Ordnung muss sein!

 Prohlédl jsem si odkaz, který nám poslal Dušan Neumann. Oficiální záznamy, záběry z mobilů i doprovodné texty. Mladí Belgičani (jak Vlámové tak Valoni) se rozhodli uspořádat si v lesíku u Bruselu jarní technopárty. Aby to vypadalo lépe tak to nazvali protestem proti omezování svobody, které jim způsobují  opatření vlády proti koronaviru. Víc k tomu nelze dodat.

Reptání, revolta, revoluce - a evoluce

 

   Reptá se na vrchnost nebo na ty, kteří nepatří do stejné bubliny stále a kontinuálně. To jaksi opatří k bontonu. Kdo nereptá, není Čech. Tu a tam se někdo pokusí o revoltu. Neuposlechne nějakého příkazu. Neřeším, zda příkaz vrchnosti má nebo nemá hlavu a patu, protože pro někoho má, pro někoho nemá. Třetí stupeň je revoluce. To je ovšem jev jiné kvality i kvantity.

Krychle, kýble a frťany

   Marian Kechlibar si na svém blogu postěžoval, že lidé si neumí představit malá a velká čísla. Sice ho správně přečtou, ale představa kolik to vlastně je tak nějak chybí. Taková obyčejná sedlácká představa. Zkusil jsem převést čísla kolem covidu19  na představitelná množství. 

Papiňák

    Papiňák zná skoro každý. Věci se v něm vaří rychleji. Výborná věc. Ale má dvě chybičky. Není dovnitř vidět a otevírat ho znamená ztratit tlak a přijít tak o jeho hlavní výhodu - rychlost vaření. 

Ta druhá záležitost je horší. Hrnec je sice vybaven ventilem, který udržuje tlak na správné úrovni. Ale může se stát, že se ventil něčím zanese. Třeba hrachovou polévkou. Pak nastupuje havarijní ventil, který zabráni explozi. Efekt nouzového vypuštění tlaku je poměrně dost dramatický a hrachovku máte obvykle na stropě kuchyně. Pokud selže i ten, nastává exploze a bývají opaření, ba i mrtví.

V+W po devadesáti letech

 

 

    "Tak co tomu řikaj?" "Čemu?" "Na tamtomu, jak dostal šest za tamto. "Za co?" "Vy to nevíte? Za jednu větu" "Za jednu větu? A to je hodně nebo málo?" "To záleží jak se to vezme. Například šest korun by nebylo tak moc. Kdežto šest let je až dost." "Šest let za jednu větu?" "To je možné? O takovém honoráři jsem ještě neslyšel. Kolik by pak dostal například Šejkspír?" Na to by nestačil ani starověk, středověk s novověkem dohromady. Leda k tomu připočítat ještě Kambrium." "Šest let vězení, pane." "Vězení? Za jedinou větu? Dneska v moderní takříkajíc pokrokové době vězení za jedinou větu? " "No co by ne. Jen vzpomeňte jak jste na zeď napsal "Brutus" před to moje "Krade". "To je pravda. Podle toho jsme tehdy také dopadli. Jenže to byl starověk...

Žer, ale nemlaskej

   Seděl jsem za svůj poměrně dlouhý život u dobré kávy s mnohými lidmi. Bohatými, nebohatými jako jsem já i s "chudými", kteří na tom jsou hůř než já. A tak si mohu dovolit srovnávat.

Übermenschen

"Řekl bych, ze vysílám signál, a to velmi zřetelný, že vláda je nepřítel!" 

Obsedantní představa, že jen já mám pravdu. 

A to bez ohledu na to, zda vláda má ve všem pravdu nebo ne.  

 

   Na světě jsou lidi obyčejní, vznešení, vyvolení, poddaní, podvolení. Páni i kmáni. To závisí na majetku a taky velikosti klacku, kterým jsou schopni bránit svá privilegia - ať už poctivě vydobytá nebo získaná násilím, rodem. Koupená nebo ukradená. 

   Pak je tu ještě jedna skupina - nadlidé. Ti se jimi většinou vyhlašovali sami a sami tomu věřili. Kněží ve starém Egyptě, faraoni, starověcí občané, středověká šlechta. 

U nás v Kotlince...

  ...je to vždycky stejné. Jakmile se někdo stane "celebritou", dostane funkci, vyhraje nějakou soutěž prostě vybočí z řady, okamžitě se zvedne vlna kritiky, pomluv a "nepříjemných skutečností".  A tak se dovídáme, kdy dotyčný napsal na Facebook nějaký vtip o Cikánech, kdy překotně uveřejnil nějaká pravidla nebo se vyjádří, podle mě obdivně, o obyvatelích Bruntálska, že jsou zvyklí chodit k lékaři, když si zlomí nohu nebo s průstřelem. A myslím, že se brzy objeví "zaručené zprávy" třeba o tom, že opisovala ve škole nebo donášela učitelům.  Ano, jde o doktorku Svrčinovou, která má v polovině měsíce nastoupit jako hlavní hygienička  ČR.

... a přijde zase slunce.

  Dneska dávám mnou okupovaný kyberprostor zcela k dispozici panu Vlastimilu Vondruškovi, neb mi mluví z duše, mnohem líp než bych to dokázal já sám. 

Mám doma několik jeho knížek a už dávno jsem zjistil, že máme podobné uvažování. Je příjemné zjistit, že nejsem až takový exot, za jakého mě někteří považují, protože se odmítám účastnit všeobecného brblání a nadávání. Kdekoliv. To stejně slouží jemnom k vzájemnému ujišťování, že je všechno špatně a ke sdílení "blbé nálady" jak pravil kdysi dnes již klasik Václav Havel, několikanásobný president Kotlinky. 

Tenhle fejeton mi loni unikl a možná nejsem sám. Tak tady je.

Jak nahradit myšlení vírou

Pár řádek o blozích, cizích názorech a tak...

   Nemám rád, nadávání na nepřítomné, věčné stěžování si na zlý osud, život atd. Na vládu, na cokoliv. Kromě toho, že je to zcela kontraproduktivní je to i frustrující. Život nám prostě připraví mnohá omezení, překážky a zkoušky. Mít z toho vytrvale špatnou náladu nebo se ji snažit vyvolat u druhých není k ničemu. Lepší je se situací vyrovnat systémem  "nejmenších ztrát". Když vás policista vyzve, ať si nasadíte roušku je nejrozumnější si ji nasadit, i když kolem vás dvou není v okolí sto metrů nikdo jiný. A až odejde, zase si i sundat. Protestní chování má smysl jen tehdy, když dokáže něco změnit.   

SS - sebestření suveréni

   Člověk by měl být do jisté míry suverénem, nikoliv snadno ovládatelným "ovčanem". Je to dobrá vlastnost, které umožňuje se bránit manipulacím a nesmyslným příkazům vyšší moci - čímž nemyslím zrovna Boha nebo Přírodu. A hlavně odolávat manipulacím nenásilným, které na nás zkoušejí média. Také jistá míra sebestřednosti čili egoismu neškodí - myslet na sebe, na blízké i vzdálenější, nikoliv primárně na celý svět. Na něj taky, ale až v poslední řadě - už jenom proto, že na běh celého světa máme pramalý vliv. Ale příliš  mnoho sebestřednosti a suverenity vede  tomu, že se takový jedinec stává jednak protivným pro své  okolí, jednak občas směšným nebo trapným. 

Zaručené zprávy

   Rozhlas, televize i internet jsou zavaleny informacemi z roztodivných zdrojů, jejichž tvrzení se nedá rozumně ověřit. A ty informace si odporují. Nejčastěji se jedná o osobní názor některého poněkud slavnějšího člověka, který se obvykle tváří, že ví všechno. Většinou na téže stránce najdete další názor dalšího člověka, který tvrdí opak se stejnou jistotou. A na internetu se pod každým takovým článečkem vytvoří nechutný "ocas" diskutérů, kteří si vzájemně nadávají a zesměšňují se navzájem. Vláda vydává ústy svých členů vzájemně si odporující prohlášení, která další den (i tentýž) změní.

Kvóty, ženy, gayové

   Marian Kechlibar se na svém blogu pozastavil nad "doporučeními" jedné dámy, která argumentovala, že přítomnost žen v kolektivu kladně změní pohled na činnost kolektivu. Článek mě zaujal - už jenom proto, že kolektiv, který jsem půl bezmála století vedl prodělal za tu dobu několik změn - od takřka čistě ženského až po čistě mužský. Nebylo to na základě nějakých kvót nebo doporučení, prostě se to "přihodilo". Proto jsem napsal tuhle poznámku.

Hašení požáru po českém způsobu

Skotské střiky 

   Jedná se o lázeňskou vodoléčebnou proceduru, při níž se opakovaně střídají proudy teplé a studené vody. 

   Skotský střik nejvíce „proslavila“ psychiatrie. Tato šoková hydroterapie byla totiž v minulosti běžně užívána v psychiatrických léčebnách na zklidnění pacientů. Dá se jen polemizovat nad tím, zda proud ledové vody dokázal pacienta uklidnit, nebo ho ještě více rozběsnil. Pacient bývá po takové proceduře velmi unavený.

    

Strach českých furiantů

Trestat blby?  Kdy ano a kdy ne? A kdo to zaplatí? 

   Trestat blbce je v podstatě nemožné. Někdo je "intelektuálně alternativní" od přírody, někdo sice blbec podle testu IQ není, ale díky svému furiantství se za blbce rád převlékne. A nakonec jsou tu i lidé s "rourovitým " pohledem na svět. Vidí sice ostře, ale jen kousek světa.  A taky - kdo by je měl trestat, když na vedoucích funkcích sedí ten samý vzorek populace, lišící se snad jen tím že byli do funkce zvoleni. Zvoleni těmi samými občany.

Rasismus jako fakt

Muhammad Ali

Poslední dobou se pořád šermuje rasismem. Bílým, černým, žlutým. Ku-klux-klan versus Black Live Mater. Cikánská komunita v Česku atd...

   Přitom se jedná o běžný jev v přírodě, který vlastně způsobuje, že jsou různé druhy zvířat. Výběr partnera je ovlivněn tím, jak se partner vypadá a jak se chová.Funguje na všech úrovních. Kdyby nefungoval, měli bychom jen jeden druh motýlů. Co evoluce rozdělila by se stále průměrovalo a všichni motýli by vypadali stejně.

   Vznešeněji se rasismu říká zachování diverzity druhů. To, co je v přírodě naprosto běžné se někteří "inženýři lidských duší" pokoušejí představit jako něco nepřípustného.

  Cassius Marcellus Clay alias Muhammad Alí, někdejší slavný boxer a trojnásobný mistr světa se o rasismu rozpovídal v jednom TV pořadu. Jeho názor, názor poměrně prostého člověka je určitě dnes velmi zajímavý. Ten TV záznam má už cca 50 let.

Video jsem dostal mailem a nenašel jsem na něj odkaz. Takže ho prezentuji tak, jak umím.

Kdybych byl premiér...

   Tedy nechtěl bych být premiér, ani za nic, ale naštěstí nic takového nehrozí. Nehledě na to, že na to nemám kvalifikaci ani povahu, jsem spíše starý unavený voják. Který sice s některými rozkazy hrubě nesouhlasí, ale ví, že je třeba je splnit, protože cochcárnou* se žádná bitva ani válka nedá vyhrát. A že budou padlí. Jinak ovšem prohrajeme a padlých bude mnohem víc.

A tak tu žijeme.

 

  O cenzuře nejen na síti jsem přemýšlel mockrát. Je to jako s těhotenstvím. Nemůžete být "trochu těhotní". Pokud stanovíte nějaké mantinely, pravidla tak vám přece musí být jasno, že se vzápětí budou sofistikovaně či méně sofistikovaně porušovat  a napadat. Že to musí být jinak, protože..

Poslouchat vládu... aneb zamyšlení vzpurného poddaného.

To je velké téma k zamyšlení. Proč bych měl?
"No pfece noumáuní, Lůďo."

O strachu a kázni

 Hysterie a pár facek

   Bylo, nebylo ale kdysi dávno se jeden tanečník, gay, líčil i na tréningy. Baletní mistr mu říkal, ať toho nechá, že to je baletní tréning a měl by působit spíš mužně a hlavně pořádně tančit a ne mít podmalované oči. Jenže onen hošík se rozčílil a začal na baletního mistra ječet, že mu po tom jak vypadá, vůbec nic není. No - neměl pravdu, tanečník je na divadle proto, aby ztvárňoval roli a ne proto, aby lovil známosti mezi jemu podobnými. A jak tak ječel, přistoupila k němu znenadání sólistka Alice, o půl hlavy větší než on a dala mu dvě pořádné facky a zařvala "Do šatny a umejt! Hned!" Stalo se a za pět minut mohla zkouška pokračovat. 

Co z toho vyplývá? Mohu sice protestovat a dělat vlny, ale musím se připravit na to, že mi někdo nafackuje, třeba ten, kdo pracuje na tomtéž díle a jehož těmi svými obstrukcemi zdržuji od práce.