PROČ?

Co hýbe internetem - Kocourův bulvár

   Francouzi si dovolili zatknout "nedotknutelného" multimilionáře Pavla Durova. Zdá se, že si dovolili moc.

   Bulvár je plný rozvodu Markéty Šichtařové a Vladimíra Pikory Markéta Šichtařová totiž kandiduje do Senátu a tak je třeba trochu té P.R.

Tak nám zabásli Pavla Durova...

Jemný, téměř dívčí obličej...

  Nevím proč, asi jsem už fakt nesnášenlivý dědek a začíná to na mě být vidět na první pohled, ale čerstvě zatčený multimiliardář Pavel Durov se mi nelíbil na fotce ještě předtím, než jsem se dozvěděl, kolik má peněz a jak vypadá jeho, jak to říct slušně...  asistentka. Podobný typ, zlatokopka. Svůj k svému.

Před koncem života

...naše největší nebezpečí pro "činitele"  je v tom, že si hodně pamatujeme. A také se nedáme hned tak opít rohlíkem. (Ivan Vyskočil)

Dostal jsem v tom vedru řetězový mail. Ne, že bych s ním absolutně souhlasil, ale je v něm hodně pravdy. Pokud ho neznáte, tak si ho přečtěte taky.

Hranice úspěchu

„Pseudokonzervativci se rozčilují, že na olympiádě boxuje žena, která přesně splňuje jejich definici ženy a jejich jednoduchý pohled na pohlaví a gender. Narodila se jako žena, má ženské pohlavní orgány, nikdy nebrala hormony, ani nepodstoupila tranzici. Je to tedy dle světa, který lidi dělí jen podle pindíků a pipinek, zcela zřejmá žena… A nebo si konečně povšimli, že to není zdaleka tak jednoduché, že roli nehraje jen to, co má dotyčný mezi nohama a svět nejde dělit jen podle pindíků a pipinek?“ napsal režisér Dan Příbáň.

 

Několik slov o křehké duši umělcově

 

    Mediální analytik Petr Žantovský se podivuje nad tím, že umělci, tedy "výkonní umělci", kteří vystupují před publikem pozvolna opouštějí své původní sponzory a snaží se vlichotit do těch politicko-hospodářských kruhů, o kterých předpokládají že budou vládnout v následujících měsících či letech. 

  

(Uživí se mediální analytik svými analýzami?)

Zvláštní tvor - diskutér

 Diskutéři - nemyslím tím trolly, flamery, gramary či tapetáře. To jsou "entity" který nejde o diskuzi, ale o rozbití jakékoliv diskuze o čemkoliv.    Jsou vlastně jenom na internetu, protože v reálném životě by se s nimi ostatní buď přestali bavit nebo by dokonce dostali na budku. Proto se realizují způsobem, který je od fyzického násilí ostatních většinou chrání. 

Filipika proti Jaklovic Poslední generaci

   

  Pokud se neudělá něco zásadního proti dosavadním trendům, jsme poslední generací. Další už nepřijdou, protože nastane konec světa. Nechceme být poslední generací, proto musíme burcovat.

O válce, vojácích a vlastencích

   

Ti dva chtěli ještě před chvíli jeden druhého zabít.
Ale pak by tu v zákopu zůstal jeden úplně sám. 

   Takřka od mládí si uvědomuji nesmyslnost válek. Ale žili jsme si  v Evropě v klidné době, války byly daleko. Ta v Jugoslávii netrvala moc dlouho, neměli jsme na ni žádný vliv a odbývali jsme ji slovy 

"Nojo, Balkán, 

tam se perou pořád!" 

Deprese, sociální nůžky a vyhoření

Kolik toho opravdu potřebuje jedinec k tomu, aby si v pohodě žil? 

   

   Rozhodně o půl řádu méně, než nám vnucuje reklama. Kdo podlehne reklamě a snaží se srovnat se sousedem nebo kolegou v práci, zařadí se smečky “krysího závodu”. 

A je ztracen.

Jaké je to být Ukrajincem?

...Nechci mít nové vrtulníky
nechci vzpomínat na pomníky
které vyvrátil jakýs zmrd.
Já volím život, a ne smrt.

(Ládík!!!)

  

Čtvrté patro

 Motto: … až rozhodnou, tak projdu zdí, a nikdo z vás to nedovede zastavit…

(Milan Špalek)       

Tuto povídku bych rád věnoval všem předkům svým i předkům Staré Jahody, kteří kopali uhlí.

Zároveň bych chtěl připomenout smutné výročí 130 let od největšího důlního neštěstí v OKR, kdy v lokalitě Karviná – Doly došlo k několika výbuchům metanu. Z té doby už přetrval jen „Šikmý kostel“ svatého Petra z Alkantary a opuštěný hřbitov…

Válka je, když se zabíjejí lidé, kteří se navzájem neznají, na rozkaz lidí, kteří se dobře znají, ale vzájemně se nezabíjejí.

(Albert Einstein)

Všechny barvy diskuze

   Kromě poslechu několika TV a rozhlasových stanic si docela často čtu na internetu. Články i diskuze. Články jsou pochopitelně odvislé od názoru autora, blogera, který je píše proto, že má pocit, že by měl něco sdělit světu. Jak to vidí on. Každý si vybere takový blog, který mu vyhovuje, který je komplementární k jiným zdrojům informací, které používá. Ovšem diskuze, pokud je pod článkem povolená - to je panečku jiné kafe!  

Svět podle Atapany

   Atapana, občanským jménem Mnislav Zelený je český etnograf, který projel kus světa. Byl dokonce zvolen náčelníkem jednoho indiánského kmene, žijícího v jihoamerickém pralese, Amazonii. Jeho pohled na svět je nezkažený politikou našeho světa. Jednoduchý, čistý, přírodní pohled na svět.

   Poslechněte si pozorně, co říká a sami posuďte, zda nějak podvádí. Jaký je to propastný rozdíl od ostatních komentátorů, novinářů nebo politiků našeho světa...

Kráska a hrdina

   Tak jsem se dneska odpoledne brouzdal internetem, většinou předvolebním, narazil jsem na dva adepty, kteří by rádi do Evropského Parlamentu. A jak jsem se tak díval do těch obličejů, napadlo mě, jací jsou to lidé, kteří usilují o naši důvěru. Nehodlám a ani nemohu posuzovat jejich skutečné pohnutky nebo dokonce jejich vhodnost pro dané funkce nebo snad dokonce jejich morální profil. Jen jsem se chvíli díval do jejich tváří. Protože obraz je přece jenom méně matoucí, než slova. Zkuste to taky. 

"Vyřčené slovo ani párem volů nevrátíš!"

   

To úsloví/přísloví/rčení je pravdivé až běda a je naprosto nestranné. 

Ono totiž hlavně záleží na okolí toho, kdo něco prohlásil. Je-li to přítel nebo nepřítel.  Bylo-li to "slovo" správně pochopeno, správně interpretováno.

Slovo je takový zvláštní artefakt. Dá se totiž na něj pohlížet ze všech představitelných i těžko představitených úhlů. Slovo může být zbraň i cíl útoku. Nebo štít.

Židi, sionisti, semité a jevrejové...

 V Kotlince je prakticky nemožné se s nějakým člověkem židovské víry nepotkat. Většinou si ani nevšimnete, že není bezvěrec nebo křesťan jako my. Nedává svoji víru, svůj způsob života nijak na odiv. 

O několika z nich jsem to dlouho nevěděl. Příšel jsem na to, až když došlo na řešení nějaké mezilidské situace nebo pracovního problému. Židé ho řeší jinak než my, gójim. Přiznávám, že většinou praktičtěji, lépe.

Sliby - chyby

 Aneb co všechno jsme viděli a slyšeli před volbami

   Když ptáčka lapají, pěkně mu zpívají je jedno z přísloví, které se k danému společenskému jevu hodí. Mnozí tušili, že to tak nebude, ale že to bude přesně naopak snad neušil nikdo. Snad kromě slibovačů. Ti to vědět museli. 

   Tohle je jeden z důvodů, proč je tak škodlivé věřit tomu, co nevidíš na vlastní oči a neslyšíš na vlastní uši. Co neochutnáš, co si neosaháš a nečichneš si k tomu. Svět chce být klamán a chce svá  těšínská jablíčka.  

Tak jdem na to!

Já, umělec!

  Začnu citátem z jedné ne příliš známé a úspěšné opery "Bratr Žak". (Opravdu se to tak píše.) Je to o potulných umělcích, komediantech, kteří se jen těžko protloukají v předminulém století Čechami a okolím. A tam principál (roli si už nepamatuji, ale zpíval ji pan Čep) má text: "Já, umělec, mám škrábat brambory?!" A v té větě je o umělcích dost pravdy.

Pilotem snadno a rychle, aneb „EVENT“ století!

Po věku postmoderním je tu doba zážitková

 

 

   Každý z nás si jistě vzpomene, jak odpovídal v dětském věku dospělákům na jejich dotěrné otázky, čím jednou bude.

   Pokud si dobře vzpomínám, převažovali kosmonauti, popeláři a náčelníci indiánů. Občas se někdo spokojil s pilotem či doktorem, holčičky chtěly být princeznami a učitelkami. Mezi příslušníky budoucí dekadence se ovšem našli i zedníci, hrobníci či natěrači. Obzvláště dobře si pak pamatuji prohlášení mého spolužáka ve třetí třídě, že prezident je hovno funkce (ano, oba jsme po celý život výjimeční sprosťáci již od raného dětství).