Propaganda a smějící se bestie

Žijeme "velmi zajímavou dobu". Všichni vědí všechno o všem. Jenže - jistota, že to, co vědí je aspoň pravděpodobné není žádná. Vědět všechno tak vlastně znamená nevědět nic.

Překrásný nový svět

Mainstream 

   Veletok špatných emocí, taková rozvodněná Mississipi. Proudí ze všech známých děr, dokonce i z těch, o kterých jste neměli ani tušení. Pořád stejná, kalná voda. Jen občas se objeví utopenec, zahrozí pařátem a zase zmizí pod hladinou - nevíme, ale tušíme, že pod hladinou je jich spousta. Veletok pseudoinformací plyne stále, ve dne, v noci, stejně jak plynul včera, poplyne i zítra. Kalná, hnědá beznaděj. Mizí kdesi, kam nedohlédneme. Co bylo, bylo. Viděli jste, ne? Tak zapomeňte.

 

   Dobrou zprávu snad ani nenajdeš. A pokud ano, je hned přebita špatnou. Přece úplně všechno, co přichází z jedné strany je špatné. Nelze jinak. Druhá strana, ta špatné věci přece nedělá. Nikde o tom přece nepíší, nikde není k dispozici video. A o čem není zpráva, to prostě jakoby nebylo.

   Lidé stojí na břehu veletoku jen chvíli - není tu nic k vidění. Leda ty mrtvoly, které se občas vynoří. Vypadají skoro stejně. Jen k tomu určení věrozvěstové stále opakují svá kázání, které už každý zná nazpaměť. Odříkávané mantry o vině, kterou nelze zmírnit jakýmikoliv předchozími zásluhami. Dnešní viny smazaly všechny zásluhy. Protože, přiznejme si to, i ty zásluhy byly vlastně vinami. Vina je dědičná, rodová.

Oligarchové a jiní exoti

   Pokud opravdu chcete pochopit, co se dneska děje na Ukrajině, je třeba se podívat zpět v čase. Nehodlám tu uspořádat školení o dějinách území, nyní zvané Ukrajina. To je tak asi na  tlustou knihu (nebo spíše několik) ale kratší ohlédnutí je nutné, protože jinak naběhneme na "mainstreamovou pravdu" a nepochopíme vůbec nic. 

Ukrajina je území, na němž žije z historických důvodů několik národností a několik etnických skupin, které mají různé cíle. Odlišné cíle. Za doby existence SSSR byly všechny odlišnosti násilně mocí potlačeny, po odpojení Ukrajiny od Sovětského svazu se začaly skupiny rychle profilovat a snažit se o vliv. Největší odštěpeneckou skupinou jsou Rusové a rusky mluvící Ukrajinci, proti kterým bojuje státní moc Ukrajiny už dlouho. A státní moc je navázána (řízena) na oligarchy, kteří si usurpují vliv v určitých sektorech a územích ze zcela jasných finančních příčin. 

Následuje seznam oligarchů. Je ho ovšem třeba brát s rezervou - sestavil ho jeden z nich, bývalý poslanec bývalé Nejvyšší rady Ukrajiny Oleg Carev, t.j. "ruský separatista", jeden z představitelů "Novoruska". Ta skupina "Novorusů" se několikrát tranformovala, spojovala a rozdělovala a je příčinou doposud nevyřešeného konfliktu na východě Ukrajiny - Lugansko a Doněcko. Ten se právě pokusil poněkud nešíkovně vyřešit Putin zahájením "spec-opearace" a vyvolal tím celoukrajinskou válku, ke které se s chutí zapojily i jiné mocnosti, hlavně USA a EU v domnění, že se jim podaří oslabit Rusko a získat tak nad ním vrch. Ovšem Rusko, jak je vidět, nesouhlasí. Nehodlá se podřídit diktátu Západu a o podporu se obrací raději k Číně. Čímž Západ ztratí i ten vliv na Rusko, který zatím má a spojenectví RU a Čína, byť patrně dočasně posílí.

No a když připočítáme zábor Krymu Ruskem, byť byl podpořen dvěma referendy (Západem ovšem neuznanými)  a zastavení přívodu sladké vody na Krym, o který se jako o pomstu postarala Ukrajina, tak máme zhruba zmapovány příčiny ukrajinské krize.

=========

Zástupce posledního legitimního svolání Nejvyšší rady Ukrajiny Oleg Carev přímo z předměstí Kyjeva řekl "Ruskému jaru" o všech složitostech současné ukrajinské elity.

"Hlavní aktiva na Ukrajině patří politikům a oligarchům. Vlastnili média a administrativní páky, drancovali zemi a podváděli lidi."

 "Níže jsem z paměti uvedl seznam řady odporných postav. Nikdo z uvedených nevzal zbraň do rukou, všichni vytáhli své příbuzné a stáhli finanční prostředky do zahraničí. Ti všichni rádi obětují životy obyčejných Ukrajinců ve snaze zůstat u koryta. Zároveň nikdo z nich nic neriskuje."

1. Zelensky V.A. - rodiče a příbuzní Zelenského a jeho manželek uprchli do zahraničí.

2. Porošenko P.A. - pouze hotovost asi miliarda amerických dolarů vyvážených do zahraničí. Více než dvě miliardy dolarů jsou na zahraničních účtech. Děti byly převezeny do Velké Británie.

3. Kuchma L.D., zeť Kuchma Pinchuk V.M. - více než tři miliardy jsou na zahraničních účtech v Itálii, USA a dalších zemích. Všichni příbuzní a Pinčuk sám uprchli do zahraničí.

4. Avakov A.B. - více než dvě miliardy dolarů v USA a dalších zemích. Vzal všechny své příbuzné do zahraničí.

5. Yermak A.B., vedoucí kanceláře prezidenta - asi jedna miliarda dolarů je na zahraničních účtech. Rodina se nachází ve Velké Británii.

6. Tymošenková K.A., zástupkyně vedoucího kanceláře prezidenta - více než jedna a půl miliardy amerických dolarů staženo na zahraniční účty. Rodina uprchla do Velké Británie.

7. Lutsenko Y. V., bývalý generální prokurátor Ukrajiny - více než 800 milionů dolarů staženo na zahraniční účty. Žije ve Velké Británii se svou rodinou.

8. Jaceňuk A.P., bývalý premiér Ukrajiny – více než dvě miliardy dolarů jsou na zahraničních účtech. Jaceňuk a jeho rodina žijí ve Spojených státech. Pouze v Miami koupil 15 módních chalup.

9. Akhmetov R.L., oligarcha - jmění asi 15 miliard amerických dolarů. Jen v roce 2021 "vydělala" 6,5 miliardy dolarů zvýšením sazeb za služby, elektřiny a cen energií. Fondy jsou umístěny v zahraničí. Rodina je v zahraničí.

10. Kolomojský I.V. a Bogoljubov G.M., oligarchové – hotovost, více než šest miliard amerických dolarů, v zahraničí. Rodiny jsou v zahraničí.

11. Korban G.B., lupič, oligarcha, hlavní viník kotle Ilovaisk a smrt tisíců vojáků ozbrojených sil Ukrajiny - více než jeden a půl miliardy dolarů bylo staženo na zahraniční účty, rodina žije v Izraeli.

12. Bratři Kličkovi (Vitaliy a Wladimir), oligarchové - více než dvě miliardy amerických dolarů byly vybrány na zahraniční účty. Rodiny žijí v Německu a ve Spojených státech.

13. Jaroslavský A.V., oligarcha - více než jedna miliarda amerických dolarů je na zahraničních účtech. On a jeho rodina jsou ve Velké Británii.

14. Kosyuk Yu.A., oligarcha, majitel společnosti "Myronivsky Hliboproduct" - více než 1,6 miliardy amerických dolarů bylo staženo do zahraničí. Vzal všechny své příbuzné do zahraničí.

15. Turchynov A.V., bývalý úřadující prezident Ukrajiny - více než miliarda dolarů na zahraničních účtech. Rodina uprchla do zahraničí.

16. Nalyvaichenko VA, bývalý předseda SBU - více než 500 milionů amerických dolarů je na zahraničních účtech. Rodina žije ve Spojených státech."


Stačí?

Můžeme tomu věřit zcela, zpola nebo vůbec. Rozhodně ale něco takového existuje, těch dalších vedlejších  projevů je na podpoření takové domněnky víc než dost.

A ještě: Takový seznam by se mohl s větší nebo menší přesností sestavit v jakémkoliv státě. I v tom našem. 

Ale ti oligarchové, loutkáři, nemusí být nutně Češi. Ba ani Evropané... 

=======

Bajka o cenzuře v hlavním proudu

Když léta chodíte k jednomu lékaři a ten vám postupně zakáže: 

- pití piva

- kouření

- sladkosti

- bůček

- kávu

- atd.

  je celkem pochopitelnou reakcí, že změníte lékaře. Pokud budete mít smůlu, narazíte na jiného šarlatána. To je osud. Ale k čemu je lékař bez pacientů? Je vůbec potřeba? 

Nicméně jsou i takoví, kterým se to bude líbit a nakonec poslechnou i příkazu aby přestali jíst úplně.

Ukrajina, pořád Ukrajina

   Poslední dny jsem se musel  přestat dívat na TV. Pak jsem do rádia v kuchyni, kde jsem vždy poslouchal ke snídani zprávy Radiožurnálu zastrčil flešku s nahranými Beatles. a k snídani mi od té doby vyhrávají Brouci ze záhrobí. 

   Málo, situace doléhá pořád.  Žlutomodré poutače i v obchodech. Ukrajinské vlajky na tramvajích. Lidé s ukrajinskými odznáčky na klopách. Ukrajinky s dětmi. Některé obyčejné mamky s igelitkami, jiné navoněné, načančané, s papírovými taškami ze značkových butiků.

  Zapneš si internet - Ukrajina. Válka. Zelenskyj nadává evropským parlamentům, že svět dost nepomáhá Ukrajině v jejím spravedlivém boji. Oni mu za to tleskají ve stoje. 

OO SZK - Občasné otázky starého zmateného Kocoura

 

  Dostal se mi na dnes obrazovku záběr v města Buča. Cesta vede z města, údajně směrem, kterým ustupovala ruská armáda. Víc než deset mrtvých civilistů ležících střídavě na obou krajích silnice. jeden i s jízdním kolem. Zbraně nebylo vidět žádné.  Údajně "práce" ruských jednotek. 

Věřím tomu, co jsem viděl.  Nemám jiných zdrojů.

  Je to město Buče, je to z těchto dní a ti mrtví jsou místní civilisté. Jenom  mi vrtá hlavou proč...

Proč vyšli na ulici a proč je ruští vojáci postříleli. Aby, až se do města vrátí měli tak špatnou pověst a tím i mnohem horší pozici u místních? 

Nebo platí "Co Rus, to sadista?"

  Opravdu to nemá jiné vysvětlení? Možná by pomohlo, kdyby TV UA  udělala pár rozhovorů s místními lidmi, kteří přežili. Na lidech se pozná lépe, jestli lžou než na komentujícím ukrajinském hlasu MO - "mimo obraz".

Zdroj: ČTV, převzato z Ukrajinské TV

   Zdá se, že armáda RU tam dostala pořádně "na prdel". Pokud to je ruská technika. Za těch pár dnů už docela silně zrezivěla. A místní občané tam prošlapali mezi vraky viditelné pěšinky.

Že by ruská pomsta? Měli při ústupu ještě čas na pomstu na civilech?

   Pan generál Petr Pavel a pánové Michal Půr, Michal Kubal, Martin Schmarcz či Pavel Šafr mají pro dnešek splněno. Odsouzení Ruska je velmi přesvědčivé, ačkoliv se vsadím, že zprávy mají ze stejného zdroje jako já. Já si ale  ještě mohu klást byť nezodpověditelné otázky. Oni už nemohou. Vybočení z řady se strestá.

A jako obvykle dodatek:

Narazil jsem na popis syrské války z nikoliv amerického pohledu. Jsou tam zajímavé paralely a se současnou válkou o Ukrajinu, o vliv na Ukrajině.

Brainwashing tady a dnes

 

 

 To, co sledujeme, nemá se skutečným zpravodajstvím společného vůbec nic. Je to zcela jednostranná propagandistická emociální nálož. To, co vidíme na obrazovce, se možná stalo, možná také ne, možná se to stalo úplně jinak.

Petr Štěpánek na PL

Kardinální omyl Jana Nerudy

Vzhůru již hlavu, národe

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

(Jan Neruda: Písně kosmické)

Voloviny

Hej vy, osobo!

 

   Nové oslovení?  Pohlaví v občance totiž prý není nutné. Bylo prý pouze otázkou času, kdy někdo s podobným nesmyslem přijde i u nás. A je to tady! V rámci projednávání legislativy o občanských průkazech navrhl pirátský poslanec Ondřej Profant vypuštění údaje o pohlaví držitele. Důvod? Prý pro lepší ochranu osobních údajů. Podle autora návrhu řada osob neodpovídá běžné představě o mužích a ženách a je třeba ulehčit život trans a nebinárním lidem. Údajně existuje deset druhů pohlaví. Někteří ovšem tvrdí, že jich je přes šedesát. Jak tedy budou policisté, úředníci a další oslovovat konkrétního člověka? Třeba při zadržování jedné nebinární osoby poté, co se pokusila znásilnit jinou nebinární osobu?

   Navrhuji uzákonit oslovování "vole". Je to v našem národě zažité a už se tak oslovují i mladé dámy, což můžeme slyšet v restauracích, ve veřejné dopravě i na ulicích a ve školách.

Vůl je kastrátem a vlastně taky nemá pohlaví, takže by se mohl uznat vyhovujícím oslovením, neboť i v tomto případě nepředjímá pohlaví osloveného!

Podotek: 

   I za minulého režimu se lidé oslovovali "Soudruzi a soudružky!" nebo "Občané a občanky!"

Takže jsme nakonec opravdu pokročili. Chceme zrušit pohlaví. Jenom jestli si to to pohlaví nechá líbit! Jinak je to jenom prázdné gesto. Vzhledem k množství znásilnění myslím, že pohlaví takové nápady neakceptuje.

   Začínám chápat (i když ne s nimi souhlasit)  postoje skalních islamistů. Taky jim bouráme jejich zažitý svět. Takže proč se tak hrozně diví? Kdyby zůstali doma, nikdo by jim ta práva, třeba  šaríja, nebral. My se ale nikam nepřestěhovali, oni, k naší nelibosti ano. A chtějí abychom je nejen akceptovali, ale žili "po jejich". 

Neinformace

Nejsmutnější příběh z Ukrajiny?

Otázka v očích: Lidi, co blbnete!

  Zmatený záběr, když se do jedoucího auta začne někdo trefovat ze samopalu. Řidič to dostane, kňučí tam pes, asi taky zraněný. Ten druhý v autě, syn, volá na svého tátu, který mezitím stačil zastavit a vyskočit z auta a byl znova zasažen na silnici, ať proboha zůstane ležet. Pak postřeleného  vleče mimo silnici mezi stromy. 

Střih.

Už se nestřílí. Ticho. Na krajnici stojí rozstřílené osobní auto. Krev. O pár metrů dál, mezi stromy, sedí bez hnutí vlčák a věrně hlídá svého mrtvého pána. 

Tak tohle asi z hlavy tak brzy nedostanu. Jsou prostě momenty, které si pamatujete do smrti.  

Pár "předválečných" úvah Schumacherových

Texty z dob, kdy ještě bývala i jiná témata než Ukrajina

Smrt Putinovi!

 Začínají se množit výzvy k likvidaci presidenta RF Putina. Jsou to velmi nepromyšlené výzvy, protože Putin je jenom špička ledovce, který tvoří celá RF. Možná by někdo chtěl zlikvidovat i celé Rusko. A je možné, že by ani takovou výzvu na netu nikdo nezablokoval nebo nenahlásil policii případně nejvyššímu státnímu zástupci JUDr. Střížovi, protože je to "v souladu" se současnou politikou ČR, EU, NATO a USA. 

Ale není to tak jednoduché.

O válce

 Pár podoteků k dnešku

   Ano, válka je vůl. Umírají lidé, často vlastně ani neví proč. Obrana Vlasti?  Osvobození jejího lidu od někoho? A co když mu to je jedno, kdo sedí na nevyšší židli? Chce jenom v klidu žít a mít děti. 

Kašpárci "Západu"

    Dneska ráno jsem si při snídani pustil jako obvykle rozhlas, konkrétně Radiožurnál a vyposlechl si ve zkratce reakce našich politiků na dění kolem regionů na východě Ukrajiny. A hned jsem se znechutil. Jak jsem tak poslouchal jednoho člena vlády a parlamentu za druhým jak odsuzují ruský postoj k problému samostatnosti oněch regionů, automaticky mi naskakovaly ne tak dávné postoje naší vlády k samostatnosti Kosova a  Taiwanu. 

Podoteky Schumacherovy 2012

O lidském jednání.

Člověka obecně, ale například investora, či politika zajímá jen to co není skryto za horizontem jeho života, kariéry či volebního období. Například krátkodobá a střednědobá návratnost investic do těžby hnědého uhlí je vyšší než návratnost investic do jaderné energetiky. V tom je problém, protože trh je krátkozraký prostřednictvím krátkozrace jednajícího člověka, myslícího jen na svůj momentální zisk. V mikroměřítku úspěšné a neúspěšné lidi odděluje "čokoládový test" (Jedna čokoláda hned nebo dvě čokolády za týden?). V dlouhodobém měřítku totéž odděluje úspěšné a neúspěšné "civilizace". Misesovu "Human action" by bylo třeba doplnit o „Social action". Jenže potíž je v tom že žádná "Social action" není. Protože jen "člověk jedná". Liberální ekonomové zkoumají jak jedná a jaký to má význam. Jenže stejně tak důležité, třebaže se tomu vyhýbají jako čert kříži, je proč tak jedná. Co všechno ovlivňuje jeho „svobodné“ myšlení. Nepochybně „svobodně“ jedná tak jak se mu to v rozhodné chvíli jeví jako nejprospěšnější. Jenže právě tak jedná zloděj, opilec ale i obchodník, vědec, odpovědný rodič.

   Každý jedná podle svých preferencí. Jenže co se jeví výhodné pro jednotlivce teď a tady, může být pro společnost (rodinu, kmen, národ, lidstvo) zhoubné zítra. Jistěže "Z dlouhodobého pohledu jsme všichni mrtvi". Jenže kdyby dlouhodobý pohled nebyl součástí "human action" těch, kteří třeba i "nedemokraticky" rozhodují, podobně jako rodič vychovávající své děti, nutící je ke studiu, k pracovitosti a bránící jim v konzumaci alkoholu a drog, dnešní civilizace jak ji známe, by neexistovala. To, že jedinec dosáhne nějakého zákonem stanoveného věku, nevypovídá nic o jeho schopnosti podílet se svojí "human action" na přežití celku. Dokonce ani o schopnosti sám přežít. Ano, trh krátkodobě obsahuje zpětnou vazbu směřující k optimu, v souladu "s human action" převážně ovládanou krátkodobými a střednědobými cíli. Síla zpětné vazby je přímo úměrná blízkosti individuálního horizontu. Problém je v tom, že trh nepřemýšlí dopředu. Pokud se to tak jeví, je to jen skrze "human action", skrze přemýšlení a časově vymezené preference jeho účastníků.

   Tyto preference jsou ovlivněny kulturou jejímiž součástmi jsou náboženství a jiné ideologie. Jsou to memy (Susan Blackomoore : „Theory of mems“), determinující preference "human action". Nyní k nim přibyly memy šířené v rámci mediokracie. Tak jednání, které subjektivně je jeho aktérem vnímáno jako prospěšné, může být objektivně zhoubné. Nevím, co si myslí mravenec šplhající po stéblu na jeho vršek, aby se tam zakousl a nechal se pozřít ovcí. Možná, že si myslí, že tím plní nějaký vyšší smysl mravenčího poslání, možná, že uspokojení puzení šplhat vzhůru po stéblu ho naplňuje nevýslovnou blažeností. Jenže ve skutečnosti jeho jednání, jeho "ant action" není projevem jeho "svobodné" vůle, ale projevem důmyslného ovlivnění jeho nervových uzlin parazitickým zárodkem motolice ovčí. Pro něj je cílem dostat se do trávicího traktu ovce a pokračovat ve svém životním cyklu. Co pro mravence je motolice ovčí, pro člověka (jehož chování byť v menší míře ovlivňují podobní parazité, například toxoplasmosa) jsou takovým parazitem memy (myšlenkové instrukce, kterými je programován) například móda, náboženství apod. Podle těchto memů člověk jedná. Příkladů najdeme mnoho, stačí přemýšlet. Klíčové je rozeznat dobré od špatného. Tak jako si Robinson Crusoe každý den psal jaké ho potkalo "dobro" či "zlo". Stačí přemýšlet. Chápu, je to náročné. Přemýšlení je tou nejobtížnější a nejnamáhavější činností. Je prospěšné o tom přemýšlet. To co jsem napsal, jsou, jak jinak, memy. Už jen tím, že jste to dočetli až sem, jsou ve vás. Nakolik je shledáte dobrými a užitečnými, či naopak špatnými a škodlivými, záleží na vás.

Tato země nemá žádný plán.

   Od politiků s časovým horizontem čtyřletého volebního období a kupujících si hlasy voličů za peníze voličů nelze očekávat žádný jiný plán než jak se na doživotí "zaopatřit" v období na kterém byli zvoleni nebo se prodrat do dalšího období. I ten kdo vstoupil do politiky s "ideály", s hrůzou zjistí, že v jeho oboru mu mezi tím "ujel vlak" a že mu nezbývá, než v politice zůstat a politikou si vydělávat. Vstup do politiky se tak podobá jízdě na tygrovi. Sesednout je nebezpečné. Je velmi naivní předpokládat, že v politice jsou dobří lidé. Naopak. Rozumné je předpokládat, že v politice jsou zlí lidé. Jen jsou na různých (v různých) stranách, navzájem se hlídají a navzájem si konkurují. Primárně nechtějí blaho občanů. Primárně chtějí své vlastní blaho. Proto do politiky vstoupili a proto se v ní drží zuby nehty.

Pokud jde o zkušenosti s Ruskem,

podobně s obavami bychom mohli pohlížet na Německo. Protože tehdy "u toho" také někdo byl, tak jako u okupace v roce 1968 a dosud z toho má trauma. Jenomže zatímco v případě Německa je odlišujeme od nacistické Říše, v případě Ruska s tím máme nějaký problém. Tedy někteří s tím mají problém tak jako někteří pamětníci mají problém i s nynějším Německem. Třebaže Spolková republika Německo není Říše tak jako Rusko není Sovětský svaz. Je tak těžké to pochopit ? Osobní zkušenosti a emoce spojené s minulostí jsou zábranou věcného a pragmatického uvažování v přítomnosti. Krom toho "příprava na minulou válku je" obecnou chorobou. Co se týče přetahování se Ruska s Polskem, má to příčiny sahající hluboko do historie obou rivalů. Teze o čtrnácti dnech o které Hitler předběhl Stalina je pohádka. Možná, že takové úvahy byly do budoucna, ale ne tehdy. Snahou Ruska bylo rozšířit si předpolí stejně jako ve válce s Finskem. Kromě toho, to připouštím, vyřídit si staré účty s Polskem. Argumenty k radaru jsem podrobně sledoval. Argumentace jeho zastánců byla nekonzistentní. Jedni tvrdili, že vůbec není namířen proti Rusku, ale že je součástí obranného systému proti Íránským, dokonce Severokorejským! raketám, druzí tvrdili, že je třeba "vidět do Ruska", že aby nepřijely ruské tanky, a že proto je dobré tu mít americkou posádku aby si Rusko nic nedovolilo. Nehledě na to, že mít tu americkou základnu by pro někoho byl príma obchod. Nakonec jak je obvyklé, vyříkaly si to obě velmoci. Co se týče Rakouska, situace po válce byla daná rozdělením do vlivových sfér. Neutralita Rakouska byla ústupkem za jeho ponechání v "západním" bloku. Po pádu sovětského systému nic nebránilo Rakousku ve vstupu do na NATO, když nic v tom nezabránilo někdejším sovětským satelitům z Varšavské smlouvy. Rusko by se stalo nebezpečným, pokud by se stalo nestabilmím. Právě tomu se snaží jeho nynější vláda zabránit. Za to se jí dostává "demokratického a lidskoprávního" "okopávání kotníků" a ochrany tamních nepochybně nespravedlivě vězněných "mafiánů". Protože každý kdo oslabí Rusko je "naším" přítelem a dělali bychom s ním báječné obchody. Tedy ne přímo my, ale ti, kteří obchodují se světovými zdroji. Pokud jde o mocenské nástroje, Rusko nepotřebuje (co by z toho mělo) posílat tanky, stačí, že má pod kontrolou zdroje ropy a plynu. Stačí zavřít kohouty. Jenže to by pro ně bylo obchodně nevýhodné. Využívá své ekonomické moci, brání se obklíčení cizími základnami a zasahování do svých vnitřních poměrů. Právě toto se nelíbí zverbovaným okopávačům kotníků. Měli bychom se jich ptát "pačemu" by nás Rusko mělo vojensky napadnout. Neměli bychom se spokojit s tradiční odpovědí, že prý "patamu". Není žádné "patamu", ale vždy pragmatické a velmi přízemní důvody. A nakonec, ani v době okupace nám Rusko nediktovalo čím svítit, jak chovat slepice a podobné nesmysly. To bylo dílo zdejších "soudruhů". Uzavřenost a "nevýjezdnost" byla typická pro celý sovětský blok. Nebyla, tak jako i poměry s tím spojené, spojena s Ruskem jako takovým ale se sovětským systémem. To co jsme zde v roce 1989 a poté lokálně považovali (zvlášť někteří) za událost světového významu, bylo lokální. Klíčovým byl zánik sovětského systému. Spolu s ním přirozeně zaniklo vše co z něho pocházelo. Nyní bychom na tom byli přibližně stejně jako jsme. Až na to, že by nám nikdo nediktoval kolik čeho smíme pěstovat, čím svítit, jak máme chovat slepice, a spoustu podobných nesmyslů chrlených bruselským centrem. Jestliže máme nějaký praktický problém, rozhodně jím není vojenské ohrožení z Ruska. To co je nám předkládáno je jen vhodným nástrojem k odvrácení pozornosti od každodenních problémů, které nás trápí. Včerejší hrozbou byl západní imperialismus, nyní jím má být Rusko. Proto musíme rozhodně a neochvějně, ve spojenectví, bojovat s a za.... ale vždyť tyhle kecy dobře známe. Jestliže máme všemožné problémy, Rusko za ně nemůže. Ale je vhodným hromosvodem. Zákaz žárovek, drahá vajíčka a další nesmysly, nejsou ve stínu na nás namířených Ruských raket naprostou marginálií ? Proto musíme...no, vždyť to známe, my starší a pokročilí. Ani mé pozornosti neunikly silácké řeči nějakého ruského generála. Jenže jsou to jen silácké řeči. V praxi to není tak, že ruský generál sedí nad mapou s flaškou vodky, dumá a dumá, kdo se mu nelíbí a pak zmáčkne červené tlačítko. Rusko je jeho domovem, je na ně hrdý daleko do minulosti (pocit, který tady už neznáme a když, tak je vymazáván, jsme za něj káráni, protože my přece nemáme být na co hrdí). Není divu, že cítí-li jeho ohrožení, že reaguje podrážděně.

Sovětský svaz je minulostí,

třebaže v myslích pamětníků, které zasáhl, žije tím či oním způsobem. Je to pochopitelné, protože čím člověk je starší, tím víc žije minulostí a v jeho mysli je obraz někdejšího světa stále přítomný. Zvykl si na svého nepřítele, boj s ním se mu stal každodenností. Tak s ním svádí boj i když nepřítel už není a poměry se změnily. Nám médii proč předhozený výrok ruského generála, otázka je nakolik autentický a pravdivý, je druhou stranou na odpovídající úrovni vnímám jako projev folklóru. Rozhodně ne vážně. Protože "kluci, kteří spolu hrají kuličky" se znají, vědí co mohou očekávat a jsou schopni se věcně dohodnout. Problémem není Rusko, problémem není Izrael, problémem není islám. Skutečným problémem je problém všedního dne, který se nás bezprostředně dotýká, a který je nám protivný. "Řešení" "světových" a podobných "zásadních" problémů, pokud překračuje rámec všeobecného přehledu a příležitostný pokec u piva, není-li to zdrojem obživy, se stává pouhým uspokojováním se předváděním zdatnosti na jiném kolbišti, než na kolbišti vlastního života. Potřeby podílet se na něčem velkém a zásadním, co překračuje rozměr lidského života, co mu dává "vyšší smysl" a oproti čemu jsou každodenní starosti maličkostí nehodnou pozornosti. Nemít Rusko, Izrael, islám, Věci Veřejné... co bychom si našli? Nepochybně bychom si našli něco podobného. Vždy když koukám do novin, na "zpravodajství" o nějaké "zásadní" události plnící na pokračování titulní stranu i několik dalších stran, říkám si, co jiného "zásadního" by mi bylo předhozeno, nebýt tohohle. Bílé místo by tam nezůstalo. Nejzajímavější je to o čem se nepíše. Nebo o čem, čeho byly plné stránky se najednou nepíše. Nemusí to být jenom Libye. Kost je předhozena, psi se rvou.

Proč jsme vyklidili pozice na východě a šťoucháme ruského medvěda do kožichu?

   Odpověď je jednoduchá. Vítězství ideologie nad zdravým rozumem. Tentokrát v opačném gardu. Po převratu je přirozená negace předchozího. Staré je špatné a je nutno nahradit je novým. Jak leccos se někomu nehodící bylo účelově nazváno kapitalisticko vykořisťovatelským tak po převratu lecos se někomu nehodící bylo nazváno "komunistickým". Krom toho, někteří jednoduššího myšlení si dobro představují tak, že stačí u zla přehodit znaménko. Děláváme si srandu z "komunistických" pohlavárů. Jenže když odhlédneme od ideologických mantinelů, například Štrougal převyšoval nynější politické mrťafy o několik hlav. A ministr zahraničí Chňoupek také nebyl vůl. Rozhodně by si nepouštěl hubu na špacír jako nynější senilní ministr zahraničí Schwarzenberg. Jestliže jim je mimo jiné vytýkáno, že se připosraně klaněli Moskvě a varovali před "nedozírnými následky", neměli bychom přehlížet jejich následníky, kteří se ne ze strachu, ale z nadšené blbosti (a samozřejmě svého prospěchu, protože jinak by se lépe neuživili a potěšení být v klubu "my, kteří spolu vládneme") se klaní Bruselu a hrozí, jak jinak, "nedozírnými následky". Tehdy to byly tanky, nyní je to ztráta dotací. Tak jsme pokročili od přímého donucení k nepřímému. Jak víme z historie a ekonomie, nepřímé donucení je efektivnější. A nově k tomu přistoupila mediokracie.

Zajisté, že Putin a "jeho" Rusko mohou leccos.

   Jenže podstatou mé oponentury napadající politický romantismus je teze, že politika je praktickou činností naplňující pragmatický zájem. Technicky není problém udělat z centra Evropy nebo z kteréhokoli místa na Zemi jaderné spáleniště. Nepochybuji o tom, že kdyby nějaký psychopatický jednotlivec nebo sekta měli takovou možnost, nepochybně by ji využili. Jenže naštěstí politická rozhodnutí jsou (z opatrnosti nevylučuji výjimku) jsou vedena pragmatickými zájmy. Jak jsem o tom psal. Třebaže reálný pragmatický zájem se může skrývat za pseudo důvody, rétorická cvičení, fangle, bubínky, píšťalky a podobný folklór. Hašteření, které pozoruji v diskusi, mi připomíná klukovské trumfování, která z válčících stran měla lepší letadlo, tank a podobně. Jenže nerozhodují nepočetné výjimečnosti, nejsou-li zásadní strategickou výhodou, ale celková síla. Co se týče debaty o Putinovi a Rusku, jde o to o jakým účelem jsou svěceny jejich prostředky. O co jim reálně jde. Co je jejich konkrétním zájmem. Co po nás požadují. To platí obecně o komkoli. Odpovědi na toto se mi nedostává. Jen od onoho, že nám hrozí raketami, nevím proč, od onoho, že nám hrozí zavřením kohoutků. Tak, sakra, chtějí s námi válčit nebo obchodovat? Oboje najednou nelze. Co všeobecně pozoruji, co vadí, že Rusko má tu drzost obchodovat se svými zdroji jak uzná za vhodné. To se nelíbí, protože selhává snaha ovládnout jeho zdroje. Nejde o demokracii a lidská práva, o blahobyt občanů Ruska. Toto není cílem, nýbrž prostředkem k ovládnutí vnitřní ruské politiky a ruských zdrojů. 

Tvrdím, že zájmem Ruska je 1. Mít v Evropě krytá záda, protože jeho soupeřem č.1 je Čína. 2. Obchodovat. Platí pravidlo, že jestliže hranice nepřekračuje zboží, překračují je armády. Znovu opakuji, že nám vnucená omezení pocházela ze "sovětského" režimu, ne obecně z Ruska. Co se týče naší energetiky, zásadně je nám diktováno ne z Ruska, ale ze "západního" zahraničí, především z Bruselu a z Německa za současného pruzení z Rakouska. Podle mého bychom měli být energeticky soběstační. Základem energetiky by měla být síť menších kompaktních jaderných elektráren. Není technický problém postavit takovou jadernou elektrárnu v každém kraji. Stávající zásoby uhlí ponechat pro metalurgii a chemický průmysl. Jenže tak to nebude, protože Česká republika není suverénním státem. Je daleko méně suverénní než byla do roku 1938. Není to Rusko, kdo omezuje naši suverenitu, kdo nám nařizuje co všechno nesmíme a co naopak musíme. Včetně těch žárovek a slepic. 

Pamatujme na to, když nám média předvádějí povinnou pětiminutovku nenávisti proti Rusku.

Napsal Schumacher v roce 2012

Válka začne ve středu

Šumavák mi nedovolil delší diskuzní příspěvek. Tak jsem si ho přepsal na vlastní blog. Dám odkaz.

Motto:
Trapné je, že si mi stále před očima motá ten hnusný komunistický pojem “váleční štváči”.

(quivis na Šumavákovi)

Halucinace a předepsané katastrofy Obuvníkovy

 Ještě jednou pro jistotu, kdyby mě zastřelili.

   Je všeobecně známo, že budovy WTC vůbec neexistovaly, i když někteří blouznivci tvrdí, že byly holografickou projekcí už od začátku. Skutečnost je jiná. To všechno je jen iluze způsobená drogami vyvinutými v tajných laboratořích CIA, rozprašováním do vzduchu letadly a přidáváním do vodních zdrojů. Iluze útoku z 9/11 byla způsobena modifikovanou látkou pod kódovým označením Beta-3- destruktin (oponent Alfa 3 -konstruktinu). Důsledkem absence vodíkového můstku v  bázi stereoizomeru došlo k tomu, že iluze zhroucení třetí budovy nebyla dokonalá, protože chyběla její část obsahující náraz třetího letadla. 

   Podobné látky byly rozprašovány nad Prahou v době tzv. Obamovy návštěvy. Prahu ve skutečnosti nenavštívil prezident, ale Alizabeth Quinnová z Nebrasky. Údajně je iluzí sám Obama, za kterého je považován jistý Lionel Garry, údržbář z New-Yorského metra, ovšem za předpokladu, že ono samo není iluzí jak by nasvědčovala nezvyklá udýchanost cestujících způsobená tím, že místo vlaků sami běhají v tunelech. Podle zpráv z dobře informovaných zdrojů je iluzí i Lionel Garry. Ve skutečnosti jím je elektrický otvírač konzerv vylovený z Hudsonu. Toto je odborníky opovažováno za spekulaci, protože Hudson není Hudson, ale ve skutečnosti jde o řeku Pečoru v Rusku, která je zmanipulovanou projekcí čínské Jiang-tse.

Některé halucinace mohou být nebezpečné a nepříjemné

   To je jejich vlastnost. Zvláště ty, které se jeví jako nejryzejší realita. Třeba halucinace vězení. To je důsledkem halucinačních interakcí. Příklad. Máte halucinaci, že jste o něčem něco četl. Někdo má halucinaci, že o tom četl něco jiného. To není problém. Problém nastane, jestliže se Vaše halucinace dostane do střetu s jinou halucinací tvořící silný multihalucinační komplex vzniklý  působením diverzifikovaných halucifaktorů. Většinou nastává v důsledku toho, že Vaše halucinace je nadána falešnou superioritou a je provázena nutkáním (které je součástí Vašeho multihalucinačního komplexu) způsobit interakci s jinou halucinací. Typické pro takové případy je, že nutkání sleduje generování pocitu libosti uspokojením primární potřeby způsobit interakci bez vyhlídky na  možnost vzniku interakcí způsobujících pozitivně vnímané  sekundární halucinace například o něčem co je způsobilé v halucinačním komplexu vyvolat další, a pozor, to je důležité, všeobecně pozitivně vnímané a všeobecně vyhledávané halucinace, například směnitelné za příjemné ale i nutné halucinace Vašeho halucinačního komplexu. Například jídlo, bydlení, vlastnění automobilu či jiných příjemných halucinací. Toto v krajním případě může přivést  až k halucipenalizaci o které se zmiňujete.

Trestný čin popírání globálního oteplování 

To je dost dobrý nápad. Popírání a zpochybňování globálního  oteplování je  jednoznačně nebezpečnější než popírání  holocaustu. Vyšší trestní sazba je  namístě. Protože neřeší  minulost, ale budoucnost. Budoucnost nás všech, kteří  odmítáme  se uvařit a spolu s námi zničit celou Zemi. Popírání globálního  oteplování je zločin proti celému lidstvu. A nejen lidstvu,  ale všem živým  bytostem. Že jsem dobrej, všimněte si toho stupňování  emocí. To by nás mohlo  protlačit do křesel v  Bruseli, kde  by náš boj za záchranu Země byl účinnější.  A radostnější. Konference  v exotických zemích, luxusní doprava,  vysoké platy a  diety,  žranice, pozvání od světových firem, všude kolem spousta nádherných  hostesek, atraktivní program. A navrch povznášející pocit,  že sloužíme svým  spoluobčanům a celému lidstvu. Co, sloužíme,  přímo se obětujeme ! 

Další katastrofická pitomost plná laciných efektů a klišé. 

   Základní  popis děje mi stačil. Uklohněno podle známé kuchařky. Vezměte  nějaký  katastrofický prvek : ptáky, mravence, včely, pavouky,  krokodýla, hady,  chobotnice, piraně, žraloky, vše náležitě  zmutované nebezpečným odpadem  vypuštěným do WC, uprchlé  z laboratoře šíleného vědce nebo zločineckého  koncernu,  asteroid, slunce, mimozemšťany, vulkán pod velkým městem. Přimíchejte  omezence z oficiálních institucí. Přidejte lehce excentrického  hrdinného vědce,  do té doby outseidera, pro genderovou vyváženost  se doporučuje žena. Zamotejte  do toho jejich rodinu včetně  psa. Ukažte hloupost a nemorálnost vybraných  mocných, neohroženost  jiných mocných, hlavně prezidenta, nejlépe s celou jeho  rodinou.  Nesmí chybět hrdinný černý policista, hasič nebo podobně  a jeden z  hlavních hrdinů rozpomínající se na své židovské  předky. Zabalte do explozí,  nasviťte odlesky z počítačových  monitorů. Vděčnou scénou  je hrdina horečně cosi  bušící  do klávesnice nebo řešící dilema jestli přestřihnout modrý  drát nebo  červený drát,  aby se cosi stihlo v poslední vteřině.  Okořeňte citovým vydíráním  a srdcervoucími scénami ala  Sophiina volba.  Završte povinným happyendem s  potrestáním  darebáků, oceněním hrdinných přeživších a nostalgickou  vzpomínkou na  hrdinné nepřeživší. Následují minuty titulků  děkujících všemožným za všemožné.  Jestliže tohle dobře  namícháte, dobře prodáte a máte vyděláno na pohodový život  ve  kterém vás neohrožuje zmutovaná žoužel, vulkán pod městem  ani mimozemšťané. Ti  nejschopnější nechají trochu pootevřený  konec pro volné pokračování II., III,  IV, ve kterých se využijí  vystříhané scény, technika a dekorace. 

Poznámky Schumacherovy k dění ve světě kolem 

=====

   Poznámka Kocourova: 

   Měl jsem kdysi dokument, který byl údajně závazný pro výroby úspěšných hollywoodských trháků. Tam byl děj rozdělený podle charakteru scén (expozice, konflikt, honička aut, souboj padoucha a hrdiny, láska k ženě, láska k vlasti, peripetie atd.) a to s přesností +/- na sekundy. Jak dlouho musí trvat to, jak dlouho ono, co musí přijít po scéně milostné a co po rvačce protagonistů. Prostředí a postavy tam uvedeny nebyly. Ani zápletka. Považoval jsem to za HOAX už v době, kdy se tomu HOAX neříkalo. 

   Tedy do té doby, než jsem si na VHS několik amerických filmů pustil a dal jsem si k ruce stopky, tužku a list papíru. Jestli to byla nějaká obecná planá "kuchařka" vydaná producenty, kterou se musí řídit scénáristé a režiséři, nebo to byla pravidla, která se vlastně dodržují tak nějak samočinně nevím. V každém případě to sedělo na americké filmy  velmi přesně. Možná proto jsem se na americké filmy přestal dívat. Nepřekvapovaly.

Ten výtisk jsem při stěhování ztratil. Mrzí mě to, rád bych si zkontroloval nějaký nový, katastroficko-ekologický americký film. Jsem přesvědčen, že by do pravidel oné producentské kuchařky spolehlivě vešel.

Pár poznámek od verpánku

   Omikron, syn Covidův a potomek Delty řádí i v našem Ústavu a tehdy jsou povolávání do zbraně všichni odolní. Ukázalo se že pokročilé mládí před C-19  neochrání. Dva neočkovaní a jeden očkovaný museli zůstat doma v horečkách.      

  Zbyl tam poslední: přestárlý, třikrát přeočkovaný. Takže na tomhle blogu téměř ustal život. Ale je možné čerpat ze ševcovské moudrosti. 

Takže si poslužte!  

Světlé zítřky aneb kdy nastane konec

Polemika

„Společným kořenem naší dnešních krizí je ekonomický systém, který je závislý na stálém růstu výroby a spotřeby. Systém, který upřednostňuje soukromý prospěch na úkor veřejného zájmu.“

  

Schumacherovy poznámky 2004 - 2008

Možná, že bychom se Amiši mohli nechat inspirovat.

(Amišové, křesťanská komunita ve Spojených státech, v běžném životě se zříkající většiny novodobých technických vymožeností, jejíž členové se živí zemědělstvím, řemeslem a obchodem s „ekologickými“ potravinami).

Óda na moudrost

 Přestože se o tom dá docela pochybovat, stále máme svobodu projevu  a dokonce i svobodu po projevu, dohlížitelé, hlavně ti neoficiální, nemají dost kapacit všechny názory na netu řádně zkontrolovat a probrat, které jsou správné a které škodlivé.