Prohledat tento blog
pátek 7. ledna 2022
Poznámky ke komentářům Benjamina Kurase
čtvrtek 6. ledna 2022
Myšlení typu ROM
sobota 1. ledna 2022
Na perském trhu
pátek 31. prosince 2021
Nový rok 2022
Nezdolná víra Kocourova, že i za mraky svítí slunce...
A cože jsem psal svým ruským známým? Tohle:
neděle 26. prosince 2021
Naruby
Co bylo uvnitř je taky zvenku a naopak.
Vesmír nevyjímaje.
sobota 25. prosince 2021
O jedné vánoční fotografii
sobota 11. prosince 2021
Tanec smrti a sbor sýčků
Mraveniště? Kdepak! Lidské mega sídliště! |
neděle 5. prosince 2021
Nezbytnost pozitivního myšlení jako obrana
úterý 30. listopadu 2021
Omikron
Strašidlo omikronu obchází světem, nejen Evropou. Zatím o téhle mutaci téměř nic nevíme. Pokud jsem našel nějaké neověřené informace, je to takový koronáč - chudáček degenerovaný. Zvýšený krevní tlak, bolesti celého těla, teplota, kašel a za pár dnů konec.
pondělí 29. listopadu 2021
Selfie a my
Půlnoční úvaha - nikoliv o koronáči.
Ondřej Neff na Třech prstech Astonových
Kurňa, má pravdu, dědek jeden. A když je to komunikace, ne vzpomínka, ne doklad, tak o to víc v těch fotkách lžeme. Ostatním - ale hlavně sobě. Sebestředná selfíčka, prefabrikované záběry z prefabrikovaných míst. Vlastně není třeba nikam jezdit, všechny ty vhodné záběry jsou dávno na netu. Tádž Mahál, Gíza, Tahiti i Karlův most v Praze. Stačí tam vkopírovat vlastní selfie. (Určitě už něco takového ve fotomobilech existuje.) A bude to bez potřeby někam cestovat a covid pasu.
Pohybujeme se ve světě předstírání, nezdá se vám? Už nejen slova, ale i obrazy. Virtuální svět, který se skutečným má jen málo společného.
neděle 28. listopadu 2021
Labelmani
úterý 2. listopadu 2021
P jako pandemie, P jako Pinochet
neděle 31. října 2021
Před Dušičkami
...tady je. |
úterý 26. října 2021
Čekání na Augusta P.
Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.