Jak to vidí Králík

   Začal jsem dnes večer sepisovat, co se dneska přihodilo u Záporožské atomové elektrárny. Mezi tím jsem si odskočil na blog https://www.litterate.cz/ a tam jsem našel text, který byl prakticky stejný. Je zbytečné psát prakticky totéž. Požádal jsem o povolení k přetištění a dostal jsem ho. Tady je.  

Když život ztrácí smysl.

Petr Jonáš na FB

   Je neuvěřitelné, jak se Američanům ve spolupráci s Anglosasy podařilo zotročit, zmanipulovat celou Evropu a vehnat proti sobě do války dva největší slovanské národy.

   Žasneme, že synové a vnuci hrdinů Ruska a Ukrajiny kteří v boji proti hitlerovským zrůdám bok po boku společně umírali ve Velké vlastenecké válce, zabíjí dnes jeden druhého jako nesmiřitelní nepřátelé.

   Jak se mohlo stát, že i zbývající slovanské národy stojí na straně nejděsivějšího predátora světa USA a v roli užitečných idiotů eskalují válku zasíláním zbraní a bojové techniky, čímž si kopou vlastní hrob, protože pokud se válka přehoupne přes hranice Ukrajiny, budeme my a další slovanské národy první na ráně.

Největší dobrodružství

   Největším dobrodružstvím bude objevování Ameriky pro generaci, jež snila o kariéře influencerů, júťjúberů, když při srážce s realitou zjistí, že jim na řešení reálných problémů chybějí aplikace v mobilech. Tito odchovanci virtuálního matrixu se zřejmě ocitnou v divočině přirozeného světa ze dne na den, neboť kostky domina už padají, a není toho, kdo by to mohl zastavit. Právě naopak: progresivisté publikují optimistické prognózy, ve kterých profesích se bude masivně propouštět kvůli automatizaci, robotizaci a globalizaci. Evidentně nepředpokládají, že by lidé v budoucnu museli pracovat.

   To nejdůležitější, co objeví pozůstalí z potopeného Titaniku, budou oni sami. Na troskách starého světa, aktuálně tedy na skládce plastů a mikročipů, mezi vraky elektromobilů a raketoplánů, bude jako vždycky v historii lidstva postávat skupinka podnikavých zvědavců, kteří se neštítí práce a v troskách minulého uvidí svou příležitost, výzvu nějak s tímto světem naložit. A možná ani nebudou tušit, že se chystají objevit Ameriku!

Ivan Hoffman o budoucnosti

neboli "objevování Ameriky"

Škvíra

   Celou noc se z větracího okénka v kuchyni, které vedlo do mezery mezi domy ozývalo zoufalé mňoukání. Ale tam dole, kde se za léta nahromadil odpad nic vidět nebylo. Když mňoukání pokračovalo i další noc, posvítila tam žena silnou baterkou. Dole, o několik pater níže zoufale mňoukalo malé kotě. 

Letem internetovým a televizním světem

Zajímavé momentky:

 * Na výstavě vojenské techniky v Moskvě komentoval expozici čínské bojové techniky (robotické zbraně) pro ministra obrany RF Šojgu vysoký čínský generál plynulou ruštinou! 

 * Poradce prezidenta Zelenského Arestovič zmizel z obrazovek. Nejspíše proto, že v jednom TV rozhovoru prohlásil, že by v případě že by byl nějaký problém se zvolením Vlodymyra Zelenské ho, byl by připraven kandidovat na pozici presidenta Ukrajiny (Viděl a slyšel jsem na vlastní uši i oči - mluvili rusky). Dokonale si to pokazil prohlášením na sociální síti, že Ukrajinci jsou hloupý národ. (Taktéž slyšel. Rusové to s radostí uveřejnili.) Myslím, že brzy bude mít autonehodu nebo v opilosti vypadne z balkonu. 

 * Olaf Scholz, takto německý premiér má problém. Vyšťárali na něj nějaké hospodářské delikty - účast v nějakém tunelování státního rozpočtu. Podrobnosti neznám.

  A má i další problém: Poté co jej vypískal dav na náměstí menšího města, když chtěl vysvětlovat, proč je v Německu inflace a tak vůbec. Asi dva tisíce lidí skandovalo, ať jde pryč. Opět slyšel na vlastní uši. Ani mikrofon mu nepomohl. Na žluklá vejce ani rajčata zatím nedošlo. 29. srpna přijede Olaf Scholz do Prahy. Setkání s lidmi myslím neplánuje.

* V sobotu večer na dálnici Mojžajk v okrese Odincovo v Moskevské oblasti shořelo auto, které řídila novinářka a politoložka Daria Dugina . Vracela se po účasti na festivalu. Zemřela dcera slavného veřejného činitele Alexandra Dugina. Výbušné zařízení nainstalované pod podlahou auta vybuchlo a mladou novinářku to vymrštilo z jedoucího auta. Zemřela okamžitě. Její otec dojel k místu atentátu vzápětí.

Jenže střípky informací ve mě vyvolávají pocit, že se jedná o vnitroruskou záležitost. Na parkovišti, kde bylo zaparkováno jejich SUV po nějakou dobu nefungovaly bezpečnostní kamery. Jejího otce něco zdrželo a tak se vydal domů dalším autem. Již dneska se objevila reakce oficiální kremelské mluvčí Marie Zacharovové. „Pokud se potvrdí ukrajinská stopa,“- tato verze byla vyslovena šéfem DLR Denisem Pušilinem a musí být ověřena kompetentními orgány, „měli bychom mluvit o politice státního terorismu prováděné kyjevským režimem, “ píše Zacharovová na svém kanálu Telegram​​​.

* Ukrajinská stopa se potvrdila. Za zločinem údajně stojí ukrajinské speciální služby. Pachatelkou vraždy je 43-letá Natalija Vovk, uvedla FSB. 23. července  přijela Nataljia Vovk s 12-letou dcerou Sofií Shaban do Ruska. Pronajali si byt v domě, kde byl žila Duginova dcera Darja, sledovali její zvyky a ke sledování používali Mini Cooper. Čísla na něm byla třikrát změněna – používali značky DLR, Kazachstánu a Ukrajiny. V den činu dorazila Vovk s dcerou na festival Tradice. Po dálkové řízené explozi 21. srpna odjely přes Pskov do Estonska.  Myslím, že Estonsko ji nevydá. 

Něco mi tu prostě ale pořád nesedí.

  Nějak rychle a jednoznačně se vše vyšetřilo, je spousta záznamu z kamer u domu, od pohraničníků atd. Žádné pochyby. Rusko má svoji mučednici, její otec, který se svým heslem "Rusko především!" (hodně podobné Trumpovu "America first!") nebyl zrovna nejznámější je nyní v centru pozornosti. Chystají se tryzny, ideologové a propagandisté mají materiálu na několik dní. Po "bábušce s praporem" další "velký případ". Ti, kteří veřejně neprojevují dostatečný smutek se vystavují nebezpečí, že budou nakonec stíháni. Tedy, zatím se o tom jen mluví. Pokud to opravdu udělala "speciálni služba" Ukrajiny, je to od ní značný kiks.

   Zdá se že se Rusko brzy stane na frontě aktivnějším. Jednak nabralo dobrovolníky, jednak si vylepšuje zásobování municí i technikou (tvrdí to špionážní družice USA) a chce vzdálit frontu od Doněcku i od mostu přes záliv. To ostřelování větších měst v Donbase a Lugansku nepůsobí dobře na náladu obyvatelstva v osvobozených územích.

  Ukrajina začíná počítat s ostřelováním Kyjeva raketami dlouhého dosahu. Byly zrušeny všechny hromadné akce, obyvatelstvo se nabádá, aby při jakémkoliv poplachu vyhledalo úkryt.

   Osobně si myslím, že pokud by někdy na útok proti Kyjevu došlo, nebude to v okamžiku, kdy s tím Kyjevská vláda počítá a na Bankovní nebude nikdo kompetentní.

O jednom koncertu a věcech souvisejících

„Ti kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ 

(George Santayana)

   To, co nám v moderním světě dneska velmi chybí je úcta k předkům, k historii. Přitom nebýt těch předků, nebyli bychom tady ani my. Jsme jejich děti, vnuci, pravnuci. Pohrdáme historií, bezostyšně ničíme její památníky, nedbáme na její odkazy. Bouráme sochy, pálíme knihy jenom proto, že nevyhovují dnešnímu vkusu, dnešnímu chápání světa. dnešní módě. A třeba taky momentální politické situaci. Tím, že zbouráme nějakou sochu potentáta, který už není u  moci nijak neovlivníme to, co se stalo.

Pár myšlenek od verpánku

O vzniku křesťanství

   Jsem zvědavý na reakci Židovské obce a Velvyslanectví státu Izrael a vybraných intelektuálů, kdyby například Parlament České republiky pro Čechy odhlasoval pravidla pro nabývání občanství a majetku a pro uzavírání manželství, obdobná těm v Izraeli. Pak by došlo i na argument, že nejsme vyvolený národ. Inu, někde se začít musí a za pár tisíc let by to už divné nepřišlo...Ale je to čím díl těžší. Dřív to bylo snadné. Žádné OSN, Rada bezpečnosti, Haagský tribunál, CNN, CBS, BBC, ani Petr Uhl nebyli. Stačilo se dovedněji než ostatní ohánět mečem a když se vám to dařilo pár set let a vybrali jste si správné božstvo, pokud možno imaginární, aby se nedalo rozbít ani ukrást a pokud možno jediné, aby se samo se sebou nehádalo, cesta k vyvolenosti byla otevřená. Když už se to nevděčné remcání zástupů nedalo vydržet, vylezli jste na kopec, aby vás nikdo neotravoval a do placatého šutru vyrejpali "Několik vět". Pak jste slezli dolů a dostali hysterčák, že oni se klaní něčemu co si uplácali zatímco vy jste se nahoře mordovali s tím šutrem. Mrskli jste s ním o zem, hrozně zanadávali a protože ausgerechnet přišla bouřka a prásklo to nedaleko ležení, dodalo to vašim slovům váhu. Pak jste se zase s klením a s nákladem šutrů drápali do vršku a znovu rejpali. A jak jste byli na své soukmenovce nasraní, tak jste k původním osmi přikázáním přidali další dvě. Nepokradeš a nesesmilníš. Pak zas přišel jeden chlápek kterej hlásal, že všichni lidi by na sebe měli hodnější, leč označili ho za tuneláře a ukřižovali. A tak vzniklo křesťanství a spadli jsme do toho všichni.

Mentalita / nacionalita / kultura / ideologie

Jurij Podoljaka, novinář

   Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech. 

Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani  jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným. 

For free hate!

George Orwell čili Eric Arthur Blaire. Prorok.

  Za těch téměř deset let, kdy si vedu soukromý blog jsem se k tématu nenávisti vrátil několikrát. Poslední dobou opět rezonuje po celém internetu, Taková i onaká. Indukovaná (vybuzená) momentálními událostmi, většinou za vydatné pomoci sdělovacích prostředků, ale i rodová, pevně zadrátovaná, "zažraná" v mozcích svých obětí. Zkušenost empirická.

Přešlapy ruského cara

   Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Přešlapy dělají všichni, ať dělají cokoliv. Je jenom otázka, jestli je těch přešlapů mnoho nebo ne a jak jsou patrné. Politika je vždy takový tanec mezi vejci. Kupodivu jsou přešlapy nejnápadnější u tanečníků, kteří je obvykle nedělají.  U těch, kteří jich dělají spoustu se často nedozvíme, co byl přešlap a co úmysl. Těm rozšlápnutým vejcím to je nakonec jedno.

Co s médií? (2)

 

 Před týdnem jsem si postěžoval na bumbrlíčky veřejných médií. Ovšem to nejsou jenom ony, Stejné je to i s divadly, koncertními agenturami, nahrávacími studií a podobně. Slíbil jsem že to upřesním.

Co s médii?

  "Televizáci i rozhlasáci" se poslední dobou bouří, že v této době nebudou zvýšeny TV poplatky a že to ohrozí jejich pozice, platy i inovaci technologií. A tak mě občas napadá, jestli je třeba na každého  vrabce chodit s 

kanónem. 

Narativ jako virtuální realita, jako symbol

Také se užívá termínu narativizace: převyprávění, změna smyslu obsahu novým výkladem

Eugèn Delacroix Svoboda vede lid na barikády.

   Opravdu snad každý zná Ezopovy bajky. Zvířata v nich jednají jako lidé a najednou vidíme věc z jiné strany. Nebo biblická podobenství. Návod, jak podle Bible správně jednat. Takový návod "pro paní a dívky" či "pastevce koz" na severu Afriky, pro lidi, kteří se nějak nevyznají v textu Bible. Jak interpretovat přikázání.

Dneska se tomu říká narativ. Čili nějaká zjednodušená představa, příklad jak chápat svět, který je dnes zaneřáděn slovy s nejistým, proměnným významem. 

Zkušební polygon

Přehledový radiolokátor P-35

   Když jsem v minulém tisíciletí "sloužil socialistické vlasti" (nebylo tehdy moc na výběr) tak jsme jako záklaďáci radiolokačních vojsk měli různá taktická školení. Strategická ne, ta byla určena pro vyšší důstojníky. Mimo jiné nám promítali dokumentární komentované 16 mm filmy (video nebylo) z bojiště ve Vietnamu. Přitom se rovnou (na plnou hubu) přiznávalo, že Vietnam sloužil k ověřování tehdy nových zbraní. Jak radiolokačních, tak proti radiolokačních. Naváděné i samonaváděcí americké rakety, vypalované ze stíhaček třeba 40 kilometrů od cíle. Způsoby, jak se těmto zbraním bránit. Které způsoby fungují a které ne. Zkoušely se tam i jiné zbraně, defolianty, napalmové bomby atd. Ale o těch jsme neměli moc informací.

Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Něco málo od verpánku

   Ve volných chvílích (teď mi jich momentálně moc nezbývá, tak leda pověsit někam nějakou tu jedovatost) se snažím vyškrtat zbytečná slova v článečku o "Výchově k nenávisti". Bude, bude, ale hned. Zatím pár myšlenek Schumacherových.  

Bitva o Azovstal je už minulostí

Propaganda běží stále a ve válce ještě mnohem drsněji. 
Nezbývá než konstatovat s klasikem. "Všichni lžou!"

   Dlouho se bojovalo o Azovstal, obrovský ocelárenský komplex u Mariupulu, kde se kolem 19. března stáhli vojáci, bránící Mariupol před ruskou invazí. Podnik spadá do impéria nejbohatšího Ukrajince Rinata Achmetova který vlastní v Mariupolu dvě velké ocelárny. Firma minulý týden uvedla, že nebude za žádných okolností pracovat pod ruskou okupací a že obléhání Mariupolu vyřadilo z provozu více než třetinu výrobních kapacit ukrajinského metalurgického průmyslu. Ukrajinští vojáci se stáhli napřed na nepřehledné území závodu a pak do jeho podzemí, které bylo za dob Sovětů vybudováno jako obrovský protiatomový kryt. Spolu s technickými tunely to vytvořilo naprosto nepřehledný terén a ruské vedení se rozhodlo tamní ukrajinské bojovníky v areálu uzavřít, protože jejich vyhnání z podzemí by bylo možné jenom za obrovských ruských ztrát. 

RUSKO se mstí aneb žert "pa russkom spasóbu".

    Bývalý umělecký ředitel Vakhtangova akademického divadla Rimas Tuminas v Moskvě byl vyřazen ze seznamu příjemců vládní ceny za umění v roce 2021. Toto rozhodnutí učinil ruský premiér Michail Mišustin. Dokument podepsaný šéfem ruské vlády je zveřejněn na oficiálním portálu právních informací.

    Rimas Tuminas byl uměleckým ředitelem Vakhtangovova divadla v Moskvě od roku 2007. Ale 6. května 2022 tuto pozici náhle opustil. Tisková služba Státního akademického divadla Vachtangova informovala, že od 1. března byl Tuminas v Litvě ze zdravotních důvodů a v souvislosti s potřebou léčby. Na léčení si vzal dovolenou a sám si ji zaplatil.

    TASS připomíná, že Rimas Tuminas získal cenu za nastudování hry Oidipus Rex. Laureáty vládní ceny za kulturu se v prosinci 2021 stalo šest lidí. Příspěvek každého z nich k umění a rozvoji ruské kultury se odhadoval na 3 miliony rublů.

   Tuminas přišel o svou kulturní cenu kvůli žertu. Dne 4. května mu zavolali ruští vtipálci Vladimir Kuzněcov a Aleksey Stolyarov a v roli ministra kultury Ukrajiny a jeho tajemníka nabídli režisérovi Tuminasovi, aby inscenoval hrdinskou hru "Můj přítel Bandera", s čímž režisér ochotně souhlasil. Souhlasil i s návrhem vést podvratnou činnost ve Vachtangovově divadle a diskreditovat ruské kulturní osobnosti v Evropě.

   „Nastal čas, ti, kdo mluví upřímně, by měli být odstraněni, vymazáni z paměti, pokud je to možné“ řekl do telefonu Rimas Tuminas, umělecký ředitel Státního akademického divadla Vachtangova. 

No - a někdo to nahrál.

Inu, chybička se vloudila. 

Tohle se ovšem může stát každému. Jsem zvědavý, kdy to někdo na někom zkusí u nás.

   Trošku mi to připomíná nedávný hon na Jarka Nohavicu. Ale jen trošku. Toho nikdo neprovokoval a on nic "protistátního" neprohlásil. A ani cenu mu Putin neodebral.

(Přeloženo z ruských webů.)

O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher      

Ján Čarnogurský: Argumenty o Ukrajině

Ján Ćarnogurský
bývalý československý politik

   Válka na Ukrajině stále trvá a Západ se noří do protiruské hysterie. Opakovaně uvádí argumenty, které popírají historickou přednost Západu, logickou koherenci. Uvedu proto stručný přehled argumentů, které Západ nechce slyšet a neumí na ně odpovídat.