Nový rok 2022

Několik přání, předpovědí a přesvědčení

František, zvukař z Vinohrad  v.v.

Přání Drakova

Prognóza Schumacherova

Nezdolná víra Kocourova, že i za mraky svítí slunce...

A cože jsem psal svým ruským známým? Tohle:

Всего наилучшего в Новом году, здоровья, счастья и тд.

Пусть в Новом году не будет хуже, а если и так, то пусть хоть чуть-чуть.

                                               A na tom si trvám!          

Naruby

Co bylo uvnitř je taky zvenku a naopak. 
Vesmír nevyjímaje.

  Napadla mě včera při příležitosti vypuštění kosmického dalekohledu Webb, který má dohlédnout až téměř  na konec našeho vesmíru divná myšlenka, Těch cca 13 a půl miliardy let, počátky vesmíru, jsou vidět počátky našeho vesmíru, díváme-li se kterýmkoliv směrem  dostatečně do dálky. Ale teorie Velkého třesku tvrdí, že Vesmír začal existovat tak, že nekonečně malý bod, singularita, vybuchla a vytvořila vše, vše co vidíme. "Věs mir", celý svět. Ale ten bod, počátek všeho,  je nyní k vidění všemi směry ve vzdálenosti cca čtrnácti miliard světelných let. Tím padl argument o nekonečnosti vesmíru. Je to bublina o poloměru 14 000 000 000 LY  (světelných roků).

O jedné vánoční fotografii

   Když jsem se před několika dny prohraboval ve svých fotkách, kde jsem chtěl najít vhodnou pro vánoční přání, narazil jsem na jednu, která vůbec vánočně nevypadá. Je tam kluk za oknem, který na mě nejistě mává. Je pořízená v létě, před bouřkou což není na fotce patrné, v dělnické kolonii kousek za náměstím ve Vítkovicích. Kolonie zvaná Štítová je postavená z dvakrát pálených cihel kdysi v letech 1883–1885. tehdejším ředitelem Vítkovických železáren pro železárenské dělníky.

Tanec smrti a sbor sýčků

Mraveniště?  Kdepak! Lidské mega sídliště!

   Kde kdo si stěžuje, jak vláda, ta nebo ona, obě jsou bez důvěry (nejen PS ale i mojí) se chová tak, že jí věřit prostě nelze. Jenže farmaceuti to dělají taky. Jde jim o zisky. Je to celé tak reklamně přepísknuté, jako reklama na nové automobily, mobily, HiFi zboží. Tedy na věci zbytné až zbytečné. A přesto pořád kupujeme nové mobily, auta, televizory, šaty - ačkoliv ty staré nám ještě dobře slouží. To vše pod heslem "udržitelný rozvoj", kterému každý rozumí tak, jak chce on sám. Nebo spíše tak, jak to po něm chce reklama. Spousta reklamy. 

Nezbytnost pozitivního myšlení jako obrana

Kde kdo brblá a otravuje život sobě i bližním. 

Co s tym, synci a ďouchy?

   Někteří lidé do omrzení opakují, že se v žádném případě nenechají očkovat pro covidu. Prý by jim to "omezilo osobní svobodu". Zatím se přece očkovat nemusí, pokud nechtějí zastávat některou z profesí, kde by byli potenciální infekční hrozbou pro ty, které mají ošetřovat, léčit a chránit a pokud jim nevadí, že je okolní země (ale i zámořské) nebudou ochotny vpustit na své území. A navíc je pravděpodobné, že nová vláda povinnost očkování zruší - nebo aspoň zruší částečně.

Omikron

Tak tu máme novýho strašáka, pane Švejku!

   Strašidlo omikronu obchází světem, nejen Evropou. Zatím o téhle mutaci téměř nic nevíme. Pokud jsem našel nějaké neověřené informace, je to takový koronáč - chudáček degenerovaný. Zvýšený krevní tlak, bolesti celého těla, teplota, kašel a za pár dnů konec. 

 

Selfie a my

Půlnoční úvaha - nikoliv o koronáči.  

    Lidé přestali používat fotografii ke zvěčnění, k zastavení času – fotografie se stala součástí komunikace a nikomu nevadí, že nezůstane na věky. Vyřčená slova si taky nezaznamenáváme na magnetofon. Milióny lidí dneska fotí a jen hrstka z nich bude mít za dvacet, třicet let fotky svých malých dětí. Oblíbené jsou fotoknihy, zaplaťpánbu za ně. Díky jim se jednou dozvíme, jak ten nás svět vlastně vypadal.  Třeba není o co stát…

Ondřej Neff na Třech prstech Astonových

   Kurňa, má pravdu, dědek jeden. A když je to komunikace, ne vzpomínka, ne doklad, tak o to víc v těch fotkách lžeme. Ostatním - ale hlavně sobě. Sebestředná selfíčka, prefabrikované záběry z prefabrikovaných míst. Vlastně  není třeba nikam jezdit, všechny ty vhodné záběry jsou dávno na netu. Tádž Mahál, Gíza, Tahiti i Karlův most v Praze. Stačí tam vkopírovat vlastní selfie. (Určitě už něco takového ve fotomobilech existuje.) A bude to bez potřeby někam cestovat a covid pasu.

   Pohybujeme se ve světě předstírání, nezdá se vám? Už nejen slova, ale i obrazy. Virtuální svět, který se skutečným má jen málo společného. 

   Možná i tohle dopomáhá těm poněkud  bláznivým představám o bezuhlíkovém světě, plného tekutého genderu a patřícího všem: černochům, ženám, gayům, muslimům...   Každému jeden celý svět. 

Všem, kterým na těch ostatních opravdu, ale opravdu nezáleží. 

Mají na to nezadatelné právo. 

Jenže - ti ostatní taky.

Labelmani

   Kdo preferuje nějakou značku, label, u nějakého výrobku a bez důkazu ho prohlašuje za nejlepší, je labelman. Kdo něco vlastní nebo propaguje a nemá k tomu skutečný vztah, mnoho o  tom neví, ale má pocit, že by bylo vhodné se k tomu nějak vyjádřit, přihlásit, je snob, ne labelman. 

   Zdálo by se, že labelamanství  je doménou sběratelů. Třeba hodinek. Nebo objektivů či celých fotoaparátů. případně hifistů. 

P jako pandemie, P jako Pinochet

„Medicínsky chápu, že v určité fázi je potřeba si vybrat mezi dvěma zly,“ dodal ovšem a vysvětlil: „Jedno je, že nízkou proočkovaností poškodím pacienta, který se přitom chránit chce. Druhé zlo je někomu něco nařídit proti jeho vůli, někam ho tlačit.“ řekl presumptivní ministr zdravotnictví a dodal „Vyhazovat někoho z práce proto, že není naočkovaný, je jednak nerealizovatelné, jednak strašně daleko od toho, kde já mám hranici,“ uvedl Válek.

Před Dušičkami

...tady je.

  V pátek dopoledne jsem na Karlově náměstí čekal na tramvaj. Kde že se na refýži a v kolejišti vzalo tolik bělavého listí? Malé bílé kulaté z části už rozšlapané lístečky. Zvláštní. Co by to mohlo být? U okraje v kolejišti spatřil nedohořelou svíčku s nějakým obrázkem. V tu chvíli mi to došlo. Ony kulaté lístečky s vytlačeným jako by křížkem byly… hostie. Právě přijížděla tramvaj, svíčku jsem postavil na okraj odpadkového koše, nastoupil, odjel. Celou cestu přemýšlel, co se asi přihodilo…. 

   Asi za necelou půlhodinu jsem se vracel. Ta svíčka... Přece jsem jsem si ji měl hned vzít a ne ji jen tak odložit. Na odpadkový koš špinavý od típnutých vajglů. Jenže když byla tak oválená… Nedalo mi to. Místo abych se cournul, zpátky jsem se vracel tramvají, je to rychlejší. Bude tam?

   Byla. Nikdo ji nevzal ani neshodil. Už z dálky jsem jí viděl. Stála na okraji koše a čekala na mě. Ani jsem nekoukal po lidech na zastávce, ani jako by tam nebyli. Ještě že tak. Sebral jsem ji, strčil do kapsy. Nikdo ani hlavu nezvedl, všichni civěli do svých mobilů. Doma jsem ji opláchnul a postavil na stůl. Budou Dušičky, svátek Všech svatých. Najdeme pro ni důstojné místo aby posvítila při vzpomínce na ty, po kterých se nám stýská. Tak jak se na takovou svíčku patří.

Schumacher   

Čekání na Augusta P.

 Je demokracie konečným kýženým cílem lidstva?

   Chodívám do ZOO často. Dostal jsem totiž permanentní vstupenku výměnou za pár fotek zvířátek. Dobrý obchod to byl. A trolejbus, který jezdí co deset minut mě tam zaveze (zatím) zadarmo, což zase zařídilo město. Revizoři se na mě podívají a ani nechtějí čmuchat kartičku - vidí, že už jsem přiměřeně  opotřebený. U brány v ZO
O už nemusím potvrzení o volném vstupu většinou ani vytahovat - znají mě tam od vidění. Takže kdykoliv, když mám čas, je přiměřené počasí a je takový den v týdnu, kdy ZOO není naplněna hlučnými mláďaty druhu Homo Sapiens, která vřískají, protože je jejich matky ani moc nevnímají, neboť právě řeší veledůležité problémy s "přítelkyní na telefonu".
   Ne ke každým zvířátkům cítím stejnou náklonnost. Jelenovití, žirafy nebo jiní kopytnatci na mě nereagují, neekomunikují ani pohledem a tak je i já míjím lhostejně. Se slony si nejsem tak jistý. Malé kočky se sice tváří blazeovaně, ale po několika návštěnách zjistíte, že si vás pamatují a - přijdou si k mříži beze slov "pokecat". Totéž dělají krkavci. Vidí mě na několik desítek metrů a zdraví.

Zdravotnictvi - nezkrotitelný kapitalismus a neuřiditelný socialismus

Kapitalismus znamená, že majetek, výrobní prostředky jsou v soukromém držení a musí produkovat zisk, aby přežil. Co největší zisk, aby bylo možno investovat do dalšího kapitátu, který bude generovat ještě větší zisk. Pacient je jen prostředkem k získání peněz. Dojnou krávou 

Socialismus naopak pracuje s veřejnými prostředky, které byly získány povinnými odvody všech občanů - daněmi. Ti, kteří tyto prostředky přerozdělují podle nějakých politických schemat nejsou jejich vlastníky a tedy jim na výslkedku přliš nezáleží. Chtějí se co nejméně namáhat, protože jejich angažovanost není vždy patřičně finančně ohodnocena. Proto je tento systém neefektivní, ztrátový.

Ke svobodě slova

Zpátečníkovi i dalším

   Nadatlil jsem na Šumaváka pár slov. Trochu víc než pár, ale nechce mi je přijmout. Prý jsou duplicitní. Takže aspoň takhle, abych neměl pocit, že jsem si opotřebovával novou klávesnici zbytečně...

Kontinuální Hyde Park

   Že bývalý pyrotechnik nikdy nic takovoho neviděl je docela pravděpodobné. Těch mrakodrapů, do kterých vrazilo velké dopravní letadlo není na světě zas tolik. Tím pádem to současný vojenský analytik Štefec považuje za "divné" - a má proto nekonformní názor.  A ten  novináře zajímá. (Typický případ fachidiocie: "To přece není možné!")

C19

 

  Jel jsem onehdy tramvaji odkudsi domů. Přisedl si ke mně dědek možná starší než já a bez toho, aby se mi představil mi začal nahlas vykládat, jak je nebezpečné nechat se očkovat proti koronaviru. Neoponoval jsem mu, nezajímalo mě to, ale on vytrvale mluvil, co všechno se po naočkování stalo jeho znáným a známým jeho známých, sousedkám, sousedům i vzdálené rodině. Trombózy, revma, skleróza, rakovina prostaty... A že on by se nenechal očkovat ani za nic. Vykládal mi to dost nahlas na celou tramvaj - asi trochu nedoslýchal a nedoslýchaví lidé se domnívají, že ostatní nedoslýchají taky.

     Jsem provokatér a tak jsem se ho zeptal, co by dělal, kdyby mu pozastavili důchod, dokud se nenechá naočkovat. Že kdysi bylo očkování proti nakažlivýcm chorobám povinné a i jeho v dětství naočkovali a neptali se jeho rodičů jestli chce nebo nechce.

"A kdy mi ho pozastaví?..." "Nemůžou! Vždyť je to protizákonné!" 

Pravil jsem, že to zatím nehrozí - ale co by dělal, kdyby k tomu došlo. Hluboce se zamyslel, myslel jsem, že si trochu zdříml. Pak na mě zblizka zakřičel: "To by mi neudělali!" 

"A kdyby přesto?"  Neodpovidal. Pak se těžce vyhrabal ze sedadla, vstal a zblízka na mě zasyčel "Tak bych se nechal naočkovat!" 

Následně jsem musel vystoupit, takže náš rozhovor skončil. 

Jenom doufám, že jsem mu tím svým nápadem nezkazil náladu nebo ho dokonce nevystrašil. Docela by mě zajímalo, jaká fáma se z toho případně vytvoří.

O ublíženosti

   Jsou mezi námi. Ublíženci. Ti si stále pamatují veškeré křivdy, domnělé i skutečné a neopomenout je všem v okolí připomínat. Je asi dost velká výhra se toho postoje k životu zbavit. Židé to dělají pořád. Pořád si uvědomují, jak jim svět ublížili, které křivdy jim za ta dlouhá staletí existence židovského národa způsobil a které křivdy by jim ještě způsobit mohl. Když jim dáte přílažitost tak "skuhrají". Ale i tak žijí plný život, ten pocit ublížením jim nijak nevadí v tom, aby byli aktivní, spokojení a šťastní. Horší je, když ublíženost postihne góje.

Korporátní Green Deal

    Green Deal je takové nové bolševické „poručíme větru, dešti“. Neporučíme. Je to jen další bláznivý nápad, jehož důsledkem bude, že většina lidí zchudne, zatímco pár vyvolených si namastí kapsu. Přičemž zdražování MHD je pouze prvním z mnoha důsledků Green Dealu. V budoucnu podraží energie, bydlení, doprava, potraviny, vytápění, průmyslová výroba, stavební práce a další. Za vznešeným cílem snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 se skrývá řada omezení a rapidní zvýšení životních nákladů. Změnu pocítí každý z nás.

Zuzana Majerová Zahradníková

Svoboda stáda

ANTI

  Velmi oblíbená předpona. Bojovník proti něčemu. Antifašista, antikomunista, antivakcinátor, antirouškař, antivirus, antiglobalista, antitalent, antihmota, antidotum, antiskating...

Nejsem si ovšem docela jistý, proti čemu bojuje antimon. A co je opakem antiky.

Globalizace jako problém ?

   Pokud si přečtete tohle zamyšlení Petra Robejška, buď se vám líbit bude nebo Robejška nazvete komunistou a tím to pro vás skončí. Mně spíše líbil než nelíbil. Vychází vlastně ze stejné pozice jako já: Pozorování celku a hlavně vztahů. Jednotlivé detaily jsou určitě zajímavé, ale pomoci nich se nedoberete celkového, širokoúhlého pohledu. Udržitelný život totiž není totéž co udržitelný rozvoj! 

Kádrováci

 

  Celý život mě někdo kádruje. Kdysi na začátku to byly papírové vlaječky nalepené na oknech při slavných májových dnech. A mnohé jiné. Jsi pionýrem? Proč nejsi svazákem? Na tu "známkou solidarity" prostě přispět musíš, je to dobrovolně povinné. Nejít na provomájový průvod? - to byla téměř profesní sebevražda!

0riginal Pilsner Urquell

     O peníze jde až v první řadě! 

                     (c) V. Klaus senior

Jedno všední dopoledne

O mimoních mezi námi

 Před půlhodinou jsem sebou sekla v předsíni, hledala jsem boty, co si vezmu, poněvadž prší, a jak jsem se nějak sklonila, spadla jsem na zadek a na záda. Telefon kdoví kde, a já nemohla vstát. 

Stroj na peníze

 V jedné diskuzi padl (nedávno) takový názor, že někteří ekonomové žijí ve své bublině někde v dolních patrech pověstné slonovinové věže a že obyčejní lidé mají jiné starosti a jiný způsob myšlení. Ekonomové vidí věci v souvislostech a mají přehled - a víru, že to, co poznali se dá aplikovat na reálný život. Lidé mimo tuto intelaktuální věž se ptají, k čemu jim to bude dobré. 

Máme se dobře!

    Máme se tady v Kotlince v průměru opravdu dobře. Ano, průměr je ošidná věc. Jinak se má zemědělský dělník na farmě statkáře, nebo ve fabrice, kde se dbá na maximální výnosy zisk, jinak se má člověk bohatý, vlastnící třeba tři hotely a to přesto, že musel mít z rozmaru státu zavřeno. Ten ty pokojské, vrátné, číšníky a kuchaře prostě propustil. Stačil mu správce, který tam větral a sledoval, jestli mu někde nepraskla voda. Teď je v pohodě a soudí se o nesmyslané autorské poplatky s TV, které musel platit, i když měl zavřeno. (Zase jeden ze zmršených zákonů.) Že nemá moc hostů hoteliérvi tak moc nevadí, ti co přijdou, budou patřičným způsobem zkasírováni tak, aby zbylo na daně a těch pár lidí, kteří se nově najali na obsluhu. 

Lidskoprávníci

Dochází k naprostému nepochopení, v čem tkví egoismus "svobodomilných" odpíračů.

    Tihle lidé prostě nechápou, že svým rozhodnutím ohrožují jiné lidi. Jistě, může se stát, že i očkovaná ošetřovatelka může nakazit a přenést nákazu i na jiné očkované. Ovšem - může vás na ulici trefit meteorit - už se jednou stalo. Nicméně je to velmi, velmi nepravděpodobné. 

Perpetuum mobile

Volná energie! Paráda! 

   Začal jsem je vymýšlet asi ve čtyřech letech - a v šesti jsem s tím skončil. Měl jsem totiž skvělého tátu, který mi je podle mých nápadů sestrojoval a pak jsme je zkoušeli. Nebudete mi věřit - nefungovaly. Ani jeden. A co se v mládí naučíš...

   Kolem 10 -12 let jsem měl nápady, jak získávat elektřinu jinak. Bimetalové články měď - konstantan,  svařené nad plynem, teplý konec k plameni svíčky, studený kolem toho. Spousta takových do serie. Nakonec jsme rozsvítili malou žárovičku z výškoměru z Messerschmitta. To bylo vše. Ta svíčka dávala světlo tak asi stokrát silnější.   

   Pak následovala větrná elektrárna na chalupě - to už šlo do tuhého. Fungovala (dynamo z motoru, který nastavoval náklon listů vrtule u nějakého německého bombardéru). Vrtule - lopatkové kolo jako u větrného mlýna, jenom více menších lopatek. Takové kolo jako ve westwrnech. Ale chtělo to převod do rychla. Byl trojitý, z bicyklových řetězů, talířů a pastorků.  Namontovali jsme to celé na štít dřevěnice. Táta přitom málem spadl ze žebříku. 

   Když foukalo, (a tam fouká často) tak to bylo schopno nabít 12V Pb aku tak, že stačil pro autorádio, světlo v kuchyni myslím 25W i ve spíži a záchodku - po 3 W.  

   Chybička byla, že to trochu hlučelo a chalupa rezonovala.  Spát se připtom moc nedalo. Po čtyřech dnech nočního nabíjení nám máti dala ultimátum - buď větrná ekektrárna, nebo se ona vrátí do Ostravy a budeme si vařit i prát sami. No byli jsme zbabělci - sundali jsme vrtuli s převodem i tyčí a pokorně se vrátili k petrolejkám a svíčkám. Na záchodek se chodilo s baterkou.

   Pak následovaly fotočlánky z velkých poškozených desek selenového usměrtňovače, pokovení sundáno za horka a nahrazeno mosaznou síťkou pro sítotisk - a měnič. Rádio na to hrálo - když ovšem svítilo slunce.

   Jednou  přijel bývalý kolega z fonoklubu, havíř, pak utečenec a posléze západoněmecký novinář a dovezl fotočlánek, který vyžebral na nějaké výstavě NASA.  K té A5 destičce se dal připojit i malý ventilátorek a tímto vymnálezem jsem ohromoval dívky spojařky na koupališti v Porubě. 

   Přestal jsem, když táta dovezl z Ruska thermoelektrický generátor s Peltiérovými články. Nasazovalo se to na petrolejku. Měnič na germániích. Nejen že na to hrálo velké rádio, ale bylo to schopné i nabíjet akumulátory do vysílaček. Sériová výroba, určeno pro geology na Sibiři. 

Tak jsem zjistil, že mi definitivně ujel vlak a že se slavným "ostrovním energetikem"  nestanu.    

   A od té doby se vždy báječně bavím těmi vynálezy na Youtube a odhaduji, kde se ten podvod. Zamaskovaný přívod, buzení cívkou pod stolní deskou atd. Často je to jen příjem jakéhokoliv vf signálu. Usměrní se - a jede to. 

  Kdysi si lidi z Hošťálkovic, kteří bydleli jen pár set metrů od TV vysílače Ostrava dávali do záchodků a na chodbu staré zářivky, omotané tenkým drátem. Na to, aby dostatečně svítily to stačilo. To už se vysílalo skoro celodenně. 
Ona je to už skoro Prajzská a tam jsou lidi velmi, velmi  spořiví. Vypálené zářivky jim každý rád dal zadarmo a nemuseli k tomu vůbec přivádět 220 V - další úspora.

No - nekup to! 

Moje varianta perpetua...

Příspěvek na Šumavákovi mi zase nabobtnal, já ho nemohu odeslat, 

protože mi ho Šumavák nepropustí jako Dušanovi, tak ho dávám takto.

Dlouhé tele a široké sklo

O vrozené anarchii sociálních sítí

   Každý může mít na něco názor. Něco si o tom či onom myslet. A protože máme (opravdu máme?) svobodu projevu, i mluvit. Názory jsou různé. Některé vycházejí z praxe, jiné z ideologie ale nejvíc ze snahy zaujmout publikum.

Názory mohu mít i velmi neotřelé, ale chovat bych se měl podle selského rozumu.

Umřela Popelka. Už nic nebude jako dřív...

Odešla Libuška Šafránková. Vynikající herečka, krásná žena, skromná jak ta její Popelka. 

Ale Popelka přece nemůže umřít, ta bude žít dál na plátně i ve vzpomínkách. A s ní spousta dalších krásných postav, které vytvořila. 

Na jeden život je to opravdu dost. 

Vzpomínají na ni všichni, staří, mladší, politici, novináři kolegové. Politici odleva doprava. Všem je to moc líto a zdá se, že opravdu upřímně.  

Málokdo z nás tušil, co pro něj osobně znamenala. Asi opravdu hodně, když nás to tak zasáhlo.  

Takže nežila marně. Nechala nám tu spoustu  krásy a lásky.

 Díky!

RIP Popelko! 

O trvanlivosti

 Jakákoliv teorie  je vždy v krátké době doplněna protiteorií. 

   Proč tomu tak je? Jednak velká ambice prosadit svůj názor, odlišný od původního - kdyby byl stejný nebo hodně podobný, nezaujal by. Nemnělo by smysl ho prezentovat. Na druhé straně je to cílené odpoutání pozornosti od faktů jejich jiným výkladem. Konkurence - ať už obchodnická, vědecká nebo politická.

O demokracii

Malé nedělní zamyšlení . (Nepovinné!)

T. G. Masaryk   foto František Drtikol.

   Pokládám pošetilé očekávat od vlády průměrného "všeholidu" nadprůměrný výsledek. Nemám z toho radost, ale nelze to změnit, je to nutný důsledek způsobu vlády. Základ naší civilizace, tak jako vývoj Homo Sapiens sapiens není "demokratický" v nynějším pojetí.

Kázání

Profesor doktor Petr Piťha

   K víře a církvím mám dost daleko. Ale podnětných myšlenek je v tomto "kázání" tolik, že jsem se rozhodl tento text neprezentovat jako odkaz, ale jako  kopii. 

Zatím jsem nedostal svolení od pana profesora Piťhy, ale doufám, že i kdyby se můj mail zatoulal, že se na uveřejnění nebude zlobit. 

   Na textu není provedena ani jedna zzměna, jen se upraven do odstavců, aby se lépe četl. Vím, že mnohým se ten text bude nebude líbit jako celek. Ale je si z něj možno vzít jen části. Pan profesor je moudrý člověk - a to se nedá prohlásit o příliš mnoha lidech. 

Až už bude po něm

 Aneb trochu toho vzpomínání a planého filozofování

  Momentálně je veřejný prostor zcela zahlcen koronavirem. Neověřené zprávy, jak se ten zmetek chová, co je proti němu účinné a co není, Kdo měl proti němu něco udělat nebo neudělal. Případně udělal a udělat neměl.

   K situaci se vyjadřuje kdokoliv, kdo umí po chvíli najít na klábosnici potřebná písmenka. Ministři zdravotnictví se nám střídají jako svatí na staroměstském orloji. Jakmile se tam objeví nová tvář, hned vyběhnou slídilové (investigativní žurnalisté) seženou čerstvé střelivo do hnojometů a zanedlouho je ministr k nepoznání a je čas na výměnu. K dnešku se zdá, že se kruh uzavírá. Opět Adam Vojtěch. Profesionální slušňák. Co ho vede k tomu, aby funkci přijal nevím, Zdravý rozum to asi nebude.

Už toho je dost, raději o něčem, co se nám vrátí, až COVID 19 odejde.  

Drak Šmak a Hejkal

 

   Kdysi dávno v minulém tisíciletí požívali mladí mužové takový trik na "lovení koček". Po příchodu na rande do restaurace nebo vinárny ležérně pohodili na stůl klíče od auta. Docela to pro začátek fungovalo - jen si nesměli zapomenout sundat klipsu z pravé nohavice, která zabraňovala zašpinění kalhot od řetězu bicyklu. 

Už dost!

    Už mě nesmírně otravují zprávy a nekonečné a hloupé diskuze o politice tuzemské i mezinárodní . Obsáhlé fundované rozbory situace, které by se daly shrnout nanejvýš na půl stránky textu. Hádky odborníků v tom nebo onom oboru, vyfutrované citacemi, často ze stejných zdrojů, jen jinak použitými. Barvité diskuze o jídle, jak ho přesně  uvařit a co to v tom nebo onom gurmánovi probouzí. Kritiky filmů, knih nebo muziky Kde je podstatné na čemkoliv najít co nejvíc chyb a tak ukázat svoji vzdělanost a neoblomnost. Nadšené řeči bohatých přerostlých kluků o autech, hodinkách nebo HiFi technice. Reporty amatérských cestovatelů, kteří navštívili spoustu zemí a spoustu poutních míst, které před nimi navštívili miliony jiných lidí a jejich zcela originální fotografie, které před nimi pořídili ty miliony jejich předchůdců, které se liší jenom obličejem autora selfie. Politická rozhodnutí, která jsou vedena hlavně snahou vytvořit konflikt, kde budou moci dodávat své zbraně aby se jimi vzájemně zabíjeli jiní lidé, daleko od sídel oněch politiků a zbrojařů. Populární písně, kde nezáleží na ničem, jen na tom, kdo je zpívá, kolik má skanadálů  a co má sobě. Politici, kteří se snaží hlavně něco najít na ty druhé a nabít tím svoje sračkomety. Bulvár, který se tím živí. nekonečné soudy, které živí právníky. Ubohé a ublížené lidičky, kteří prohrají svůj majetek nebo utráceli nad své možnosti a pak skuhrají před objektivy TV kamer, že přicházejí o střechu nad hlavou. Režiséry, kteří žalují jiné režiséry, že jim ukradli nápad, který oni sami předtím ukradli někomu jinému jenže se na to nepřišlo. Důchodce, kteří jsou tak spořiví, že stráví poslední roky života sháněním něčeho, co je levnější než jinde. Mladé budovatele nového světa, progresivisty, kteří nevědí zhola nic o tom, co se událo předtím, než je napadlo změnit svět. Zachránce planety, kteří se se lepí vteřinovým lepidle k silnici nebo svlékají do spodního prádla, aby donutili ty ostatní šetřit životní prostředí,. Zelené činovníky, kteří létají soukromými tryskáči na konference, kde varují svět pře rozmařilostmi aby nenastalo oteplení planety. Lidi s psychickými potížemi a nějakou sexuální úchylkou, kteří nahlas křičí, že jim majorita nesplňuje dost rychle jejich minoritní požadavky. Náboženské fanatiky, kteří hodlají pozabíjet všechny, kteří nevěří v jejich Boha. Spisovatele, kteří píší knihy, kterým nerozumí nikdo jiný než oni sami a obviňují své čtenáře z naprostého ignorantství. Břichaté pijáky piva, kteří, nemohou-li do hospody, jsou zdrceni a považují to za hanebné omezování své osobní svobody a hospodské, kteří je v tom podporují, protože nemají tržby. Fotbalisty nebo jiné sportovce, kteří si myslím, že mají pro lidstvo takovou cenu, za jakou jsou prodáváni a kupováni a taky jejich fanoušky, kteří o tom rozhodují svou návštěvou toho nebo onoho stadionu a kteří se před nebo zápase do krve porvou. Samozvané myslitele, blogery kteří na ve svých článcích kritizují všechny nepravosti světa aniž by věděli, co by se s tím mělo nebo dalo udělat. Mladé lidi, kteří nemají děti proto, aby mohli dostudovat, podívali se do celého světa a dobrali se nějakého majetku a kteří ve stáří pláčou, že o ně nikdo nemá zájem a že umřou v domově důchodců bez toho, že by někomu chyběli. 

    Jenže i kdyby něco nebo někdo téměř vyhubil lidstvo, chovaly by se ty zbytky se už po několika staletích úplně stejně. Znovu by objevili technologie, které by jejich první generace nedokázaly nejen vytvořit, ale ani používat ty, které zůstaly. Objevovali by znovu zákonitosti světa, které už byly dávno objevené a když by přišli na to, že objevují známé věci, podivovali by se upřímně nad vyspělostí předků. Lidé by se množili, což je základem přežití druhu, ale společensky by začali opakovat známé schéma. Nemohli by jinak, pocházíme z opic. A kdo strávil dostatek času pozorováním primátů, nemůže si nevšimnout, že všechno podstatné už lidoopi objevili. Boj o moc, podrazy, prostituci, spojování se proti nepříteli ve vlastní tlupě. Svržení vládce a  po lítém boji ustavení nového. Jediné co jim chybí je zřetelnější řeč, písmo a technické vymoženosti. Kdyby oni byli tím základem nového lidstva, trvalo by to sice statisíce nebo miliony let, ale dopadlo by to zase stejně. Ééch, dubínuška...         

Ona vlastně ta Planeta opic není SF, to je docela pravděpodobná dystopie. 

 Není to třeba tím, že už žiju příliš dlouho?

To tenkrát v čtyřicátom pátom…

Jak jsme slavili osvobození aneb disidentem po třiceti letech.

   Pamatuji dobu, kdy souška učitelka občanské nauky nám přednášela, že nás osvobodila jen Rudá armáda. Osvobození jsme slavili devátého května, byli masírováni oficiální propagandou, strašeni neutronovou bombou, a vysíláni na povinnou stafáž k pomníčkům padlých. Tehdy jsem netušil, že jednou všechno bude jinak.

Uplynuly nějaké roky a smělo se říkat, že nás osvobodila i americká armáda. To už jsem tušil, že bude jinak. Jenže netušil jak moc jinak.

Rusko ante portas!

   Už několik dní mi cosi vadí. Nějaká porucha mezi tím co slyším a co vidím. Už jsem měl tenhle článeček rozepsaný a dneska jsem narazil na rozhovor jednoho mého oblíbeného zákazníka na Parlamentních listech a ten většinu mých pochybných myšlenek přehledně už vyslovil. Ušetřil mi tím práci, stačí mi jenom kousek doplnit. Nejdříve si ale přečtěte, co říká pan Hampl. Ne ten "prognostik" z filmu "Pane vy jste vdova" kterého tak skvěle zahrál Jiří Hrzán, ale jiný, reálný Petr Hampl, sociolog.

Bezpohlavní množení Pirátů

 O zbytečnosti pohlaví potažmo identifikace osob a jiných Pirátovinách

   „Pohlaví uvedené v občance v praxi nenapomáhá identifikaci jejich držitelů. Někdy je tomu právě naopak, kdy vzhled lidí neodpovídá běžné představě o mužích a ženách, a tak vznikají zbytečná nedorozumění. V neposlední řadě by návrh ulehčil život i tisícům trans a nebinárních lidí. Ti mají v občanském průkazu často uvedeno pohlaví, které neodpovídá jejich identitě a vzhledu, a tak způsobuje problémy v každodenním životě např. na poštách, úřadech a dalších místech,” dodal Ondřej Profant, pirátský poslanec.

Vyhlásit válku Rusku!

Budeme-li spor eskalovat, Rusko možná uzavře svůj konzulát v Praze i v Brně. 

Na to nemáme adekvátní odpověď. 

Napadněme Rusko!

   To je, prosím, jen pokus o smutný sarkastický  vtip. Vtipného na situaci ve skutečnosti nic není. Jsme jen zbrojnoši královi a musíme plnit Jeho příkazy. Nevíme přesně, kdo to je, jen víme, že nemluví ani česky, ani slovensky ba ani rusky. Ale klídek. nikdo nás nebude obsazovat ani bombardovat. Ani humanitárně. A my jadernou zbraň v Moskvě taky nemáme.

   Kotlinka je nedůležitá země jak pro Rusko, tak pro celý Západ. Nemusíme vzpomínat na Mnichovskou zradu. Vzpomeňme jen, jak se postavil Západ k intervenci vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. Já si to pamatuji velmi dobře.

Takže teď je ovšem nejvhodnější doba srazit zpupné Rusy na kolena! 

Stejně jako Napoleon! 

Stejně jako Hitler!

   Rusko je pro USA i Evropu a Čínu čistě z ekonomického pohledu absolutně nezajímavé. Vše z důvodu, že světu nemůže vytvořit konkurenci, chybí vlastní technologie a nejenom vědecké elity Rusko opouštějí. Proto se ani o Rusku ve světě moc nepíše a neinformuje - není moc o čem. 

(M. Háňka na Neviditelném psovi dnes.)

   A Putin prý taky slábne! Tak ale nevím, proč poslední výzkum veřejného mínění v Kotlince ukázal, že 65 procent obyvatel považuje Rusko za hrozbu a 41 procent dokonce za velikou hrozbu. Průzkum provedený po dvoudenní mediální masáži.

    Musíme si věřit! Někdy se prý stane, že dostatečně rozzuřený ratlík zažene do úzkých i zbabělého  medvěda! Uvidíme ve čtvrtek v poledne, kdy skončí ultimátum dané Rusku zcela novým Kulhánkem, ministrem zahraničí.

==============================

Jako obvykle - dodatek:

Nepodepsaná teorie o Vrbětické kauze. Vypadá docela promyšleně a pravděpodobně. Že by nějaký ruský (proruský) Goebbels? Nebo snad Koudelka zavrtěl hloupým psem?

Dvě otázky: 

Jak to, že z BIS tyhle informace unikly?

Proč premiér i ministr vnitra poslouchají ředitele BIS? On na ně něco ví?

Jak se mě pokusili urazit

   O utajování skutečnosti

  Pokud vám někdo lže hloupým, primitivním způsobem, považuje vás tím za hlupáka. Uráží vás. Urazit vás ale může jenom někdo, koho si vážíte, na jehož mínění vám záleží. A to stávající věrchuška není. Takže její poslední pokus o urážku nebyl platný. 

O české soli (nad zlato)

 

Česká sůl se opravdu netěží.
Ale vyhrožovat zdražením můžeme, ne?

    Bokem hlavního zájmu bulvárních médií (vycházím z toho, že většina mainstreamu se k bulváru dost přibližuje) probíhá nemilosrdná bitva o soběstačnost Česka v základních potravinách.

 

 

Echt rasismus

Aretha Franklin. Mladá, krásná - a zpívá jí to.

Louis Armstrong - Satchmo

Černý sympaťák.

   Od Západu se nám poslední dobou "šíři takový nešvar". Naskakujeme znova na rasismus? Není totiž žádný nový nebo "anti" rasismus. Je to pořád ten samý rasismus. 

A předsudky. Jsou tu odjakživa. Jenom se změnil úhel pohledu. Menšiny se snaží diktovat svůj pohled většinám. Tedy vlastně popírají demokracii v jejím původním významu.