá, ale v žádném případě se nejedná o zcela čerstvé zboží, i když tak možná vypadá. Je to jen další důkaz toho, že některé myšlenky jsou stále platné.

Ideologie, Nordstream a C-19

Petr Hanpl, PhDr.

  Co mají společného exposlanec Huml, kamionový závodník Loprais a 38letý zápasník MMA David Predátor? Všichni odmítli očkování, všichni zemřeli na covid… a všichni na svých profilech sdíleli názory doktorky Pekové. Ten celkový poznatek není nový – sympatie se stanovisky MUDr. Soni Pekové zvyšují riziko zbytečné smrti. Říkám si, jestli má ta paní svědomí a jak se asi cítí, když vidí, že lidé umírají a další mají dlouhodobé následky – v důsledku toho, co jim říká. Připadá si jako bohyně smrti? Nebo bude naopak tím usilovněji předstírat, že covid je chřipečka a vakcína smrtící, aby si nemusela přiznat další vinu?

A mezitím generál Blaško (další nadšený zastánce Pekové) požaduje zatýkání těch, kdo podle něj covid údajně přeceňují.

Digitalizace aneb jak se snadno a rychle stát mravencem

Je to docela snadné, jak předesílá následující rozhovor z rakouské TV:

Stačí se příliš nebránit. Oni nám to už zařídí sami.

   Ale nejsem si tak zcela jist, jestli opravdu chci, aby se o mě věrchuška tak dokonale postarala. Nějak mi to připomíná svět z jednoho dystopického románu George Orwella. V názvu je nějaké číslo, už si nevzpomínám přesně... 2048 nebo 1984. Tak nějak. Nebo že by to byla Farma zvířat...?

Vakcinace proti trollům

Zajímavé... Shledávám tu jistou podobnost
s presidentem RF V.V.. Putinem. Náhoda?

  Diskuse bez oponentů je plácání po ramenou. Anonymy už mažu zcela nemilosrdně. Ale fakt nebudu mazat to, že někdo říká opak, pokud ho říká slušně. Šermovat se nenaučíme bez oponentů.  

(Vidlák)

Augenblicky (podoteky)

 

Budu tady připisovat takové kraťoučké myšlenky, které nestojí za článek, ale za poznámku ano. 

Obvyklé a originální

Escherichia Coli

 

  Nebo běžné, zažité a progresivní, pokrokové. Staré a nové. To, v čem jsme zvyklí žít a to, co je symbolem modernosti. Věčný střet života. Stáří a mládí. Osvědčené a novátorské. 

 

  Bez pokroku nelze rozvíjet život. I v přírodě, ve všech patrech života, od virů přes hmyz a zvířata k lidem a lidské společnosti se zkouší nové modifikace odzkoušených postupů, jak lépe rozvíjet život. Některé změny jsou ku prospěchu věci a tím se stanou většinovými a vytlačí to staré. Většina variací se ale časem ukáže být slepou uličkou a inovace skončí neúspěchem. Někdy tomu říkáme přírodní výběr.

   

Propaganda, zvláště ta ruská....

Blbá nálada

   To je termín, který použil první český president, již zesnulý Václav HAVEL. Disident, kulisák, dramatik, spisovatel, vášnivý kuřák a prý i alkoholik, vězeň...

Tak nazval společenskou atmosféru v Česku v roce 1997 spojenou s krizí důvěryhodnosti politiků i celých politických stran, krizí důvěry v úspěšné pokračování ekonomických reforem a s celkovou krizí v české společnosti. Můžeme si vybrat, každý podle své letory nebo životních zkušeností.  

Protože se nám vrací, obohacená o čtvrtstoletí zkušeností, jak zacházet s obyvateli české Kotlinky bez rizika nějaké velké společenské exploze.

Čeho je moc, toho je příliš!

Aneb "Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu až...

  Před několika měsíci jsem poslal  jednomu hnutí či snad začínající straničce trochu peněz. Jenom trochu, těch skupinek, požadujících od mě nějaký příspěvek je totiž hodně. Některým přispívám víceméně pravidelně, některým jsem poslal pár stokorun jenom jednou, dvakrát, třikrát  a pak jsem pochopil, že chtějí něco jiného, než si představuji já a posílat jsem přestal.  Proč mám podporovat něco, co se nakonec odchýlilo od směru, kterým mě  to zaujal.