P jako pandemie, P jako Pinochet

„Medicínsky chápu, že v určité fázi je potřeba si vybrat mezi dvěma zly,“ dodal ovšem a vysvětlil: „Jedno je, že nízkou proočkovaností poškodím pacienta, který se přitom chránit chce. Druhé zlo je někomu něco nařídit proti jeho vůli, někam ho tlačit.“ řekl presumptivní ministr zdravotnictví a dodal „Vyhazovat někoho z práce proto, že není naočkovaný, je jednak nerealizovatelné, jednak strašně daleko od toho, kde já mám hranici,“ uvedl Válek.

Před Dušičkami

...tady je.

  V pátek dopoledne jsem na Karlově náměstí čekal na tramvaj. Kde že se na refýži a v kolejišti vzalo tolik bělavého listí? Malé bílé kulaté z části už rozšlapané lístečky. Zvláštní. Co by to mohlo být? U okraje v kolejišti spatřil nedohořelou svíčku s nějakým obrázkem. V tu chvíli mi to došlo. Ony kulaté lístečky s vytlačeným jako by křížkem byly… hostie. Právě přijížděla tramvaj, svíčku jsem postavil na okraj odpadkového koše, nastoupil, odjel. Celou cestu přemýšlel, co se asi přihodilo…. 

   Asi za necelou půlhodinu jsem se vracel. Ta svíčka... Přece jsem jsem si ji měl hned vzít a ne ji jen tak odložit. Na odpadkový koš špinavý od típnutých vajglů. Jenže když byla tak oválená… Nedalo mi to. Místo abych se cournul, zpátky jsem se vracel tramvají, je to rychlejší. Bude tam?

   Byla. Nikdo ji nevzal ani neshodil. Už z dálky jsem jí viděl. Stála na okraji koše a čekala na mě. Ani jsem nekoukal po lidech na zastávce, ani jako by tam nebyli. Ještě že tak. Sebral jsem ji, strčil do kapsy. Nikdo ani hlavu nezvedl, všichni civěli do svých mobilů. Doma jsem ji opláchnul a postavil na stůl. Budou Dušičky, svátek Všech svatých. Najdeme pro ni důstojné místo aby posvítila při vzpomínce na ty, po kterých se nám stýská. Tak jak se na takovou svíčku patří.

Schumacher   

Čekání na Augusta P.

 Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?

   Chodívám do ZOO často. Dostal jsem totiž permanentní vstupenku výměnou za pár fotek zvířátek. Dobrý obchod to byl. A trolejbus, který jezdí co deset minut mě tam zaveze (zatím) zadarmo, což zase zařídilo město. Revizoři se na mě podívají a ani nechtějí čmuchat kartičku - vidí, že už jsem přiměřeně  opotřebený. U brány v ZO
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
   Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.

Zdravotnictvi - nezkrotitelný kapitalismus a neuřiditelný socialismus

Kapitalismus znamená, že majetek, výrobní prostředky jsou v soukromém držení a musí produkovat zisk, aby přežil. Co největší zisk, aby bylo možno investovat do dalšího kapitátu, který bude generovat ještě větší zisk. Pacient je jen prostředkem k získání peněz. Dojnou krávou 

Socialismus naopak pracuje s veřejnými prostředky, které byly získány povinnými odvody všech občanů - daněmi. Ti, kteří tyto prostředky přerozdělují podle nějakých politických schemat nejsou jejich vlastníky a tedy jim na výslkedku přliš nezáleží. Chtějí se co nejméně namáhat, protože jejich angažovanost není vždy patřičně finančně ohodnocena. Proto je tento systém neefektivní, ztrátový.

Ke svobodě slova

Zpátečníkovi i dalším

   Nadatlil jsem na Šumaváka pár slov. Trochu víc než pár, ale nechce mi je přijmout. Prý jsou duplicitní. Takže aspoň takhle, abych neměl pocit, že jsem si opotřebovával novou klávesnici zbytečně...

Kontinuální Hyde Park

   Že bývalý pyrotechnik nikdy nic takovoho neviděl je docela pravděpodobné. Těch mrakodrapů, do kterých vrazilo velké dopravní letadlo není na světě zas tolik. Tím pádem to současný vojenský analytik Štefec považuje za "divné" - a má proto nekonformní názor.  A ten  novináře zajímá. (Typický případ fachidiocie: "To přece není možné!")

C19

 

  Jel jsem onehdy tramvaji odkudsi domů. Přisedl si ke mně dědek možná starší než já a bez toho, aby se mi představil mi začal nahlas vykládat, jak je nebezpečné nechat se očkovat proti koronaviru. Neoponoval jsem mu, nezajímalo mě to, ale on vytrvale mluvil, co všechno se po naočkování stalo jeho znáným a známým jeho známých, sousedkám, sousedům i vzdálené rodině. Trombózy, revma, skleróza, rakovina prostaty... A že on by se nenechal očkovat ani za nic. Vykládal mi to dost nahlas na celou tramvaj - asi trochu nedoslýchal a nedoslýchaví lidé se domnívají, že ostatní nedoslýchají taky.

     Jsem provokatér a tak jsem se ho zeptal, co by dělal, kdyby mu pozastavili důchod, dokud se nenechá naočkovat. Že kdysi bylo očkování proti nakažlivýcm chorobám povinné a i jeho v dětství naočkovali a neptali se jeho rodičů jestli chce nebo nechce.

"A kdy mi ho pozastaví?..." "Nemůžou! Vždyť je to protizákonné!" 

Pravil jsem, že to zatím nehrozí - ale co by dělal, kdyby k tomu došlo. Hluboce se zamyslel, myslel jsem, že si trochu zdříml. Pak na mě zblizka zakřičel: "To by mi neudělali!" 

"A kdyby přesto?"  Neodpovidal. Pak se těžce vyhrabal ze sedadla, vstal a zblízka na mě zasyčel "Tak bych se nechal naočkovat!" 

Následně jsem musel vystoupit, takže náš rozhovor skončil. 

Jenom doufám, že jsem mu tím svým nápadem nezkazil náladu nebo ho dokonce nevystrašil. Docela by mě zajímalo, jaká fáma se z toho případně vytvoří.

O ublíženosti

   Jsou mezi námi. Ublíženci. Ti si stále pamatují veškeré křivdy, domnělé i skutečné a neopomenout je všem v okolí připomínat. Je asi dost velká výhra se toho postoje k životu zbavit. Židé to dělají pořád. Pořád si uvědomují, jak jim svět ublížili, které křivdy jim za ta dlouhá staletí existence židovského národa způsobil a které křivdy by jim ještě způsobit mohl. Když jim dáte přílažitost tak "skuhrají". Ale i tak žijí plný život, ten pocit ublížením jim nijak nevadí v tom, aby byli aktivní, spokojení a šťastní. Horší je, když ublíženost postihne góje.

Korporátní Green Deal

    Green Deal je takové nové bolševické „poručíme větru, dešti“. Neporučíme. Je to jen další bláznivý nápad, jehož důsledkem bude, že většina lidí zchudne, zatímco pár vyvolených si namastí kapsu. Přičemž zdražování MHD je pouze prvním z mnoha důsledků Green Dealu. V budoucnu podraží energie, bydlení, doprava, potraviny, vytápění, průmyslová výroba, stavební práce a další. Za vznešeným cílem snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 se skrývá řada omezení a rapidní zvýšení životních nákladů. Změnu pocítí každý z nás.

Zuzana Majerová Zahradníková

Svoboda stáda

ANTI

  Velmi oblíbená předpona. Bojovník proti něčemu. Antifašista, antikomunista, antivakcinátor, antirouškař, antivirus, antiglobalista, antitalent, antihmota, antidotum, antiskating...

Nejsem si ovšem docela jistý, proti čemu bojuje antimon. A co je opakem antiky.

Globalizace jako problém ?

   Pokud si přečtete tohle zamyšlení Petra Robejška, buď se vám líbit bude nebo Robejška nazvete komunistou a tím to pro vás skončí. Mně spíše líbil než nelíbil. Vychází vlastně ze stejné pozice jako já: Pozorování celku a hlavně vztahů. Jednotlivé detaily jsou určitě zajímavé, ale pomoci nich se nedoberete celkového, širokoúhlého pohledu. Udržitelný život totiž není totéž co udržitelný rozvoj! 

Kádrováci

 

  Celý život mě někdo kádruje. Kdysi na začátku to byly papírové vlaječky nalepené na oknech při slavných májových dnech. A mnohé jiné. Jsi pionýrem? Proč nejsi svazákem? Na tu "známkou solidarity" prostě přispět musíš, je to dobrovolně povinné. Nejít na provomájový průvod? - to byla téměř profesní sebevražda!

0riginal Pilsner Urquell

     O peníze jde až v první řadě! 

                     (c) V. Klaus senior

Jedno všední dopoledne

O mimoních mezi námi

 Před půlhodinou jsem sebou sekla v předsíni, hledala jsem boty, co si vezmu, poněvadž prší, a jak jsem se nějak sklonila, spadla jsem na zadek a na záda. Telefon kdoví kde, a já nemohla vstát. 

Stroj na peníze

 V jedné diskuzi padl (nedávno) takový názor, že někteří ekonomové žijí ve své bublině někde v dolních patrech pověstné slonovinové věže a že obyčejní lidé mají jiné starosti a jiný způsob myšlení. Ekonomové vidí věci v souvislostech a mají přehled - a víru, že to, co poznali se dá aplikovat na reálný život. Lidé mimo tuto intelaktuální věž se ptají, k čemu jim to bude dobré. 

Máme se dobře!

    Máme se tady v Kotlince v průměru opravdu dobře. Ano, průměr je ošidná věc. Jinak se má zemědělský dělník na farmě statkáře, nebo ve fabrice, kde se dbá na maximální výnosy zisk, jinak se má člověk bohatý, vlastnící třeba tři hotely a to přesto, že musel mít z rozmaru státu zavřeno. Ten ty pokojské, vrátné, číšníky a kuchaře prostě propustil. Stačil mu správce, který tam větral a sledoval, jestli mu někde nepraskla voda. Teď je v pohodě a soudí se o nesmyslané autorské poplatky s TV, které musel platit, i když měl zavřeno. (Zase jeden ze zmršených zákonů.) Že nemá moc hostů hoteliérvi tak moc nevadí, ti co přijdou, budou patřičným způsobem zkasírováni tak, aby zbylo na daně a těch pár lidí, kteří se nově najali na obsluhu. 

Lidskoprávníci

Dochází k naprostému nepochopení, v čem tkví egoismus "svobodomilných" odpíračů.

    Tihle lidé prostě nechápou, že svým rozhodnutím ohrožují jiné lidi. Jistě, může se stát, že i očkovaná ošetřovatelka může nakazit a přenést nákazu i na jiné očkované. Ovšem - může vás na ulici trefit meteorit - už se jednou stalo. Nicméně je to velmi, velmi nepravděpodobné. 

Perpetuum mobile

Volná energie! Paráda! 

   Začal jsem je vymýšlet asi ve čtyřech letech - a v šesti jsem s tím skončil. Měl jsem totiž skvělého tátu, který mi je podle mých nápadů sestrojoval a pak jsme je zkoušeli. Nebudete mi věřit - nefungovaly. Ani jeden. A co se v mládí naučíš...

   Kolem 10 -12 let jsem měl nápady, jak získávat elektřinu jinak. Bimetalové články měď - konstantan,  svařené nad plynem, teplý konec k plameni svíčky, studený kolem toho. Spousta takových do serie. Nakonec jsme rozsvítili malou žárovičku z výškoměru z Messerschmitta. To bylo vše. Ta svíčka dávala světlo tak asi stokrát silnější.   

   Pak následovala větrná elektrárna na chalupě - to už šlo do tuhého. Fungovala (dynamo z motoru, který nastavoval náklon listů vrtule u nějakého německého bombardéru). Vrtule - lopatkové kolo jako u větrného mlýna, jenom více menších lopatek. Takové kolo jako ve westwrnech. Ale chtělo to převod do rychla. Byl trojitý, z bicyklových řetězů, talířů a pastorků.  Namontovali jsme to celé na štít dřevěnice. Táta přitom málem spadl ze žebříku. 

   Když foukalo, (a tam fouká často) tak to bylo schopno nabít 12V Pb aku tak, že stačil pro autorádio, světlo v kuchyni myslím 25W i ve spíži a záchodku - po 3 W.  

   Chybička byla, že to trochu hlučelo a chalupa rezonovala.  Spát se připtom moc nedalo. Po čtyřech dnech nočního nabíjení nám máti dala ultimátum - buď větrná ekektrárna, nebo se ona vrátí do Ostravy a budeme si vařit i prát sami. No byli jsme zbabělci - sundali jsme vrtuli s převodem i tyčí a pokorně se vrátili k petrolejkám a svíčkám. Na záchodek se chodilo s baterkou.

   Pak následovaly fotočlánky z velkých poškozených desek selenového usměrtňovače, pokovení sundáno za horka a nahrazeno mosaznou síťkou pro sítotisk - a měnič. Rádio na to hrálo - když ovšem svítilo slunce.

   Jednou  přijel bývalý kolega z fonoklubu, havíř, pak utečenec a posléze západoněmecký novinář a dovezl fotočlánek, který vyžebral na nějaké výstavě NASA.  K té A5 destičce se dal připojit i malý ventilátorek a tímto vymnálezem jsem ohromoval dívky spojařky na koupališti v Porubě. 

   Přestal jsem, když táta dovezl z Ruska thermoelektrický generátor s Peltiérovými články. Nasazovalo se to na petrolejku. Měnič na germániích. Nejen že na to hrálo velké rádio, ale bylo to schopné i nabíjet akumulátory do vysílaček. Sériová výroba, určeno pro geology na Sibiři. 

Tak jsem zjistil, že mi definitivně ujel vlak a že se slavným "ostrovním energetikem"  nestanu.    

   A od té doby se vždy báječně bavím těmi vynálezy na Youtube a odhaduji, kde se ten podvod. Zamaskovaný přívod, buzení cívkou pod stolní deskou atd. Často je to jen příjem jakéhokoliv vf signálu. Usměrní se - a jede to. 

  Kdysi si lidi z Hošťálkovic, kteří bydleli jen pár set metrů od TV vysílače Ostrava dávali do záchodků a na chodbu staré zářivky, omotané tenkým drátem. Na to, aby dostatečně svítily to stačilo. To už se vysílalo skoro celodenně. 
Ona je to už skoro Prajzská a tam jsou lidi velmi, velmi  spořiví. Vypálené zářivky jim každý rád dal zadarmo a nemuseli k tomu vůbec přivádět 220 V - další úspora.

No - nekup to! 

Moje varianta perpetua...

Příspěvek na Šumavákovi mi zase nabobtnal, já ho nemohu odeslat, 

protože mi ho Šumavák nepropustí jako Dušanovi, tak ho dávám takto.

Dlouhé tele a široké sklo

O vrozené anarchii sociálních sítí

   Každý může mít na něco názor. Něco si o tom či onom myslet. A protože máme (opravdu máme?) svobodu projevu, i mluvit. Názory jsou různé. Některé vycházejí z praxe, jiné z ideologie ale nejvíc ze snahy zaujmout publikum.

Názory mohu mít i velmi neotřelé, ale chovat bych se měl podle selského rozumu.

Umřela Popelka. Už nic nebude jako dřív...

Odešla Libuška Šafránková. Vynikající herečka, krásná žena, skromná jak ta její Popelka. 

Ale Popelka přece nemůže umřít, ta bude žít dál na plátně i ve vzpomínkách. A s ní spousta dalších krásných postav, které vytvořila. 

Na jeden život je to opravdu dost. 

Vzpomínají na ni všichni, staří, mladší, politici, novináři kolegové. Politici odleva doprava. Všem je to moc líto a zdá se, že opravdu upřímně.  

Málokdo z nás tušil, co pro něj osobně znamenala. Asi opravdu hodně, když nás to tak zasáhlo.  

Takže nežila marně. Nechala nám tu spoustu  krásy a lásky.

 Díky!

RIP Popelko!