Několik slov o křehké duši umělcově

 

    Mediální analytik Petr Žantovský se podivuje nad tím, že umělci, tedy "výkonní umělci", kteří vystupují před publikem pozvolna opouštějí své původní sponzory a snaží se vlichotit do těch politicko-hospodářských kruhů, o kterých předpokládají že budou vládnout v následujících měsících či letech. 

  

(Uživí se mediální analytik svými analýzami?)

Zvláštní tvor - diskutér

 Diskutéři - nemyslím tím trolly, flamery, gramary či tapetáře. To jsou "entity" který nejde o diskuzi, ale o rozbití jakékoliv diskuze o čemkoliv.    Jsou vlastně jenom na internetu, protože v reálném životě by se s nimi ostatní buď přestali bavit nebo by dokonce dostali na budku. Proto se realizují způsobem, který je od fyzického násilí ostatních většinou chrání. 

Filipika proti Jaklovic Poslední generaci

   

  Pokud se neudělá něco zásadního proti dosavadním trendům, jsme poslední generací. Další už nepřijdou, protože nastane konec světa. Nechceme být poslední generací, proto musíme burcovat.

O válce, vojácích a vlastencích

   

Ti dva chtěli ještě před chvíli jeden druhého zabít.
Ale pak by tu v zákopu zůstal jeden úplně sám. 

   Takřka od mládí si uvědomuji nesmyslnost válek. Ale žili jsme si  v Evropě v klidné době, války byly daleko. Ta v Jugoslávii netrvala moc dlouho, neměli jsme na ni žádný vliv a odbývali jsme ji slovy 

"Nojo, Balkán, 

tam se perou pořád!" 

Deprese, sociální nůžky a vyhoření

Kolik toho opravdu potřebuje jedinec k tomu, aby si v pohodě žil? 

   

   Rozhodně o půl řádu méně, než nám vnucuje reklama. Kdo podlehne reklamě a snaží se srovnat se sousedem nebo kolegou v práci, zařadí se smečky “krysího závodu”. 

A je ztracen.

Jaké je to být Ukrajincem?

...Nechci mít nové vrtulníky
nechci vzpomínat na pomníky
které vyvrátil jakýs zmrd.
Já volím život, a ne smrt.

(Ládík!!!)

  

Čtvrté patro

 Motto: … až rozhodnou, tak projdu zdí, a nikdo z vás to nedovede zastavit…

(Milan Špalek)       

Tuto povídku bych rád věnoval všem předkům svým i předkům Staré Jahody, kteří kopali uhlí.

Zároveň bych chtěl připomenout smutné výročí 130 let od největšího důlního neštěstí v OKR, kdy v lokalitě Karviná – Doly došlo k několika výbuchům metanu. Z té doby už přetrval jen „Šikmý kostel“ svatého Petra z Alkantary a opuštěný hřbitov…

Válka je, když se zabíjejí lidé, kteří se navzájem neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí.

(Albert Einstein)

Všechny barvy diskuze

   Kromě poslechu několika TV a rozhlasových stanic si docela často čtu na internetu. Články i diskuze. Články jsou pochopitelně odvislé od názoru autora, blogera, který je píše proto, že má pocit, že by měl něco sdělit světu. Jak to vidí on. Každý si vybere takový blog, který mu vyhovuje, který je komplementární k jiným zdrojům informací, které používá. Ovšem diskuze, pokud je pod článkem povolená - to je panečku jiné kafe!  

Svět podle Atapany

   Atapana, občanským jménem Mnislav Zelený je český etnograf, který projel kus světa. Byl dokonce zvolen náčelníkem jednoho indiánského kmene, žijícího v jihoamerickém pralese, Amazonii. Jeho pohled na svět je nezkažený politikou našeho světa. Jednoduchý, čistý, přírodní pohled na svět.

   Poslechněte si pozorně, co říká a sami posuďte, zda nějak podvádí. Jaký je to propastný rozdíl od ostatních komentátorů, novinářů nebo politiků našeho světa...

Kráska a hrdina

   Tak jsem se dneska odpoledne brouzdal internetem, většinou předvolebním, narazil jsem na dva adepty, kteří by rádi do Evropského Parlamentu. A jak jsem se tak díval do těch obličejů, napadlo mě, jací jsou to lidé, kteří usilují o naši důvěru. Nehodlám a ani nemohu posuzovat jejich skutečné pohnutky nebo dokonce jejich vhodnost pro dané funkce nebo snad dokonce jejich morální profil. Jen jsem se chvíli díval do jejich tváří. Protože obraz je přece jenom méně matoucí, než slova. Zkuste to taky. 

"Vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš!"

   

To úsloví/přísloví/rčení je pravdivé až běda a je naprosto nestranné. 

Ono totiž hlavně záleží na okolí toho, kdo něco prohlásil. Je-li to přítel nebo nepřítel.  Bylo-li to "slovo" správně pochopeno, správně interpretováno.

Slovo je takový zvláštní artefakt. Dá se totiž na něj pohlížet ze všech představitelných i těžko představitených úhlů. Slovo může být zbraň i cíl útoku. Nebo štít.

Židi, sionisti, semité a jevrejové...

 V Kotlince je prakticky nemožné se s nějakým člověkem židovské víry nepotkat. Většinou si ani nevšimnete, že není bezvěrec nebo křesťan jako my. Nedává svoji víru, svůj způsob života nijak na odiv. 

O několika z nich jsem to dlouho nevěděl. Příšel jsem na to, až když došlo na řešení nějaké mezilidské situace nebo pracovního problému. Židé ho řeší jinak než my, gójim. Přiznávám, že většinou praktičtěji, lépe.

Sliby - chyby

 Aneb co všechno jsme viděli a slyšeli před volbami

   Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají je jedno z přísloví, které se k danému společenskému jevu hodí. Mnozí tušili, že to tak nebude, ale že to bude přesně naopak snad neušil nikdo. Snad kromě slibovačů. Ti to vědět museli. 

   Tohle je jeden z důvodů, proč je tak škodlivé věřit tomu, co nevidíš na vlastní oči a neslyšíš na vlastní uši. Co neochutnáš, co si neosaháš a nečichneš si k tomu. Svět chce být klamán a chce svá  těšínská jablíčka.  

Tak jdem na to!

Já, umělec!

  Začnu citátem z jedné ne příliš známé a úspěšné opery "Bratr Žak". (Opravdu se to tak píše.) Je to o potulných umělcích, komediantech, kteří se jen těžko protloukají v předminulém století Čechami a okolím. A tam principál (roli si už nepamatuji, ale zpíval ji pan Čep) má text: "Já, umělec, mám škrábat brambory?!" A v té větě je o umělcích dost pravdy.

Pilotem snadno a rychle, aneb „EVENT“ století!

Po věku postmoderním je tu doba zážitková

 

 

   Každý z nás si jistě vzpomene, jak odpovídal v dětském věku dospělákům na jejich dotěrné otázky, čím jednou bude.

   Pokud si dobře vzpomínám, převažovali kosmonauti, popeláři a náčelníci indiánů. Občas se někdo spokojil s pilotem či doktorem, holčičky chtěly být princeznami a učitelkami. Mezi příslušníky budoucí dekadence se ovšem našli i zedníci, hrobníci či natěrači. Obzvláště dobře si pak pamatuji prohlášení mého spolužáka ve třetí třídě, že prezident je hovno funkce (ano, oba jsme po celý život výjimeční sprosťáci již od raného dětství).

Já jsem zubař a kdo je víc?!

  Sněmovnou schválená senátní novela má umožnit, aby stomatologové ze zemí mimo Evropskou unii měli jednodušší cestu k poskytování péče v Česku. „Podle novely to dokonce nebudou ani lékaři, ale studenti, na které má tamní lékař dohlížet přímým dohledem – tedy se na ně dívat. Asi je hodně zubních lékařů, kteří nemají z dlouhé chvíle co dělat než tlumočit z ukrajinštiny,“ říká pro ParlamentníListy.cz prezident České stomatologické komory Roman Šmucler. „Na kvalitu lékařské péče musíme být maximálně přísní. Její snižování je cesta do horoucích pekel našeho zdravotnictví,“ konstatuje lékař a poslanec Vladimír Zlínský.

Přeložím:

   Zubní lékaři si nutně potřebují zachovat monopol, aby si mohli účtovat ceny jak pojišťovnám, tak pro přímé platby a určovat podmínky, za kterých budou ochotni otevřít ordinaci a kde. V pohraničí je to nezajímavé. Před touhle situací pamatuji na tzv. "dentisty", kteří dělali totéž, ale neměli vysokoškolský diplom - a dělali to stejně dobře. Případně i méně dobře jako všichni. Proto se tak pohoršují, když se ukáže, že je více lidí, kteří něco umí. Je to i u sester. Na jedné straně si stěžují, jak jsou přetížené a na druhé, že se na jejich místa tlačí cizinky bez, podle nich, patřičného vzdělání. Jestli to opravdu umí nebo ne je nezajímá.

   A je to je trend nejen ve zdravotnictví. Snaha si zachovat privilegia monopolu je vidět tu kde i onde, třeba i u baletu. Nebo i jinde. Vystudování klasického nebo moderního tance ještě nezaručuje, že daný tanečník  tančit umí opravdu dobře.

    Ovšem: snahu být stále "ve funkci", v podstatě bez většinové vůle lidí lze pozorovat i v politické sféře. Hlavně před volbami. A vzájemná kritičnost je stejná, jako u těch zubařů. Jenže politik vám zub nespraví.

  Takže ano, páni zubaři, musíte být přísní a požadovat kvalitu a osobní odpovědnost za odvedenu práci. Jak u Ukrajinců tak u Čechů. I sebe samých, páni poslanci a presidenti. Pak by se přestaly vyskytovat kraje, kde o zubaře nezakopneš ani náhodou. A sněmovna, kde se netvoří zákony pro všechny lidi, ale lobuje - hlavně pro sebe.

Pokud to zvládneš, staň se klidně monopolistou!¨

===================

Jako obvykle poznámka:

   Dneska je to právě deset let, kdy byl banderovci obsazen a vypálen Dům odborů v Oděse. O pár dní dřív jsem se začal zajímat o události na náměstí Majdan v Kyjevě na Ukrajině.

Žít a nezapomínat

Kdo zapomene na minulost, prožije ji znovu

 Před sedmdesáti devíti lety obsadila Ostravu sovětská vojska a ukončila tak německý Protektorát pro Čechy a Moravu. Historiky je dodnes připomínaná památná věta Adolfa Hitlera: „Jestliže vydáte Moravskou Ostravu, vydáte Německo."  Sovětské velení očekávalo, že za první tři dny od počátku útoku, který začal 10. března, postoupí Rudá armáda zhruba 120 kilometrů. Ve skutečnosti postoupila jen o devět kilometrů. Ale 30. dubna byla přesto Ostrava svobodná. Sověti ovšem měli nemalé ztráty. 

Bližší košile nežli kabát

 Malá úvaha nad výsledkem hlasování amerického Kongresu.

 

   Americká Sněmovna reprezentantů dnes schválila čtveřici návrhů zákonů, které zahrnují zahraniční vojenskou pomoc v celkové výši 95 miliard dolarů, tedy 2,25 bilionu korun. Ukrajina dostane dvě třetiny částky, zbytek pak Izrael a partneři USA v jihovýchodní Asii, především Tchaj-wan. Schválení pomoci měsíce bránily vnitropolitické spory v Kongresu.

...kde tu leží brod?

Nestahuj kalhoty dokud je brod daleko

   ...Ke slovu přicházejí generace, které mají zkušenost se světem, ve kterém se vlastnictví netvoří budováním, nýbrž privatizací. Do hlavy jim nevidíme, ale dá se tušit, že jim práce nic neříká. A je docela dobře možné, že než by dřeli, raději se budou uskromňovat.

   Brod tedy možná bude o cosi dál s příchodem generací, které než by hromadily majetek, raději ho budou sdílet. Už dnes slýcháme o mladých, kteří před automobilem upřednostňují kolo, kvůli uhlíkové stopě preferují konzumaci hmyzu, a než se rozvalovat v příměstských satelitech volí raději garsonku anebo zůstávají bydlet u rodičů. Pokud jim to zelené náboženství vydrží, obejdou se nejen bez fyziky, ale ideálně také bez dětí.

Ivan Hoffman