Peking, únor 2023

   

Wang Wenbin

    Čína už dávno není země, kde kuliové ve slaměných kloboucích pěstují svou hrstičku rýže, aby přežili. Létají do kosmu, mají rozvinuté technologie, jejich armáda stále roste. V roce 2019 činila čínská populace 1,418 miliardy, je největší ze všech zemí na světě. Potřebuje životní prostor. 

Nějak na ni zapomínáme. V našich sdělovacích prostředcích jako by nebyla. Myslím, že je to veliká chyba.

Pohádka o tajemném balónu

Slovenský aerostat,
určený pro výzkum vysoké atmosféry

 

    Nad USA se nedávno, v pondělí  objevil bílý aerostat, balón. Byl natočen několika mobilními telefony, jak si tak pluje, unášen větrem. (Nic jiného ani dělat nemůže. Pohybovat se může jedině řiditelná vzducholoď.) Rychle se zjistilo, že se jedná o balon čínský, který se nad USA doslat přes moře a pak přes území Kanady.

Nevědělo se nic, spekulovalo se, zda je to špionážní balon nebo zda nenese třeba biologické zbraně. Čína - je zajímavé, že všichni věděli, že je to balón čínský která uváděla, že balón je vědecký, určený k výzkumu atmosféry jež se dostal neplánovaně mimo území Číny.

   Joe B. stařičký president USA prý vydal v pondělí 30. února příkaz k jeho sestřelení, jenže armádní špičky neposlechly. Údajně právě proto, že by jeho trosky mohly ohrozit civilní obyvatelstvo. Nad Montanou, kde je osídlení velmi  řídké a proto si tento stát vybrala vláda USA jako prostor pro umístění strategických jaderných zbraní. Neosídlený prostor se totiž lépe hlídá proti eventuální špionáži nebo teroristickým útokům.

   Experti a novináři se nemohli ani dohodnout, v jaké výšce letí, jestli už náhodou není v "kosmickém prostoru" t.j. podle dohody 100 km nad zemí kde by na něj nebyla možnost zaútočit. Aerostaty pro lety do stratosféry dosahují výšky nanejvýš 40 km, pak už nepomáhá ani vodíková náplň, okolní atmosféra je příliš řídká. Přitom jak se ukázalo, byl balón od počátku jeho vstupu do vzdušného prostoru USA sledován. Nejen radiolokačně, ale i stíhačkami, které  kroužily o něco níže, dostup těchto letadel je asi jenom 22 - 24 km.

   Včera k večeru  našeho času Američané balón konečně sestřelili, když se dostal nad moře. Zjistilo se ale, že balon letěl v poněkud menší výšce - jenom asi 18 km. Sestřelení balonu nad mořem má pro USA dvě výhody - pokud by opravdu gondola balonu obsahovala nějaké biologické bojové materiály, zamořily by vzhledem k převládajícím větrům jen pobřežní oblasti Atlantického oceánu. 

   A druhý, podle mě realističtější důvod je ten, že utržená gondola dopadla do moře, kde se bude těžko hledat a možná se ani nenajde. což umožní vládě USA nadále nahlas spekulovat o tom, co vlastně v té gondole bylo. Jestli nějaké bojové biologické látky nebo špionážní kamery. A Čína se nebude mít jak bránit. Vysoký důstojník letectva USA, který to vše vysvětloval do kamery sice vypadal jako příčetný, ale moc příčetně nemluvil - a asi si toho byl vědom. Polovina jeho saka jeho uniformy, zaplněná nějakými stužkami a řády mu u mě důvěryhodnosti nepřidala. Čínská strana poslala americké vládě ostrou nótu, kde nesouhlasí se sestřelením civilního objektu. Nic víc asi dělat nemůže.   

   Tím celá pohádka o bílém balonu zatím končí. Možná, že problém čínského aerostatu bude USA vytažen ve vhodnou dobu. Stejně jako údajné zbraně hromadného ničení před vpádem USA do Iráku. Generál Powel nedávno přiznal, že všichni zainteresovaní věděli, že je to nesmysl a ve zkumavce, kterou tehdy generál předváděl v OSN byl -  práškový cukr. 

Nad Spojenými státy americkými se opět klene čisté nebe. 
(Těch mraků si nevšímejte!)

HUAWEI a NORDSTREAM2

Pár slov při neděli 

   Naše vláda by měla v květnu rozhodnout, zda vyloučí některé dodavatele technologií pro mobilní sítě, protože prý existuje nebezpečí, že by mohlo dojít ze strany Číny k nějakému SW útoku a čínské technologie by se mohla na dálku vypnout a způsobit tím kolaps důležité státní komunikace v Kotlince. Jedná se hlavně o firmy HUAWEI a ZTE, které už dávno Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost podezíral ze špionáže. Kdopak jim za tuhle expertízu zaplatil? 

Definice lži

Martina Kociánová

 

   Na rozdíl od Jany Bobošíkové mám Martinu Kociánovou rád, Tedy ve smyslu zcela teoretickém -  já ji rád mám a ona o mě neví. Je to příjemná dáma a setkal jsem se s ní osobně jen jednou. když jí moje žena připevňovala za kalhotky vysílač od mikroportu.

   S jejími články většinou souhlasím velmi, s jejími hosty někdy s menší výhradou - ale pitomce si do rádia Universum, které provozuje, nepozvala nikdy. A pokud ano, tak jeho projev ukočírovala k snesitelnosti, aniž by mu jakkoliv bránila říct, co si myslí.  

Vražedné mobily

   Mobilní telefon je výrobek, bez kterého si dneska život můžeme představit jen velmi těžko. 

Používáme ho nejen na rozhovory mezi lidmi, kteří jsou na různých místech a chtějí nebo musí spolu hovořit ale i k hraní her, prohlížení internetu, zasílání SMS zpráv atd., atd. Chytrá věcička, která zásadně změnila kontakty mezi lidmi. Někdy k lepšímu, většinou však naopak. A jako každý vynález může i škodit. Nejen tím, že jsme si zvykli spoustu mezilidských záležitostí řešit pomocí telefonního rozhovoru nebo dokonce jen zprávou SMS - to v případě, že nemáme dost odvahy se s tím druhým sekat z očí do očí. Civíme na displej a vrážíme do kandelábrů nebo, v horším případě, padáme pod auta. Přicházíme tak o sebeúctu, o peníze o  zdraví - a někdy i o život. Jsou tu i jiná rizika. Viděl jsem už několik videí, jak někomu mobil v ruce začal hořet nebo i vybuchl. Většinou bez zjevné příčiny, Ona ta lithiová baterie není zrovna nejbezpečnější zdroj energie. Přístroje napájené jinými bateriemi a akumulátory tohle nedělají. Jenže lithiové akumulátory jsou přece tak rozkošně malé při velmi slušné kapacitě.

Dobrodějové

   K základu slova dobro je k dispozici několik příkladů jeho dokončení. Dobrodruh, dobromysl, dobropis... (Dobrman do toho nepatří.) Problém, je v tom, že dobro si každý představuje jinak. Třeba tak jako ten pán v okamžiku, kdy zuřivě šátrá železným pohrabáčem pod postelí a celý rudý křičí

"Tak už sakru vylez, ty zatracené koťátko, já tě přece jenom chci pohladit!"

AI versus NI

Umělá inteligence versus inteligence přirozená. Neboli - možná existence Boha.

   Někde na pomezí Spojených států a Kanady žil před lety na jedné farmě v předhůří mladý farmář. Měl několik dětí. Nejmladší z nich měl čtyři roky, stejně jako jako jeho věrný kamarád, jezevčík. Kluk byl řečeno dnešními slovy "akční" a pouštěl se každý den po obědě spolu s svým psem na dobrodružné výpravy. Maminka z něho byla trochu nesvá, zakazovala mu to toulání, ale protože se vždycky spolehlivě vraceli před setměním, tak nakonec rezignovala. 

   Bylo to už na podzim, když se jednoho dne nevrátili. Bylo hodně chladno, ale sníh zatím nenapadl. Když se už hodně  setmělo a ti dva nikde, jali se kluka hledat. Psi stopu nenašli, na volání se nikdo neozýval. V okolí byly dvě další farmy, ale tam o těch dvou tam nic nevěděli. Hledali celou noc. 

   Ráno je našli. Kluk ležel  pod stromem stočený v klubíčku kousek za vrchem kopce u farmy, došly mu síly a musel si na chvilku lehnout. Jezevčík ležel na něm a snažil se ho svým malým tělem zahřát. Ale marně. Jeho kamarád v noci usnul a umrznul.  Pes svého kamaráda prostě nedokázal opustit. Kdyby  zaběhl na farmu a někoho ke klukovi přivedl, psi to umí, tak to dopadlo dobře. Špatné rozhodnutí té malé psí hlavy. AI by to možná dokázala líp. Ale...

Inverzní analogie

 aneb Větší pes mrdá

Aleksandar Vučić, president Srbska

 

  Tak se nám podebral další vřed na tváři Evropy. Srbsko a Kosovo. A tady je krásně, přímo ukázkově vidět, jak pružná je naše západní politika. Podporujeme Ukrajinu, která nedodržela a jak nyní zjišťujeme, nikdy se nechystala dodržet Minské dohody, které měly zaručit jistou samostatnost Luganska a Doněcka v rámci Ukrajiny, následkem čehož byl vyprovokován tzv. Euro-Majdan, události v Oděse a ozbrojený konflikt  mezi ozbrojenými milicemi odštěpeneckých oblastí a nacionálními nebo spíše nacistickými gardami ukrajinských oligarchů z něhož se po čase vyvinul stávající ukrajinský konflikt.

Život je boj!

   To je základní poučka, kterou vám vmete do tváře úspěšnější "frontová bojovnice" když se zmocní posledních dvou plat zlevněných vajíček které jste si chtěli koupit. Nejzajímavější na tom je, že má v obecné rovině pravdu.

Rusko v troskách

  Tendenčnost a tupá nenávist ke všemu ruskému, to je "imperativ dne". Tak, jak jsme proklínali Spojené státy a "imperialismus" před rokem 1989 nyní proklínáme všechno, co je ruské. 

Proč? To by mě taky zajímalo. 

Žvaňte klidně dál, já si to už přeberu...

aneb Occamova břitva

   Informační tok je v dnešní době obrovský a nepřehledný. Ne, že by se nevědělo. Ví se téměř všechno a dokonce v několika variantách, které ovšem se od sebe liší až diametrálně. Ke každé události se objeví nesčetné množství zpráv a komentářů. Komu to vadí, poslouchá jen mainstream - tam se komentáře a zprávy vzájemně dost podobají. Ostatně - jsou řízeny z centra. Kdo by raději zprávy a komentáře pravděpodobnější, musí se ponořit do hlubin internetu nebo cizích rozhlasových a televizních stanic.

Mentalita / nacionalita / kultura / ideologie

Jurij Podoljaka, novinář

   Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech. 

Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani  jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným. 

O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher      

Háelpéčka...

Propaganda a novinařina neměly být totéž! 

   Když poprvé otevřete Bibli v útlém věku, asi ji budete číst jako tedy já. Jako složitou pohádku, kde dobro nad zlem vítězí jen občas, zato je přeplněná poučkami co je správné a co ne. Aby se člověk zcela neztratil ve velkohubých  prohlášeních všemožných postav, Boha nevyjímaje, je Bible naplněna podobenstvími. To jsou takové krátké "mravoučné" příběhy, dnes bychom řekli "ze života", které jednoduše vysvětlují, co má udělat správný křesťan nebo člověk vůbec. Podobenství jsou  velmi dobře zapamatovatelná - mnohé z nich si pamatuji bezmála tři čtvrtě století. Je to legrační, ale podle mnohých podobenství se řídím, ač v Boha nevěřím. Možná, kdyby někdo Bibli přepsal do moderního jazyka a její podobenství upravil na dnešní dobu, byl by to bestseler. (Vhodnější k modernizaci by pochopitelně byl Nový Zákon.)

Víra, naděje - a láska?

Z diskuze na jednom blogu:

Co se to tam děje? 

... šťáráš se v ruských sračkách a blbneš z toho. Tvrdíš jednu absurditu za druhou. Černé moře je rybník, který uzavírá člen NATO. Pokud půjde do tuhého, přes Bospor nepropluje ani treska. Válku vyvolal Putin, je agresor, válečný zločinec a vrah včetně jeho kagebácké věrchušky. Z Ruska udělal vyvrhele civilizovaného světa a doplatí na to jen ruské obyvatelstvo s vymytými mozky.

S vymytými mozky... 

Někdy přemýšlím, proč zrovna lidé, kteří si nechali mozek kvalitně vyčistit od vlastních myšlenek právě těmi "vymytými mozky" argumentují.

Kardinální omyl Jana Nerudy

Vzhůru již hlavu, národe

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

(Jan Neruda: Písně kosmické)

O válce

 Pár podoteků k dnešku

   Ano, válka je vůl. Umírají lidé, často vlastně ani neví proč. Obrana Vlasti?  Osvobození jejího lidu od někoho? A co když mu to je jedno, kdo sedí na nevyšší židli? Chce jenom v klidu žít a mít děti. 

Kašpárci "Západu"

    Dneska ráno jsem si při snídani pustil jako obvykle rozhlas, konkrétně Radiožurnál a vyposlechl si ve zkratce reakce našich politiků na dění kolem regionů na východě Ukrajiny. A hned jsem se znechutil. Jak jsem tak poslouchal jednoho člena vlády a parlamentu za druhým jak odsuzují ruský postoj k problému samostatnosti oněch regionů, automaticky mi naskakovaly ne tak dávné postoje naší vlády k samostatnosti Kosova a  Taiwanu. 

Čas sluhů

   Když se to vezme velmi zjednodušeně: Vstoupili jsme do nerovnoprávného vztahu s mnohem silnějším partnerem - EU. Na začátku bylo "Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají." Pak "Moc do toho nekecej, seš přece malej!" a dneska je to už "Drž hubu a krok!"

Čekání na Augusta P.

 Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?

   Chodívám do ZOO často. Dostal jsem totiž permanentní vstupenku výměnou za pár fotek zvířátek. Dobrý obchod to byl. A trolejbus, který jezdí co deset minut mě tam zaveze (zatím) zadarmo, což zase zařídilo město. Revizoři se na mě podívají a ani nechtějí čmuchat kartičku - vidí, že už jsem přiměřeně  opotřebený. U brány v ZO
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
   Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.