Kdybych byl premiér...

   Tedy nechtěl bych být premiér, ani za nic, ale naštěstí nic takového nehrozí. Nehledě na to, že na to nemám kvalifikaci ani povahu, jsem spíše starý unavený voják. Který sice s některými rozkazy hrubě nesouhlasí, ale ví, že je třeba je splnit, protože cochcárnou* se žádná bitva ani válka nedá vyhrát. A že budou padlí. Jinak ovšem prohrajeme a padlých bude mnohem víc.

A tak tu žijeme.

 

  O cenzuře nejen na síti jsem přemýšlel mockrát. Je to jako s těhotenstvím. Nemůžete být "trochu těhotní". Pokud stanovíte nějaké mantinely, pravidla tak vám přece musí být jasno, že se vzápětí budou sofistikovaně či méně sofistikovaně porušovat  a napadat. Že to musí být jinak, protože..

Poslouchat vládu... aneb zamyšlení vzpurného poddaného.

To je velké téma k zamyšlení. Proč bych měl?
"No pfece noumáuní, Lůďo."

O strachu a kázni

 Hysterie a pár facek

   Bylo, nebylo ale kdysi dávno se jeden tanečník, gay, líčil i na tréningy. Baletní mistr mu říkal, ať toho nechá, že to je baletní tréning a měl by působit spíš mužně a hlavně pořádně tančit a ne mít podmalované oči. Jenže onen hošík se rozčílil a začal na baletního mistra ječet, že mu po tom jak vypadá, vůbec nic není. No - neměl pravdu, tanečník je na divadle proto, aby ztvárňoval roli a ne proto, aby lovil známosti mezi jemu podobnými. A jak tak ječel, přistoupila k němu znenadání sólistka Alice, o půl hlavy větší než on a dala mu dvě pořádné facky a zařvala "Do šatny a umejt! Hned!" Stalo se a za pět minut mohla zkouška pokračovat. 

Co z toho vyplývá? Mohu sice protestovat a dělat vlny, ale musím se připravit na to, že mi někdo nafackuje, třeba ten, kdo pracuje na tomtéž díle a jehož těmi svými obstrukcemi zdržuji od práce.

Chcete vakcínu?

Trocha humoru do těch vážných úvah!

Jednoduše - a kontroverzně!

Politolog, umělec a svérázný komentátor Štěpán Kotrba.

Občas jsem si od toho pána něco přečetl, ale zjistil jsem že máme většinou zcela odlišný pohled na věc. Tentokrát se mi ale trefil do noty.

   Vážení podnikatelé a spoluobčané, druhým lockdownem, ke kterému dojde od příštího týdne, bude pokračovat covidová epidemie. Můžete si za to sami. Držkujete, pičujete a nechcete slyšet varovné hlasy. Zesměšňujete opatření vlády a hygieniky považujete za idioty. Celé léto jste nadávali vládě, že chcete "svobodu" cestování, že všechna opatření jsou narušování lidských práv a rozhodně musíte být u moře. Vláda vyměkla. Tak jste si to užili.

   Teď budete pičovat kvůli Vánocům. Jako kdyby dárky pro haranta byly víc, než zdraví a život. Další lockdown přijde na jaře, protože nevydržíte o samotě, budete chodit po nákupech, slavit, chlastat po nárožích a na jaře šukat na mezích. Pokud podnikáte a chcete-li ekonomicky přežít, připravte se na situaci extrémní neposlušnosti a vzdorovitosti občanů, která přinese kolaps zdravotnictví a konec světa bezuzdné zábavy a užívání si, jaký jste zažili dodnes. 

   Pokud matláte barvy na plátno, děláte divadelní performance, tlučete do bubnů, mlátíte do kytar či šmidláte na housle, naučte se nějaký řemeslo, které druzí lidé potřebují. Třeba uklízet záchody, i když jste doteď hostovali ve filharmonii. Kultura vás neuživí. Lubomír Zaorálek také ne. Příště už prachy nebudou ani pro něj. Pokud prodáváte chlast s příběhem, vedete divadlo či rockový klub nebo děláte jinou zbytečnou činnost v kulturní produkci či v cestovním ruchu, neobtěžujte už nikoho. Zbytečnejch hospod, hotelů a rekreací je všude jak máku. Cestování končí, budete sedět na prdeli minimálně dva roky.

A co si myslí ta nejmladší generace, která už umí psát?

    Internetem se šíří zfalšovaný příspěvek české odnože středoškolského hnutí Fridays for Future, které pořádá páteční stávky za klima. Hlásá, že mladí lidé z tohoto spolku touží po tom, aby „se jejich prarodiče stali ve jménu společné matky, tedy planety Země, oběťmi spravedlivé koronavirové pandemie“. 

Studenti upozorňují, že komentář, který už zaplavil řadu facebookových skupin, je podvrh. Nelze jej dohledat na stránkách hnutí a nezachytily ho ani aplikace na monitoring sociálních sítí.

  V něm se mají členové hnutí vyznávat ze svého přesvědčení, že „koronavirus zabíjí zejména příslušníky generace, která Zemi zasadila skoro nejvážnější, smrtelné rány, a je pro ně tedy možností vykoupení“. „My mladí milujeme svoje babičky a svoje dědy, jsme však připraveni snést tuto oběť,“ stojí v podvrženém komentáři, pod nímž jsou za středoškolské hnutí podepsaní Petr Doubravský a Anna Mezgerová.

   Kromě toho, že Anička Mezgerová  je možná docela dobrá lhářka (těm to mluví nejlépe) tak že když nějaký příspěvek "nelze dohledat" může znamenat jen to, že byl včas odstraněn, protože vzbudil velmi negativní reakce. Nelze nevzpomenout Kambodžu nebo Kulturní revoluci v Číně - abych nezabíhal příliš do minulosti. Dědeček a babička nám ujídají chlebíčka.

   Ale o nic přece nejde, leckteří vám to potvrdí. Je to přece jen uměle vyvolaná hysterie, žádní mrtví navíc nejsou, vše v normálu, umírají jen ti, kteří by stejně umřeli příští týden, je to jen taková chřipečka. Spiknutí mocných, aby nám sebrali osobní svobodu. Bill Gates, Soros, světové Židovstvo, dlouhé prsty Moskvy. (To spiknutí je, zdá se, celosvětové.) Budeme protestovat proti uzavření hospod, sjezdovek, fitcenter, kin, škol... Něco někomu přitom rozbijeme a zapálíme - aspoň si nás TV všimne! A ta si určitě všimne - hned je co vysílat a o čem psát.

Ale někteří s vámi přestanou mluvit. 

Ti, kterým někdo na "koronáč" umřel nebo skoro umřel.

   Nicméně: Obchod nezahálí. Farmaceutické firmy, které mají "uznanou vakcínu" najednou potřebují dodávat méně, aby prý navýšily kapacity a mohly dodávat více. A za více peněz - protože smlouvy jsou uzavřeny na počet dávek a ne lahviček, takže když z jedné děláme šest dávek místo pěti, "okrádáme tak firmu" a budeme si muset těch dvacet procent připlatit. Nebo nám,o tu pětinu sníží dávky za původní cenu. Náznak už dneska na schůzce komise EU zazněl. Tenhle způsob vydírání je u monopolů nebo kartelů obvyklý. 

   Šel jsem kolem TV: Reklamy šílí. Jedeme lyžovat do Bulharska, tam nějaká omezení nejsou. Hurá! Umřel vám někdo z rodiny? Kupte si nové auto! Nebo aspoň počítač! Číňan mi přiznává 20 USD slevy na můj příští nakup (za více než 150 USD). No nekup si aspoň něco! 

  Spousta firem předstírá činnost - včetně našeho ústavu. Hýbou se aby nebyly považovány za kadáver, který je třeba odhrnut buldozerem logiky do příkopu. "Streamujeme!" Náklady několikanásobné než na běžnou činnost, počet diváků zlomek, finanční přínos NULA. Ty peníze, které se valí do firem, které nic neprodukují přece nakonec musí chybět. Když natiskneme nové, bude to inflace - a tak ti, co si dali něco stranou na horší časy o to - snad jen částečně - přijdou. Dobře jim tak -  neměli škudlit.  Užij dne! Carpe diem!   Když se zadlužíš - vždy máš šanci povolat nějakého redaktora a ten o tobě napíše srdceryvný článek nebo TV reportáž a úřad ti nějak pomůže. Aby neměl ostudu - a taky, ono to přece nejde z platu toho úředníka. Na vězení pro dlužníky jsme už nějak pozapomněli.

   Hospodští, kteří protestně otvírají své nálevny, divadla, sjezdovky nebo fitka jsou téměř vždy vypasené postavy středního věku. Nevypadají jako lidé kteří zítra spáchají sebevraždu. Pro ně představa, že by někdy mohli zkrachovat je něco nepředstavitelného - udržitelný rozvoj, no ni? Stát zakázal, stát to přece musí zaplatit. 

   Jenže - kdo je to ten "stát"? On si vydělal nějakém peníze? Ba ne, on je nám všem sebral na daních. A platí z toho zdravotnictví, důchody, dálnice a tunely. A spousty zbytečností. Takže když budeme vyplácet všechny ty nefungující instituce a podnikatele a v neposlední ředě spoustu institucí a úřadů, které by nikdo kromě jejich zaměstnanců nepostrádal - odkud na to všechno vezme ten "stát" peníze?  

A papaláštví! Tady je člověk docela vděčný za ty statisíce amatérských Papparaziů. Pořád někdo něco fotí nebo natáčí na mobil. Nepotřebujeme žádné sofistikované létající kamery a mikrofony jak v nějaké SF. Běžný občan to zvládne sám. Samozvaní amatérští Brettschneiderové. A že jich je! No a vidíme, že všechno funguje podle Orwella. Všichni jsme si rovni, ale někteří jsou si rovnější.

Jsem dneska na lidi (na všechny!) poměrně dost "nairitován". Sobectví, neschopnost jakékoliv empatie. Já, já, já jenom já! 

 A nejvíc, nejvíc jsem nairitován na odborníky. Kdekdo rozumí kdečemu a vynáší jednoznačné soudy. Ne, že by se tak nějak zeptal, vyjádřil pochybnost, Kdepak. Vynese nějaký svůj soud, odvolává se na nějaké prameny, které se odvolávají na jiné neověřené a neověřitelné zdroje, ale svůj názor, často podivný, vydává za jedinou, nevyvratitelnou pravdu. Od takového doktora, který "odborně" hodnotí jak se chová stát během pandemie  bych si nenechal ani vyříznout nežit. Mohl by na to mít svoji originální metodu...

Objevují se ale i pěkné textíky. Sice mi připomínají častušky z doby Sovětského svazu, ale proč by ne. Možná že to byly i ty častušky, které Rusům pomohly přežit tu "skvělou dobu socialismu." Přinejmenším tuhle napsal někdo, kdo má velmi slušnou slovní zásobu. 

Kdo to byl nevím a nehodlám po tom pátrat. Došlo mi to včera mailem od jedné bývalé rozhlasačky. Té paní, které přes její vážné zdravotní potíže nikdy nedojde dobrá nálada. 

Skvělá baba! 

======================= Tady to je =========================

Prťavá praštěná potvůrka poletuje prostředím, plíživě, pomaličku, polehoučku plošně postupuje po povrchu planety…Pichlavá pandemická potvora pekelně prudí populaci, proniká přes pusu, pak průduškami, plícemi… přeskakuje přes pána, paní, příbuzné, politika, pekaře, popeláře, poslance.

Pokašláváme, posmrkáváme, prskáme, poleháváme, padáme. Při procházkách potkáváme plátnem překryté pusy přátel, příbuzných, poznáváme především pozdravením. Prázdné putyky, pohostinství, posmutnělé plovárny, propocenců prosté posilovny; policajti pozorují postavy plížící se pomalu po parcích, pakliže poruší pravidlo, policista píská, prská.Politici pořád přiblble plácají přes pokrývky pusy…  Přeplněné postele, přidušení pacienti, připojené plicní podpory, přetažený personál prvního palebného pole, přepracované pečovatelky, 

pozůstalí…

 Ptáme se: PROČ?

Poněvadž pěstujeme pokrytectví, pohrdáme právem, pravidly, pochlebujeme přemocným, pochybně podnikáme, pokoutně podvádíme, propadáme pokušení, podlézáme, politikaříme, pletichaříme, promíjíme podrazy, pomíjíme příbuzné.

Poněvadž přehlížíme potřebné, pošlapáváme přátelství, podrážíme přátele, ponižujeme partnery, popichujeme plaché, přestáváme promíjet, plácáme plané pomluvy!

Poněvadž pošlapáváme přírodu, plýtváme penězi, potravinami, přejídáme se?

Protože pokrok postupuje příliš překotně, příliš pracujeme, pořád pospícháme?

Ptáme se: PROČ? Prostě PROTOŽE!!!… 

Pocity padají podél pochmurné propasti…

Převálcuje prťavá potvora populaci? Prdlajs! Prohrajeme, padneme? Prdlajs! Přestaňme plakat, panikařit! Potvoru přibrzdíme, přiškrtíme, porazíme, poničíme připravenými protilátkami; pandemii přečkáme,pohromy překonáme, pakliže pokorně poklekneme před pomocníky prvního „palebného pole“, poděkujeme…přežijeme.

Přestaňme plakat, pochlapme se! 

Popřejme si pohodu, posilněme psychiku, pěstujme pokoru, přestaňme pomlouvat, podvádět, podpořme se, pomáhejme si, povzbuďme se, poplácejme se po prsou, posilujme přátelství.....

Položme počítače, pojďme si povídat, pohrát si, prozpěvovat, pocvičit, pracovat na poli, provětrat pejska, poškrábat prasátko, pokochejme se přírodou,přivoňme pivoňce, odbělu. Pohlaďme partnera po pleši, partnerce polibme pusu, přítelkyni poplácejme po prdelce, popijme pivko, panáka, poděkujme pohostinným přátelům.

Pozastavme překotné plahočení, pracujme pomaleji, prodýchejme paniku…Projděme si pokoje, přemístěme poličky, posuňme postele, porovnejme polštáře, přerovnejme prádlo, přeleštěme podlahu: práce, pořádek, pomohou překonat paniku. Plicní potvůrka prvně potrápí; Pakliže přeskládáme priority, pandemie pomine, přijde proměna, procitnutí, poučení, paprsky prozáří posmutnělý prostor.

Přeji poklidné přežívání pandemie, pocit pohody, později pak potkávání, podávání pravice, polibky přátel, políbíme příbuzné.

Připijme pohárkem perlivé Pálavy, pošleme polibek přes plátno, pitomce plácneme po pr......

Prchej proradná pandemie, prchej!!!!!

Pokud dokážeme psát takové ptákoviny, myslím že není vše ztraceno.

=====================================================================

Pozn.:

Nebo je ztraceno, to způsobí ten echt "český přístup". Obejít všechno, co se obejít (ošvejkovat) dá. Naprostý nezájem o ostatní lidi. I ta "pracka v láhvi". A tak tady žijeme.

 

Zapomněl jsem napsat, že po „omezujícím“ opatření vlády můžu jet beztrestně do kteréhokoliv hotelu po celé republice – jen nesmím nechat doma ten papír!

Slovenský premiér Matovič v ráži

 

 EU, respektive její "řídíci oprgány" se úpěnlivě snaží zcenzuroval  jak Poláky, tak Maďary. Možná se jim to povede, ale jak vidno zříti, "vstanou noví Orbánové". Korporátní nadvláda a její dobře placení slouhové už začínají vadit kdekomu. Pochopitelně přikrádají...  

   Je zajímavé, že Igor Matovič je podobná postava jako náš Andrej Babiš. Bohatý člověk, který šel do politiky - snad proto, aby nebyl závislý na libovůli EU a spol. Proti Babišovi se ovšem jeví podstatně odvážnější. Docela ho Slovákům závidím.  

Nenašel jsem jiný způsob jak tenhle zajímavý projev vyvěsit.

Pomsta a uzený chutnaj líp studený

    Tímto lehce upraveným rčením bych mohl začít s několika větami o  jedné vlastnosti malých lidí. O mstivosti už bylo napsáno hodně (zbytečných) slov. Některá rčení jsou přímo okřídlená třeba ta o "čínské pomstě. Bývá hodně rafinovaná, tak rafinovaná, že akt pomsty už často není moc patrný. Třeba ta čínská. Kdysi velká a slavná říše, ze které se šířily mnohé nové technologie. Střelný prach, rakety, hedvábí. 

Oslík a Robejšek

 Tušil jsem, že Petr Robejšek bude některé lidi iritovat. Právě proto jsem to vyvěsil.

   Ovšem 100% opak Robejškových názorů se zase příliš nelíbí mi. 

   Nejsem ani ekonom, ani filosof. Ale koukám kolem - a poslouchám/čtu. A to, kam se řítí anti-Robejškův svět se mi jeví jako veliký průšvih. To co se t.č. děje  USA je nepromyšlený způsob, jak ten "kapitalismus" nějak modifikovat. Bourání soch a líbání bot černochům je poněkud nesmyslný způsob. Severní Korea a Bolsnárův systém také. To jsou jenom takové trapné pokusy -  něco jako "Kulturní revoluce" v Číně nebo "reformy" Pol-Potovy, o komunismu ruské provenience nemluvě. A Zelení, Multikulti a podobní blouznivci. 

   Otevřu si jakýkoliv web a co vidím: Katastrofické scénáře o covidu 19  - a pod tím názory, že ti mrtví vlastně neumřeli na nějakou "chřipečku", ale smutkem, protože nemohli do hospody nebo na lyže. A vedle toho blikají reklamy na věci, které si 98% čtenářů nemůže pořídit i kdyby chtěli. Hodinky za 50 900.- (ale poštovné zdarma!). Nové tenší mobily, větší televizory, modernější elektro auta. A hned vedle slevy v Lídlu na obyčejné jídlo. Sleva na bramborách o celé dvě koruny na kilo. Brexit jako obrovský průšvih EU - a hned vedle návod, jak obejít ta hnusná "vládní nařízení proti omezení". A vláda to (pochopitelně) nezvládá a až hloupí ovčané konečně pustí opozici k vládnutí tak.... Tak nic.

  Prostě naše civilizace je v senkrůvně už skoro až po krk. Pocit sounáležitosti s jinými lidmi ty "svobodomyslné" z nás prý uráží - omezuje jejich možnosti "podnikání". Pokud nemohu otevřít svou hospodu, fitcentrum nebo divadlo, padá svět. Bourá to jejich "celoživotní dílo". 

   Ten "kapitalismus" totiž už dávno není žádný kapitalismus. To je prázdná plechovka, o které se povídají pohádky, jak byla kdysi plná. To, co hýbe světem je něco jiného než logika, přirozenost. Ten náš svět je umělý a jak říkávala moje tetička "vyhnaný na práškách". 

   Petr Robejšek (dvakrát jsem s ním chvilku mluvil) se mi jevil jako velmi moudrý pán.  Proto v politice nemůže mít úspěch, což některé zdejší poznámky jasně ukazují a ukazovat budou. Robejšek nelpí na nějakých "tezích", "zákonech kapitalismu" atd. Protože taky vidí, že to, co se děje v "civilizovaném světě" je úplně mimo chápání obyčejného člověka. Platí tu jen zákony zisku. Těch nebo oněch. Bezohlednost. Boje mezi giganty. A ti nehledí, po kom nebo po čem při boji šlapou. 

   Ale co s tím ziskem/bohatstvím  budou ti nejbohatší dělat? Zatím to vypadá, že si budují za zdmi hlídaných resortů jiný svět, jen pro sebe. Několik světů, mezi nimiž s přesouvají soukromými tryskáči. Ten "zbytek" zeměkoule jim na to přispívá - ze 100%. 

Mimozemšťani.

Dystopie dnešních časů. 

Netřeba vymýšlet nějaké nové.

===

Pro kritiky: To, na co upozorňuji není žádná reklama na komunismus nebo na cokoliv jiného. Nebuďte, prosím, tak prostoduší. Jenom se pokuste vyhlédnout ze své bubliny ven, do reálného světa. Stačí jen letmý pohled za kulisy. Asi celou technologii, jak funguje scéna nepochopíte. Nevadí, ale neposlouchejte režiséry, že se to nesmí. 

Ano, nesmí - pokud hodláte respektovat jejich pravidla. Pak ovšem raději zajděte za suflérem, ať vám nahodí pár prvních slov vaší přidělené role. A hrejte (si) klidně dál.

 Princip stále udržitelného rozvoje. Zjednodušené schema.

P.f. aneb proč?

    Je poslední den roku a kolem poletují p.f. a všelijaká přání. Nejčastěji si přejme "Štěstí a dobrou náladu" nebo "Všechno dobré". Je prakticky nemožné tomu (zlo)zvyku uniknout. Všeobjímající láska a přejícnost se klene nad lidstvem.

   Nebo se pletu? Nikdy jsme nikomu v duchu nepopřáli "Chcípni už, potvoro!"? Jistěže jsme to ani v duchu nemysleli doslova, ale spíše tak, že by někdo, s pro nás nepříjemným názorem mohl už konečně zmlknout, zmoudřet. Protože jen my víme, jaká je pravda? A "jeho pravda" nás irituje?

   S těmi myšlenkami se ale obvykle nesvěřujeme veřejně. A pokud ano, formulujeme je opatrněji. Pokud to ovšem v sobě nedokážeme nějak utlumit, kultivovat, vrhneme se do diskuze pod nějakým článkem na nějakém webu nebo blogu. A chráněni přezdívkou (a vzdáleností) své protivníky mydlíme hlava nehlava. Že už dávno není řeč o tom, o čem byl článek? Koho to zajímá prosím vás? Podstatné je co nejrafinovaněji urazit názorového oponenta. Což se obvykle nepovede, protože on, oponent, je ze stejného těsta. Takže se vzájemně urážíme - ale nikdo jiný kromě nás dvou to nečte. 

   Jestli se takovým diskutérům nějak uleví od jejich stresu a frustrace nevím. A nehodlám to sledovat. 

Místo toho tady vyvěsím p.f. některých čtenářů - pokud mi je poslali. Nebo pošlou dodatečně. 

  Přejděmež na světlou stranu!    (Starý Kocour)

Tohle zase přeje spolusprávce tohoto blogu Drak z Prahy

==================================================================

 Do roku 2021 přeji

   pánům: aby měli vždy po ruce nějakou prdelku,  kterou můžou poplácat 

dámám : aby je měl kdo poplácat 

nám všem : abychom ji měli holou, jen když chceme ☺

Astra Marie z Tahiti

==========================================================================

Vltava u Lenory (Eleonorenhain). Pro potěšení všem.

Schumacher

=========================================================

A ozval se i Pedro:

Takže v Novém roce všechno nejlepší, hlavně to zdraví aby vydrželo.   Pedro.

=========================================================

Vášnivé povahy

     Vášnivé povahy se jmenuje jedna z knih Oldřicha Šuléře. S tím pánem jsem se znal spíše přes jeho knížky a jeho syna Martina, který byl v mém kolektivu. Tedy v partě zvukařů, které se tehdy říkalo "randál družstvo" protože jsme v našem uměleckém Ústavu  vytvářeli jen v několika málo lidech ten největší kravál - tedy pokud si to režisér přál. Ale to je jaksi nepodstatné. Podstatné je, že jsem tu knížku četl hned po jejím vydání a osobně  poznal postavy, které spisovatel sice nejmenuje,  ale každý insider je poznal. Tehdy bylo divadlo a rádio poměrně dost propojené, takže v nich byli lidé z obou "ctihodných institucí" a mnozí i v obou pracovali. 

    Takže jsem ty vášnivé povahy, které se pohybovaly v prostředí ještě "předsametovém" poznal osobně, pracovně i mimo. Proto poznám člověka, který se rozhodl pro nějakou ideologii a trvale v ní žije ačkoliv nemusí a veškeré činy, které jeho přesvědčení nějak narušují ihned zatlačuje ve své hlavě do pozadí. Aby měl hlavu čistou a přehlednou.

O kyselých prdelích

 

    Lidem, kteří jsou neustále s něčím nespokojení, kteří mají pocit, že jim stále někdo nebo něco ubližuje a že všechno stejně špatně dopadne se říká správně pesimisté. Pokud ten svůj stav neprojevují na venek, stávají se depresívními a končívají v péči psychiatrů nebo se sami dobrovolně "zrakví" - spáchají sebevraždu. Pokud se o ten pocit nezbytně musí podělit s okolím, říkáme jim tu, v kraju razovitem, "kysele prdele".

   Pokud se navíc snaží tenhle tento svůj postoj přenést na druhé, "ať si taky užijí" máme pro ně jiný výraz - "zaškvary". Těm znechucování života jiným někdy dokonce pomáhá - když vidí, že jiní jsou na tom stejně špatně nebo ještě hůř, tak jim to zlepšuje nákladu. Ne na dlouho. 

   Je to vlastně životní postoj, který se nedá jen tak změnit. Někdy je uvnitř takového člověka normální sangvinik, kteý takhle jedná proto, aby mu nikdo nekazil náladu - on je tím, kdo je mrzutější a agresivnější a tím pádem se takovou maskou vlastně chrání.

   Nemám pesimisty rád, snažím se s nimi nedostat do jakéhokoliv kontaktu - on ten postoj je tak nějak nakažlivý. Inkubační doba je jen pár minut. Dobrá nebo špatná nálady na skutečnosti obvykle nic podstatného nezmění, jen otravuje svého nositele i jeho okolí. Události i život běží dál, jenom úhel pohledu je jiný. Znal jsem lidi, kteří si zachovali snesitelnou náladu i když jim lékař oznámil jejich brzkou a neodkladnou smrt. Chtěli si toho zbytku užit. A naopak znám lidi, kteří se škaredí na svět i když se jim vlastně nic neděje a čekají je dlouhá léta života. Ovšem otravného života s kyselou prdelí. 

   Prostě kyselé prdele jsou všude kolem nás a nelze se jim docela vyhnout. Pokud je takový jedinec váš šéf nebo kolega, je to špatné, am je isolace potřebná, ne-li nutná. Pokud je to váš manžel(ka), osobně bych volil rozvod.  Protože poslouchat každý den od rána do večera, jak je ten svět "zkurvený a na hovno" je deprimující a nakonec skončíte jako kyselá prdel taky.

   Nemyslím si, že by člověk musel jásat při každém probuzení a děkovat Prozřetelnosti, že dožil rána. Nebo se snad těšit, že jednu umře a že předtím ho začnou trápit neduhy stáří, tělo bude pomalu ale neodvratně slábnout a přestávat fungovat. Ale je třeba vzít na vědomí, že to tak je a jediná jistota života tkví v neodvratnosti smrti. Pro všechny, bez ohledu na materiální bohatství, společenské ostavení, vzdělání a rozhled. Úsloví "Musíme tam všichni!" je síce kruté - ale naprosto pravdivé. Liší se to jenom tím, jaká to smrt bude. Rychlá nebo pomalá, v osamění nebo s milými lidmi kolem. Obvykle tam nebudeme mít na výběr.

   Byly časy, kdy jsem se pokoušel takovým lidem jejich "blbou náladu" vymlouvat. Nikdy mi to nepomohlo, ten životní postoj je asi v hlavě napevno "zadrátovaný" a jakékoliv softwarové změny možné nejsou. I když - někdy se to povede. Obvykle poté, co takový člověk prožije něco opravdu krutého. Vymře mu rodina, vyléčí se z rakoviny, přežije havárii letadla. Často si až po tom zlomu uvědomí, že sice za pár let či desetiletí stejně umře, ale že mezitím může toho zbytku života užít jinak.

   Takoví "životem tvrdě prozkoušení" bývají vlastně skalní optimisté. Osobní zkušenost je v tom ohledu snad tím jediným, co dokáže to "zadrátování v hlavě" změnit. Pozoroval jsem to několikrát - a dokonce i na sobě. 

Tohle "pozitivitu" se snažím udržet i když mi už toho do konce až tak moc nezbývá.

 

Mohlo by taky být hůř. Mnohem hůř!!

Proroci - kázeň - svoboda a jiné.

Nekamenujte proroky.
Neb pěvci jsou jak ptáci;

kdo hodil po něm kamenem,

k těm víc se nenavrací.

Režisér Strach

 

   Jiří Strach, filmový režisér v rozhovoru pro přílohu Víkend  řekl, že "koronáč" je jen malým záhlavcem pro naši svobodnou společnost a že bude muset přijít něco pořádného, třeba válka nebo přírodní katastrofa, aby se společnost vzpamatovala a získala zpět trochu té potřebné pokory.

New deal

  4. dubna 1984. Včera večer v kině. Samé válečné filmy. Jeden velmi dobrý o lodi plné uprchlíků bombardované někde ve Středozemním moři. Obecenstvo se ohromně bavilo při záběrech, na nichž se velký tlustý chlap pokoušel uplavat před helikoptérou, která jej pronásledovala; nejdřív ho bylo vidět, jak se převaluje ve vodě jako delfín, potom ho bylo vidět přes zaměřovače kulometu helikoptéry, pak v něm byly už samé díry a moře okolo se zbarvilo do růžova a potom se potopil, jako by těmi dírami do něho pronikla voda. obecenstvo řvalo smíchy, potom bylo vidět záchranný člun plný dětí a nad ním se vznášela helikoptéra, na přídi seděla žena středních let, možná židovka, s tříletým chlapečkem v náručí. chlapeček křičel hrůzou a ukrýval tvář na její hrudi, jako by se chtěl zarýt až do ní, a ta žena ho objímala a konejšila, i když sama byla ztuhlá hrůzou a stále ho co nejvíc kryla tělem, jako by si myslela, že ho její náruč uchrání před střelami. potom helikoptéra shodila dvacetikilovou bombu, strašlivý záblesk a celý člun se rozletěl na třísky. následoval úžasný záběr na dětskou ruku jak stoupá vysoko vysoko do vzduchu to musela brát nějaká helikoptéra s kamerou ve špici v řadách vyhrazených pro členy strany se ozval obrovský potlesk ale nějaká žena dole v proletářské části kina strhla povyk a křičela že by to neměli před dětmi ukazovat a že by to neměli to není pro děti to není až ji policie vyvedla vyvedla nikdo se nestará myslím si že se jí nic nestalo nikdo se nestará o to co říkají proléti typická prolétská reakce oni nikdy…

Potud George Orwell a jeho "1984"

Asi jsem naivní...

   „Je to něco, po čem všichni voláme,“ prohlásil ministr zdravotnictví Jan Blatný. Copak je to, po čem všichni voláme? Měl by to být centrální úřad Státní hygienické služby, který by byl vybaven pravomocemi rozhodovat o uzavření obchodů a dalších provozoven a také by směl nahlížet do mobilu kteréhokoli podezřelého. 

Píše Aston na svém Psovi. Neviditelném.

Frackové

 

   Každý, kdo vychovával nějaké děti to zná. Dítě si něco usmyslí a začne si to nějakým způsobem vynucovat. Co si usmyslí je lhostejné. Třeba že chce zmrzlinu, velkého plyšového medvěda či jízdní kolo, s motorem nebo žádá, aby ho rodiče oslovovali třeba Mauglí nebo Vaše Veličenstvo. Když nepomůže normálně vyslovené přání, zkouší přidat na důrazu. Chlapečci třeba křičí, holčičky zase nahlas pláčou, rozmazávají si slzičky po obličeji  a dělají tak rodičům "ostudu" v obchodě nebo v tramvaji. Prostě tam, kde je nějaké další publikum, protože správně vycítí, že to rodičům není příjemné. Když ani to nepomáhá, děťátko sebou hodí v čistých šatech na zem a  tam se za velkého křiku zmítá, tluče sebou a...

Kverulanti, nenávist a zadrátované mluvící hlavy

Z blogu D-F:

„Vůbec nechápu, pročbych ve svém kažodenním životě měl jakkoli reagovat na projev pronášený takovou dikcí, větnou stavbou a wordingem. Předně mám problém s tím, když na mně někdo pokřikuje rozkazovacím způsobem s nějakým česko-slovensko-ugrofinským akcentem. Řečeno s Williamem Fosterem, „ty přijít do má země, ty brát moje prachy a ty nemít ani tolik slušnosti, aby ty naučil moje řeč?“ Vůbec už nejsem zvědavý na peskování výkřiky jako „co je todle! To je šílené“. Nebo „Dějte si tu aplikáci“. Stejně tak opakování slova „prosímvás“ takovou dikcí, že znějí jako všechno možné, jen ne prosba. Vy jezedáku, asi jste nepochopil, ale jste tady kvůli mně a ne opačně. Pokud, předsedo jezedáku, něco po mně nebo po jiném svobodném občanovi požadujete, budete muset hezky poprosit. S pokorou požádat o spolupráci, až si budete chtít hrát na boha a „zastavit ten kovid“ nebo „zploštit ho“ a podobné nesmysly.“

Tak jen houšť a větší kapky… Ty sudlice se postupně blížej…

Luxus

  

   Na trhu je dostatek, ba přebytek zboží pro všechny vrstvy obyvatel. Můžete si koupit kvalitní boty za pár stovek i za několik tisíc. Liší se jenom tím, co je natištěno na kůži podrážky nebo jen na krabici. Taktéž třeba hodinky nebo HiFi zesilovač. Ve stejné kategorii, se stejnými vlastnostmi, stejnou trvanlivostí. Jenom značka je jiná. A cena.

Chvála nesvobody?

   Nad islámem jsem před časem začal dumat protože je typickým reprezentantem hutného řádu. Třeba pro nás divného a nám  naprosto nevyhovujiíciho, ale řádu.