úterý 19. března 2019

Astra se hlásí (prý z postele)


   Milí pánové, přišlo jaro do vsi a to mě rozjařilo natolik, že jsem si vzpomněla na svoji dost nedávnou novou vášeň, kterou je kreslení.Prožívám při té "tvorbě" nikdy nepoznané pocity, je to velmi uklidňující koníček. 

   Už ani nechodím do kurzu, protože jsem pochopila, že kreslit lebku nebo škorni nebo pár krabiček na stole není moje hobby. Já si chci matlat co chci a jak chci.

Posílám vám tedy tento jarní obrázek, kterým zviditelňuje svoje city. Dalo mi to fušku, malovat to roští je docela zážitek. 

  A házím vám zcela odlehlou hádanku. Proč asi visí tady za rohem na laně, které nese tramvajové troleje mobil, připojený k nabíjecí šňůře, která se při tom výhozu z některého okna pěkně omotala na té troleji a telefon se tam hezky pohybuje ve větru .Vyfotila bych vám to, ale se svým novým mobilem mám s focením problémy. Jistě si to ale snadno dokážete představit.

Takže - proč ten telefon asi vyletěl?

pondělí 18. března 2019

Tak nám (zas) zabili Ferdinada

   Co tomu říkáte, paní domácí? Tomu masakru u Austrálie? To prej byla taková hrůza, že to vobletělo celej svět. Už i tady si o tom lidi povídají. Co řečí já už o tom vyslechnul v hospodě, to si neuměj ani představit, jaký řeči o tom lidi vedou. O tom atentátníkovi a těch musulmanech. 

   Až k našemu policejnímu ministrovi se to doneslo. Prej, že to tak nenechá aby lidi vedli takový hrozný řeči. Hlavně po hospodách. No vždyť, pořádek musí bejt. Jak by svět vypadal, kdyby lidi všude říkali co si myslej. Některý myšlenky jsou tuze nebezpečný. Vono, když se to tak vezme, od takový vzpurný myšlenky k činu je jako z hráze do rybníka.

středa 13. února 2019

Paraziti?


Moderní pojmologie





   Když se řekne parazit, většinou si představíme něco jako tasemnici, která žije ve střevech z potravy, kterou sníme. Nebo jako nějakého Bc. či Mgr. z neziskovky, která žije za státní peníze a jejíž výstupu jsou v lepším případě jen rozčilující bláboly, v horším se snaží jako PR agentura ovlivnit veřejné mínění hlavně tak, že má spojení na „sdělováky“, nejlépe celostátního významu. 


neděle 3. února 2019

Co je a co není vidět

Úvaha Schumacherova


   Když jsem ten text na Šumavákovi četl, viděl jsem v duchu carské Rusko, Jihoafrickou republiku a jako grotesku navrch některé republiky jihoamerické. Ba i naše Kotlinka se tam vešla – dokonce inklinujíc spíš k těm burleskám banánových republik. 
Jo, je to pořád skoro stejné, protože lidi se mění jenom hrozně pomalu. Ale – pomalu se opravdu mění, jenže v horizontu jednoho lidského života je to změna asi nepozorovatelná. Tak jako růst stromu. Chtělo by to takový “time presing” čili časosběr, aby to bylo vidět. Nebo musí člověk odjet do ciziny a vrátit se až za několik desítek let.
   A taky si člověk uvědomí střídání kultur nebo civilizací, chcete-li. Barbaři před branami Říma. Nedostatek zdrojů (ať už vinou přírody nebo přemnožení) žene barbary do prostoru civilizace v domnění, že tamní zdroje jsou nevyčerpatelné. Jenže populace lidí, žijících v étosu sedmi set let zpátky nebude schopna (až na výjimky) obsluhovat ty stroje, které nám nesou blahobyt a celý systém se rozpadne. Každý systém se bez údržby a obsluhy časem rozladí, degeneruje a posléze zastaví.

neděle 13. ledna 2019

Klinická diagnóza aktivisty


Kauza Klinika z pohledu mimopražského vidláka



   Několik dní se na internetu i TV zprávách řešila „Akce Klinika“. Zdali dokáže (jestli si troufne) exekutor, tedy státní moc, dostat z prostor bývalé plicní kliniky „aktivisty“, kteří si tam udělali klubovnu a jakýsi hodinový hotel. Nejvyšší soud rozhodl, že budova jim nepatří. Přesto že už bylo v minulosti učiněno několik pokusů squottery vystrnadit, nepovedlo se. Bránili se pomocí právníka, podávali odvolání, vraceli se a bůhví co všechno.

Tentokrát jim ale asi jejich právník (tuším, že je to právnička) poradil, že to mají vzdát a celý případ tak vlastně zmizel ze zorného pole (lehce hysterické) veřejnosti.
Rozebírat celou kauzu nehodlám, to už udělali mnohokrát jiní. Ale při té příležitosti mě napadlo několik bočních otázek, kterými se páni žurnalisté příliš nezabývali.

pátek 4. ledna 2019

Svoboda?



Novoroční zamyšlení



   To slovo svoboda je totiž velmi tvárné. Gumové. Je totiž několik východisek svobody. 

Základ svobody je ve svobodné mysli. Mohu si myslet, co se mi zamane.

Pokud ovšem nechci své myšlenky někomu sdělit. Pak už je to svoboda slova, projevu. Tam už nastupují omezení – cenzura, autocenzura. A možné postihy, pokud mocnější s mými slovy nesouhlasí. Kdysi jsme říkali, že u nás je zaručená svoboda projevu, ale už není zaručena „svoboda po projevu“.

Poslední svobodou je svoboda konání. Ta bývá nejmenší, musíme totiž dbát na to, aby naše vlastní svoboda konání neomezovala svobodu ostatních. Tedy přizpůsobit se nějakému řádu, místně platnému.