O majetku
ParlamentníListy.cz, makroekonom Jaroslav Šulc
...Jsou to tři týdny, co kolegové z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí oznámili dokončení fantastické studie, v níž se podívali na rozvrstvení majetku v téhle republice. Stručně budu tlumočit, na co přišli. Rozdělili si skoro už 11 milionů obyvatel této republiky na pět početně stejně velkých skupin, cca 2,2 milionu lidí. A zjišťovali, jak těchto pět skupin drží majetek, kolik majetku mají ve vlastnictví. Celá společnost je 100 procent, no a prvních dvacet procent, odborníci tomu říkají první kvintil, těch nejchudších drží pouze 0,2 procenta majetku! Skoro nic.
V dalších skupinách to narůstá na nějakých 5, 6, 8 procent a na těch nejbohatších 20 procent populace připadá 80,5 procenta majetku.* Když se podíváme na to, kolikrát více majetku připadá na jednoho člověka z těch 20 procent nejbohatších vůči těm ze skupiny nejchudších, tak je to 400x více. Výzkum byl mezinárodní, takže zjistili, že už jsme premianti v Evropě a že se už těmi 80,5 procenty blížíme Spojeným státům americkým, kde ale tahle diferenciace trvala dvě stě let, než k ní dospěli. Proto jsou Američané na prahu občanské války, kde ten propastný konflikt mezi bohatými a chudými je maskován soupeřením mezi republikány a demokraty, ale je to jenom slupka, přičemž ten vnitřní rozpor je obrovská majetková nerovnost.
Snad si vzpomenete na Paretovo pravidlo 80/20. Tohle je jenom další potvrzení jeho správnosti.
O mlčení
Jakub Vágner, rybář (Parlamentní listy)
...„Na svých cestách vidím jen pomalý, ale zcela zřetelný kolaps naší ‚vyspělé‘ západní civilizace. Bohužel, nikoli jen na cestách v dalekých krajích, ale na cestách po Evropě. Pomalu, ale jistě si necháváme krást naši identitu, naši kulturu, naši historii, naše tradice, a necháváme extremistické menšiny a lidi bez respektu k lidskému životu rozhodovat o většinové populaci. Našich osudech, našich rodinách, naší budoucnosti. Nechápu ale, proč. Proč musíme tolerovat něco, co bude zcela jistě ohrožovat budoucnost našeho národa? Je to plivnutí do tváře našich předků.
Rozumím, asi máme mlčet. Má nám být jedno, že se dnes na území Evropy běžně znásilňují mladé ženy, je ubližováno dětem na ulicích a kdokoli se ozve, je ihned nazván rasistou a xenofobem. Je to pak měřítko normálnosti? Chceme mít opravdu násilí v těchto podobách jako běžný kolorit našich životů? Chceme, aby podobné činy byly oslavovány, brány jako možné příklady a přenášeny i do naší kultury a dějin? Já bych si totiž moc přál, aby Česká republika byla neustále tak krásnou, klidnou a bezpečnou zemí, kterou nám může ještě stále závidět celý svět… to přeji nám a hlavně našim dětem. A tak tedy šťastný nový rok a hlavně ve zdraví prosím. Váš Jakub,“ zakončil.
Jsou věci, které si člověk prostě časem uvědomí, ať je rybář nebo třeba zvukař. Začátkem všeho špatného je vždy předstírání něčeho, co není skutečné, nazývání věcí nesprávnými jmény. Tedy lež.
Kdo přečetl něco od George Orwella tak ví. Jak 1984 tak Farma zvířat jsou vlastně o tomhle.
O presidentech
President Ukrajiny Vladimír Zelenskyj ve svém projevu k národu vysvětlil, že každý Ukrajinec si bude muset odpovědět na otázku, kým chce být – „obětí nebo vítězem, uprchlíkem nebo občanem“. Uvádí se, že důvěra Ukrajinců vůči Zelenskému klesla v průběhu roku z 84 % na 62 %.
(RIA Novosti)
A jakpak je to u nás doma?
Důvěra v prezidentskou instituci se s nástupem nově zvoleného prezidenta Petra Pavla výrazně zlepšila, konstatoval STEM. Po svém zvolení na jaře letošního roku se prezident těšil důvěře 59 procent lidí a podobně jako u jeho předchůdců došlo v průběhu mandátu ke snížení důvěry.
Tedy shrnutí: Ukrajinci důvěřují více svému presidentu, který je zatáhl do války než my presidentovi, který zatím nic takového neudělal (a bohdá ani neudělá). To dokazuje absolutní moc (nejen) našich médií.
O masmédiích (Petr Robejšek)
Demokratický prezidentský kandidát Bernie Sanders jednou řekl: „Pozornost médií je tím větší, čím menší je význam (tématu) pro normální lidi.“ Existují sice výjimky, jako Parlamentní listy nebo Echo, ale drtivá většina médií lidem poskytuje jen fast food pro mozek. Plytké senzace, sestříhané záběry a nejasná čísla, jsou buď bezvýznamné, chybné, nebo lživé. Víru v to, že inscenování událostí, vnucování politických názorů a způsobů chování povede nakonec k tomu, že je lidé převezmou, sdílejí dnešní novináři s bývalými komunistickými vládci. Ti si také mysleli, že stálým opakováním změní myšlení a chování lidí. Navíc mají ti, kteří politiku dělají nebo komentují, sklon zabývat se hlavně názory jejich oponentů, ale ne skutečným životem společnosti.
===
„Pokud chytíte 100 červených ohnivých mravenců a 100 velkých černých mravenců a dáte je do sklenice, zpočátku se nic nestane. Pokud však nádobou prudce zatřesete a hodíte je zpět na zem, mravenci budou bojovat, dokud se nakonec nezabijí navzájem. Jde o to, že červení mravenci si myslí, že černí mravenci jsou nepřítel a naopak, zatímco ve skutečnosti je skutečným nepřítelem osoba, která zatřásla sklenicí.
Přesně to se dnes ve společnosti děje. Liberální vs. konzervativní. Černá vs. bílá.
"Skutečná otázka, kterou si musíme položit, je, kdo třese nádobou… a proč?“
Ve Vesmíru vidíme galaxie, které svou velikostí, vzdáleností i stářím přesahují naše běžné schopnosti chápání. Uvědomíme si, jak nepatrná je naše vlastní galaxie, Zeměkoule, jak nepatrní na ni jsme my, lidé a jak zanedbatelné jsou naše přání, chtění nebo pocity. V jak nepatrném časovém okamžiku Vesmíru existujeme a jak záhy naše existence skončí.
Třeba tím, že se vyhubíme. A nic po lidstvu nezůstane.
Tak prosím na to nezapomínejte.
Trochu skromnosti do Nového roku 2024...
Před sedmdesáti devíti lety obsadila Ostravu sovětská vojska a ukončila tak německý Protektorát pro Čechy a Moravu. Historiky je dodnes připomínaná památná věta Adolfa Hitlera: „Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo." Sovětské velení očekávalo, že za první tři dny od počátku útoku, který začal 10. března, postoupí Rudá armáda zhruba 120 kilometrů. Ve skutečnosti postoupila jen o devět kilometrů. Ale 30. dubna byla přesto Ostrava svobodná. Sověti ovšem měli nemalé ztráty. 
.jpg)
Tak máme zase nový "těrakt", teroristický akt. Od jiných se liší tím, že se stal v Rusku, které my sami považujeme za teroristickou zemi, která napadla Ukrajinu. Málokdo si přitom uvědomuje, že dějiny konfliktu nezačaly v únoru 2022, ale dříve. Mnohem dříve. Nezačaly dokonce ani v roce 2014 "Euromajdanem" a obsazením Krymu. Podhoubí agresivního nacionalismu, nacismu, bylo na Ukrajině přítomno nejméně od druhé světové války, kdy část Ukrajinců kolaborovala s hitlerovským Německem. Po roce 1945 se tito "národovci" stáhli do ilegality, protože jinak by byli vykynoženi stejně jako Banderovci. 
Všimněte si, že když se koná nějaké referendum, bývají výsledky velmi těsné. Jistě, kdyby byla veřejnost velkou většinou na jedné straně, bylo by referendum cekem zbytečné. Ti, kterým je jasné, že tahají za delší konec provazu ovšem referendum striktně požadují. Ti druzí referendu zásadně brání, protože by se ukázalo, že tahají za ten druhý kratší konec. 
