Takže jsem ty vášnivé povahy, které se pohybovaly v prostředí ještě "předsametovém" poznal osobně, pracovně i mimo. Proto poznám člověka, který se rozhodl pro nějakou ideologii a trvale v ní žije ačkoliv nemusí a veškeré činy, které jeho přesvědčení nějak narušují ihned zatlačuje ve své hlavě do pozadí. Aby měl hlavu čistou a přehlednou.
Prohledat tento blog
neděle 27. prosince 2020
Vášnivé povahy
středa 23. prosince 2020
O kyselých prdelích
Lidem, kteří jsou neustále s něčím nespokojení, kteří mají pocit, že jim stále někdo nebo něco ubližuje a že všechno stejně špatně dopadne se říká správně pesimisté. Pokud ten svůj stav neprojevují na venek, stávají se depresívními a končívají v péči psychiatrů nebo se sami dobrovolně "zrakví" - spáchají sebevraždu. Pokud se o ten pocit nezbytně musí podělit s okolím, říkáme jim tu, v kraju razovitem, "kysele prdele".
Pokud se navíc snaží tenhle tento svůj postoj přenést na druhé, "ať si taky užijí" máme pro ně jiný výraz - "zaškvary". Těm znechucování života jiným někdy dokonce pomáhá - když vidí, že jiní jsou na tom stejně špatně nebo ještě hůř, tak jim to zlepšuje nákladu. Ne na dlouho.
Je to vlastně životní postoj, který se nedá jen tak změnit. Někdy je uvnitř takového člověka normální sangvinik, kteý takhle jedná proto, aby mu nikdo nekazil náladu - on je tím, kdo je mrzutější a agresivnější a tím pádem se takovou maskou vlastně chrání.
Nemám pesimisty rád, snažím se s nimi nedostat do jakéhokoliv kontaktu - on ten postoj je tak nějak nakažlivý. Inkubační doba je jen pár minut. Dobrá nebo špatná nálady na skutečnosti obvykle nic podstatného nezmění, jen otravuje svého nositele i jeho okolí. Události i život běží dál, jenom úhel pohledu je jiný. Znal jsem lidi, kteří si zachovali snesitelnou náladu i když jim lékař oznámil jejich brzkou a neodkladnou smrt. Chtěli si toho zbytku užit. A naopak znám lidi, kteří se škaredí na svět i když se jim vlastně nic neděje a čekají je dlouhá léta života. Ovšem otravného života s kyselou prdelí.
Prostě kyselé prdele jsou všude kolem nás a nelze se jim docela vyhnout. Pokud je takový jedinec váš šéf nebo kolega, je to špatné, am je isolace potřebná, ne-li nutná. Pokud je to váš manžel(ka), osobně bych volil rozvod. Protože poslouchat každý den od rána do večera, jak je ten svět "zkurvený a na hovno" je deprimující a nakonec skončíte jako kyselá prdel taky.
Nemyslím si, že by člověk musel jásat při každém probuzení a děkovat Prozřetelnosti, že dožil rána. Nebo se snad těšit, že jednu umře a že předtím ho začnou trápit neduhy stáří, tělo bude pomalu ale neodvratně slábnout a přestávat fungovat. Ale je třeba vzít na vědomí, že to tak je a jediná jistota života tkví v neodvratnosti smrti. Pro všechny, bez ohledu na materiální bohatství, společenské ostavení, vzdělání a rozhled. Úsloví "Musíme tam všichni!" je síce kruté - ale naprosto pravdivé. Liší se to jenom tím, jaká to smrt bude. Rychlá nebo pomalá, v osamění nebo s milými lidmi kolem. Obvykle tam nebudeme mít na výběr.
Byly časy, kdy jsem se pokoušel takovým lidem jejich "blbou náladu" vymlouvat. Nikdy mi to nepomohlo, ten životní postoj je asi v hlavě napevno "zadrátovaný" a jakékoliv softwarové změny možné nejsou. I když - někdy se to povede. Obvykle poté, co takový člověk prožije něco opravdu krutého. Vymře mu rodina, vyléčí se z rakoviny, přežije havárii letadla. Často si až po tom zlomu uvědomí, že sice za pár let či desetiletí stejně umře, ale že mezitím může toho zbytku života užít jinak.
Takoví "životem tvrdě prozkoušení" bývají vlastně skalní optimisté. Osobní zkušenost je v tom ohledu snad tím jediným, co dokáže to "zadrátování v hlavě" změnit. Pozoroval jsem to několikrát - a dokonce i na sobě.
Tohle "pozitivitu" se snažím udržet i když mi už toho do konce až tak moc nezbývá.
úterý 22. prosince 2020
sobota 12. prosince 2020
Režisér Strach
Jiří Strach, filmový režisér v rozhovoru pro přílohu Víkend řekl, že "koronáč" je jen malým záhlavcem pro naši svobodnou společnost a že bude muset přijít něco pořádného, třeba válka nebo přírodní katastrofa, aby se společnost vzpamatovala a získala zpět trochu té potřebné pokory.
úterý 1. prosince 2020
New deal
Asi jsem naivní...
sobota 28. listopadu 2020
Frackové
Každý, kdo vychovával nějaké děti to zná. Dítě si něco usmyslí a začne si to nějakým způsobem vynucovat. Co si usmyslí je lhostejné. Třeba že chce zmrzlinu, velkého plyšového medvěda či jízdní kolo, s motorem nebo žádá, aby ho rodiče oslovovali třeba Mauglí nebo Vaše Veličenstvo. Když nepomůže normálně vyslovené přání, zkouší přidat na důrazu. Chlapečci třeba křičí, holčičky zase nahlas pláčou, rozmazávají si slzičky po obličeji a dělají tak rodičům "ostudu" v obchodě nebo v tramvaji. Prostě tam, kde je nějaké další publikum, protože správně vycítí, že to rodičům není příjemné. Když ani to nepomáhá, děťátko sebou hodí v čistých šatech na zem a tam se za velkého křiku zmítá, tluče sebou a...
středa 18. listopadu 2020
Kverulanti, nenávist a zadrátované mluvící hlavy
sobota 7. listopadu 2020
Luxus
čtvrtek 5. listopadu 2020
Chvála nesvobody?
pátek 23. října 2020
Podivný případ pana plukovníka Prymuly
čtvrtek 22. října 2020
Osobní svoboda jako nástroj destrukce
Zuzana Candigliota, právnička |
neděle 18. října 2020
Hrdinové naší doby
středa 14. října 2020
Výkřik do tmy
"Zakázat ty internety a bude pokoj..." (odposlechnuto prý v parku)
ale naopak činem lidstvu obecně prospěšným!"
/* mediální vražda, pochopitelně
Ke koronaviru, pandemii, vládě a opatřením proti němu se už vyslovili snad všichni, kteří mají do světa informací nějakou možnost vstoupit a promluvit.
Ti, co by k tomu mohli něco říct protože tomu aspoň trochu rozumí, ti, co se jen potřebují připomennout P.T. publiku, protože zájem o jejich mediální obraz už dávno upadl, ti, co jsou frustrovaní současnou situací a neví, jak se té frustrace zbavit a tak o ní píší, ti, kteří někoho nenávidí a "koronáč" se jim jeví dobrým, klackem, kterým lze praštit, ti, kteří se s infekcí už setkali a pocítili její sílu, ti, kterým covid 19 vzal někoho blízkého, ti kteří jsou z přemíry neověřených informací o pandemii zmateni a chtějí v tom zmatku orientovat, ti, kterým dělá radost vytvářet "mediální hluk", ti, kteří měli na vojně problémy s nadřízenými, ti, kteří jsou opatřeními postiženi finančně, ti, kteří si i tak poradí, ti, kteří na pandemii mohou vydělat, ti, pro které je informování i pandemii náplní práce, ti, kteří jakékoliv opatření považují za omezení osobní svobody, ti, kteří si myslí, že nebyli dobře ošetřeni, ti, kterým koronavirus zhatil nějaké plány, ti kteří nevydrží dva týdny bez návštěvy hospody nebo baru, ti, kterým vadí nosit roušky, ti, kterým to zas tak moc nevadí, ti kteří by rádi chodili do školy mezi kamarády, ti, kteří distanční výuku vítají, protože si mohou přispat...
Doplňte, prosím, dle vlastních postřehů.
sobota 10. října 2020
Věci nezbytné a ty ostatní
O hašení požárů, velkých dinosaurech, malých slonech a obřích krysách.
Když začne hořet, nehašený požár se rozšiřuje plošně a čím dál tím rychleji. Exponenciálně. Je třeba hasit. Jenže se vždy najdou lidé, kteří křičí, že voda toho zničí víc než oheň. A jestli by se nemělo raději nechat požár dohořet. A jestli si to nakonec majitel nezapálil sám, vlastní neopatrností. Proč by měla hasičská auta vjíždět na mou udržovanou zahrádku, když hoří sousedovo stavení? A že budou žalovat hasiče za nerespektování soukromého vlastnictví. U požáru jsou obvykle takové hlasy brzy umlčeny, někdy i fackou - i kdyby se někdo pasoval do role požárního technika. Vina - kdo za to může - se bude řešit až když bude požár bezpečně uhašen.
čtvrtek 8. října 2020
...až se ucho utrhne!
Když na moři teče do lodi a díra se zvětšuje, obvykle zazní rozkaz "Všichni k pumpám!" Jistě, najdou se i takoví, keří rozkaz odmítnou.
neděle 27. září 2020
O nezbytnosti strachu
V přírodě je spousta vzájemných interakcí mezi živými tvory vyvolávána strachem. Kořist utíká před predátorem. Predátor se vyhýbá jedovaté kořisti - která svoji nestravitelnost indikuje třeba výrazným zbarvením. Matky učí mláďata samostatnosti ale současně i ostražitosti před věcmi a tvory, kteří jsou smrtelně nebezpeční.
Ostatně, mnohé pohádové bytosti jsou určeny k tomu vyvolat v strach v dětských mláďatech. Hejkal, vodník, jezinky-bezinky, bludný kořen. Dá se říct, že pokud někdo není schopen přijmout klidnou informaci o nějakém nebezpečí, tak jediným způsobem, jak mu ji dopravit do mozku je vyvolat v něm strach. Zveličením nebezpečí, jeho personalizací. A děti, ať už ty opravdu mladé nebo ti, kteří, ač věkem nepříslušní, mají stále dětský způsob myšlení. A není jich málo.
sobota 26. září 2020
Jak zachránit Zeměkouli
POLEMIKA
středa 23. září 2020
O tempora, o mores!
pátek 18. září 2020
Kverulanti, samoživitelky a géniové
Lukáš Polert tvrdí, že se nic neděje, "koronáč"není nebezpečný, profesor Primula zase, že je třeba konat, jinak nám týž koronavirus přeroste přes hlavu a vážněji nemocné a nemocné v těžkém stavu nebude kam ukládat, nehledě na to, že se nám přiržděná ekonomika vinou mnohých karantén zabrzdí ještě více. Čili nepřekvapili.