Již staří Římané se nechávali obveselovat zrůdami...

 O obveselování publika našimi čackými journalisty

Zrůdy vypadají daleko obyčejněji. Zrůdnost je jinde.

Někdy si myslívám, že jiný účel žurnalistika nemá. Skutečných informací pomálu, většinou polopravdy a nepravdy, tendenčnost taková, že když si rozkliknete kterýkoliv "plátek" na internetu tak dopředu víte, čeho se tam dočtete, zapnete-li si nějaké rádio - na internetu jsou jich tisíce - tak se dočkáte na 90% "všeobecné hudby", popíku nebo beatu středního proudu, jsou výjimky, ale je jich málo. A zprávy? ty jsou stejně tendenční jako jinde jenom jsou kratší. Případně tam hovoří "mluvící hlavy". Za pár dní zjistíte, že jsou to ty samé hlavy a říkají to samé, jen poněkud modifikované na současné události. Tedy pokud ty reálné události vůbec vezmou na vědomí. 

AI a GAI versus NI (2)

Tak to dopadne, když necháte běžet mozek na volnoběh

   Jak jsem tak po sobě přečetl minulý článek o AI, který jsem napsal pod dojmem zajímavého rozhovoru v rádiu, došlo mi., že to všechno už možná probíhá. Tedy převzetí vlády AI (GAI) nad lidmi. Tak tedy ještě pár slov k předešlé úvaze:

Buble sort

 

 Jedna z metod, jak uspořádat položky v počítači se jmenuje bubble sort. Porovnávají se jenom dvě položky a ta vyšší se dá dopředu, pak se vezmou další dvě položky a udělá se totéž. Primitivní metoda. Počítač to ale umí provést velmi rychle. 

Russáci, USáci a Čecháčci aneb Kdo je v právu?

   Od 24. února se v českém ale i polském, slovenském i jiném internetovém prostoru rozhořela slovní válka. Na začátku to bylo celkem jednoznačné. Putinovské Rusko zaútočilo na Ukrajinu. Ale už za pár dní se ukázalo, že to není tak jednoznačné. 

Základní Zákony Života

Přežij, buď nejsilnější a množ se.

Žer, nebo budeš sežrán.

Větší pes mrdá!

  Jsou to surové věty a paní a dívky by je snad ani neměly číst. Hlavně ty dnešní se sociologickým kursem, kterému občas omylem říkáme "vysoká škola". Naše babičky a prababičky obvykle vysokou školu neměly, ale věděly to bezpečně. Z praxe. 

O původu druhů

   „Historie nám ukáže, že to, co se děje dnes, je jenom malá černá tečka, kterou nebude nikdo v budoucnosti zmiňovat, černá tečka na úžasné historii České republiky,“ zmínil dále epidemiolog Beran na demonstraci na Staroměstském náměstí v Praze...

    

Co dál?

   Je dobré si představovat, co chceme aby bylo, kdyby bylo. Je dobré diskutovat i na tzv. alternativních webech. Je to takové pilování názorů - líbí se mě to - ale ty názory musí někdo uvést v život.

   My na různých platformách to nebudeme, ať sebe více plamenných diskuzních příspěvků a článků se na nich objeví.

   Musí to být někdo, a ne jen tak někdo, ale politický subjekt (strana, hnutí, koalice).

Největší dobrodružství

   Největším dobrodružstvím bude objevování Ameriky pro generaci, jež snila o kariéře influencerů, júťjúberů, když při srážce s realitou zjistí, že jim na řešení reálných problémů chybějí aplikace v mobilech. Tito odchovanci virtuálního matrixu se zřejmě ocitnou v divočině přirozeného světa ze dne na den, neboť kostky domina už padají, a není toho, kdo by to mohl zastavit. Právě naopak: progresivisté publikují optimistické prognózy, ve kterých profesích se bude masivně propouštět kvůli automatizaci, robotizaci a globalizaci. Evidentně nepředpokládají, že by lidé v budoucnu museli pracovat.

   To nejdůležitější, co objeví pozůstalí z potopeného Titaniku, budou oni sami. Na troskách starého světa, aktuálně tedy na skládce plastů a mikročipů, mezi vraky elektromobilů a raketoplánů, bude jako vždycky v historii lidstva postávat skupinka podnikavých zvědavců, kteří se neštítí práce a v troskách minulého uvidí svou příležitost, výzvu nějak s tímto světem naložit. A možná ani nebudou tušit, že se chystají objevit Ameriku!

Ivan Hoffman o budoucnosti

neboli "objevování Ameriky"

O jednom koncertu a věcech souvisejících

„Ti kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“ 

(George Santayana)

   To, co nám v moderním světě dneska velmi chybí je úcta k předkům, k historii. Přitom nebýt těch předků, nebyli bychom tady ani my. Jsme jejich děti, vnuci, pravnuci. Pohrdáme historií, bezostyšně ničíme její památníky, nedbáme na její odkazy. Bouráme sochy, pálíme knihy jenom proto, že nevyhovují dnešnímu vkusu, dnešnímu chápání světa. dnešní módě. A třeba taky momentální politické situaci. Tím, že zbouráme nějakou sochu potentáta, který už není u  moci nijak neovlivníme to, co se stalo.

Pár myšlenek od verpánku

O vzniku křesťanství

   Jsem zvědavý na reakci Židovské obce a Velvyslanectví státu Izrael a vybraných intelektuálů, kdyby například Parlament České republiky pro Čechy odhlasoval pravidla pro nabývání občanství a majetku a pro uzavírání manželství, obdobná těm v Izraeli. Pak by došlo i na argument, že nejsme vyvolený národ. Inu, někde se začít musí a za pár tisíc let by to už divné nepřišlo...Ale je to čím díl těžší. Dřív to bylo snadné. Žádné OSN, Rada bezpečnosti, Haagský tribunál, CNN, CBS, BBC, ani Petr Uhl nebyli. Stačilo se dovedněji než ostatní ohánět mečem a když se vám to dařilo pár set let a vybrali jste si správné božstvo, pokud možno imaginární, aby se nedalo rozbít ani ukrást a pokud možno jediné, aby se samo se sebou nehádalo, cesta k vyvolenosti byla otevřená. Když už se to nevděčné remcání zástupů nedalo vydržet, vylezli jste na kopec, aby vás nikdo neotravoval a do placatého šutru vyrejpali "Několik vět". Pak jste slezli dolů a dostali hysterčák, že oni se klaní něčemu co si uplácali zatímco vy jste se nahoře mordovali s tím šutrem. Mrskli jste s ním o zem, hrozně zanadávali a protože ausgerechnet přišla bouřka a prásklo to nedaleko ležení, dodalo to vašim slovům váhu. Pak jste se zase s klením a s nákladem šutrů drápali do vršku a znovu rejpali. A jak jste byli na své soukmenovce nasraní, tak jste k původním osmi přikázáním přidali další dvě. Nepokradeš a nesesmilníš. Pak zas přišel jeden chlápek kterej hlásal, že všichni lidi by na sebe měli hodnější, leč označili ho za tuneláře a ukřižovali. A tak vzniklo křesťanství a spadli jsme do toho všichni.

Mentalita / nacionalita / kultura / ideologie

Jurij Podoljaka, novinář

   Dnes dopoledne jsem si chtěl poslechnout, co se děje na ukrajinsko-ruské frontě a tak jsem si zavolal blog novináře Jurie Podoljaka. Místo aby nevzrušeným hlasem a s mapami v pozadí odrecitoval současný stav konfliktu, mluvil o obecných a docela odtažitých věcech. 

Jurij má dobré informace, lepší než v generálních štábech obou armád nebo satelitním centru USA, protože, jak sám říká, má k dispozici velký počet dobrovolných neplacených zpravodajců na obou stranách. Mě na tom zaráží jen jedna věc - ani  jedna strana se příliš nezabývala tím, co prochází sítěmi GSM. Ani jednu stranu nenapadlo ty sítě sledovat nebo vypnout. Odhaduji, že na sledování není dost technických prostředků (počítačů i lidí) a totální vypnutí by zcela paralyzovalo veškerý občanský život. Odhaduji, že v těchto krajích je mobil velmi významným spojovacím prostředkem - protože jediným. 

Co s médii?

  "Televizáci i rozhlasáci" se poslední dobou bouří, že v této době nebudou zvýšeny TV poplatky a že to ohrozí jejich pozice, platy i inovaci technologií. A tak mě občas napadá, jestli je třeba na každého  vrabce chodit s 

kanónem. 

Narativ jako virtuální realita, jako symbol

Také se užívá termínu narativizace: převyprávění, změna smyslu obsahu novým výkladem

Eugèn Delacroix Svoboda vede lid na barikády.

   Opravdu snad každý zná Ezopovy bajky. Zvířata v nich jednají jako lidé a najednou vidíme věc z jiné strany. Nebo biblická podobenství. Návod, jak podle Bible správně jednat. Takový návod "pro paní a dívky" či "pastevce koz" na severu Afriky, pro lidi, kteří se nějak nevyznají v textu Bible. Jak interpretovat přikázání.

Dneska se tomu říká narativ. Čili nějaká zjednodušená představa, příklad jak chápat svět, který je dnes zaneřáděn slovy s nejistým, proměnným významem. 

Zkušební polygon

Přehledový radiolokátor P-35

   Když jsem v minulém tisíciletí "sloužil socialistické vlasti" (nebylo tehdy moc na výběr) tak jsme jako záklaďáci radiolokačních vojsk měli různá taktická školení. Strategická ne, ta byla určena pro vyšší důstojníky. Mimo jiné nám promítali dokumentární komentované 16 mm filmy (video nebylo) z bojiště ve Vietnamu. Přitom se rovnou (na plnou hubu) přiznávalo, že Vietnam sloužil k ověřování tehdy nových zbraní. Jak radiolokačních, tak proti radiolokačních. Naváděné i samonaváděcí americké rakety, vypalované ze stíhaček třeba 40 kilometrů od cíle. Způsoby, jak se těmto zbraním bránit. Které způsoby fungují a které ne. Zkoušely se tam i jiné zbraně, defolianty, napalmové bomby atd. Ale o těch jsme neměli moc informací.

Indoktrinace animositou

Výchova k nenávisti

 

Pohodář. A je to jenom pes. Nebo právě proto, že to je "jenom" pes?

   Tahle úvaha měla ještě dneska ráno daleko více písmenek. Jenže jsem zjistil, že se opakuji, sice jinými slovy, ale opakuji. Ale opakování není vždy matkou moudrosti. Takže jsem mazal a mazal. Snad to, co zůstalo, bude mít smysl.

Něco málo od verpánku

   Ve volných chvílích (teď mi jich momentálně moc nezbývá, tak leda pověsit někam nějakou tu jedovatost) se snažím vyškrtat zbytečná slova v článečku o "Výchově k nenávisti". Bude, bude, ale hned. Zatím pár myšlenek Schumacherových.  

O slavení

Nedělní fejeton

    Když už je řeč o slavení. Co je to "slavení"? Jak se projevuje při různých příležitostech?

   Mám je spojené s tím, že lidé jsou svoláni na nějaké místo, tam většinou oblečeni v tom lepším co mají či v doporučeném občanském či případně jiném obleku vyjadřujícím organizovaný či alespoň požadovaný politický názor, postávají či za zvuků kutálky hromadně chodí sem a tam, či obojí, a provolávají příslušná hesla znějící z ampliónu. Také je tam více lidí v rozličných uniformách policejních a vojenských, podle toho, co se slaví. Lidé nosí rozličné barevné cedule s obrázky a nápisy, mávají na někoho kdo obklopen strážemi viditelnými i tajnými obvykle stojí na nějakém pro takový účel zhotoveném vyvýšeném místě ozdobeném prapory, vlajkami, obrázky a nápisy. A on mává jim. Nechají se vidět svými nadřízenými, sousedy, školními řediteli. Pak obklopí stánky s občerstvením a s jindy běžně nedostatkovým zbožím.

   To jsou mé vzpomínky na slavení. Radostná setkávání o Vánocích, Velikonocích, narozeninách jsem za slavení nepovažoval.

   Nynější dny? Člověk si jen tak, prostě, vzpomene. Na vyprávění těch, kteří tu už nejsou, o tom jak to tehdy bylo.

    Třeba i na nějaké místo položí kytičku. Doufaje, že za to neskončí v kriminálu. Třebaže podle některých by skončit měl. Protože máme svobodu, demokracii a lidská práva. Ne jako kdysi. V době, kdy vládli ONI, kdy z toho ještě neměl rozum, a to hlučné barevné cirkusové představení se mu tuze líbilo. A že nejsme jako ONI.
 

Opravdu nejsme?

Schumacher      

Schumacherova úvaha z verpánku

Směřujeme k civilizační katastrofě? 

Přinejmenším nám začínají „zajímavé časy“.

   Na základě dostupných informací, ruské napadení Ukrajiny považuji za strategickou chybu. Výhodnější bylo nechat nepřítele táhnout prvního i za cenu prvotních politicky využitelných ztrát, a pak ho porazit tvrdým úderem opodstatněným jeho dobře mediálně pokrytou a využitou agresí. Tak jak to nyní činí druhá strana. Kromě toho, eskalace nebyla v původním plánu. Tím bylo rychlé ochromení ukrajinské armády a obsazení hlavního města. Toto se nezdařilo. Proto byl spuštěn nepřipravený obsazovací plán. Eskalace původní "policejní akce", stoupající vojenské, hospodářské a politické náklady vedou ke snaze je kompenzovat vyšším ziskem. Jako v restauraci "Zaplať a sněz co zmůžeš." Ruské vedení již na začátku intervence předvídalo vysokou cenu. I kdyby nedošlo k rozsáhlé invazi. Stupňující se sankce, nátlak, za porušování lidských práv kdekoho, za nestrpění působení zahraničních rozvratných agentur pod krytím "neziskových organizací" Sorosovsko - Bidenovské osy, za nezpřístupnění surovinových zdrojů zahraničním investorům prostřednictvím s nimi propojených vybraných "ruských" (tak jako na Ukrajině "ukrajinských" oligarchů)….z nedávných dějin známe různé záminky a argumenty pro nátlak, organizování převratu a pro válku třebaže formálně nevyhlášenou, protože jak glosoval Karel Čapek, „na slabší stačí policejní výprava“, všude tam, kde je nějaký významný obchodní, zdrojový či strategický zájem, s tím důsledkem, že Rusové skončí jako cizinci ve vlastní zemi.

   Jaký na obou stranách bude konečný poměr nákladů a zisku? S jakými důsledky? Výhodou Ruska jsou zdroje. Technologie? Vždycky někdo rád prodá. Jestliže je za co. Jisté je, že poměry v Rusku se zhoršují a budou zhoršovat. Jenže stejně tak i v Evropské unii. Někde více, někde méně. To povede, až začnou chodit účty, které je nutno platit, ke zhoršení životní úrovně většiny voličů a v tom důsledku ke změně volebních preferencí. Argumentace, že za všechno může agresívní Rusko v čele s Putinem bude fungovat jen v omezené míře. Stávající opozice toho nepochybně využije. A krize, jak známe z dějin, rodí opozici novou tam, kde stávající je slabá.

   Nynější krize je důsledkem nenažrané snahy Západu, přesněji některých vládnoucích obchodně-politických skupin, o expanzi dále na východ, protože profit z dosavadní expanze do někdejšího sovětského "cordon sanitaire" byl vyčerpán. A jak víme z dosavadní historie, úspěch euroamerické civilizace je mimo jiné, založen na faktoru expanze. Jenže už není kam expandovat. Expanze se zarazila na hranicích Ruska. Afriku obchodně, s vojáky za zády, dobývá obchodně Čína, ale její vliv sílí i v Jižní Americe. Rusko tak je zahnáno do čínské náruče, nyní již více než miliarda a půl Číňanů proti stotřiceti milionům Rusů. To je základem další těžké krize v budoucnosti, protože Čína strmě stoupá technologicky, obchodně a vojensky. A potřebuje zdroje pro tu miliardu a půl, která touží, včetně čínského rolníka v čínském zapadákově, po "Západním" blahobytu, takového jakého si nyní užívá, zatím, několik set milionů lidí. Nejbližším zdrojem je ruská Sibiř.

   Úpadek je pozorovatelný i v USA, mimo jiné v důsledku toho, že do tamního „tavícího kotle“ ustal příliv vhodnými vlastnostmi obdařených obyvatel Evropy odcházejících za možností si polepšit svobodným využitím svých schopností. USA ztloustly a zpohodlněly.

   Z toho pohledu, nynější politika zlenivělého hédonistického Západu, který přešel na strategii "konzumuji tady, smrdím jinde", směřuje k civilizační katastrofě. Pokud nedojde k změně. Jak víme z dějin, změna je vždy podmíněna tlakem. Čím silnější tlak, tím rychlejší a výraznější změna. Jenže také víme, že ne nutně k lepšímu.

   A co se týče Ukrajiny, jestliže může být Angličany dílem kolonizované rozdělené Irsko….a nikomu v EU to nevadilo ani nyní nevadí… Tak proč by měl být problém s Donbasem? Když nebyl s Kosovem? A co například Falklandy? A mnoho dalších příkladů z dějin nyní „demokratických“ mocností a podmocností, které jsou nyní pojímány se samozřejmostí. Dějiny britského impéria, Francie, USA, ale i Nizozemí… Tak proč by měl být problém například s Krymem?

Schumacher 

    

=== OOO ===  

Na rozdíl od Domova důchodců je věznice dostupná i pro nemajetné.

====

Kocourův dodatek -  bez něho by to nebylo ono:

   Vězení už u nás hrozí i za zločiny verbálního charakteru. Vyjádříte svůj názor, který není v souladu s oficiálním narativem a je to! Hranice, co zločin je a co není je ovšem značně rozpitá. A stále se mění. A měnit se bude. Stejně, jak bude vše zdražovat. 

   Pokud v těchto "zajímavých časech" chcete svým svým rodičům zajistit na stáří alespoň minimální péči, udejte je! Teď je ta vhodná doba! Teplo, čisto, čisté tepláky, jídlo třikrát denně. Dvakrát týdně koupelna. Pohřeb na státní útraty. Na svobodě by se jim mohlo klidně stát, že na takový luxus nedosáhnou! 

Ale pomněte na údajný nápis na jedné věznici:

Lidi, sakra neblbněte! 

Sem se všichni nevejdete!  

Překrásný nový svět

Mainstream 

   Veletok špatných emocí, taková rozvodněná Mississipi. Proudí ze všech známých děr, dokonce i z těch, o kterých jste neměli ani tušení. Pořád stejná, kalná voda. Jen občas se objeví utopenec, zahrozí pařátem a zase zmizí pod hladinou - nevíme, ale tušíme, že pod hladinou je jich spousta. Veletok pseudoinformací plyne stále, ve dne, v noci, stejně jak plynul včera, poplyne i zítra. Kalná, hnědá beznaděj. Mizí kdesi, kam nedohlédneme. Co bylo, bylo. Viděli jste, ne? Tak zapomeňte.

 

   Dobrou zprávu snad ani nenajdeš. A pokud ano, je hned přebita špatnou. Přece úplně všechno, co přichází z jedné strany je špatné. Nelze jinak. Druhá strana, ta špatné věci přece nedělá. Nikde o tom přece nepíší, nikde není k dispozici video. A o čem není zpráva, to prostě jakoby nebylo.

   Lidé stojí na břehu veletoku jen chvíli - není tu nic k vidění. Leda ty mrtvoly, které se občas vynoří. Vypadají skoro stejně. Jen k tomu určení věrozvěstové stále opakují svá kázání, které už každý zná nazpaměť. Odříkávané mantry o vině, kterou nelze zmírnit jakýmikoliv předchozími zásluhami. Dnešní viny smazaly všechny zásluhy. Protože, přiznejme si to, i ty zásluhy byly vlastně vinami. Vina je dědičná, rodová.

Podoteky Schumacherovy 2012

O lidském jednání.

Člověka obecně, ale například investora, či politika zajímá jen to co není skryto za horizontem jeho života, kariéry či volebního období. Například krátkodobá a střednědobá návratnost investic do těžby hnědého uhlí je vyšší než návratnost investic do jaderné energetiky. V tom je problém, protože trh je krátkozraký prostřednictvím krátkozrace jednajícího člověka, myslícího jen na svůj momentální zisk. V mikroměřítku úspěšné a neúspěšné lidi odděluje "čokoládový test" (Jedna čokoláda hned nebo dvě čokolády za týden?). V dlouhodobém měřítku totéž odděluje úspěšné a neúspěšné "civilizace". Misesovu "Human action" by bylo třeba doplnit o „Social action". Jenže potíž je v tom že žádná "Social action" není. Protože jen "člověk jedná". Liberální ekonomové zkoumají jak jedná a jaký to má význam. Jenže stejně tak důležité, třebaže se tomu vyhýbají jako čert kříži, je proč tak jedná. Co všechno ovlivňuje jeho „svobodné“ myšlení. Nepochybně „svobodně“ jedná tak jak se mu to v rozhodné chvíli jeví jako nejprospěšnější. Jenže právě tak jedná zloděj, opilec ale i obchodník, vědec, odpovědný rodič.

   Každý jedná podle svých preferencí. Jenže co se jeví výhodné pro jednotlivce teď a tady, může být pro společnost (rodinu, kmen, národ, lidstvo) zhoubné zítra. Jistěže "Z dlouhodobého pohledu jsme všichni mrtvi". Jenže kdyby dlouhodobý pohled nebyl součástí "human action" těch, kteří třeba i "nedemokraticky" rozhodují, podobně jako rodič vychovávající své děti, nutící je ke studiu, k pracovitosti a bránící jim v konzumaci alkoholu a drog, dnešní civilizace jak ji známe, by neexistovala. To, že jedinec dosáhne nějakého zákonem stanoveného věku, nevypovídá nic o jeho schopnosti podílet se svojí "human action" na přežití celku. Dokonce ani o schopnosti sám přežít. Ano, trh krátkodobě obsahuje zpětnou vazbu směřující k optimu, v souladu "s human action" převážně ovládanou krátkodobými a střednědobými cíli. Síla zpětné vazby je přímo úměrná blízkosti individuálního horizontu. Problém je v tom, že trh nepřemýšlí dopředu. Pokud se to tak jeví, je to jen skrze "human action", skrze přemýšlení a časově vymezené preference jeho účastníků.

   Tyto preference jsou ovlivněny kulturou jejímiž součástmi jsou náboženství a jiné ideologie. Jsou to memy (Susan Blackomoore : „Theory of mems“), determinující preference "human action". Nyní k nim přibyly memy šířené v rámci mediokracie. Tak jednání, které subjektivně je jeho aktérem vnímáno jako prospěšné, může být objektivně zhoubné. Nevím, co si myslí mravenec šplhající po stéblu na jeho vršek, aby se tam zakousl a nechal se pozřít ovcí. Možná, že si myslí, že tím plní nějaký vyšší smysl mravenčího poslání, možná, že uspokojení puzení šplhat vzhůru po stéblu ho naplňuje nevýslovnou blažeností. Jenže ve skutečnosti jeho jednání, jeho "ant action" není projevem jeho "svobodné" vůle, ale projevem důmyslného ovlivnění jeho nervových uzlin parazitickým zárodkem motolice ovčí. Pro něj je cílem dostat se do trávicího traktu ovce a pokračovat ve svém životním cyklu. Co pro mravence je motolice ovčí, pro člověka (jehož chování byť v menší míře ovlivňují podobní parazité, například toxoplasmosa) jsou takovým parazitem memy (myšlenkové instrukce, kterými je programován) například móda, náboženství apod. Podle těchto memů člověk jedná. Příkladů najdeme mnoho, stačí přemýšlet. Klíčové je rozeznat dobré od špatného. Tak jako si Robinson Crusoe každý den psal jaké ho potkalo "dobro" či "zlo". Stačí přemýšlet. Chápu, je to náročné. Přemýšlení je tou nejobtížnější a nejnamáhavější činností. Je prospěšné o tom přemýšlet. To co jsem napsal, jsou, jak jinak, memy. Už jen tím, že jste to dočetli až sem, jsou ve vás. Nakolik je shledáte dobrými a užitečnými, či naopak špatnými a škodlivými, záleží na vás.

Tato země nemá žádný plán.

   Od politiků s časovým horizontem čtyřletého volebního období a kupujících si hlasy voličů za peníze voličů nelze očekávat žádný jiný plán než jak se na doživotí "zaopatřit" v období na kterém byli zvoleni nebo se prodrat do dalšího období. I ten kdo vstoupil do politiky s "ideály", s hrůzou zjistí, že v jeho oboru mu mezi tím "ujel vlak" a že mu nezbývá, než v politice zůstat a politikou si vydělávat. Vstup do politiky se tak podobá jízdě na tygrovi. Sesednout je nebezpečné. Je velmi naivní předpokládat, že v politice jsou dobří lidé. Naopak. Rozumné je předpokládat, že v politice jsou zlí lidé. Jen jsou na různých (v různých) stranách, navzájem se hlídají a navzájem si konkurují. Primárně nechtějí blaho občanů. Primárně chtějí své vlastní blaho. Proto do politiky vstoupili a proto se v ní drží zuby nehty.

Pokud jde o zkušenosti s Ruskem,

podobně s obavami bychom mohli pohlížet na Německo. Protože tehdy "u toho" také někdo byl, tak jako u okupace v roce 1968 a dosud z toho má trauma. Jenomže zatímco v případě Německa je odlišujeme od nacistické Říše, v případě Ruska s tím máme nějaký problém. Tedy někteří s tím mají problém tak jako někteří pamětníci mají problém i s nynějším Německem. Třebaže Spolková republika Německo není Říše tak jako Rusko není Sovětský svaz. Je tak těžké to pochopit ? Osobní zkušenosti a emoce spojené s minulostí jsou zábranou věcného a pragmatického uvažování v přítomnosti. Krom toho "příprava na minulou válku je" obecnou chorobou. Co se týče přetahování se Ruska s Polskem, má to příčiny sahající hluboko do historie obou rivalů. Teze o čtrnácti dnech o které Hitler předběhl Stalina je pohádka. Možná, že takové úvahy byly do budoucna, ale ne tehdy. Snahou Ruska bylo rozšířit si předpolí stejně jako ve válce s Finskem. Kromě toho, to připouštím, vyřídit si staré účty s Polskem. Argumenty k radaru jsem podrobně sledoval. Argumentace jeho zastánců byla nekonzistentní. Jedni tvrdili, že vůbec není namířen proti Rusku, ale že je součástí obranného systému proti Íránským, dokonce Severokorejským! raketám, druzí tvrdili, že je třeba "vidět do Ruska", že aby nepřijely ruské tanky, a že proto je dobré tu mít americkou posádku aby si Rusko nic nedovolilo. Nehledě na to, že mít tu americkou základnu by pro někoho byl príma obchod. Nakonec jak je obvyklé, vyříkaly si to obě velmoci. Co se týče Rakouska, situace po válce byla daná rozdělením do vlivových sfér. Neutralita Rakouska byla ústupkem za jeho ponechání v "západním" bloku. Po pádu sovětského systému nic nebránilo Rakousku ve vstupu do na NATO, když nic v tom nezabránilo někdejším sovětským satelitům z Varšavské smlouvy. Rusko by se stalo nebezpečným, pokud by se stalo nestabilmím. Právě tomu se snaží jeho nynější vláda zabránit. Za to se jí dostává "demokratického a lidskoprávního" "okopávání kotníků" a ochrany tamních nepochybně nespravedlivě vězněných "mafiánů". Protože každý kdo oslabí Rusko je "naším" přítelem a dělali bychom s ním báječné obchody. Tedy ne přímo my, ale ti, kteří obchodují se světovými zdroji. Pokud jde o mocenské nástroje, Rusko nepotřebuje (co by z toho mělo) posílat tanky, stačí, že má pod kontrolou zdroje ropy a plynu. Stačí zavřít kohouty. Jenže to by pro ně bylo obchodně nevýhodné. Využívá své ekonomické moci, brání se obklíčení cizími základnami a zasahování do svých vnitřních poměrů. Právě toto se nelíbí zverbovaným okopávačům kotníků. Měli bychom se jich ptát "pačemu" by nás Rusko mělo vojensky napadnout. Neměli bychom se spokojit s tradiční odpovědí, že prý "patamu". Není žádné "patamu", ale vždy pragmatické a velmi přízemní důvody. A nakonec, ani v době okupace nám Rusko nediktovalo čím svítit, jak chovat slepice a podobné nesmysly. To bylo dílo zdejších "soudruhů". Uzavřenost a "nevýjezdnost" byla typická pro celý sovětský blok. Nebyla, tak jako i poměry s tím spojené, spojena s Ruskem jako takovým ale se sovětským systémem. To co jsme zde v roce 1989 a poté lokálně považovali (zvlášť někteří) za událost světového významu, bylo lokální. Klíčovým byl zánik sovětského systému. Spolu s ním přirozeně zaniklo vše co z něho pocházelo. Nyní bychom na tom byli přibližně stejně jako jsme. Až na to, že by nám nikdo nediktoval kolik čeho smíme pěstovat, čím svítit, jak máme chovat slepice, a spoustu podobných nesmyslů chrlených bruselským centrem. Jestliže máme nějaký praktický problém, rozhodně jím není vojenské ohrožení z Ruska. To co je nám předkládáno je jen vhodným nástrojem k odvrácení pozornosti od každodenních problémů, které nás trápí. Včerejší hrozbou byl západní imperialismus, nyní jím má být Rusko. Proto musíme rozhodně a neochvějně, ve spojenectví, bojovat s a za.... ale vždyť tyhle kecy dobře známe. Jestliže máme všemožné problémy, Rusko za ně nemůže. Ale je vhodným hromosvodem. Zákaz žárovek, drahá vajíčka a další nesmysly, nejsou ve stínu na nás namířených Ruských raket naprostou marginálií ? Proto musíme...no, vždyť to známe, my starší a pokročilí. Ani mé pozornosti neunikly silácké řeči nějakého ruského generála. Jenže jsou to jen silácké řeči. V praxi to není tak, že ruský generál sedí nad mapou s flaškou vodky, dumá a dumá, kdo se mu nelíbí a pak zmáčkne červené tlačítko. Rusko je jeho domovem, je na ně hrdý daleko do minulosti (pocit, který tady už neznáme a když, tak je vymazáván, jsme za něj káráni, protože my přece nemáme být na co hrdí). Není divu, že cítí-li jeho ohrožení, že reaguje podrážděně.

Sovětský svaz je minulostí,

třebaže v myslích pamětníků, které zasáhl, žije tím či oním způsobem. Je to pochopitelné, protože čím člověk je starší, tím víc žije minulostí a v jeho mysli je obraz někdejšího světa stále přítomný. Zvykl si na svého nepřítele, boj s ním se mu stal každodenností. Tak s ním svádí boj i když nepřítel už není a poměry se změnily. Nám médii proč předhozený výrok ruského generála, otázka je nakolik autentický a pravdivý, je druhou stranou na odpovídající úrovni vnímám jako projev folklóru. Rozhodně ne vážně. Protože "kluci, kteří spolu hrají kuličky" se znají, vědí co mohou očekávat a jsou schopni se věcně dohodnout. Problémem není Rusko, problémem není Izrael, problémem není islám. Skutečným problémem je problém všedního dne, který se nás bezprostředně dotýká, a který je nám protivný. "Řešení" "světových" a podobných "zásadních" problémů, pokud překračuje rámec všeobecného přehledu a příležitostný pokec u piva, není-li to zdrojem obživy, se stává pouhým uspokojováním se předváděním zdatnosti na jiném kolbišti, než na kolbišti vlastního života. Potřeby podílet se na něčem velkém a zásadním, co překračuje rozměr lidského života, co mu dává "vyšší smysl" a oproti čemu jsou každodenní starosti maličkostí nehodnou pozornosti. Nemít Rusko, Izrael, islám, Věci Veřejné... co bychom si našli? Nepochybně bychom si našli něco podobného. Vždy když koukám do novin, na "zpravodajství" o nějaké "zásadní" události plnící na pokračování titulní stranu i několik dalších stran, říkám si, co jiného "zásadního" by mi bylo předhozeno, nebýt tohohle. Bílé místo by tam nezůstalo. Nejzajímavější je to o čem se nepíše. Nebo o čem, čeho byly plné stránky se najednou nepíše. Nemusí to být jenom Libye. Kost je předhozena, psi se rvou.

Proč jsme vyklidili pozice na východě a šťoucháme ruského medvěda do kožichu?

   Odpověď je jednoduchá. Vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Tentokrát v opačném gardu. Po převratu je přirozená negace předchozího. Staré je špatné a je nutno nahradit je novým. Jak leccos se někomu nehodící bylo účelově nazváno kapitalisticko vykořisťovatelským tak po převratu lecos se někomu nehodící bylo nazváno "komunistickým". Krom toho, někteří jednoduššího myšlení si dobro představují tak, že stačí u zla přehodit znaménko. Děláváme si srandu z "komunistických" pohlavárů. Jenže když odhlédneme od ideologických mantinelů, například Štrougal převyšoval nynější politické mrťafy o několik hlav. A ministr zahraničí Chňoupek také nebyl vůl. Rozhodně by si nepouštěl hubu na špacír jako nynější senilní ministr zahraničí Schwarzenberg. Jestliže jim je mimo jiné vytýkáno, že se připosraně klaněli Moskvě a varovali před "nedozírnými následky", neměli bychom přehlížet jejich následníky, kteří se ne ze strachu, ale z nadšené blbosti (a samozřejmě svého prospěchu, protože jinak by se lépe neuživili a potěšení být v klubu "my, kteří spolu vládneme") se klaní Bruselu a hrozí, jak jinak, "nedozírnými následky". Tehdy to byly tanky, nyní je to ztráta dotací. Tak jsme pokročili od přímého donucení k nepřímému. Jak víme z historie a ekonomie, nepřímé donucení je efektivnější. A nově k tomu přistoupila mediokracie.

Zajisté, že Putin a "jeho" Rusko mohou leccos.

   Jenže podstatou mé oponentury napadající politický romantismus je teze, že politika je praktickou činností naplňující pragmatický zájem. Technicky není problém udělat z centra Evropy nebo z kteréhokoli místa na Zemi jaderné spáleniště. Nepochybuji o tom, že kdyby nějaký psychopatický jednotlivec nebo sekta měli takovou možnost, nepochybně by ji využili. Jenže naštěstí politická rozhodnutí jsou (z opatrnosti nevylučuji výjimku) jsou vedena pragmatickými zájmy. Jak jsem o tom psal. Třebaže reálný pragmatický zájem se může skrývat za pseudo důvody, rétorická cvičení, fangle, bubínky, píšťalky a podobný folklór. Hašteření, které pozoruji v diskusi, mi připomíná klukovské trumfování, která z válčících stran měla lepší letadlo, tank a podobně. Jenže nerozhodují nepočetné výjimečnosti, nejsou-li zásadní strategickou výhodou, ale celková síla. Co se týče debaty o Putinovi a Rusku, jde o to o jakým účelem jsou svěceny jejich prostředky. O co jim reálně jde. Co je jejich konkrétním zájmem. Co po nás požadují. To platí obecně o komkoli. Odpovědi na toto se mi nedostává. Jen od onoho, že nám hrozí raketami, nevím proč, od onoho, že nám hrozí zavřením kohoutků. Tak, sakra, chtějí s námi válčit nebo obchodovat? Oboje najednou nelze. Co všeobecně pozoruji, co vadí, že Rusko má tu drzost obchodovat se svými zdroji jak uzná za vhodné. To se nelíbí, protože selhává snaha ovládnout jeho zdroje. Nejde o demokracii a lidská práva, o blahobyt občanů Ruska. Toto není cílem, nýbrž prostředkem k ovládnutí vnitřní ruské politiky a ruských zdrojů. 

Tvrdím, že zájmem Ruska je 1. Mít v Evropě krytá záda, protože jeho soupeřem č.1 je Čína. 2. Obchodovat. Platí pravidlo, že jestliže hranice nepřekračuje zboží, překračují je armády. Znovu opakuji, že nám vnucená omezení pocházela ze "sovětského" režimu, ne obecně z Ruska. Co se týče naší energetiky, zásadně je nám diktováno ne z Ruska, ale ze "západního" zahraničí, především z Bruselu a z Německa za současného pruzení z Rakouska. Podle mého bychom měli být energeticky soběstační. Základem energetiky by měla být síť menších kompaktních jaderných elektráren. Není technický problém postavit takovou jadernou elektrárnu v každém kraji. Stávající zásoby uhlí ponechat pro metalurgii a chemický průmysl. Jenže tak to nebude, protože Česká republika není suverénním státem. Je daleko méně suverénní než byla do roku 1938. Není to Rusko, kdo omezuje naši suverenitu, kdo nám nařizuje co všechno nesmíme a co naopak musíme. Včetně těch žárovek a slepic. 

Pamatujme na to, když nám média předvádějí povinnou pětiminutovku nenávisti proti Rusku.

Napsal Schumacher v roce 2012